Ilustrační foto by Tarake (díky)

I když byl oficiální začátek akce stanoven na sedmou hodinu večerní, již od šesti bylo v Golemu rušno. Pořadatelé chystali projekce, a netrpěliví hosté zabírali místa k sezení co neblíže parketu. Do klubu utopeného ve tmě prosakovaly obrazy Batmana z roku 1966 (parodující komiks) a tóny Samova prvního DJ setu, který se nesl v deathrockovém duchu, vykládaném dalšími oldschoolovými klenoty. Na něj ladně navázal Paesantův výlet do hlubin hororového surfrocku, doplňovaný komponovanou stylovou projekcí, ve které nechyběla monstra, polonahé zápasnice, Bela Lugosi, psychedelické rotující obrazce a další atributy, které u vizuálních labužníků vzbudily zasloužený ohlas.

Poté se dostal ke slovu domácí DJ Nephilim, se svým oldschool gothic rockovým nášupem. Ani tady nechyběla projekce, opřená o staré práce Tima Burtona a děsivou pohádku „Mrňous a čarodějnice“, která upoutala pozornost téměř všech diváků sedících ve spodním sále. Mezitím se klub zaplňoval novými a novými várkami příchozích, mezi kterými drtivě převažovali návštěvníci věkové skupiny 25+. Pokud byste ovšem čekali, že si „staré páky“ maximálně sednou s pivem do koutka a budou lačně pozorovat vlnění vyzývavě oděných tanečnic, pletli byste se. Po sklizení plátna přišly na řadu Samovy rocka/horror/psychobilly dupárny, které zaplnily parket a hosté z Prahy, Plzně, ale i Slovenska a dalších destinací si tak mohli pěkně protáhnout nohy.

Živo na parketu bylo i po dobu Ezechielova kytarově/elektronického setu, který Nephilim dotáhl proti toku času až k ranným oldschoolovým ebm/industriálním hitovkám. Právě na ten zareagovalo osazenstvo asi nejbouřlivěji, a chvílemi se tak všichni nadšenci na parket vlastně ani nevešli. Skvělou a přátelskou atmosféru, podporovanou vpravdě stylovými prostory klubu, výrazněji neohrozily ani občasné výpadky sound systemu, ani incident mezi návštěvníky. I proto se mohlo v party pokračovat, a hlavní postava večera, DJ Nephilim mohl svou stylovou koláží vběhnout do cílové rovinky večera.

Ta finišovala až kolem páté hodiny ranní, tedy v ideálním čase prvních autobusů, poskytujících rozvoz skrze noční vánici do nedaleké Prahy. Nephilim tedy zakončil jedenáctihodinový maratón temné hudby stylovou dvojicí „Transmission“ od Joy Division a hymnickou „This Corrosion“ The Sisters of Mercy, a najednou bylo po všem. Inu, ve skvělé společnosti, ve skvělém klubu a při skvělé hudbě čas utíká možná až zbytečně rychle, a tak nezbývá, než doufat, že na sedmý GothicBrandejs nebudeme muset čekat další rok.

mohlo by vás také zajímat