Ezechiel | 15.06.2007 10:20
Těm, kteří už Bobovy články četli, se omlouváme, ale přesto se domníváme, že by, alespoň některé, neměly na našich stránkách chybět. Následující text vám názorně ukáže, čím nás práce Boba Lučana zaujala, a proč si myslíme, že by mohla zaujmout i vás. Vaše názory jako vždy očekáváme pod diskusí - děkujeme.
Autor: Bob Lučan
Zdroj: boblucan.bloger.cz
**GOTHICKÁ ZPOVĚĎ**
**aneb fantazijní povídková koláž ze světa hudby (z roku 1999)**
Pocity, dohady a sny z devadesátých let
Ať ticho úplné teď vládne noci, abych už mohl vstát a zapnout Bauhaus- Into the Fat Field 1980. A až se tak stane, v tu chvíli vše je pomíjivé. Roční období zdobí mou nekontrolovatelnou představivost, která už nemá strach ze smrti. Chci se vzepřít, abych znovu neusnul. Nechci být otrokem dnešního umění. Rád bych poznal znovu Lásku a byl bezmezně milován, abych mohl zase v klidu spát jak naivní dítě odkojené post-punkem, které vyrůstalo v 80. letech v domě bez lásky. Ví moc dobře,že jsem uzavřen do sebe přes prokletou poezii kódem,který neznám.Uvolnění mé znásilněné mysli přišlo s albem Christian Death-Only Theatre of Pain 1982 s post-punkovým futurismem death rocku.
Staré hodiny odbíjejí půlnoc a měsíční paprsky na mě útočí ze své skrýše. Jako malí netopýrci na čtyřech větrech-Siouxsie and the Banshees, The Damned, Sisters of Mercy, Fields of the Nephilim. Jako stříbrná sluka v květu léčivého božstva The Mission-Gods own Medicine 1986. Teď se na písku vytvořil ně škraloup přílivu. Většina z vás takzvaných přátel už je pryč. Lekli jste se nápisu na písčitém břehu. Píše se zde House of Usher. Ó ano, tahle nesmrtelná rodina je se mnou od té doby, co jsem ztratil Matku a vy jste také pryč.Čekal jsem snad něco jiného? Lásko,mám už jen Tebe a naši společnou revoluční desku Love Like Blood-Flags of Revolution 1990. Drahoušku, pojď se projít támhle kousek po naší pláži. Vím ale,že to brzy vzdáš a budeš chtít vědět, odkud větry vanou. To se asi nikdy nedozvíš z mapy, kterou čteš. V té najdeš jen karpatskou hornatou pustinu.LÁSKO? Ano! Slyšíš už odbíjejí hodiny, to Werewolf nás volá a XIII. století ho doprovází - AVE NOSFERATU. Bože, proč mlčíš? Vím,že jsi to vzdala. Ta realita přetechnizovaného světa mě trhá na tisíc kusů. Zapštklí lidé označují umění romantismu za narcisismus. Já slyším Clan of Xymox - Creatures 1999. Má upřímná, čistá mysl je tak daleko, že už nemá ani smysl. Rozpoutám raději orgie s temnotou, než abych zapadl do bahna pozerského proudu anonymních trendů. Lásko? Ty víš, že musím nutně odejít! Otázka. Dá se tady někam odejít? Určitě ne tam, kam chci já. Chci projít žhavým sluncem, abych se mohl zchladit studeným měsícem v úplňku.
Vždycky jsem žil ve vzdušném zámku s vědomím dekadentní samoty a kýč je mým osudem. Mám prostě rád GOTHIKU, ale dám přednost klasičtěji laděné Faith the Muse před modernější Inkubus Sukkubus. Vesluji podvědomě mezi hvězdami a hledám, na které bych mohl usnout astrálním spánkem a nebál se Boha ani probuzení. To nastává až v momentě, kdy jsem se po půlnoci probudil v Londýně. London After Midnight v mé duši a krásní hadi za očima mých briliantových snů a surealistických vizí. Vymaloval jsem si život jak Andy Warhol Marilyn Monroe. Zbyly mi už jen dvoje zamčené dveře a batcave okna na závoru. Jedny dveře tě v pustí dovnitř, druhé však jsou jen jejich odrazem. Valor mně požehnal svojí protestanskou biblí. Ted už mám, co jsem chtěl. Vysněný prokletý dům v horách. Bela Lugosi mě objal nesvatou náručí a ukázal na malý tajemný altán. To bude vaše pracovna, Mistře. Zde se vám snad bude dobře psát a najdete zde nový smysl bytí. Možná zde zachytíte i smysl v mých abstraktních obrazech... O ano, Pane, vaše symboly jsou ireálné, a proto tak úžasné, rozbíjejí rámec konkrétní formy. Nádherná Kleopatra nám sem zavála božskou mocí písečné bouře příbuzenstvo sloužící naší věci. Jerusalem Syndrome, Rosetta Stone, Two Witches, Ikon, Garden of Delight, Velten Brand. Znám ta jména, tvoří kolekci spojenců. Zde u rozlitého vína čekám na zázrak. A kde moje novoromantická Visage ztrácí barvu živých. Vlastně počkejte, přišel můj přítel Mark, je mým tlumočníkem. Láska se tomu prý říká a ten, kdo pochopil její podstatu, zažil onen zázrak. Astrální svět a útrapy psychického vampýrismu ustaly, až když se vrátil Valor z pouti po brazilských pralesích a indiánskou řečí promluvil o Lover of Sin. Maitrii, ta domorodá Nšo-či avantgardní Gothické hudby, mu stála po boku.
Po dlouhé době samoty se to stalo. Je to ONA! Leticia! Srdce mi buší jak svatý zvon ve slunné Itálii. Zase jsme se sešli. Dal jsem Jí na uvítanou do havraních vlasů leknín a věnec ze žlutého obilí na důkaz věrnosti alba Elyzium od Fields of the Nephilim. Těch, kteří přišli z nebe na zem.Z hebrejského posvátného pole Nephilimů se ocitáme v hříšném objetí takových rozměrů, že by se raději každý pór našich těl dobrovolně utopil v slzách, než aby necítil toho druhého. Když se náruživě milujeme za tónů Corpus Delicti, cítíme intenzívní tlak bezmocnosti. Chvěje se, když dýchám po nadkrásném aktu. Posloucháme další staré desky od Play Dead, Specimen, Bolshoi, Red Lorry Yellow Lorry, March Violets, které nás donutily pokračovat v milostném nehhříchu. Její lůno se otvírá jak květ černé růže a voní hedvábnou čistotou neposkvrněného chrámového kadidla a bílé křídy. Jsme v chrámu lásky bezbožných přikázání. Ta její magická svatyně mě dohání k šílenství - Temple of Love and nesmrtelný Sisters nás pobízejí pokračovat v ultraerotickém duetu. Napiji se z její dužinky jak z rajské studny, která je bezedná a úpřímná jak má láska ke gothickému rocku. Lásko, už Jsi bez věnečku, přesto ctím Tvůj malinový jazyk, který hledá mé krvavé rty jako medová pomáda smícháná se scénařem z filmu The Hunger "Hlad"... Lásko? Ano,brzy se ocitneme v baru U Čtyř větrů. Tam byla naše první schůzka, pamatuješ? To víš, že ano, jen už nevím, ve kterém to bylo století. Miluji Tě tak, že Tě za to nenávidím! Tvrdíš, že jsem zbytečný dramatik.....a Faustův syndrom v konkurzu neobstojí...
Komentáře
Přidat komentář