Sestava deathrock-horrorpunk by nebyla kompletní bez dvou dalších příbuzných žánrů - psychobilly a gothabilly, o kterých si povíme v další části našeho vzdělávacího programu na CZ Sanctuary.
 

Autor: Ezechiel
Zdroj: Wiki

Gothabilly

Gothabilly je pojem označující fúzi hudebního stylu rockabilly a gotické kultury. Texty gothabilly kapel zahrnují především různá "temná" témata jako horror, nadpřirozeno, paranormálno, okultismus, upíři, duchové apod. Spolu s nimi se ale i objevují klasické rockové balady, "temné" love songy s tématy smutku, násilí a tak dále. Styly zpěvu jsou podobné jako u klasického rockabilly. Gothabilly často používá vizuální a stylistické prvky inspirované Bčkovými "monster" filmy ze 60. let (např. televizní show The Munsters).

Gothabilly se liší od psychobilly především v rychlosti - gothabilly bývá pomalejší a více se orientuje na vytvoření atmosféry. Tam, kde psychobilly používá rockabilly akordy, hrané v punkovém stylu, přidává gothabilly vliv gotické hudby - drnčící kytary, mollové akordy, varhany a často i netradiční akustické nástroje.

**Původ** Koncem 70. let pomohla kapela The Cramps (zakládající členové Lux Interior (Erick Purkhiser) - zpěv; Poison Ivy (Kristy Wallace) - kytara; dále Bryan Gregory - basa; a jeho sestra Pam "Ballam" - bubny) vytvořit "prototyp" gothabilly stylu, ačkoliv byl tento termín popularizován až v polovině let 90. O to se postarala zpěvačka kapely Salon Betty (Betty X), která použila pojem "gothabilly" v interview s redaktorem časopisu The Rocket. S Betty X byly spojovány i názvy typu "death lounge" a "deathabilly".

Betty X

Nutno dodat, že kapely typu The Cramps měly na své následníky často daleko větší vliv coby vizuální a stylistické ikony, nežli co do hudební produkce. Samotný hudební styl The Cramps byl blíže mixu surf rocku 60. let a klasického blues, nežli rytmickým nebo vokálním stylům rockabilly z let 50. Příležitostně byla kapela spojována s gothic rockovou scénou, ale to bylo zapříčiněno především používáním fetish obleků a bizarního líčení u mužů i žen, které bylo v té době mezi goths velmi populární.

The Cramps jsou rovněž považování za praotce stylu psychobilly.

Psychobilly

Pojem psychobilly označuje hudební směsici punkrocku 70. let a amerického rockabilly let 50.

Tento žánr je (podobně jako gothabilly) charakterizován textovými odkazy na horrory, násilí, Bčkové filmy, řvavou sexualitu a další témata obecně považována za tabu, která byla navenek prezentována vážně, ale přitom byla myšlena ze vtipu. Psychobilly velmi často používá namísto elektrické baskytary klasický kontrabas, aby dosáhl typického rockabilly zvuku.

Původ

Termín psychobilly poprvé použil Wayne Kemp, když roku 1976 uváděl v Top 10 píseň Johnyho Cashe "One Piece At A Time". Ačkoliv sama píseň se hudebně nedá zařadit coby "psychobilly", text naráží na "psychobilly Cadillac". Tento pojem se obecně začal používat v hudbě až pár let poté, když začali The Cramps na propagačních letácích zvoucích na koncerty popisovat svou hudbu jako "psychobilly" a "rockabilly woodoo". Styl psychobilly se také někdy nazýval "mutant rockabilly". Ačkoliv The Cramps soustavně popírali svou příslušnost k psychobilly subkultuře, jsou to právě oni (spolu s dalšími umělci jako Screamin´Jay Hawkinsem, nebo The Stray Cats), kdo je považován za předznamenatele tohoto žánru. Jako hlavní důvod slouží především předělávka "She said" od Hasila Adkinse, kterou The Cramps vydali, a jejíž dřevitý rockabilly zvuk je s hudební vlnou psychobilly nenávratně spojil. Pro hudební úplnost bychom měli ještě doplnit, že inspirační vlivy psychobilly leží i v garážovém rocku 60. let a i pub rockové vlně let 70.

První ověřitelnou čistě psychobilly kapelou jsou jsou ovšem The Meteors (P. Paul Fenech - kytara, zpěv; Nigel Lewis - baskytara; Mark Robertson - bubny), kteří se zformovali roku 1980 v jižním Londýně. Jeden z jejích členů byl součástí rockabilly subkultury, další ortodoxní punker, a třetí milovník horrorů. Spojení jejich hudebních a textových myšlenek tak položilo základy toho, jak známe psychobilly teď. The Meteors razili myšlenku, že psychobilly by mělo zůstat apolitické, což podporovali prohlašováním, že jejich koncerty jsou "zóny bez politiky", neboť se chtěli vyhnout vášnivým politickým debatám mezi fanoušky, které bylo v tu dobu na punkové scéně běžné.

Roku 1982 se u hotelu Carendon v západním Londýně (Hammersmith) otevřel klub "Klubfoot", který se stal (dokud nebyl zbořen a nahrazen kancelářským komplexem a autobusovým nádražím) útočištěm britské psychobilly scény. Jelikož tato scéna nebyla nikdy masově oblíbená, příznivci si často organizovali "weekenders" - víkendové festiválky, na kterých se objevovaly psychobilly kapely. První "weekenders" byly organizovány v Anglii v polovině 80. let, poté se rozšířily i do USA, kde nalezly útočiště především v Texasu, New Yorku, severní Karolíně a Kalifornii.

Psychobilly se postupně šířilo po většině Evropy (především Německo, Itálie, Řecko, Španělsko) a našlo si cestu i do Asie (hlavně Japonsko). Zatímco v 80. letech bylo psychobilly podobné punkrocku, nebo garážovému rocku 60. let se zřejmými vlivy rockabilly (např. The Meteors, The Sharks, Demented Are Go, Batmobile), v pozdních 80. letech a v průběhu 90. se začal jeho zvuk značně měnit a přitvrzovat (Nekromantix, Mad Sin). Psychobilly po roce 2000 je blíže zvuku amerických kapel Tiger Army a The Young Werewolves..

Móda

Oblečení psychobilly muzikantů a příznivců stylu se většinou skládá z módy vypůjčené z rock and rollu 50. let a punkových doplňků let 70. Muži často nosí úzké džíny, těžké boty a napomádované nebo nakadeřené vlasy. Spousta z nich si vytváří na hlavě vysoké účesy ve stylu Elvise, nebo obdoby punkového číra, kterému se někdy říká "quiff".

"Uniforma" dívek poslouchající psychobilly se rovněž skládá většinou z obnovené módy 50. let, citlivě smíchané s punkem a "retro modelkovskou" estetikou. Spousta rocka/psycho/gothabilly dívek má výrazné barevné tetování modelek z 50. let, tématických Las Vegas pohlednic, hracích kostek, lebek, a především třešní. Některé nosí krinolínové sukně, silné barvy (černá, rudá, světle růžová), vodorovné pruhy, zvířecí (tygrované, jaguáří apod.) vzory, někdy i paraplíčka. Velmi časté jsou výrazné ofiny, nebo vysoké "elvisoidní" patky, doplněné šátky, sponkami, mašličkami nebo čelenkami.

Gohtabilly a psychobilly
Kořeny: ranný punkorck, surf rock, rockabilly, gothic rock, death rock
Původ: Konec 70. let USA/Anglie
Typické obsazení: kytara, basa/kontrabas, bicí, někdy housle, varhany, apod. (gothabilly)
Související žánry: punkabilly, deathcountry

mohlo by vás také zajímat

Gotika Očima Josefa Klímy – dnes večer v TV

Ost+Front slaví přátelství novým klipem

Rozhovor se Suicide Commando

Co uslyšíte dnes večer ve Scéně Radia Wave?