Report z Die Krupps, Vigilante a Chant v Praze

die_krupps_titulDalší z velkých koncertních návratů jste mohli zažít minulou sobotu v pražském klubu Rock Café.  Víc než tři desítky let fungující legenda nejprve vydala skvělou comebackovou desku „The Machinists of Joy“ a následně se vydala po Evropě v doprovodu chilských bouráků Vigilante a amerického projektu Chant. A jak to vypadalo na vlastní oči a uši vám prozradí Beowulf, Pavel Zelinka a Nephilim v následujícím reportu.

 

 

 

 

I když Die Krupps patřili mezi nejčastěji skloňovaná jména v devadesátých letech, zájem o koncert byl zřejmě menší, než pořadatel očekával a akce byla z původně plánovaného Meet Factory přesunuta do menšího Rock Café, kam si cestu našly odhadem tři stovky příznivců. Svou roli v tom mohla hrát i vyšší cena vstupenek, ale zcela určitě také fakt, že letošní jarní koncertní nabídka přetéká známými jmény a peněženka hudebního fanouška je jen jedna. Sobotní večer měl ještě jedno specifikum, celé spodní podlaží klubu bylo označeno jako nekuřácké, což jedni kvitovali a druzí reptavě putovali mezi patry. Nabídka merchandise byla tentokrát bohatá, ale většinu kupujících odradila vysoká cena trik (600,- Kč), nepochopitelně o zhruba stovku vyšší, než den předtím v Drážďanech.

Celý večer zahájila tribal/industriální dvojka Chant. Pódiové prezentaci nechybělo nasazení a oba začernění protagonisté se s patřičnou vervou opírali do svých instrumentů.  Chytlavé rytmické tvorbě ale naživo podkopával nohy nepříliš výrazný vokál bubeníka/zpěváka Bradleyho a slabý nečitelný zvuk. Zhruba půlhodinový set byl postaven především na poslední desce „Strong Words for Strong People“ a houstnoucí publikum jej ocenilo uznalým potleskem.

 

chant_prague

 

Dalším na řadě byl chilský revolucionář Ivan Muñoz se svým projektem Vigilante. Bez většího otálení do nás trojice na pódiu spustila své zmetalizované electro tažení proti zkorumpovaným politikům, tajným službám, korporacím a dalšímu neřádstvu. V příjemně dlouhém setu zazněly skladby jako Fire, Prison Break, Native Blood, Freedom nebo It´s Our Time vše podpořeno tematickou projekcí a proprietami jako maska hnutí Anonymous či nezbytná revoluční cedule, tentokrát v češtině. Symbióza tvrdých beatů a kytar brzy utvořila slušně pařící kotlík, do kterého Ivan několikrát skočil aby si také zapogoval s publikem. Přesvědčivý koncert s vysokým nasazením. Vigilante se role předskokana Die Krupps zhostili výborně.

 

vigilante_praha_2014

 

Před půl jedenáctou se ale sešikovali před vlastní šatnou Die Krupps a show o pár desítek vteřin později začala. V Rock Café jsme v poslední době svědky spíše výborně nazvučených žánrových koncertů. Jak první koncert Project Pitchfork, tak Hocico nebo The Klinik byl pastvou nejen pro oči, ale i pro fanouškovy uši. O to překvapivější bylo zjištění, když spustili Jürgen Engler a spol. a i po zahřívací písničce se zvuk okolo zvukařského pultu nelepšil. Marcel Zuercher drhnul kytaru, aniž bychom mohli slyšet jediný riff, hlas Jürgena jednou vyplouval slyšitelně na povrch, jindy se ztrácel v elektronice a celková hlasitost koncertu byla mnohem nižší, než by si tato smečka zasloužila. Také unikátní 'stahlofon' se dostal ke slovu pouze třikrát a to pokaždé u starších skladeb. Škoda.

 

die_krupps_stahlofon

 

Přesto domácí publikum přijalo návrat legend freneticky, a to i přesto, že kapela jim až na pár výjimek předkládala pouze písničky z loňské desky „The Machinists Of Joy“. A ještě jednu výtku si neodpustím. Svítící tyče, které mají Němci s sebou na turné, jistě výborně fungují ve větších prostorách doplněné o další obrysová světla. Několik prvních písniček ale agresivní světelná palba tyčí takřka znemožnila pozorovat cokoliv na pódiu. Ale abych jen nehaněl. Od desáté položky Robo Sapien se kytara vrátila mezi nás, kapela začala tahat jeden megahit z minulosti za druhým a koncertu až po jeho konce nešlo mnoho vytknout. Nasazení, komunikace s publikem, ani složení největších hitů v druhé polovině setu.

Konec dobrý všechno dobré? Asi ano, i když osobně jsem čekal od koncertu větší pocitovou smršť v pozitivním slova smyslu. Vinu ale nesvaluji na kapelu, leč na dredatého fachmana za míchacím pultem.

 

 

Setlist „Die Krupps „Praha 2014“.

1. Ein Blick zurück im Zorn

2. The Dawning of Doom

3. Risikofaktor

4. Im falschen Land

5. Essenbeck

6. Der Amboss (Visage cover)

7. The Machinist of Joy

8. Part of the Machine

9. Industrie-Mädchen

10. Schmutzfabrik

11. Robo Sapien

12. Metal Machine Music

13. To the Hilt

14. Nazis Auf Speed

15. Fatherland

 

Encore:

16. Machineries of Joy

17. Crossfire

 

 

Fotky najdete jako vždy v naší galerii.

 

die_krupps_2_prague

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Mně tam taky chybělo víc hitů.....
hity mi nechybely, těch bylo dost, ale zvukare bych vymrdal bejzbolkou krz prdel!!! ta kytara holt v kytarovejch peckach chybela...
Blbost, jseš úplně mimo.
mimo? Blbost? hitu tam bylo dost, to ze je neznas je tvuj boj a jestli ti prijde, ze kytara byla v poho, tak jseš hluchej a podle toho jak a co pises i blbej....
A jaký ti tedy bylo v Dresden, zvuk asi lepší, zahulíno tam není nikdy?
Malo hitov??? Fatherland, Crossfire, Hilt, Downing of Doom, Machineries of Joy... a z noveho albumu tiez pecky... Vo Viedni boli super! Ale cez prvu skladbu bol zvukar este niekde pri Györi...
Koncert byl super! Opravdu jsem ale nepochopil, proč jsem si nemohl na místě koupit od Krupps žádné cd...

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.