Ezechiel, Demi Mortuus | 22.09.2014 12:04

Jak se daří temným kytarám na březích Baltského moře? To se dozvíte z dvojrecenze na podařenou novou desku dánských postpunkových kraleviců.

The Foreign Resort – New Frontiers
Vydal: BLVD Records / Ignition

Ještě před pár lety bylo Dánsko na mapě temných žánrů vykolíkováno téměř výhradně elektronickými soubory jako Psychopomp, Birmingham 6 a samozřejmě majákem tvrdé elektroniky Clausem Larsenem s kultem Leæther Strip. Poslední dobou se ale ve státě dánském objevují i čím dál zajímavější kytarové spolky ovlivněné postpunkovým odkazem. Vedle The Woken Trees patří k aktuálním nejviditelnějším exportům i kodaňská trojice The Foreign Resort.

Ti toho za pět let stihli dost – odehrát 250 koncertů (včetně turné po USA, vystoupení na WGT a podobně), povít debutovou desku „Offshore“, jejího podařeného EP/LP následovníka „Scattered & Buried“ a konečně letos vdechnout život novince „New Frontiers“. První dobrou zprávou je, že na rozdíl od předchozího počinu, kde téměř polovinu (čtyři z devíti) skladeb tvořily remixy, je novinka plnokrevným albem s devítkou nových písní. Takže šup sluchátka na uši, a jedeme.

Hned na uvítanou překvapí řezavý synťák otvíráku „Dead End Road“, ale otěže vzápětí převezme klasičtější kytarový sound, prokládaný různými elektronickými vychytávkami. Vida, progrese hned v úvodu, a k tomu pro kapelu tradiční pěkná skladatelská práce tentokrát s téměř až „Depešáckou“ melodikou. Slibný začátek.

The Foreign Resort – Dead End Roads (Official Video)

Neméně sebevědomě vpadne trojice do ucha i druhou skladbou „Breaking Apart“, opřenou o sympaticky nakřápnutou basu, zahalenou do vzdušných shoegazových kytarových závojů, které v refrénech trhají hlukovější výpady na kusy. Křehoučká hitovka „Alone“ s jemnou syntetizátorovou zálivkou dá zase vzpomenout na některé polohy The Cure, což platí třeba i u následující „Flushed“, poflakující se s Davidem Gahanem po „Fascination street“ a přilehlých, do modra zbarvených osmdesátkových uličkách, potažených načechranými kadeřemi dýmu. Jedna z atmosféricky nejsilnějších skladeb na desce.

Nemalou část novinky ale zabírají i jemnější a melodičtější písně jako „Atmosphere“-ická „Dead Leaves“ nebo „Quiet Again“, jejíž nosné popové melodie prorůstají až někam k dreampopu a kořenům Joshua Tree. Méně rozněžnělým povahám ale možná sednou spíše skladby jako titulní „New Frontier“, která posluchače vtahuje do temných znepokojivých vod, hlídaných třeba londýnským spolkem Ulterior a jim podobným. Na podobnou notu hraje i předposlední „Landslide“ a závěrečná svižná postpunková jízda „Dark White“.

859273 10152111688094448 1955014066 o

Novinka „New Frontiers“ tak zafunguje vlastně podobně jako předchozí počin „Scattered and Buried“ – najdete tu pár vynikajících pecek, a i když ty pomalejší skladby možná občas přeskočíte, určitě se v životě najdou momenty, kdy si je člověk poslechne vlastně docela rád.

The Foreign Resort tedy udělali další krok na své slibné hudební cestě. Obratně balancují na hranici hned několika žánrů a nestydí se tu a tam smočit nohu v silných až popových hladinách, aniž by to ale působilo násilně nebo vypočítavě. Lví podíl na tom určitě má i příjemný, charismatický a uvěřitelný zpěv Mikkela B. Jakobsena. A navíc se na „New Frontiers“ podařilo umíchat velmi dobrý zvuk. Ostatně, aby ne, když pod produkcí alba není podepsaný nikdo menší než John Fryer.

The Foreign Resort - Alone (Official Video)

Na nové desce TFR je jasně poznat, že pánové milují kapely jako The Cure, Depeche Mode, Joy Division a podobně, ale přitom chtějí dělat vlastní tvorbu. Nevykrádají, ale nechávají se inspirovat, míchají jednotlivé přísady do sebe – a tím, že mají dar napsat chytlavou skladbu, se výsledek poslouchá víc než dobře. Navíc se The Foreign Resort na novince, jak už název napovídá, dotýkají nových horizontů. A poměrně úspěšně. Ostatně, co se postpunku týče, patří „New Frontiers“ k tomu nejzajímavějšímu, co se letos vyšlo. Album není stylotvorným zjevením – je „jen“ dobře a od srdce udělanou kolekcí muziky, ze které je cítit, že z ní má sama kapela radost. A to vůbec není málo.

Hodnocení: 80 %

Pohled Demi

The Foreign Resort stoupají přímou cestou vzhůru. Jejich debut "Offshore" neurazil, ale zároveň nebyl ničím vyjímečný. Následující epko se mi líbilo víc, ale zase se nedá brát jako celistvé dílo. Dočkali jsme se tedy na potřetí a novinka Dánů si mne získala na první poslech. Start je raketový a než rozdýcháte výborný starťák"Dead End Roads", překoná ho ještě lepší hitovka "Breaking Apart". Kluci do vás perou emoce bez milosti. Když budete poslouchat "Alone" ve sluchátkách mezi lidma, budete za idioty, protože budete poskakovat a usmívat se jako poprvé zamilovaný školák (tak moc je tahle věc milá a pozitivní), když "Flushed", budete mít hodně zakaboněné čelo a zatnuté zuby (tak moc je tu napětí a jakési hořkosti). Vůbec tahle věc je na celé desce mou nejoblíbenější.

Je mi líto, že se nepovedlo nastavenou úroveň udržet až do konce a ve druhé půli z mého pohledu kapele trochu dochází šťáva. Pracuje se s podobnými vzorci, jen jsou ty lepší kousky skládačky narovnané u kraje. Neznamená to, že by byl zbytek desky špatný, protože i ta nejslabší věc je opravdu dobrá. Je to jen tím, že je odpal zkrátka až kontraproduktivně silný. Nadále se střídají nálady od konejšivých po silně znepokojivé a třeba ona poslední "Dark White" vás nenechá sedět s nohama v klidu. Je něco silného v království Dánském...

Hodnocení: 80 %

theforeignresort newfrontiers