Report z koncertu Klingonz v klubu 007

×

Chybová zpráva

Komentář, na který odpovídáte, neexistuje.
Přestože irská skvadra ze staré psycho školy navštívila naši republiku už po několikáté, šapitó strahovských kolejí zaplnily žánroví znalci po okraj. Hodinová show rokenrollových klaunů rozhodně dosáhla letošních subkulturních „top of“. Více v reportu.
Rok 1988 dal světu tři podstatné kulturní mezníky. Stephen Chiodo a jeho bratři debutovali celovečerním sci-fi béčkem „Killer Klowns From Outerspace“, druhá série kultovního pokračování „Star Trek: The Next Generation“ byla díky stávce scenáristů zkrácena z šestadvaceti na dvaadvacet epizod a dvojice fanoušků kvalitní kinematografie a syrového rokenrolu Titch a Doyley se po přesunu z Irska do Londýna rozhoupala k založení projektu s padoušským názvem Klingonz.
Dvě dekády poté přijíždí ve složení Titch (zpěv), Doyley (kytara), Strangy (kontrabas) a Mocker (bicí) na dvojitou otočku do České republiky a zanedlouho tvoří po boku Mad Sin a Banane Metalik také silný zástup psycho scény na tuzemské skapunkové slavnosti Mighty Sounds. Letos se díky Ladrogangu v čirém nadšení českou scénou mohli vrátit do zaplněné Sedmičky. Ačkoliv se to obešlo bez festivalových čísel s pliváním ohně a jednokolkového žonglování, psychobilly invazi Klingonz strahovský underground přivítal víc než vřele.
Vítaným předskokem jsou na naprosté většině žánrových večírků nadále i pražští The Rocket Dogz. Vtípkování frontmana Woodyho před pěti lety na festivalu Moonligh Mayhem o tom, že jsou „momentálně jedinou psychobilly kapelou na scéně“ se suše line i v letošním roce nad line-upy psycho-friendly akcí. Zářijové dostaveníčko s Klingonz jim tak zajistilo další velké jméno na čestný seznam koncertních otvíraček, který si za pár let existence stačili vyrýt do fošny. Dozvuky v coveru Billyho Idola byly ideálním vstupem na jeho rodnou anglickou půdu, ze které k nám o nedělním večeru zamířili i světovými túrami zcestovalí Klingonz. Pohled na jejich dodávku před klubem dal ve srovnání s počtem celé cestující crew okamžitě vzpomenout na tématický vtípek o klaunech nekonečně vyskakujících z miniaturního automobilu. Ansámbl, který se od předkapely lišil počtem zhruba čtyř set šedesáti kérek (většina z nich údajně přímo od basáka Strangyho), si do Prahy vedle polykače mečů přivezl tentokrát i leprechauního roztleskávače. Potetovaný trpaslík se zrzavým fousem pálící do lidí cáry pavučin ve spreji - už jen tenhle výjev už stál za návštěvu klubu. A jen tak na okraj, pokud byste se zaobírali otázkou, jak se shání na turné takový subkulturní midget pro připepření cirkusové image, vězte, že za tím stála obvyklá pracovní nabídka s neobvyklou atestací (formulář pro zajímavost  zde http://vivelerock.net/index2.php?option=com_content&do_pdf=1&id=1333)
Díky dobře odvedené práci obou hypujících klaunů se během pár minut ocitl kus Sedmičky v síti pěnových pavučin a z kotle před podiem pak nebezpečně vyčuhovaly vedle napomádovaných hřív i přifouknuté, falické balónky. Obojí postupně odvála smršť skladeb, jejichž stopáž se tradičně pohybovala kolem dvou minut a většina pocházela z nejstarší éry raných devadesátkových alb „Ghastly Things“ a „Blurb“. Umělými vlákny sprejovaná „Spiderman“, trpasličí entreé „Oompa Loompa“, jeden „Mutant Blob“ a následně i kombo řízného „Werewolf Boogie“ a nebezpečně rychlý cover na punkovou hymnu „Too Drunk To Fuck“. Varieté plné smrtících riffů se zastavilo až krátce před desátou a s posledním přídavkem se pozvolna začalo skládat zpátky do přistaveného miniaturního vanu.

klingozn_ilustrPřestože irská skvadra ze staré psycho školy navštívila naši republiku už po několikáté, šapitó strahovských kolejí zaplnili žánroví znalci po okraj. Hodinová show rokenrolových klaunů rozhodně dosáhla letošních subkulturních „top of“. Více v reportu.     

 

 

 

 


Rok 1988 dal světu tři podstatné kulturní mezníky. Stephen Chiodo a jeho bratři debutovali celovečerním sci-fi béčkem „Killer Klowns From Outerspace“, druhá série kultovního pokračování „Star Trek: The Next Generation“ byla díky stávce scenáristů zkrácena z šestadvaceti na dvaadvacet epizod a dvojice fanoušků kvalitní kinematografie a syrového rokenrolu Titch a Doyley se po přesunu z Irska do Londýna rozhoupala k založení projektu s padoušským názvem Klingonz. Dvě dekády poté přijíždí ve složení Titch (zpěv), Doyley (kytara), Strangy (kontrabas) a Mocker (bicí) na dvojitou otočku do České republiky a zanedlouho tvoří po boku Mad Sin a Banane Metalik také silný zástup psycho scény na tuzemské skapunkové slavnosti Mighty Sounds. Letos se díky Ladrogangu v čirém nadšení českou scénou mohli vrátit do zaplněné Sedmičky. Ačkoliv se to obešlo bez festivalových čísel s pliváním ohně a jednokolkovým žonglováním, psychobilly invazi přivítal strahovský underground víc než vřele.

Klingonz007015


Vítaným předskokem jsou na naprosté většině žánrových večírků nadále i pražští The Rocket Dogz. Vtípkování frontmana Woodyho před pěti lety na festivalu Moonligh Mayhem o tom, že jsou „momentálně jedinou psychobilly kapelou na scéně“ se suše line i v letošním roce nad line-upem většiny psycho-friendly akcí. Zářijové dostaveníčko s Klingonz jim tak zajistilo další velké jméno na čestný seznam koncertních otvíraček, který si za pár let existence stačili vyrýt do fošny. Dozvuky v coveru Billyho Idola byly ideálním vstupem na jeho rodnou anglickou půdu, ze které k nám o nedělním večeru zamířili i světovými túrami zcestovalí Klingonz. Pohled na jejich dodávku před klubem dal ve srovnání s počtem celé cestující crew okamžitě vzpomenout na tématický vtípek o klaunech nekonečně vyskakujících z miniaturního automobilu.

 

Ansámbl, který se od předkapely lišil počtem zhruba čtyř set šedesáti kérek (většina z nich údajně přímo od basáka Strangyho), si do Prahy vedle polykače mečů přivezl tentokrát i leprechauního roztleskávače. Potetovaný trpaslík se zrzavým fousem pálící do lidí cáry pavučin ve spreji - už jen tenhle výjev už stál za návštěvu klubu. A jen tak na okraj, pokud byste se zaobírali otázkou, jak se shání na turné takový subkulturní midget pro připepření cirkusové image, vězte, že za tím stála obvyklá pracovní nabídka s neobvyklou atestací (formulář pro zajímavost  zde).  

 

Klingonz007010

 


Díky dobře odvedené práci obou hypujících klaunů se během pár minut ocitl kus Sedmičky v síti pěnových pavučin a z kotle před podiem pak nebezpečně vyčuhovaly vedle napomádovaných hřív i přifouknuté, falické balónky. Obojí postupně odvála smršť skladeb, jejichž stopáž se tradičně pohybovala kolem dvou minut a většina pocházela z nejstarší éry raných devadesátkových alb „Ghastly Things“ a „Blurb“. Umělými vlákny sprejovaná „Spiderman“, trpasličí entreé „Oompa Loompa“, obtěžkaný „Mutant Blob“ a následně i kombo řízného „Werewolf Boogie“ a nebezpečně rychlý cover na punkovou hymnu „Too Drunk To Fuck“. Varieté plné smrtících riffů se zastavilo až krátce před desátou a s posledním přídavkem se pozvolna začalo skládat zpátky do přistaveného miniaturního vanu.

 

Klingonz007016



FOTOREPORT z akce najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

díky za report!

Přidat komentář

Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.


Zadej správnou odpověď.