K tomu zvuku - mně se naopak líbil, zřetelný byl každý nástroj, hlas i vrstva a nebudu srovnávat s koncertama jiných kapel. To jsou neporovnatelné disciplíny. Holt to není folk, aby byl slyšet každý flažolet. Čistota těla kapele nesmírně svědčí a skladby se v koncertní podobě blíží studiovému záznamu. <br /><br />K vanesse a ministry jsem se dostal na začátku devadesátých let, kdy jsem pochopil, že v kytarové muzice už nemůže být nic tvrdšího. Logicky musel přijít přesun na elektroniku. Vanessa se na pódiu vizuálně pořád prezentuje jako klasická rocková kapela a tak byl ten přesun plynulý. V tomto žánru je mi celkem jedno, zda je podíl živého hraní 10 nebo 20%, jde především o intenzitu sdělení.
