Hudba. Fenomén, který se nedá zvážit ani vypočítat. Na jeden song bude mít sto lidí sto názorů. A ono je to na tom vlastně to pěkný. Jak to pak může člověk všechno probírat a diskutovat o tom, co je špatně a co dobře. Ukázkou dvou rozdílných pohledů a názorů budiž tato dvojrecenze. Za "oldschoolery" (ehm...pardon) kope Tereza, za "mladou krev" Martti.
NITRONOISE - No Cure For Apocalypse
Vydal: Digital World Audio (45 min)
Pohled Martti:
To se takhle v nahrávacím studiu potkají Detroit Diesel, (staří) Dawn of Ashes a FGFC820 a vznikne album "No Cure For Apocalypse". Asi takhle bych reagoval, pokud by mi někdo toto album pustil a nechal mě hádat interpreta, jelikož jsem dosud, přiznávám, s Nitronoise neměl co do činění. A tuhletu docela zásadní chybu začínám napravovat pohledem na jejich druhou regulérní desku.
Trojka "If We Stop Breeding" je takovým úvodem do druhé části – pomalejší, příjemná změna šmrncnutá dubstepem, vrcholem čehož je zřejmě šestka "All Shall Perish" – opět pomalejší tempo a s tím velmi dobře kooperující zkreslený vokál, vynikající zejména při opakování výkřiku "Sick"! Z pochoďáků je pak jednoznačně nejlepší "Wake Up Call" – jako dělaná pro živá vystoupení. Má řízné sloky, delší nájezd a výbuch v refrénu plus značně originální intermezzo – tahle pecka bude jistě na koncertech účinná.
Remixy hodnotit nebudu – jsou to totiž už jiné projekty, a to by nebylo vůči Nitronoise spravedlivé. Je třeba uznat, že si kanadská parta na „remixové album“ přizvala samé spřízněně znějící projekty, a tak ani B-side tohoto alba nebude pro fans tvrdších odnoží electra jistě zklamáním – právě naopak můžete natrefit na zajímavá jména, z nichž některá byla již v této minirecenzi zmíněna.
Muzika Nitronoise je hodně agresivní a nabitá energií, což je samozřejmě přesně to, co příznivci výše zmíněných žánrů od takových kapel očekávají, a když k tomu přidáte působivé (i když, jistě, ne příliš originální) texty, je zde jeden z kandidátů na nejlepší album tohoto roku v rámci „žánru“.
Hodnocení: 80%
Nevím, zda je to generační problém a nebo si to jen tak namlouvám. Elektronická hudba má mnoho podob a tváří. Jsou směry, o kterých vím, že člověku sednou a píše se o nich „jedna báseň“. Dostalo se mi do ruky poslední album „No Cure For Apocalypse“ projektu Nitronoise . Tato kanadská kapela je mně osobně poněkud vzdálená. I přesto jsem se pokusila projít hudební cestou, která je pro mě poněkud trnitá. Rovnou v úvodu naznačím, že album „No Cure For Apocalypse“ uspokojí posluchače, kteří si z hudebního hlediska zakládají na jednoduchém schématu. Co člověk, to názor. Proto berte tento popis jako jeden z možných náhledů na věc.
Jak se tak říká, úvodní „votvírák“ pořádně nakopne. Sám název „The Revelation“ nese jakousi pompéznost celé skladby. Pokud se zcela oddáte svými slechy, může rytmus chvílemi evokovat kadenci kulometu a není sporu o tom, že tento track řádně rozehřeje. Když čas pokročí k druhé skladbě "Want Some", jsme svědky zajímavé archaické hudební linky, která nás provede v podstatě celou skladbou. Je podmanivá. Zařadila bych ji do kategorie tzv. dupaček s tím, že gradace přijde s refrénem. Možná si projekt Nitronoise mohl více pohrát se samply, neboť tento track by mohl nabídnout více.
Třetí položka je "If We Stop Breeding". Když slyším první takty, nemohu si pomoci a nabízí se mi přirovnání kytarových partů k (také kanadským) FLA. Střídající se elektronické zvuky s kytarovými samply – to celé je jako jízda na horské dráze. Extrémním zlomem pro příznivce může být až romantická vsuvka, která však nemá dlouhého trvání. Možná příznivci kapely Nitronoise mohou poznamenat, že je následující track "God Game" osloví, ale obecně lze říci, že filozofie stále stejného rytmu a záměrně hluchých míst, aby track mohl vlastně vůbec vygradovat a měl spád...už mě naplňuje skeptickými pocity.
Jak mohutný je název „pětky“, kterým je "Censorsh!t“. Nebojím se skladbu nazvat hymnou alba. Tady si hudebně přijde na své široké spektrum posluchačů. Nosné kytary, které dokreslují dobré elektronické zvuky. Při této písni si oblékněte vojenský mundůr a odejděte si zapochodovat.
Nitronoise - Censorshit
Jak jen netradičně pokročit v popisu, když se dostávám k v pořadí šesté věci? Velká slova a velkomožný začátek. Vše zabaleno do temného „protestsongu“. Bohužel stále stejná zvuková poloha kytar. V případě, že by track zazněl na koncertě, šlo by z něho vytěžit maximum za pomocí pódiových světel. Řekněme si to nyní otevřeně, song "Dont Be Afraid" osloví zejména příznivce tanečního stylu tzv. skládání krabic. Nemyslím to nijak zle, ale je to přesně ten rytmus, kdy si každý poskládá svou krabičku. Možná jsem odrostla na jiné elektronické větvi, ale mimo silového výkřiku refrénu: „Dont Be Afraid!“, větší hloubku písně nenajdeme.
Labutí píseň v podání Nitronoise nalezneme pod číslem devět, kterou je "Unchained". Kdyby nebyl použit vokodér s příchutí „bubu“ hávu , je to v podstatě takový synthpopík. U tracku s pořadovým číslem deset "Wake Up Call" jsem úvodními momenty myšlenkově v nějakém válečném filmu... asi při tvorbě měli páni umělci špatné ráno, to usuzuji dle samotného názvu. Jestliže se posunu dále v písni, připodobňuje mi další vývoj tracku lehce začátky kalifornských Aesthetic Perfection. Marně doufám v nějaký zlom či překvapení, které však nepřichází.
Track "We Demand Better" vznikl ve spolupráci s německými Nachtmahr. Nejsem si jista, zda tato kooperace vdechla něco originálního. Scénář však zůstává stejný. Dominantní a údajně velkolepý nádech písně, která však v návalu ostatních na albu zcela zapadne. Bonbónkem na závěr je track "Dont Be Afraid" v klavírním aranžmá. Něžný závěr v podání piano remixu. Strojový hlas rádoby uzavře celé album a tak nějak pózérsky udělá romantickou tečku. Je třeba konstatovat, že posluchače a příznivce ukonejší (třeba i ke spánku) a můžeme konstatovat – „všechno dobré“.
Hodnocení: 50%
Sestava:
Kold - vocals
Clutch - music, effects
Efferus - strings
Komentáře
tak mladá krev, jo? :lol: no škoda, že nejsem tak mladej, za jak mladýho mě většina lidí považuje...jinak hodnocení desky je hezky dvoupólový, je vidět, že sme od sebe neopisovali ;-) spíš si ale myslím, že vhodnější než vytýkat desce Nitronoise jednoduchost a stále se opakující postupy je pustit si tohle tehdy, když je např. chuť zapařit nebo když člověk potřebuje, aby mu muzika z hlavy vyrazila nějaký jeho starosti, holt tahle deska není k "náročnějšímu" poslechu, což ale neznamená, že není (za určité konstelace) dobrá ;-)
Že by jste nakonec s Terez chodili do třídy?:) Jsem se nechal zmást teda, ale tak co, to je spíš lichotka:)) Mě ta deska taky baví, takže souhlas... je to dobrá bouchanice a na nic víc si to ani nehraje:)
mladá krev??? hahahaa Terezoo, ja uz v podstatě spěju ke smrti, ale tahle deska jede jak ebola!!! super počin
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.