Ezechiel | 25.05.2007 11:30
Sopor Aeternus patří bezesporu ke špičce evropské darkwave scény, a jen těžko byste hledali uskupení, které působí z desek tak sugestivně, ponuře a funebrálně. Spojení "z desek" jsem použil záměrně, neboť Anna Varney Cantodea, hlavní a jediný(á) představitel(ka) Sopor Aeternus, striktně odmítá živé koncertování s odůvodněním, že nemá proč svou hudbu prezentovat lidem, které ani nezná (viz. následující rozhovor).
Podle nepočetných rozhovorů a početných "historek" víme, že dílo Sopor Aeternus je v podstatě autoterapií, která je logickým vyústěním více než třicet let trvajících stavů extrémního zoufalství, strachu, depresí a samoty, pramenící z těžkých zdravotních problémů, doprovázených např. dočasnou ztrátou zraku. Ty vedly k objevení "Ensemble of Shadows" - bytostí, nebo hlasů z jiného světa, které probudily v Anně Varney hudební cit, ukázaly mu(jí), jak ulevit svým stavům prostřednictvím hudby, a posléze ho(jí) dovedly až k myšlence sdílet své dílo s okolím. Možná vás zaráží, že o Anně Varney, píšu jako o něm(ní) - i to je dílo "Ensemble of Shadows". Ti probudili původně v muži transpohlavní bytost Annu Varney (jejíž jméno je mimochodem inspirováno knihou Varney The Vampire - or the Feast of Blood, jejíž autorství je zahaleno tajemstvím, dělí se však mezi Jamese Malcolma Rymery a Thomase Presketta Presta, navíc "Varney" je latinské označení pro "zpěvačku"), která o sobě od té doby mluví jako mluví jako o (s)he male (něco jako "ženomuž"). Další zajímavé (ale již neověřené) pověsti jsou, že je Anna Varney chovancem ústavu pro duševně choré, odkud byl propuštěn, bydlí daleko od civilizace, podle některých zdrojů v opuštěné márnici uprostřed lesů, a tak dále, a tak dále.
Naprosté zjevení a extrémní emoce, anebo mazaný marketingový tah? Závěr si udělejte sami, pravdou ovšem zůstává, že deprese, samota, strach a fascinace Smrtí (která ostatně dala i část jména - "Sopor Aeternus" - věčný spánek), prosakující celou tvorbou jako pach umrlce rubáš, sugestivní styl zpěvu (místy až nepříčetného říčení), a velmi omezený pohled do soukromí Anny Varney, nahrává spíše první tezi.
Anna Varney nepodceňuje ani grafickou stránku věci, k vidění jsou jeho(její) velmi specifické fotografie, na kterých jsou pohlavní orgány fotograficky odstraněny (chirurgický zákrok je v rozporu s duchovní otázkou Anny Varney) , a plíživá psychotická videa. Přes to všechno má Anna-Varney Cantodea smysl pro humor - miluje Darth Vadera, a sám(sama) pro sebe si vytvořil(a) módní kolekci Fruit of the Tomb (původně Fruit of the Loom). Tolik tedy obecné informace pro ty, kteří Sopor Aeternus neznají a nyní již nechme mluvit Annu Varney v zatím posledním anglickém rozhovoru, který jsem našel, z minulého roku.
Interview pro magazín Outlaw v Turecku. Ptal se Alter Yelken 2. června 2006, přeložil a úvod sepsal Ezechiel
Otázka: Začněme posledními novinkami, které jsme o Sopor Aeternus slyšeli, což je vydání setu "Like a Corpuse standing in Desperation". Máte nějaké povědomí o tom, jak byl tento počin přijat Vašimi fanoušky a jejich reakce?
Anna Varney: Ne, to nemám, promiňte. Nikdy nedostávám od nikoho jakoukoliv odezvu, což je tak trochu meč o dvou ostřích. Je to stejně tak dobře, jako špatně, a svým způsobem tento postoj upřednostňuji, protože mne to drží dál od typu uvažování "co by si ostatní lidé mohli myslet o mé práci". Můžete se tak lépe koncentrovat na to, co chcete doopravdy vyjádřit, a to je ono. Na druhou stranu se může celý ten proces tvoření zvrhnout v něco jako krmení gigantické černé díry - pořád jen dáváte, dáváte, a vám se nikdy nic nevrátí! Takže musím připustit, že může být celkem hezké, když se k vám jednou, dvakrát ročně donese, že ten a ten člověk vypadá, že se mu líbí, co jste zatím udělali.
Otázka: Vždycky při poslechu hudby Sopor Aeternus mne fascinují zřejmé kontrasty. Velmi často používáte veselé melodie, ale píseň jako taková se po připojení pronikavého hlasu Anny-Varney plného bolesti zvrhne v něco děsivého. Jaký je důvod pro používání tak velkých kontrastů ve Vaší hudbě?
Anna Varney: Řekl (a) bych, že rovnováha. To je jedna z věcí, se kterými obecně nemohu moc dělat, vyplyne to tak nějak přirozeně během mé práce na písni. Můžu začít už v hlavě jistým tušeným nápadem, jak by měla celá věc znít, ale je jenom otázkou času, kdy to "vibrace" obsahu textů začnou překopávat. Celkem často se tak může stát, že bych rád(a) zachoval(a) track kratší a jednodušší - ano, mohl(a) bych i začít znovu se šťastním vědomím že to co leží přede mnou je "brnkačka" ale někdy, zničehonic mi trvá věčnost dostat se k prvnímu verši. To je ta potíž, pokud je vaše práce různorodá, když máte text, hlas a hudbu - všechny tři nesou různé aspekty toho, co má být vyjádřeno. Proto se může stát, že vám slova řeknou jednu věc, jako například "jsem ta nejzlejší osoba v celičkém vesmíru, jsem naprosto zlý a nikdy se nesměju" (jo, bububu!)..ale v ten samý moment vám může hudba znít jako byste byli v nějaké komediální show pro děti. Tady by sdělení bylo pravděpodobně něco jako "No, můj milý, radím Ti podívat se pořádně sám na sebe". Nicméně často je to ještě jednodušší: chápejte, všechno ve vesmíru usiluje o rovnováhu - tak to prostě je. Takže čím bude depresivnější obsah textu, tím radostnější hudbu byste měli dostat, a vica versa. No,.co říct? Jsem Anna-Varney - to je vysvětlení všeho, co dělám. Nemohlo by to být jasnější
Otázka: Předpokládám, že věříte, že všechno na světě má svůj protějšek. Například - kdyby neexistoval dobrý člověk, neexistoval by ani špatný člověk?
Anna Varney: Aha, asi chápu, kam tím míříte..pokračujte...
Otázka: No... lidstvo ničí přírodu. Den za dnem se blížíme konci světa..a jsou to lidé, kdo je za to zodpovědný. Co si myslíte o těchto lidech, a kdo nebo co je jejich protějškem? Co je vyvažuje?
Anna Varney: Řekl(a) bych, že lidi s odvahou...se smyslem pro odpovědnost...lidi se srdcem a myslí na pravém místě..emocionálně zralí lidé s vědomostmi a pochopením...
Otázka: Předpokládám, že jste vždycky pracoval(a) s Apocalyptic Vision Records a vždy jste odmítal(a) udělat jakýkoliv živý koncert. Cítil(a) jste v téhle otázce z jejich strany nějaký tlak?
Anna Varney: Jak to myslíte? Tlak od labelu přesvědčit mne vystupovat živě?
Otázka: Ano, myslím - jaký je postoj labelu k tomuto tématu? Protože taky neposkytujete moc rozhovorů, a pokud ano, tak zásadně v psané formě, lidé se k vám nikdy nedostanou. To je pro umělce velmi neobvyklé chování, tak bych rád věděl, zdali to někdy nevytváří problém mezi Vámi a Vaším labelem?
Anna Varney: Vůbec ne. Bylo dost jasné hned od úplného začátku, že nemám žádný zájem dělat hloupé živé show pro lidské publikum, pro lidi, které jsem nikdy předtím neviděl(a)...a kteří by mne pravděpodobně ani neměli v oblibě. Navíc bylo víc než zřejmé, že hudba a dílo Sopor Aeternus je věc autoterapie, což firma nejenže chápe, ale dokonce považuje za "zajímavý" přístup. No...dobře.. Situace v těchto dnech se poněkud obrátila, jak jsem zjistil(a), když jsme byli na Slovensku kvůli obalu limitované box-edice desky "La chambre d'Echo". Ostatní si chtěli dát oběd, tak mne dotáhli do nějaké...no..něco jako restaraco-grill-baru-spolu-s-hospodou. Bylo samozřejmě jen otázkou času, kdy dojde na obligátní otázku na možnost koncertu na Slovensku (pouze ze slušnosti přidal(a) Anna Varney do debaty pár slov), a k mému překvapení Alex (ředitel labelu) vyskočil a začal prohlašovat, že Sopor Aeternus prostě nedělá koncerty a že se to nikdy nezmění. Bylo to trochu zábavné poslouchat, protože se obecně velmi dobře bavím, když se ostatní snaží vysvětlovat mou práci. Zaprvé proto že sam(a) moc netoužím mluvit o Sopor Aeternus... určitě ne na veřejnosti...a za další zjistíte, že jen velmi málo lidí, kteří se snaží vaší práci vysvětlit, o ní doopravdy přemýšleli. Tato příhoda se překvapivě zvrhla, když se ukázalo, že teď je to label, kdo nechce, abych se někde objevil(a) živě...nikdy. No, jestli tohle není výzva...? ;)
Otázka: Některé Vaše písně znějí jako dětské říkačky, nebo ukolébavky...
Anna Varney: Ano, myslím že opravdu tak znějí...
Otázka: ...ale jsou naplněny děsivým zpěvem. Jestli nechcete odpovídat na tuto otázku, nemusíte, protože respektuji Váš soukromý život. Přesto bych velmi rád věděl, zdali jste prošel(a) nějakými špatnými událostmi během svého dětství. Jaký byl Váš život s rodinou?
Anna Varney: No...v současné době bych řekl(a), že je to relativní...a také otázka perspektivy. Věci by vždycky mohly být horší, nežli jsou, vždy existuje nějaká daleko strašlivější alternativa. To nejpodstatnější je, že jsme všichni individuality...s individuálními silnými stránkami i slabostmi.
Například u někoho může pár hrubých slov vyvolat jen pokrčení rameny, zatímco druhému můžou zlomit srdce - a tak to je se vším! Prostě to vypadá, že některé duše zkrátka nejsou dostatečně vybaveny pro existenci v tomto krutém světě. Když přijde na rodinu a dětství, bylo to pravděpodobně stejné jako u dalších trans-pohlavních, křehkých okouzlených dušiček: pracující otec, který skoro nebyl doma (a tudíž neexistoval), a dominantní, kontrolou posedlá matka, která vás neustále fyzicky trestá za něco, čemu ani nerozumíte....nebo za věci, které jste neudělali. Zkrátka klasická metoda "cukru a biče". A samozřejmě vyrůstáte v prostředí, kde je každá forma "umění" (nebo "krásy" chcete-li) považována za naprosto zbytečnou, ceněnou méně než hovno. Nejsou žádné vzory, nemáte přátele a tak dříve nebo později (pokud tedy máte dost štěstí), objevíte to pravé místo, kam se nikdo jiný nedostane?
Otázka: Věřím, že se jméno "Sopor Aeternus" překládá jako "Věčný Spánek", nebo "Spánek Smrti". Jak toto jméno vůbec vzniklo?
Anna Varney: V tom pro mne hraje roli příliš mnoho aspektu na to, abych Vám mohl(a) poskytnout detailní analýzu tohoto významu. Nicméně, stejně jako všechny věci ve vesmíru, má tento význam tendenci se v průběhu času měnit - stejně jako se vyvíjejí věci živoucí. Už delší dobu ale už ve skutečnosti shledávám velmi těžkým nést význam slova "Aeternus", což mne nutí zkracovat jméno pouze na "Sopor", což nyní znamená jenom "Spánek". Důvod pro tyto změny mne zasáhl stejně jako "úkol" (chcete-li) - probudit se.
Otázka: Můžete mi prosím říct, jak trávíte den? Jak běžně vypadá Vašich 24 hodin? Samozřejmě pokud to pro Vás není problém?
Anna Varney: Svým způsobem to opravdu celkem problém je, protože dost často se nemůžu rozpomenout, kam všechny ty hodiny zmizely. Někdy si sednu s šálkem čaje....a když se zase zvednu, už se stmívá. Vážně mám pocit, že dny strašně letí, celé tři týdny utečou jako nic, ani nemrknete a najednou je pryč celý měsíc, nebo roční období, a já prostě nevím, kam se ztratilo. Naprosto vážně začínám pociťovat tu narůstající...absenci jakéhokoliv smyslu času, tím, že nemám žádné reálné záchytné body, které by mi pomohly odlišit jeden den od druhého. Pro mne jsou prostě..jen jeden.
Otázka: Co si myslíte o instituciolizovaných náboženstvích, jako islám, křesťanství, nebo judaismus?
Anna Varney: No, jestli to potřebujete a udělá vám to vážně radost - dobře. Myslím, že je dokonale pochopitelné, že VŠICHNI jsme součástí něčeho, ať už je to skupina, komunita, rodina apod. Být sami v nás probouzí strach/pocit, že bychom se mohli v tom velkém, chladném a příšerně osamělém vesmíru ztratit. No, zatím dobré. Obecně řečeno, problém většinou nevytváří žádné náboženství jako takové, ale sami lidé a jejich soukromé "interpretace" toho, co bylo napsáno - nebo spíše přepsáno. Kdykoliv slyším o těchto tupých zmrdech (ať už to jsou křesťané, muslimové, nebo židé - není mezi nimi žádný rozdíl) žvanících o čistotě víry, cti, Bohu a všech těchhle sračkách (omlouvám se za výběr slov)..je sakra tak jasné že kdesi hluboko uvnitř chtějí jen JEDNU JEDINOU věc, a to je MOC....moc nad ostatními lidmi !!!
Otázka: Předpokládám, že Vás více zajímají spirituální náboženství jako pohanství, nebo šamanismus. Věříte v nějaké pojetí, které zahrnuje myšlenku Osudu, nebo Boha?
Anna Varney: Osud...hmmm...ano...to nemohu popřít. Bojím se ho a vzývám jej zároveň. Ale Bůh ...to je dost obsáhlá otázka. No, abychom to zkrátili, zkrátka řekněme že "Bůh" je jedno ze jmen snílka, který sní naší existenci.
Otázka: Co si myslíte o Smrti? Tento všudypřítomný pojem prochází všemi texty Sopor Aeternus. Myslíte, že je Smrt konec všeho, anebo spíše dveře otevírající se do dalšího světa?
Anna Varney: Před nedávnem mi došlo, že jsem asi měl něco jako malou posedlost tímto tématem, což ovšem není moc překvapující, protože všichni míváme sklony být posedlí věcmi, kterých se bojíme. Když jste mladý, řekněme v pubertě...i když máte sklony k sebevraždě, a možná právě hlavně pokud máte sklony k sebevraždě...máte pocit (i kdyby jen podvědomý), že jste nesmrtelní. Ale když překročíte určitý věk,.a vidíte své přátele a /nebo členy své vlastní rodiny zemřít...místa, kde jste si hrávali zmizí...všechno se změní a není nic na světě, co byste s tím mohli udělat, protože takový je prostě běh světa...ano, cítíte se ztracení, osamělí...extrémně nejistí, a samozřejmě máte tendence přilnout k věcem, které znáte....které jste opatrovali jako poklad po celý svůj život...- a Smrt je jen ustavičnou připomínkou toho, že nikdy NIC není stejné, že se úplně VŠECHNO mění - a že jsme se narodili jenom proto, abychom zemřeli. Něco, co je jediným jistým prvkem v životě každého z nás: KONEC. Ale jestli věřím, že nějaká forma naší existence pokračuje po smrti našich fyzických těl? No...nevím jak to říct. Jestli věřím v reinkarnaci? Bojím se jí...
Otázka: V některých písních Sopor Aeternus zní Váš křik jako otisk toho, jak by se mohl cítit šílenec. Byl(a) jste někdy blízko stavu, který je obecně lidmi označován jako "šílenství"?
Anna Varney: Jak to mám vědět? Opět...není jak to vyjádřit...
Otázka: V metalovém žánru jsou muzikanti, kteří obdivují dílo Sopor Aeternus, a tvrdí, že opravdu miluji Vaše dílo, neboť je vzala za srdce jeho emocionální hloubka.
Anna Varney: Ó, děkuji, to je opravdu moc hezké...
Otázka: ...takže má otázka přirozeně zní. Máte rád(a) metalovou hudbu? Jsou nějaká kapely na metalové scéně, které by Vás zajímaly?
Anna Varney: Ne, v podstatě ne. Má se to tak, že metal jako takový pro mne nic nedělá. Myslím to tak, že dokážu samozřejmě ocenit dobrou produkci, brilantního zpěváka, nebo zajímavý artwork - ale to je všechno. Někdy se dostanu k poslechu (relativně) mnoha metalových věcí když jsem u Joachina Luetkeho, který je tak nějak považován za Boha mezi metalového artworkery, takže je jeho studio neustále přeplněno celými bataliony metalových CD, které mu kapely posílají z celého světa, ale...- no, jak to mám říct, aniž by to vyznělo jako urážka? Po chvíli mi to prostě začne lézt na nervy...je to prostě otázka vkusu, a není nic, co by s tím jeden mohl udělat, pardon. ;)
Otázka: Co Vás nejvíce ovlivňuje během tvorby Vašich písní? Co Vás inspiruje v dělání tak skvělé hudby? Ptám se na to, protože jsem kdysi četl interview, ve kterém jste řekl(a), že ve skutečnosti hudbu ani tak netvoříte, jako spíš "přijímáte"?
Anna Varney: Ó, vlivy... no... všechno, co zachytíte a vnímáte skrze své smysly vás taky ovlivňuje - ať tak, či onak. Tak to prostě je. A navíc věřím že lidské bytosti nejsou schopny doopravdy "tvořit", neboť všechno již existuje..někde..v nějaké Velké Knize - skryté kronice vesmíru. Takže, následkem toho, vše co můžeme my lidé dělat, je hledat...nebo "vzpomínat" na to, co bylo napsáno před počátkem času. Když máte dost štěstí (nebo talentu) můžete zjistit, že dokážete být šťastným "nálezcem" věcí (vynálezů, kompozic apod.) - ale už nic víc. Pravé "tvoření" naprosto z ničeho je nemožné.
Co se týče hudby (nebo umění obecně) má v současnosti ubohý skladatel (zpěvák/autor písně) jiný vážný problém, což je pouze velmi (!) omezený počet možných kombinací not! Takže pokud chcete vážně následovat nejvyšší ideu čisté originality...tak....tak jste prostě v hajzlu! Protože věřím, že každičká melodie, která je možná, byla již kdesi na téhle planetě napsána, zpívána, zahrána a/nebo nahrána. To samé je i s emocemi a náměty: na skladě není nic nového, už miliony předtím šlapaly každičkou myslitelnou cestičkou. Můžete se sice cítit jako průkopník, ale kdepak! Všechno už tu bylo, promiňte, mí drazí. Ale co to všechno znamená pro umělce? Jak může ospravedlnit svou práci? Jediná věc, která mi přichází na mysl je PRAVDA. Pravda a potřeba (nutnost). V mém případě je to hudba. Otázka je, zdali jste opravdu talentovaní, nebo nikoliv. Jde o to: co neustále naplňuje vaší mysl? Co je první věc, na kterou myslíte, když se ráno (nebo kdykoliv) probudíte? A o čem sníte ve spánku?
Není důležité, jak příšerný jste zpěvák, pokud vaše písně opravdu vycházejí ze srdce!!! Takže pokud si chcete říkat "umělec" - odkud vlastně vyvěrá vaše touha tvořit? Ze srdce...nebo je to jenom z vašeho Ega?
Otázka: Ve vaší hudbě slyším spoustu středověkých prvků - to je záměr?
Anna Varney: Inu..tak trochu. Víte, to se prostě vyvine. Myslím, že je to hlavně tím, že více či méně je struktura tak zvané "středověké hudby" laděna do veselých melodii, které (alespoň mým uším) zní trochu jako dětské písničky. No a když se na to podíváte dost zblízka, objevíte fakt, že to je v podstatě to co dělám - hudbu pro děti...pravda...pro mrtvé děti, nepochybně...
Otázka: Co si myslíte o dobách středověku, zejména o jeho umění?
Anna Varney: Doba středověku? Proboha...smradlavá, špinavá a sakra těžká - taková si myslím, že byla.
Otázka: Četl jsem na jednom Sopor Aeternus fóru, že někteří z Vašich fanoušků se za Vás modlí, zapaluje za Vás svíčky a doufá, že se budete cítit lépe. Vím,ž e se zajímáte o duchovno, ale cítil(a) jste někdy doopravdy tyto motlitby, nebo přání Vašich příznivců?
Anna Varney: Ó...neměl(a) jsem ponětí, že lidi dělají takové věci. Ale myslím, že na druhou stranu to není nic tak neobvyklého. Myslím tím, že napoprvé to může někomu, koho žádné formy náboženství nepraktikoval, a nemá s ničím podobným zkušenost, poněkud nezvykle, ale pro...řekněme.."typického" křesťana je to pravděpodobně úplně normální věc. Asi byste se v tom případě modlili každou chvíli kvůli něčemu: u snídaně, když zůstanete viset v zácpě, před návštěvou zubaře, u zubaře, při sledování svého fotbalového týmu v televizi, před, během a po rande..-proboha, seznam příležitostí nemá konce. Obecně se "typický" křesťan modlí víc, nebo míň, podle emocí, takže si to spočítejte. Nevykládejte si to špatně, vím, že to někomu může znít, že zesměšňuji víru jiných lidí, ale to vůbec nemám v úmyslu. Já jenom...no...když slyším někoho říkat frází typu "budu se za Tebe modlit", je moje přirozená reakci " ó, modli se sám za sebe Ty arogantní sr.... Potřebuješ to daleko víc než já !!!"
Chápejte, podstatné je, zdali to s pomocí někomu myslíte vážně, jestli UPŘÍMNĚ cítíte z celého srdce (a myslím tím SRDCE, ne Ego) potřebu se za někoho "modlit" (v tom nejširším slova smyslu), tak to prostě dělejte...v soukromí..bez toho aby se kolem toho dělalo spousty humbuku, aniž by o tom musel každý člověk v okolí (i s domácími mazlíčky) vědět.
Otázka: Věříte, že svět může být vysvětlen vědeckými rovnicemi a definicemi, nebo že je ve všem jakási hlubší pravda, skrytý smysl, které žádné slovo nedokáže popsat?
Anna Varney: No...ano...ve všem je ukrytý hlubší pravda, ostatně, všechno je spojeno. Ale také mám tendence věřit, že pokud jste náhodou osvícený vědec, který se dokáže "naladit na správný kanál", můžete být docela dobře schopni vysvětlit celý vesmír pouze za pomocí rovnic ... hehe, jediná otázka je - kdo jiný, nežli další takový osvícený vědec by tomu rozuměl?! ;)
Otázka: Myslím, že jste extrémně citlivý člověk. Obával(a) jste se někdy možnosti, že Vaše hudba a texty nebudou pochopeny? Nebo, například, pokud by někdo o Vás, nebo Vaší tvorbě mluví hanlivě, jak byste se cítil(a)? Jaká by byla Vaše reakce?
Anna Varney: Ó, stejně jako u všeho, i tady jsou pouze dvě možné alternativy - buď je něco pravda, anebo ne. Pokud by to, co by bylo řečeno, byla pravda (ať už by se mi to líbilo, nebo ne), jak bych se mohl(a) přít? A pokud by to pravda nebyla, tak proč se tím zatěžovat? Je to přesně takhle jednoduché.
Otázka: Podle mého soudu je "All good Things are Eleven" nejlepší, nejponuřejší (a další vhodná adjektiva, která mne momentálně nenapadají, protože je pro mne velmi těžké popsat, jaké pocity ve mne tato píseň vzbuzuje) instrumentální skladna od Sopor Aeternus vůbec. Co stálo u zrodu tohoto songu, jaké byly Vaše pocity během jeho psaní?
Anna Varney: Smutek, deprese, bolest, strach...jako obvykle
Otázka: Už jsme zmínili tvrzení, které jsem četl i v předchozích rozhovorech, a to, že hudba Sopor Aeternus je pro mrtvé děti. Kdo jsou tyto mrtvé děti?
Anna Varney: Slabí a ranění...
Otázka: Proč skrýváte v reálném životě svou identitu
Anna Varney: Pardon, ale asi nerozumím, co tím myslíte?
Otázka: Slyšel jsem, že skoro všechen čas trávíte doma, a jedinou věc, kterou sdílíte s okolním světem je Vaše hudba.
Anna Varney: Aha...chápu...no...ano. Musím přiznat, že někdy mne trochu rozesmutňuje, když vidím, nebo slyším, jak se lidé pravidelně navštěvují s přáteli, mají bohatý sociální život...a další věci, o kterých vůbec nic nevím. Pamatuji si, jak jsem před několika lety jel(a) domů autobusem ze studia...slunce zapadalo, a autobus byl zbarvený takovými těmi jemnými zlatými barvami, když mi najednou duchové dovolili spatřit vizi mého budoucího já ve věku kolem 60. bylo to, jako by se závoj času zničehonic bez varování zvednul...a já tak doslova stál a díval se tváří v tvář svému staršímu já. Bylo to dost strašidelně a ...tak strašně...smutné.
Otázka: Jestliže Vaše hudba a texty odráží Vaši osobnost a emoce, myslíte si, že není na světě nikdo, kdo by rozuměl tomu, jak se cítíte?
Anna Varney: Možná že je...možná že není. Ale to není to hlavně, ne? Porozumění je relativní, a jenom půlka toho podstatného. Je to akce, nebo "chování", které vyvěrá z toho předpokládaného porozumění - a to je to důležité.
Otázka: Dostáváme se ke konci mých otázek. Chcete něco dodat, nebo vzkázat Vašim tureckým fanouškům?
Anna Varney: No...prostě na sebe buďte milí. Chovejte se k ostatním tak, jak chcete aby se chovali oni k vám - to věci hodně zpříjemní všem zúčastněným ;)
Otázka: Děkuji za Vaše odpovědi, doufám, že se časem budete cítit šťastnější, doopravdy bych Vám to přál.
Anna Varney: Děkuji mnohokrát, toto přání vděčně přijímám.
Komentáře
Výborný rozhovor ! Skvelý výber!Len tak dalej !
Anna Varney je skvělý umělec. Rozhodně souhlasím s většinou jejích (jeho) názorů... také přemýšlím podobným způsobem... Opravdu si jí (jeho) i hudby, kterou dělá velice vážím...
dekuji sopor aeternus miluji a anna varney me presvedcil(a) ze si to zaslouzi krasny rozhovor
diky moc za preklad, tomu rikam rozhovor ktery ma cenu cist.
Tak tohle cloveka vazne zaujme, dokonce i musim pochvalit vyber otazek, jez mu byly dany......Cetlo se to jednim dechem, skvely:-)
*skvely clanek, moc diky za preklad. annu sem objevila teprve nedavno, a jsem z ni(nej)nadsena..nejen z hudby,ale i z jeho osobnosti,o ktere se toho vi tak malo. ;-)
Až do dneska jsem jí/ho neznala
Ta hudba ale celkově nemá takovou hloubku, aspoň ne ambivaletní k jeho/její výrazné image. Přijde mi spíš jen jako pozér.
Mohl bys prosím vysvětlit co znamená věta "nemá takovou hloubku, aspoň ne ambivalentní k jeho/její výrazné image"?
Sadako: Asi to, že se ta image k hudbě nehodí, a že kdyby chtěl ustát svého vzhledu, tak by měl dělat něco temnějšího :D Ale co, pozeři jsou v módě, takže mu to neberte ;-)
Tarake: Mně je názor kolegy (kolegyně) na tvorbu Sopor Aeternus venkoncem ukradený, já jenom nechápu tu větu jako takovou a ráda bych její vysvětlení (speciálně ono "ambivalentní" mi vrtá hlavou...rozporuplná hloubka vzhledem k image, tomu skutečně nerozumím...?), nic víc. :]
inu hold tu nekdo neumi pouzivat odborna slovicka, jinak clanek a rozhovor je moc dobry, a moc e mi libil, Sopor Aeternus uz chvili posloucham ale tady jsem se dozvedel plno veci...
Nemyslel "ambientni" treba? to ma k pochopeni vety sice taky daleko, ale ne tolik jako "ambivalentni" :D
Čekala jsem samé sebelítostivé kecy ale zjistila jsem že má stejná slova jako já...stejné názory... na druhou stranu je pěkná blbost jak pořád její fanoušcipřehání že se pořád tápí....já věřím tomu že má smutný život plný bolesti ale kdyby se někdo probudil,začal by se trápit třeba z toho že záclona je zmuchlaná a trápil by se do večera a druhý den nanovo...myslím prostě...že v soukromí to s ní není tak drastické jak si to fandové představují :-) ale je moc krásná.
četl sem tu že tato image není vhodná pro styl hudby, abych něco řekl ze svých slov, Marilyna Mansona už na světě máme , tak co by ste chtěly víc. ona je taková jaka chce byt tak ji takovou nechejme. kýč nechme kýčem (byznys) a Annu nechme Annou. Víte každý snášíme překážky života po svým, a každý z nás má právo dělat to co chce a jak chce, to odráží naši tvorbu (život který jsme prožily a žijeme na dále). Když se otočíme za tým, je důležité si říct za jakým účelem to dělá, osobní, umění nebo jen byznys? Myslím že Anna je velmi nepochopena jak tu čtu. Hodně jí můžou chápat transvestity neboť oni sou křehcí víc než muži možná i než ženy.
Moc nádherný a příjemný rozhovor, který mi i místy vykouzlil úsměv na rtech.. :-)
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.