Darkwave vydavatelství Projekt records v letošním roce slaví 35 let od svého založení. To byl dobrý důvod položit šéfovi labelu Samovi Rosenthalovi otázky nejen ohledně historie, ale také o jeho vztahu ke streamování, prodeji hudby v digitální podobě, o tom, proč hromadu muziky nabízí ke stažení zdarma nebo o tom, co plánuje s vydavatelstvím a svou skupinou Black Tape For A Blue Girl do budoucna 

PRVNÍ OTÁZKA – PROČ JSI POJMENOVAL VYDAVATELSTVÍ PROJEKT S K A NE C?

Moje matka byla švýcarská Němka, takže rád vyprávím, že to má co dočinění s mými kořeny v Curychu. Ve výsledku jsem ale poprvé viděl tuhle verzi slova "Projekt" s K na zadní straně alba Petera Baumanna a přišlo mi to cool.

MNOHO ČLÁNKŮ TVRDÍ, ŽE JSI ZALOŽIL PROJEKT PŘEDEVŠÍM K VYDÁVÁNÍ SVÉ VLASTNÍ MUZIKY. JE TO PRAVDA? A POKUD ANO, KDY SES ROZHODL VYDÁVAT NA LABELU I MUZIKU JINÝCH UMĚLCŮ?

Projekt začal svou činnost v roce 1983 vydáním několika kazetových kompilací hudebníků z jižní Floridy, kde jsem tehdy žil. Teprve poté následovala moje vlastní sólová elektronická hudba. V letech 1986-1988 se jednalo o LPíčka, a pak o CDčka mé kapely Black Tape For A Blue Girl. Následujícím umělcem vydavatelství byla výběrovka Angličanů Attrition v roce 1990.
 

KDY JSI ZAČAL UVAŽOVAT, ŽE BY PRÁCE PRO LABEL MOHLA BÝT TVÝM HLAVNÍM POVOLÁNÍM A KDY SE TO OPRAVDU STALO REALITOU?

Když jsem založil Projekt records v roce 1983, právě jsem nastupoval na střední školu, v roce 1986 jsem se přestěhoval do Kalifornie, kde jsem se dostal na vejšku. V roce 1988 jsem dostudoval a začal pracovat jako počítačový grafik. Nikdy jsem si nemyslel, že Projekt bude mým zaměstnáním. Po nějaké době jsem si dovolil vydat pár alb labelu na CD nosiči, díky dobrému platu, který jsem pobíral jako grafik. Nicméně brzy bylo čím dál těžší zkloubit práci na labelu s mým původním zaměstnáním. Práce mne někdy odvála z města na dva až šest týdnů, což v předinternetové době znamenalo, že jsem se nemohl vydavatelství vůbec věnovat. Pokud jsem se chtěl věnovat hudbě a vydávání, musel jsem opustit výborně placené místo a začít se věnovat Projekt na plný úvazek. To bylo kolem roku 1991/1992. Tehdy jsem začal spolupracovat s Lycia a Love Spiral Downwards. Dohromady s Black Tape For A Blue Girl se všem těmto projektům výrazně dařilo, takže už nebylo cesty nazpátek. A letos je to 27 let, co mne label živí.

OD ZAČÁTKU SES SOUSTŘEDIL NA DARKWAVE KAPELY A AMBIENTNÍ PROJEKTY. PRO ZROVNA NA TYTO ŽÁNRY?

Téměř všechny mé ranné nahrávky byly kazety s elektronickou hudbou. Potom, když jsem založil Black Tape For A Blue Girl, jsem se soustředil na tvorbu muziky, která byla průmětem éterického darkwave, elektroniky a gotiky. A label jsem vedl stejným směrem. Směřování labelu vždy odráželo aktuální směřování Black Tape For A Blue Girl. Takže když jsem sám tvořil darkwave hudbu, bylo logické soustředit se na kapely a projekty, který k nám žánrově přináležely.

JAKÝ VZTAH MĚLO VYDAVATELSTVÍ S PODOBNĚ ZAMĚŘENÝMI LABELY NA SEVEROAMERICKÉM KONTINENTU JAKO TŘEBA CLEOPATRA RECORDS, MIDDLE PILLAR NEBO METROPOLIS RECORDS? NEBYLY MEZI VÁMI KONKURENČNÍ TŘENICE?

Opravdu nevěřím v myšlenku soutěžení v hudební sféře. Jsem přesvědčený, že se jedná pouze o historky, které tvoří lidé, aby jejich příběhy zněly zajímavěji. Ve skutečnosti jsme si každý šli svou vlastní cestou. Nikdy jsem necítil konkurenční tlak nebo že bych měl pocit, že vydělávám na úkor druhého.
 

SE STEVEM ROACHEM JSI ZAČAL SPOLUPRACOVAT UŽ V RANNÝCH FÁZÍCH PROJEKT RECORDS. JAK KE SPOLUPRÁCI DOŠLO?

Když jsem žil na Floridě, o Steve Roachovi jsem se doslechl a mám za to, že mezi námi proběhla i nějaká poštovní korespondence. Když jsem se v roce 1986 přestěhoval do Kalifornie, měl jsem možnost vidět Steveův koncert. O dva roky později Steve produkoval album „Transience of Love“ mého tehdejšího spolubydlícího, Waltera Hollanda. Tehdy jsme se blíže seznámili. Steveho skladba se pak v roce 1990 objevila na druhém dílu kompilace Projekt records „From Across This Gray Land“. První album, které jsem Steveovi vydal, byla v roce 1995 spolupráce s vidnaObmana, dvojalbum "Well of Souls". Od té doby jsem vydal tomuto umělci okolo sta dalších alb!

PROJEKT SPOLUPRACUJE S OPRAVDU DŮLEŽITÝMI JMÉNY PRO AMERICKOU GOTICKOU SCÉNU, JAKO JSOU LYCIA NEBO VOLTAIRE. OBĚ S NESTANDARDNÍM ZVUKEM PRO GOTICKÉ KAPELY. JAKÝ BYL DŮVOD, PROČ JSI S NIMI ZAČAL SPOLUPRACOVAT?

Projekt records vydává nahrávky, které mně osobně přijdou zajímavé. Třeba Mike z Lycie mi poslal poměrně velké množství demáčů plné písniček na kterých pracoval během roku nebo dvou. V určité fázi jsem se rozhodl: „To je opravdu dobré! Vydáme album!“ A tak v roce 1991 vyšlo první album „Ionia“. O Voltairovi jsem se nejdříve někde dozvěděl, aby pak jednou v New Yorku předskakoval Black Tape For Blue Girl. Tehdy odehrál většinu písniček, které najdeme na debutu „The Devil's Bris“. Zakecali jsme se po koncertě a já zjisti, že je to bezvadný chlápek. Charismatický na pódiu i v osobním kontaktu. Učaroval mi zvuk jeho písniček i specifický humor, kterým je pověstný. Bylo od začátku zřejmé, že publikum je na tenhle typ umělce připraveno. Na rozdíl od Lycia, Soul Whirling Somewhere nebo Love Spirals Downwards, kde jsem pomáhal s mixem, obalem nebo radil s pořadím skladeb, Voltaire si natočil album sám a v roce 1998 ho vydal. Přesně před 20 lety!
 

BĚHEM LET SE POMĚR MEZI TEBOU VYDÁVANOU DARKWAVE MUZIKOU A AMBIENTEM PŘEKLOPIL VE PROSPĚCH AMBIENTU. PROČ?

Jednoduše proto, že fanoušci ambientu stále ještě kupují ambientně elektronickou hudbu. V darkwave scéně si dobrá čísla prodeje udržuje Voltaire. Většinu toho prodá v digitální formě. Vypadá to ale, že fanoušci ambientní elektronické hudby jsou ochotní za novou muziku stále platit. A já vydávám hudbu, aby jí někdo koupil. V tom je podstata byznysu, ne? (smích).

PAMATUJI SI, ŽE NA PŘELOMU TISÍCILETÍ JSI MĚL NA STRÁNKÁCH VYDAVATLESTVÍ KOLONKU NADEPSANOU „I LOVE MP3“. JAKÝ MÁŠ K TOMUTO FORMÁTU DNES VZTAH?

Upřímně, tohle není věc formátu. Je to o tom, jak lidé chtějí hudbu konzumovat. Nepamatuji si lásku k mp3. Pamatuji si publikum, které mp3jky miluje. (smích). Jako podnikatel je dobré nabízet to, co si zákazník přeje. Deset let teď žádají digitální stahování. A je mi úplně jedno, jestli se jedná o MP3 nebo bezztrátový FLAC.

Nebyla otázka spíš položena v duchu „Jaký je tvůj současný postoj k digitální hudbě?“ Pokud ano, má odpověď je jednoduchá: 72% příjmů Projektu records v dnešních dnech pochází z digitálního prodeje. Byl bych sám proti sobě, kdybych tento formát neměl rád, když tak lidé získávají hudbu, kterou jím nabízím. Streamování je úžasná služba pro známější umělce, těm přináší opravdu slušné příjmy. Osobně ale dávám přednost fyzickým nosičům, miluji covery alb, miluji desky jako umělecké artefakty. Přesto jsem srozuměný s tím, že většina fanoušků o toto nestojí. Ruku na srdce, i já zřídkakdy vyndavám CDčka, abych si je pustil. I když včerejší den byl výjimkou. Poslechl jsem si pět CDček z 80. let. Z toho čtyři z nich byly od Harolda Budda. Ve své kanceláři ale poslouchám stream hudby nabízený těmito službami jako kdokoliv jiný.

ZALOŽIL JSI WEB ORGANIZACE PRO ETICKÉ ZACHÁZENÍ S HUDEBNÍKY. JEDNÁ SE O JEDNORÁZOVÝ MANIFEST NEBO JEŠTĚ PRO TUTO ORGANIZACI PRACUJEŠ?

Aaaaale, tahle idea dnes nikoho nezajímá. Tato webová stránka je místem, kde najdeš e-mailové adresy hloupých webových stránek, které hostí nelegální hudbu, abys jim mohl poslat email o porušování autorských práv (DMCA neboli Digital Millenium Copyright Act), a tlačit na ně, aby nabízený obsah smazali. Nevím ale, jestli se někdo kromě mě na ně dívá. (smích).
 

VÍM, ŽE JSTE MĚL KOMPLIKOVANÝ VZTAH SE STREAMINGOVÝMI PLATFORMAMI JAKO SPOTIFY A DALŠÍMI. JE TO KVŮLI JEJICH FINANČNÍMU CHOVÁNÍ K HUDEBNÍKŮM NEBO SE TI NELÍBÍ TAKOVÝ ZPŮSOB KONZUMACE HUDBY?

Můj vztah už není komplikovaný. Spotify platí peníze a já ty peníze beru a platím hudebníkům jejich tantiémy.

Znovu opakuji, jako podnikatel musím nabízet to, co si fanoušci přejí. Kdekoli se dá s hudbou obchodovat, Projekt tak musí být přítomen. Ano, bylo by hezké, kdyby firmy za streamování platily víc. Ale tak to prostě není a ani nebude. Kdybych proti těmto nešvarům bojoval tím, že nebudu svou hudbu na těchto platformách nabízet, šel bych hlavou proti zdi. Nikdo dnes umělce neposlouchá. Spotify je podvod, aby major labely mohli prodávat své akcie na burze a vydělávat miliony. To je důvod, proč žádné z velkých vydavatelství nebojovalo za lepší částky ze streamování. Jak už jsem řekl, vypadá to, že streamování je dobrou platformou pro známé umělce. Spotify, Apple Music, Pandora, YouTube .... ti všichni přináší plnohodnotný příjem z Projekt records akorát pro Voltairea a Stevea Roache. A mou prací je, ujistit se, že oni a další umělci z Projekt dostanou z těchto služeb řádné částky jako licenční poplatky.

Mluvím s hudebníky (z jiných labelů nebo s těmi, kteří si vydávají muziku na vlastní pěst), kteří svou hudbu nenabízí ke streamingu. Myslím, že je to absurdní rozhodnutí, protože toto odvětví je dnes na streamingu částečně závislé. Články v odborném tisku informují o tom, že dnešní hudební byznys je téměř úplně o streamingu a vinylech. Stahování rychle umírá. CDčko už málem umřelo. Streamovací platformy jsou místem, kam chodí lidé poslouchat muziku. Takže být dnes proti streamingu mně nepřijde moudré rozhodnutí.

BYL JSI POMĚRNĚ ÚSPĚŠNÝ S CROWDFUNDINGOVÝMI KAMPANĚMI. CO SI O NICH MYSLÍŠ, A MÁŠ ZA TO, ŽE I DNES MOHOU MUZIKANTŮM POMÁHAT?

Mám za sebou deset úspěšných kampaní na platformě Kickstarter. Mám za to, že se jedná o skvělý způsob, jak se může umělec propojit se svými fanoušky. Nemyslím si, že by si tvůrci mohli dovolit držet se minulosti a soustředili se na strategie, které dnes už nefungují. Crowdfunding je pro umělce skvělá věc. Nicméně je těžké, aby v tomto prostředí uspěla kapela na začátku své kariéry, která ještě nemá dostatečně široké publikum. Black Tape For A Blue Girl ho získali v době rozkvětu hudebního průmyslu v 80. a 90. letech, takže dnes má spoustu fanoušků. Pro mě je crowdfundingová kampaň příležitostí, jak oslovit část fanoušků, kteří na kapelu během let zapomněli, nebo si neuvědomili, že je stále aktivní. Je to skvělý způsob, jak o sobě dávat vědět a financovat vlastní umění. To se mi líbí!
 

JAKOU TEDY PŘEDVÍDÁŠ BUDOUCNOST TOHOTO MODELU? PŘINEJMENŠÍM POKUD JDE O LABEL A TVÉ UMĚLECKÉ AKTIVITY? 

Rozhodně takto získávám největší příjmy na financování vydání vlastní muziky. Tím netvrdím, že by se touto cestou měl vydat každý hudebník. Crowdfunding je mnohem přímější způsob komunikace, kde musíme mít sílu napřímo požádat své fanoušky o finanční podporu. Někteří umělci to nechtějí dělat, nemají sílu se před svým auditoriem ponižovat ani panáčkovat. Přitom si myslím, že ve výsledku všichni umělci natahují ruku a žádají o peníze. Každý k tomu jen používá jinou metodu. Někdo je ochoten je oslovit napřímo, jiný volí méně ofenzivní metodu přes prodej CD nebo další způsoby. Pro Black Tape i mou sólovou elektronickou hudbu, je to způsob, jak s fanoušky komunikovat. Rád mluvím a poznávám posluchače, kteří mají rádi mou hudbu. Miluji to.

NA BANDCAMP PROFILU PROJEKT RECORDS NABÍZÍŠ HROMADU ZDE VYDANÉ HUDBY ZDARMA KE STAŽENÍ. PROČ?

Protože takto nabízená hudba vydělává.

Ano vím, že to nedává moc smysl, ale skutečnost je taková, že přes zdarma nabízenou hudbu se dostane k Projekt records hromada fanoušků, kteří by o ní jinak nezavadili ani prstem. A někteří z nich darují za tuto možnost labelu pár babek. Halíře dělají talíře. Nedávno jsem provedl srovnání se dvěma alby jednoho umělce v rozmezí sedmi měsíců. Jedno album bylo nabízeno zdarma, druhé za standardní částku. Které myslíš, že vydělalo více? Obě vydělaly přibližně stejný obnos peněz s tím rozdílem, že to, které jsem nabídl zdarma ke stažení, si poslechlo řádově mnohem více fanoušků. Takže se mi osvědčilo, že je to životaschopný model, který navíc má sílu k neznámé muzice přitáhnout nové zájemce. Mimochodem, s vydáním třetího alba stejného umělce plánuji stejný způsob distribuce: na víkend ho nabídnu za částku, kterou sami stanoví posluchači. Proč ne! Lidé to mají rádi.

Pro mnoho hudebníků je v dnešní době důležitější dostat jejich hudbu mezi fanoušky, než vydělat z ní nějaké peníze. Protože - bohužel - velmi málo kapel v těchto žánrech je schopná si prodejem muziky refinancovat nazpátek náklady spojené s pořízením písniček. Free download buduje umělcům novou základnu fanoušků. Možná příště se některý z nich stane podporovatelem a koupí si jejich album v budoucnosti. Je to takové velké možná, co myslíš?
 

Nejprodávanějším řadovým albem, byla deska „Remnants Of A Deeper Purity“ od Black Tape For The Girl z roku 1996. Navíc se stále skvěle "prodává" digitálním prodejem a streamingem. Voltairova alba se měsíc co měsíc pravidelně umisťují mezi nejleprodávanějšími alby Projekt. Zbytek pak tvoří desky Stevea Roache.

NAHRÁVÁŠ NOVÉ ALBUM BLACK TAPE FOR A BLUE GIRL, KTERÉ SE BUDE JMENOVAT "TOUCH THE MILKY WAY". MÁŠ ZNOVU V PLÁNU VYDÁNÍ ALBA NA VINYLU?

Album je dokončeno a momentálně je masterováno. Znovu jsem ho financoval prostřednictvím Kickstarter kampaně. Na vydání deluxe vinylu a CDčka jsem získal od podporovatelů 12 278 dolarů. Deska vyjde v srpnu nebo září. Mám za to, že se jedná o úžasnou a krásnou kolekci. 

USPOŘÁDAL JSI SEDM ROČNÍKŮ PROJEKTFESTU. JAK DŮLEŽITÉ PRO LABEL BYLO TENTO "HUDEBNÍ DÝCHÁNEK" A PLÁNUJEŠ NOVÝ ROČNÍK?

Už ho nebudu pořádat, omlouvám se.

Festivaly v letech 1996 a 1997 byly úžasné, s více než 1000 účastníky. Bylo to opravdu úspěšné a zábavné mít tolik kapel z našeho vydavatelství na jednom místě, abychom se mohli setkat a navzájem se poslouchat. Festivaly byly ale také neuvěřitelně stresující, a to logisticky i finančně. Patrick, Lisa a Charles mají na úspěchu festivalu velkou zásluhu. Zaslouží si velké poděkování. Festivaly po roce 2001 měly už výrazně nížší návštěvnost. Po 11. září jakoby lidé ve Spojených státech přestali cestovat za kulturou. V tom se liší od fanoušků v Evropě, kde je vcelku běžné, že ti vynakládají velké peníze na cestu za svým gotickým festivalem.

Lepší by bylo, kdyby Wave Gotik Treffen v Lipsku třeba chtělo uspořádat "Projekt Night" v rámci festivalu. Ale nevidím to moc reálně.
 

A JAKÉ JSOU PLÁNY PROJEKT RECORDS DO BUDOUCNA?

Projekt je konsolidovaným labelem, který se do budoucna soustředí na svých sedm nejvýznamnějších umělců. To znamená, že osobně budu mít méně práce s vydavatelstvím, a více času na vlastní muzicírování a jinou uměleckou činnost. Hodlám si více užívat svého času na této planetě (sdílet čas se synem, mou partnerkou a kočkou). V 90. letech jsem pracoval 60 hodin týdně okolo vydavatelství a měl jsem 11 zaměstnanců. S tímhle je konec. Pracuji co nejméně, abych si mohl užít život. Shea pracuje pro label také na částečný úvazek a Joe provozuje internetový obchod labelu vedle vlastního byznysu.

Jsem hrdý na to, co se nám podařilo dosáhnout, především v prvních 25 letech fungování. Vydal jsem hromadu neznámé muziky a umožnil tak řadě umělcům se stát známými. Vydavatelství odvedlo pro dění na gotické scéně úžasnou práci a podařilo se mu během let dosáhnout i řady úspěchů. Nicméně v posledních deseti letech přestaly staré strategie hudebního průmyslu fungovat. Už nemůžu vydávat hudbu novým neznámým umělcům, protože si je nikdo nekoupí. Co pak s hromadou neprodaných CDček ve skladu? Tohle už nefunguje. Publikum se přesunulo od objevování nových kapel strze koupi CDček a placeného stahování ke streamování. Zde objevují nové kapely, ale to vydavatelstvím a začínajícím nebo nezávislých umělcům nepřináší mnoho příjmů.

Není zábavné vyplácet umělci odměnu $ 37 za 6 měsíců prodeje. Nemám z toho dobrý pocit. Skoro to tak vypadá, že by umělci měli pracovat zadarmo. Není v pořádku, když tito lidé vydělávají halíře za hodinu práce. To není správné.

Myslím, že je dobré zamřit se jiným směrem a vydat se na novou misi.
 

Vedu Projekt records dlouho a dokážu se na nové podmínky přizpůsobit. Líbí se mi můj plán zjednodušení, méně kancelářské práce a návratu ke svému umění. Před pěti lety jsem se přestěhoval do Portlandu, v posledních třech letech dělám mnohem víc hudby. (graf zde: http://www.blacktapeforabluegirl.com/discography/)

Vím, že je to asi trochu něco jiného, než jsi chtěl slyšet, protože každý má stále před očima úspěšná devadesátá léta a očekává, že tomu tak bude i nadále. Ale to není možné. Myslím, že většina fanoušků má nereálnou představu o tom, jak hudební byznys funguje nebo jak úspěšný je label jako Projekt records. Nezávislé labely to nikdy neměly jednoduché a dnes je prostředí pro jejich fungování o to těžší. V devadesátých letech jsem se kvůli labelu zadlužil a tento stres už nikdy nechci zažít.

Soustředím se na nejprodávanější umělce Projekt records, s tím že se pokoušm maximalizovat jejich příjmy, aby se mohli plně věnovat své kariéře. To je změna strategie Projekt records a já věřím, že je to správná volba.

Jako umělci mi nedělá problém měnit se, přizpůsobovat, objevovat nové cesty. To přináší život a podnikání. Je extrémně vzácné, že label přežije 35 let fungování, navíc nezávislé vydavatelství, které za celou svou kariéru nevydalo jediný velký hit. Vážím si všech prožitých let, které by bez podpory fanoušků nebyly možné. Vždyť tato práce mi dává střechu nad hlavou a jídlo na talíř pro mne i mého syna. Měl jsem neskutečné štěstí, že Projekt records je posledních 27 let mým zaměstnavatelem. Navíc pohled nazpátek skrz celou historii labelu a skvělou hudbu, kterou jsme zde vydali, mi přináší pocit uspokojení.

Ony slavné devadesátky se sice nikdy nevrátí, ale muzikanti na Projekt records stále vydávají skvělou hudbu. Tak doufám, že jí posloucháte a tu a tam zakoupíte některý z nosičů, který zde vydám. Bylo by úžasné, kdyby lidé poslouchali novou muziku, i své favority z 90. let. Podporujte naše nová alba nákupem.

Nerozumím tomu, proč se hudební obchod tak změnil a devalvoval. Jen vysvětluji, jak v současné době vypadá. Ale nebojte, všechno je v pořádku! Mám před sebou hromadu uměleckých vizí a času se jim věnovat. Díky za tvůj čas a díky za podporu tvých oblíbených skupin.

mohlo by vás také zajímat

Poslechněte si novou desku Black Tape For A Blue Girl

Podrobnosti k nové desce Black Tape For A Blue Girl

FREE DOWNLOAD DESÍTKA: 5) Discovery 1

Vydavatelství Projekt nachystalo zdarma svůj soundtrack k "Padesáti odstínům šedi"