Recenze Angels of Liberty - Touch the Daemon

Demi Mortuus se podíval na jednu z nejlepších gothicrockových desek letošního roku. Čím je novinka od Angels of Liberty tak výjimečná? Přečtěte si sami...






 

ANGELS OF LIBERTY - Touch the Daemon 
Vydavatel: Gothic Music Records / Secret Sin Records, 30:06

Whitby – to je přístavní městečko v kraji Yorkshire, v němž spolu kdysi štěbetaly přítelkyně Mína a Lucy, když do přístavu připlouvala liduprázdná loď Demeter, která do Anglie přivezla zubatou zhoubu z Transylvánie.  Ne nadarmo se tu taky od roku 1994 každý rok koná gotický festival Whitby Goth Weekend. Dokážete si představit stylovější místo, kde by se měli sejít a seznámit budoucí členové goth rockové kapely? To je případ právě Angels of Liberty. Jedné z největších nadějí zmíněného stylu posledních let.

 

 

Stalo se tak počátkem roku 2011, jméno je to tedy poměrně batolecí. Ale i za tu krátkou dobu stihla tato trojice udělat víc než kus práce. Hned první song, který byl kapelou nahrán, je dosud jedním z jejich největších hitů a jmenuje se podle něj i první EP „Monster in Me“. A jestliže je dnes doba, kdy se hodně umělců odklání od zažitých klišé a snaží se dělat věci po svém či civilněji, potom si Britové naopak libují ve všech možných klišé. Místo kopírování se k nim však chovají uctivě, hýčkají si je, oživují a dávají jim novou barvu i chuť. Barvy jsou samozřejmě jen černá a bílá...případně nějaká ta karmínová kapka.

Po několika dalších kratších nosičích se využila většina toho lepšího a vznikl dlouhohrající debut „Pinnacle of the Draco“, který nesmí žádný fanda gotického rocku minout. Je těžké natočit úspěšný debut, ale ještě těžší je na něj případně navázat něčím podobně kvalitním. Jak se to tedy povedlo anglickým tradicionalistům?   

Finský label s maximálně stylovým jménem Gothic Music Records jim letos vydal zbrusu nové EP „Touch the Daemon“, na němž nenajdete žádné paběrky, nýbrž šestici nových tracků. Půl hodiny materiálu leckomu stačí jako dlouhohrající album.

 

Angels of Liberty - Touch the Daemon

 

Hned z titulního kusu na vás po pár úderech zvonu okamžitě zavane zatuchlý vzduch jako ze staré kobky. Ten vás omámí stejně jako to nejlepší z předchozích nahrávek. Svižný bicí automat, který má na starosti Echo von Hammer, tu na rozdíl od kupy jiných nahrávek vůbec nepřekáží. Naopak žene vše energicky kupředu a ráznými údery vyhání z truhly všechny pavouky. Cit pro maximálně hitové kytarové melodie je natolik cennou devízou, že úkol Scarlet Powers u černobílých klapek je značně usnadněný. Ať už je to vyplňování pozadí, či imitace spinetových a varhanních zvuků, které dolaďují hororové nálady. Přesto si se svým nástrojem paninka vyhrála. „Ritual & Tradition“ i „Sophia“ šlapou v podobném tempu a všemu vévodí výrazný a naprosto stylově chladný vokál Voe Saint-Clare.  

 

 

Chvíli odpočinku nabízí jen pomalejší „Our Tears“ (která se však v závěru taky zvrtne v pořádnou jízdu) a závěrečná experimentální záležitost „Black Knight Satellite“, která si lehce zahrává s makabrózně kabaretiérským nábojem. Pročetl jsem pár recenzí tohoto EP a všiml jsem si jedné velice pozitivní věci. Všichni chválí, ale každý má v této šestici jiný oblíbený song, v čemž vidím velké pozitivum. Svěřím se vám tedy také se svým favoritem. Jmenuje se „Break the Silence“ a když vydržím sedět do poloviny, pak minimálně poslední minuta mne rozpohybuje pokaždé. Je to tak! Tak! TAK!!! neskutečně nakažlivé a vokál mi hádejte proč, připomíná „kjůráckého“ Roberta Šmída a už zase poskakuju po pokoji až se pavučiny třepou…

 


Angels of Liberty - Sophia

 

Máte rádi gothic rock a vše co k němu patří? Od zvuku a lyriky, přes obaly a merch až po image samotných hudebníků? Pak nemůžu než vřele doporučit Angels of Liberty. Fakt, že nekoncertují je sice dost mrzutý, leč zase slibuje hustší příval studiových nahrávek. Doufejme, že tomu tak bude a že si trio udrží úroveň. A že třeba ještě překročí svůj vlastní stín? Ale mají tyhle kratůry vůbec stín? Pro mne je to zatím letos to nej!

 

Hodnocení: 90%

 

Tracklist:

01. Touch The Daemon
02. Ritual & Tradition
03. Sophia
04. Our Tears
05. Break The Silence
06. Black Night Satellite

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Toto EP nadšeně protáčím už několik týdnů, ale nikdy mě nenapadlo si o kapele zjistit nějaký bližší info, prostě si jen užívám muziku a na zbytek pozapomínám, takže díky za úvod, kterej to trochu osvětluje. :) S reckou plně souhlasím, ale jeden jedinej track, na kterým ujíždím nejvíc, asi nevyberu, je to tak 50 na 50 Touch the Daemon a Break The Silence s Black Night Satellite v těsném závěsu. :-)
To je na tom to úžasný, že je to hit vedle hitu:). A jsem rád, že v tom nadšení nejsem sám;). Tak snad budou takhle pokračovat!
Tu gotiku zas tak neposlouchám ale po této recenzi to nešlo neslyšet. Sehnal jsem to, poslechl a je to fakt pecka ! 8) <br />Tak díky...
Paráda:) Ona se kvalita asi fakt chválí sama!:)
Jedna drobná poznámka. Echo von Hammer není přezdívka programátora, ale přímo přezdívka bicího automatu (tak jako je u Sisters Dr. Avalanche).<br /><br />Jinak fajn recka, se vším souhlas, AoL jsou parádní kapela, Pinnacle Of The Draco byl fantastickej debut, to album má sice smrtící stopáž (přes 75 minut) ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože je to jedna tutovka vedle druhé, vůbec mě to nenudí. A teď tohle super EP, jsem zvědavej na další (druhou) regulérní řadovku, snad udrží laťku vysoko.<br /><br />Jinak ještě jedna poznámka. Četl jsem poměrně obsáhlý rozhovor s Voem, kde říkal, že veškerpou hudbu (kromě kláves) programuje, takže žádná kytara, žádná basa, všechno počítač :-D to je asi ten důvod, proč nehrají živě. Ale mě je to stejně úplně buřt, hlavní je, že to zní dobře :-)
Díky za upřesnění, bylo mi podezřelý, že by se ten třetí holomek nechal tak zasklívat:))) Halt technický analfabet...každopádně klobouk dolů před tím, jak živelnej zvuk umí Voe z počítače vyždímat...toho tuna kapel nedosáhne ani se živýma nástrojema.
Ten zvuk je namíchanej výborně, jediný co mi na něm vadí je nehorázně přemrštěná hlasitost, bohužel je to ukázkovej příklad fenoménu loudness war. Mrzí mě to hlavně proto, že většina gothic rockových kapel (velkých i malých) se tomu vždycky hodně vyhýbala a to i v 90. letech, kdy k tomu v ostatních žánrech pozvolna propadal kde kdo.
díky za recenzi, těším se až si to poslechnu =)

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.