Rok po rozpadu svébytné formace Katzenjammer Kabarett se část pachatelů vrací na místo činu, aby pod novým názvem KatzKab a s obměněnou sestavou opět naservírovala posluchačům koktejl namíchaný z odkazů deathrocku, voodoo, temného kabaretu, příběhů o vraždách, elektroniky a mnoha dalších ingrediencí. Jak takový dlouhohrající debut může chutnat?
KatzKab – Objet N°1
Vydal: Projekt
Katzenjammer Kabarett patřili už od vydání své eponymní prvotiny roku 2006 mezi kapely, které ze záplavy nových formací žánrově tak nějak vyčnívaly. Bylo to hlavně díky jejich neotřelé kombinaci ozvuků deathrocku, temného kabaretu a hlasu zpěvačky Mary Komplikated.
Rok po pohřbu Katzenjammer Kabarett se pánové Klishee a Mr. Guillotine vrátili na scénu obohaceni o nové parťáky – kytaristu Mr. Monsterheada a charismatickou zpěvačku Vik B u mikrofonu. Z pařížské kapely je najednou kapela francouzsko-německá, z Katzenjammer Kabarett zbyl Katzkab. To „zkracování“ ovšem platí jen pro jméno – současná inkarnace jde v míchání žánrů naopak ještě dál než předtím. To dokazuje nejen na singlu „Sinking“, ale i na čerstvé řadovce „Objet N°1“, kterou vydává label Project Records.
To hlavní, co KatzKab hned na první poslech ve srovnání s „rodiči“ přibylo, je porce melodií a elektroniky. Nepředstavujte si ale pod tím aggrotechové mocné basy nebo romantické synthpopové plochy, spíše různé syntetické linky, pazvuky, glitche a beaty ( „Harold And The Body“, „Chopped Off“), které se podařilo namíchat způsobem, že tak nějak zvláštně libozvučí s akustickými nástroji (housle, klavír, bicí, vibrafon). Nechybí ale ani hammondky („The Baron Samedi’s End“), zkreslená basa, řezavé deathrockové kytary nebo teremin. Zkrátka, co se týče instrumentální složky, KatzKab (se) rozhodně nešetřili. Do role dalšího nástroje byl na „Objet N°1“ pasován i celkový zvuk (třeba hrátky s hlasem v „Harold And The Body“).
Výsledkem je pak zajímavá a hlavně barevná koláž skladeb, rozvalených hned mezi několika hudebními světy – jak zvukově, tak písněmi. Máme tu převážně šlapavé kousky z koutů synth/deathrockových („Sinking“), novovlnnějších („Let’s Burn Them“), experimentálně/postpunk/soundtrack k francouzským filmům/kabaretních („Bolliw“) nebo téměř kraut/rockových („The Silent Guest“). Jsou tu ale i výlety do modernějších vod k mysu synthpunku/electroclashe („Voodoo Catwalk“, „Chopped Off“"), kolem ostrova kabaretu („Miracle“) až do úžiny jazzu, kterou křižuje třeba instrumentální „Interlude“ (jež se najednou rozjede do solidní electro/kytarové dupárny „Lithopedion Boy“ – skvělý moment!).
Taková pestrost a všehochuť může snadno sklouznout k samoúčelnosti, roztříštěnosti nebo pocitu, že kapela vlastně sama moc neví, co by chtěla. To ale naštěstí není případ KatzKab, kterým experimentování sluší, dá se jim věřit a výsledek nějakou záhadou drží pohromadě – asi jako stračí hnízdo, poskládané z různobarevných sklíček a blejskátek, které se přesto nerozpadne. A funguje.
Tím jednotícím „tmelem“ je dost možná příjemně „pokřivená“ nálada desky s texty o alkoholu, vraždách, voodoo či Darwinovi. A samozřejmě i libozvučný hlas Vik B, který výrazem v některých polohách trochu připomíná Mad Marge z The Stonecutters (a ano, i trochu Mary Komplikated). Kromě zpívánek ale Vik na jedničku zvládne i sugestivní deklamaci (třeba v „Harold And The Body“) a není tedy vokalistkou svázanou jedinou polohou. Bod pro Vik B.
KatzKab si zkrátka s debutovým albem ve všech ohledech vyhráli, pomazlili se s ním a je to na něm v nejlepším slova smyslu slyšet. Pokud máte rádi experimentování napříč žánry, hravé a zároveň „tak trochu divné“ desky, mohli byste se na „Objet N°1“ najít. Pěkná práce.
Hodnocení 80 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.