Sepsal: Paesant

Na akci nočního Smíchova jsme dorazili téměř hodinu po jejím oficiálním začátku, což se nakonec ukázalo jako strategický tah. Odložit jarní oděv v šatně, minout gorily u vstupu a dole v klubu už to žilo právě začínajícími Tear. Účast na akci, i přes časovou tíseň spojenou se středem pracovního týdne, byla ideální proto, aby klub působil zaplněně a podařilo se vytvořit příznivou atmosféru. Mnoho účastníků sice dalo přednost okupování stolků v rozprouděné diskusi v zadní části klubu, nicméně před pódiem to s vystoupením Tear rozhodně sympaticky žilo. O Tear už toho v minulosti bylo řečeno poměrně mnoho a tak se zaměřím pouze na novinky, které přinesli pro natěšené Pražáky tento středeční večer.

Co se týče zkušeností s Tear - ono se totiž vždy na jejich performancích jedná o něco nového. Kapela se svého vysokého potenciálu rozhodně nepouští a neustále přichází, s jak se říká, "vychytávkami", aby diváka nenechali odpočinout jak po stránce zvukové, tak vizuální. Set skladeb obsahoval několik hitů, jejichž refrény a rytmické přechody už jsem si živě vybavoval z předchozích prožitých vystoupení a spokojeně pokyvoval hlavou na čím dál tím víc profláklé melodie. Ne že bych doteď byl natolik pilný, abych si zapamatoval jednotlivé názvy skladeb, protože z desky mě kapela stále nedokázala zaujmout. Její koncerty jsou však nesrovnatelně energetičtější a svižnější a jak jsem psal v úvodu, vždy přináší diváku něco nového. Jakoby image kapely s každým úspěšně odehraným koncertem postoupila o stupeň výš a úspěšně se dotýkala vrcholového bodu profesionality.

Tentokrát to pro mě byla světelná "paprsková" show, kterou Tear obohatili svou show. Nevím nakolik se jednalo pouze o laserová ukazovátka nalepená na nástrojích a mikrofonu, a ani se tím nemám potřebu příliš zabývat, protože výsledný efekt byl perfektní. Frontman Zdenek Vovesný nejen svižně brázdil podium a komunikoval svým typicky pouťově-efektním způsobem s publikem, ale navíc ho změřoval z podia zmíněným paprskem. V pozadí se stejným způsobem vyřádil i baskytarista Adam s houslistkou Anežkou, kteří se několikrát dokonce i vzájemně odstřelovali. Dokonce i bubeník Alex nebyl ušetřen a při hopsavých rytmech v chytlavých refrénech se mu na hlavě klimbalo cosi, co připomínalo baterky pro jeskyňáře.
To vše přidávalo show na odlehčenosti, prosycenosti optimismem a živostí, což je právě to, co dělá Tear tak šikovně uchopenou elektroniku, u které se nenudíte. Publikum se během zhruba tři čtvrtě hodinky koncertu Tear z většiny naskládalo na plac, zatímco po jejich konci se trousilo schovat do útrob klubu. Několik lidí evidentně dorazilo jenom na své oblíbence v oranžových kravatách.

Po krátké odmlce následovala druhá kapela večera - ex-oceánští Banana Zeros. Ty jsme mohli v Praze zahlédnout poměrně nedávno na Vánoční electrixmass party. Ne že by se obsah jejich playlistu tam kam mi paměť sahá nějak zásadně změnil, nicméně se zvukem to bylo ve Futuru řádově lepší. Banana Zeros si lze zapamatovat hlavně díky jejich netradičnímu nástrojovému složení s nepřehlédnutelnou originalitou kovových, nazvučených trubek doplňujících zpředu dominantní zpěv s kytarou a zprava klávesy. To vše se mísí v silném zvukovém shluku, který sami označují za progressive/techno/cyberpunk.

Cyberpunková tématika je v hudební sféře poměrně těžko uchopitelná věc, pokud jí jednoduše nevyřešíte typickou image. To sice není případ Banana Zeros, ale hudební prvky, zvláště efekty promlouvajících robotů na hlase, či uchopení melodie z filmu Terminátor to dostatečně splňují. Ostatně co se samotného punku týče - inspiraci a oblibu v něm rozhodně kapela nezapírá. Klávesákovo typické tříakordové triko Ramones vás u takové formace praští do očí ihned a než se vzpamatujete, už se z podia valí podařená electro cover verze na Anarchy in the UK. Banana Zeros začali svůj set nabitě a nekompromisně tvrdě, bohužel ale v pokračování večera energie klesala dolů. Několik skladeb zaujalo silně, ale pak přišel osudný synthpopový ploužák, při kterém se nechtěně vybavovalo spojení "dámská volenka" a publikum se honem rozprchlo pryč. Co se dá dělat, po tom, jak Futurum nažhavili předchozí Tear neměli Banana Zeros lehký úkol udržet v lidech tančícího ducha.

To se po dobu co jsme ještě mohli setrvat před posledním metrem nepodařilo bohužel ani následujícímu Mirageovskému Dj setu, i když byl nabitý řadou chytlavých, tanečních klasik.  V každém případě bylo Cyber Futurum příjemným vytržením ze stereotypu pracovního týdne a obě vystupující kapely předvedly maximum a dokázaly, že česká electro scéna přes zimu rozhodně nezamrzla.

FOTOREPORT

mohlo by vás také zajímat