Zatímco část redakce již od pátku sledovala dění na Moravském industriálním festivalu, my jsme se se zbytkem CZS vypravili nalovit několik fotografií a dojmů z party známé jako "nejhrubší ve městě". Co se v útrobách tovární haly Abaton dělo v sobotu 17.dubna se dozvíte uvnitř tohoto reportu.

Akce s mottem „nejhrubší párty ve městě“ si nemohla za datum svého konání vybrat lepší termín, než víkend, během něhož se naše republika zahalila do státního smutku a většina Evropy do paralyzované zóny, sužované obřím sopečným mračnem.  Media soustavně chrlila jednu špatnou prognózu za druhou a tak bylo nejlepším řešením ještě přitvrdit a zavřít se v jinak v příjemně slunečném sobotním odpoledni do zatemněné tovární haly mezi hromadu propíchaných freaků.

Prostor Abaton opět dokázal svoji multifunkčnost, protože se s několika stagemi a chilloutovými zákoutími proměnil na členitý komplex, ve kterém se bez potíží zamotal i častý návštěvník místních koncertů. Tři stage, na kterých se zvlášť odehrávaly Hellí perfomance, fetish worshopy či show a nakonec i hudební vystoupení účastníka rozhodně naplňovaly příjemným pocitem volnosti a výběru. Když se ale zhruba po třech hodinách programu, který odstartovala skarifikace a přednáška profesora-doktora-patologického-fyziologa Rokyty, začal prostor skutečně plnit, pocit volnosti se rychle vytrácel. Za zmínku stojí i desítky jedinců nervózně pobíhajících po prostoru, hledajících „kill-outový“ sklep vyhrazený pro kouření. Klub ale i přes absenci navigačních plánů vždy nabízel možnost zeptat se ochotné obsluhy za barem, která vás ihned nápomocně nasměrovala slovy „no musíš jít prostě až dolu a tam to najdeš“. 

Většina z nich ale nakonec opravdu našla a ještě cestou stihla několikrát zrakem přelétnout část haly vyhrazenou pro prodejce všeho možného od skejťáckých hadrů, přes svíčky ve tvaru zlověstného pentagramu až po sympatický stánek s charitativním kočičím zbožím. Ostatně, možnost podpořit podobná prospěšná sdružení návštěvou Hell party je jedna z jejich největších předností, která rozhodně celou, jinak stereotypně „surově“ viděnou akci výrazně duchovně očišťuje.  Škoda jen, že ta dobročinná veganská strava pro zapřísáhlé masožrouty stále oplývá nepříjemnou pachutí polystyrenu.

Ale teď k samotnému programu. Hlavní stage, napěchovaná sebe-destruktivním programem, každou hodinu vyplivla několik nadšenců, ubližujících si více či méně zábavným způsobem.

I přes slabší choreografii a nepříliš vhodně střídaný hudební doprovod zůstává nejnabitější částí programu zřejmě módní přehlídka asi dvou tuctů děvčat, okořeněná decentními fetish a burleskními prvky.  Mezi statečnými, ale sem tam nejistými modelkami silně vyzařovala profesionalita a moderátorské schopnosti Mikiny, hlavní organizační tváře ženské části Hell studia. Vedle lechtivé přehlídky se na hlavní stagi dále objevilo zavěšování zpola odhalené a svázané baletní dívčiny nebo ala-kyberpunková performance, ne nepodobná té, se kterou se studio vyšvihlo nedávno před koncertem Combichrist. Kdo neviděl, vězte, že v ní figurovala celá řada jehel prošpikovávajících různé části poairbrushovaných těl účinkujících a samozřejmě vrcholné číslo se zavěšováním  za záda i nohy několik stop nad publikem. Lana napnutá tentokrát mezi kruhovým podiem a horním ochozem byla dokonalým tahem co se týče dobré viditelnosti všech prováděných show. Pokud by však stále někdo nedohlédl na levitující, bolestí opojené performery, usnadňovala leccos také výborně zvládnutá projekce.

Slušně rozjetý a gradující program největší stage výrazně zpomalilo protáhlé vystoupení dvojice slečínek jakoby vystřižených z atmosféry dětského pokojíku. I když část publika nadšeně sledovala jejich počínání se zrcadlem, rtěnkou a šněrováním korzetu, ostatní se kromě několika minut vyřezávání květinového motivu do stehna  příliš nebavili. 

Fetish stage se striktním zákazem focení a zahalená za černou látkovou stěnou nabízela místo opředené tajuplností a tím pádem pro nejednoho i lascivní touhou být u něčeho (pro obyčejné smrtelníky) nedostupného. Místo toho ale v nevhodně zvolenou dobu návštěvy nabídla pouze přednášku mistra kata, který, se vší úctou k jeho nadšení a zapálenosti do tématiky, vlastně nic moc neobvyklého nepředstavil. Ukázka několika kusů mučících nástrojů nebyla nijak výrazně „hrubší“, než turistická prohlídka na některém z našich tuzemských středověkých hradů. Pro ty, kteří na Hell party dorazili s chutí nechat si veřejně naplácat nebo se nechat svázat do paralyzujícího pletence ale později „kinky“ útočiště nadšeně využili. Stačilo pár drinků na zbourání ostýchavosti a už jste postávali na podiu před neukojenými zraky přeplněného sálu a nechali se třeba i „zelectrosexovat“.

Zatímco se na hlavní stagi konaly další zavěšovací orgie (pochvalu si určitě zaslouží vizuálně působivá a propracovaná variace „davinciovské“ tělesné studie), na hudební stagi jste mohli využít neméně auto-destruktivní nabídky a nechat si díky surovému nazvučení grindových či punkových formací poškodit vaše sluchovody. Veliká škoda, že hudební dramaturgie festivalu pro lehce náročnější posluchače (či povážlivě přiznávané ne-metalisty) letos prostě nezafungovala. 

Ale těch několik stovek návštěvníků, na první pohled zářících nadšením, že jejich Mekka bizarnosti znovu po roce otevřela své brány, sem rozhodně kvůli hudbě nepřišla. V případě Hell party, a té letošní přeplněné dvojnásob, jde hlavně o to vklouznout do davu s ostatními milovníky extrémního sebezkrášlování a uspokojivě se svézt na společné vlně. Na vlně, ve které se mísí pachuť krve a dezinfekčních prostředků, a která je stále stovky světelných let vzdálená od obyčejného středního proudu.  Z tohoto úhlu pohledu se letošní dostaveníčko hellích příznivců dokonale vydařilo a všichni, ať už profesionálové nebo snaživí nadšenci, kteří se na náplni party podíleli, si zaslouží jednoznačně respekt. 

Jako každý rok, když festival podivínů skončí, pár lidí se ráno probudí s bolestí zad či prošněrovaného krku a postesknou si, že musí znovu zpátky do reality. Té, která si sotva zvykla tolerovat jejich barevný odstín ve vlasech, natož jakékoliv známky takto vysoce nekonvenční modifikace. Členové Hell teamu mohou s dobrým pocitem dál nadšeně vykonávat svoje zvláštní poslání a být si stoprocentně jisti, že příští rok naláká tahle (v evropském měřítku stále jedinečná) akce kromě věrného stádečka freaků ještě větší počet neukojených zvědavců.

Fotoreport z akce najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Hell Party je po třech letech zpět

Report ze sedmé Hell Party

Sedmá Hell party odkrývá svůj program

Na sedmé Hell Party se budete bát