Jak se vydařil letošní Halloween s Lucasem Lanthierem, Frankem Vollmannem, Francees Lane, dýněmi, zesnulými piráty, krvavými lolitami, pavučinami, upíry a krotitely duchů? Čtěte v naší reportáži!
Po odmlce v loňském roce, kdy jsme Halloween oslavili v dnes již neexistujícím Exitu na Chmelnici, jsme se vrátili znovu do sklepních prostor žižkovského klubu XT3. Cihlové prostory z 19. století tentokrát hostily nejen návštěvu ze Slovenska – místo Marya a Šonyho, kteří v roce 2009 krotili dav gramofonovými peckami, se tentokrát přijela prezentovat jiná dvojice – Francees Lane, novovlnný převlek postpunkových Hysteric Helen.
Jejich česká koncertní premiéra byla příbuzně švihlým rozjezdem před vystoupením hvězdné dvojice Franka Vollmanna z Frank The Baptist a Lucase Lanthiera z Cinema Strange, kteří se rozhodli podruhé brázdit s akustickými kytarami Evropu jako The Dirty Weather. Halloween spolu s těmito ostřílenými úletníky, kteří letos na WGT zaplnili čtyřtisícovou halu Werk II a ještě nechali tisícovku opozdilců vyčkávat venku, jsme od začátku plánovali jako neopakovatelný zážitek na scéně. Toto zbožné přání se také nakonec stalo skutečností.
Ale ještě než prozradíme zápletku, vraťme se do horečnatých příprav samotného večírku. Tajné zdroje znovu dodaly desítky čerstvých dýní, které tentokrát vrchní pitvači CZ Sanctuary vyřezali ve světovém rekordu 1 dýně/5 minut. Prosvětlené zubící se hlavy hravě zaplnily útroby žižkovského sklepení, a tak se hodinu před akcí mohlo začít se zvukovkou. Jenže s ní také přichází první kámen úrazu. Sympaticky minimalistické, technické požadavky obou kapel nás dávno před akcí nechávaly s klidem spát, že nazvučení proběhne v cuku letu a než se do klubu vpustí první vystrojení strašáci, dávno jim již bude vyhrávat předem připravený warm-upový set. Duch halloweenové noci s námi ovšem příliš slitování neměl.
Zatímco světem zcestovalí leadeři kapel Frank the Baptist a Cinema Strange v rychlosti poladili svá echa a delaye na akustických fošnách, electrotrashové krabičky a vokální distorze slovenských předskokanů se zařekly v pátečním večeru zkrátka nefungovat. První kapky potu na čele organizátorů se při hodinovém skřípění z pódia začaly pozvolna vypařovat horkem z kolem planoucích dýní. Teprve po chvíli jsme mohli s klidem vydechnout, když se od zvukařova pultu namísto bezmocné snahy vyladit kvílející efekty ozvalo předchystané party CD.
To už se zapuštěný předpodiový bazének začal plnit číratými deathrockery, zakrvácenými lolitami i karibskými piráty. Set Francees Lane je za malou chvíli začal krotit přímočarými beaty obehnanými neprůstupným valem deathrockového kytarového úpění, roboticky zkreslených vokálů a osmdesátkových kláves. Přes velkou část setu, kdy duo Dirty77/Ms.Valentine statečně zápasilo s neprůstřelným šumem beden se konečně pro mnohé zúčastněné dostali tam, kde by je rádi slyšeli – právě do polohy Hysteric Helen, která nadále zůstává tím rozhodně zajímavějším ze slovenského hudebního exportu.
Francees Lane na Halloweenu
Kolem desáté hodiny večerní konečně přichází na pódium také oba představitelé The Dirty Weather. A nutno podotknout, halloweenovsky nalíčení „jen pro ten dnešní večer…“. Zatímco jejich první turné se neslo ve znamení houpající se paluby a tím pádem nepřeberného zlatodolu námořnických písniček, druhé turné pánů Lanthiera a Vollmanna nabralo gangsterský ráz bankovních pobertů se srdcem na dlani. Znovu barvotiskové téma, po kterém lze jednoduše sklouznout do bahna nevkusu, přesto v něm oba protagonisté nezabředli. Hned první skladbou totiž dali jasně najevo, že stylizace pro ně není důvodem k maskování vlastní autorské bezradnosti, ale naopak výchozím bodem pro nečekané skopičiny.
Když jsme od kapely obdrželi technické podmínky jejich koncertu, podivili jsme se poznámce „1 or 2 shots of good whiskey WITH the promoter during the performance“. Oba protagonisté ale nezvyklou poznámku vyplnili hned na začátku vystoupení a s kolegou Nephilimem započali vystoupení přípitkem na zdraví (a Halloween především) pod pódiem nastoupeného publika. Poté už hrábli do svých akustických kytar a přenesli nás do první poloviny minulého století.
Jako přenášedlo použili jak skladby svých domovských kapel, tak řadu písniček složených výhradně pro The Dirty Weather Project a pár tradicionálů, především z předchozí námořnické reinkarnace. Oba pánové se střídali ve svém přednesu. Frank se ukázal jako na zemi usazenější polovina dvojice, s tu a tam až bluesovým feelingem, zatímco Lucas tradičně poletoval kdesi u stropu ve svých vyšinutých harmonických liniích podpořených jeho vysoko položeným vokálem.
Dirty Weather Project Vol. 2 – Bankovní loupež
Teprve v očištěné unplugged podobě se ukázalo, jak brilantním kytaristou Lucas vlastně je. Vprostřed setu následovalo Frankovo přepadení publika a následné zajmutí divačky, která podle slov dvojice byla jejich zrádným komplicem. Celou písničku tak strávila přivázána k židli a ujišťována Frankem, že „tohle opravdu není legrace“. Pak ale přišla jeho píseň, a mnohem benevolentnější Lucas propustil nešťastnici na svobodu a ještě jí zaplatil bolestné speciálními The Dirty Weather bankovkami.
Nálada v klubu byla výborná, dvojice upíjela piva a whisky, takže když se pánové loučili po základním setu, nechali se celkem ochotně a dvojitě vytleskat na pódium. To už Lucas i trochu experimentoval, kdy, podle jeho slov, zahrál poprvé sólově jednu z písní Cinema Strange bez předchozího zkoušení. „Ale už jsem dostatečně opilej, abych to zkusil“, dodal si kuráž a risk se ukázal ziskem.
Dirty Weather Project Vol. 2 na Halloweenu
Po druhém, tentokrát již neplánovaném návratu na pódiu, se kapela rozloučila se svým 3 týdny trvajícím turné další sadou písní a poté se hned vmísili mezi své fanoušky, ochotně se fotografovali, podepisovali prodaný merch a nakonec skončili trsající na parketu s ostatními tanečníky.
To už za DJským pultem nejdříve stál Nephilim, krmící početné publikum průřezem srdcem pulzujících hitů, aby ho v závěrečné hodině vystřídal Paesant. Oba sety na sebe přitáhly i dávno po posledním metru solidní záplavu tanečků, které byly navzdory plnému parketu nemilosrdně utnuty výhrůžným posunkem od baru. V závěrečných minutách celé akce tak dostal slovo kultovní trhák všech přestárlých puberťáků, theme song osmdesátkového strašáku "GhostBusters". Nutno podotknout – hned v prvních vteřinách jeho gradace si s fanoušky diskutující Frank a Lucas vyměnili rychlé překvapené pohledy a ihned za zpěvu „bustin makes me feel good“ vtrhli na parket.
Co závěrem? Nechceme se plácat po ramenou, ale i z reakce fanoušků nebo muzikantů samotných máme pocit, že se akce nadmíru vydařila. Kdo má tvorbu pánů Lanthiera a Vollmanna rád, dočkal se hodiny a půl dlouhého představení, které sneslo ty nejvyšší kvalitativní měřítka. Niterná poloha The Dirty Weather jakoby přesně pasovala povaze i velikosti klubu XT3 a nadšený zvukař pro hlavní hvězdy namíchal prvotřídní zvuk. Chybějící fanoušci si můžou tak akorát trhat vlasový porost. Tohle byl totiž žhavý kandidát na koncert roku!
A ještě jeden postřeh na závěr. Velmi vítáme a děkujeme, že účastníci vzali halloweenovskou výzvu za svou a na večírek dorazili v hojné míře poctivě namaskovaní a vyšňoření. Moc se nám leckteré kreace líbily! Ostatně, můžete si vystupující i návštěvníky v klidu prohlédnout v Galerii na naších stránkách tady a tady.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.