Zajímavý článek o gotice, který vyšel koncem června na oficiálních stránkách americké hudební ceny Grammy. Najdete tu nejen stručný přehled jejího vývoje, ale i názory promotérů a umělců jako je Monica Richards, Ronny Moorings, Voltaire, Cornelius Brach nebo Ronan Harris na aktuální stav scény.
Napsal Bryan Reesman pro GRAMMY.com
Pozn. Sanctuary.cz: Jak je z článku patrné, jedná se o americký pohled na současnost subkultury a tak pochopitelně v některých bodech či pojmech nereflektuje stav scény evropské. Ale na druhou stranu, o to je Bryanův článek pro Evropana zajímavější.
Gotická subkultura už není jen hudebním žánrem, ale nadále proniká do popové kultury. Na cestu jí svítí umělci jako Voltaire a jemu podobní.
Ačkoliv skeptici vtipkují, že gotická hudba je „dead/undead – mrtvá/nemrtvá“ (abychom parafrázovali Bauhaus), tento žánr se proměnil v subkulturu, které se v neustále měnícím hudebním prostředí daří přežít a prosperovat. Zatímco gotičtí praotci jako Sisters of Mercy a Siouxsie and the Banshees rozbili v 80. letech příčky hitparád Billboard, devadesátky patřily vzájemnému opylování undergroundových skupin hrajících dark wave, ethereal a industrial. S nástupem roku 2000 tradiční gotika zeslábla, vlády se ujaly electropopové a industriální skupiny a počty gotických magazínů i parties šly dolů.
Dnes má ale gotický duch ke smrti daleko. Jeho estetika stále přežívá v popové kultuře – od emo kapel až k hororům a tmavovlasé Abby Sciuto (znázorněné Pauley Prrettovou) ze seriálu „Námořní vyšetřovací služba“. Přijaly ji i rockové a symphonicmetalové subžánry, zahrnující takové umělce jako Lacuna Coil, Nightwish a HIM.
A stejně tak multižánrová umělkyně Emilie Autumn, jejíž unikátní „victoriandustriální“ zvuk přitáhnul letos v létě fanoušky temné hudby i na (převážně punk/hardcore/ska/indie/rockový – pozn,) putovní festival Vans Warped Tour. Gotičtí veteráni jako Peter Murphy, Monica Richards a William Faith zůstali co do koncertování a turné stále aktivní, zatímco novější kapely typu The Birthday Massacre, Combichrist a Bella Morte vnášejí do jejich hudby elektronické prvky.
The Birthday Massacre
„Gotická hudba byla kdysi polem působnosti romantiků Byrona, Shelleyho a viktoriánské éry konce 19. století, vyjádřeného hudbou,“ říká Ronan Harris z anglicko/irské electropopové skupiny VNV Nation. „Najednou je tu tahle zbrusu nová generace, popisující úplně jiné metapsychické věci, nová forma poezie, která oslovuje oba tábory. Některé prvky módy se vzájemně prolínají a všechno se začalo nazývat ‚gotická subkultura‘. Ve Státech se dokonce industriálním klubům říká gotické kluby.“
Patrick Rodgers, majitel filadelfského gothic/industrial/alternative/vampire vydavatelstvtí Dancing Ferret a pořadatel speciálních akcí také vidí v dnešní gotické subkultuře velké změny.
„Pokud byste se před nějakými třemi nebo pěti lety zeptali chlapíka jménem Jim, jestli je goth, řekl by: ‚Chodím na gotické akce a poslouchám gotickou hudbu, protože tvoří nedílnou součást toho, kým jsem. Jsem gotik.‘ Teď by jeho odpověď nejspíš zněla: ‚Chodím na všechny akce subkultury, jako jsou anime srazy, gotické parties, fetiš akce a podobně, protože být zapojený do subkultury je nedílnou součástí toho, kým jsem.‘
Monica Richards, která loni vydala svou třetí sólovou desku „Kindred“ a letos 31. května vystoupila jako hlavní hvězda mexického festivalu na počest Světového dne gotiky, tento vývoj vidí i ve své vlastní kariéře.„Už si ohledně scén nejsem jistá,“ říká. „Prostě vydávám muziku, a komu se líbí, tomu se líbí. Jsem čím dál víc sama sebou a čím dál míň se trápím zapadnutím do nějakého žánru. Na svou fanouškovskou stránku jsem dala fotku sama sebe v kovbojských džínách. Před patnácti lety by mne něco podobného ponížilo a ztrapnilo.“
Monica Richards
Kubánsko-americký temně kabaretní umělec Voltaire, jehož letošní deska „Raised by Bats“ byla zároveň jeho „prvním opravdovým gothicrockovým albem“, říká, že gotická hudba je „velký černý deštník, zastřešující spoustu různých hudebních stylů a různých filosofií, které mají všechny hluboko ve svém nitru zakořeněnou jistou fascinaci temnotou a vnitřní bolestí.“
Voltaire si uvědomuje také to, že se dosah gotiky rozšířil i oslovením publika tak odlišných akcí jako je Steampunk Empire Symposium nebo Dragon Con.
„Moje první zaměstnání bylo stop motion animátor a kdybych měl spoléhat jen na něj, moje rodina by zemřela hladem,“ říká. „Stejný pocit mám z gotiky. Pokud by mé publikum bylo jen čistě gotické, nedařilo by se mi tak dobře.“
Voltaire
Ed Klein, zvaný Joe Radio, je DJem sanfranciské Death Guild – nejdéle fungující gotické party ve Spojených státech. Ten říká, že „gotika je stylem pro každý věk. Pokud byste se zeptali našich patronů, jaká hudba má teď právo na nálepku ‚gotická‘, dostali byste hromadu různých odpovědí.“
Podle Kleina by některé z těchto odpovědí zahrnovaly subžánry jako je klasická gotika (Joy Division, the Cure, Siouxsie and the Banshees), klasický industrial (Skiny Puppy, Front 242), dark wave (Zola Jesus, Florence & The Machine), dark synth (Legend, Mr. Kitty, Trust) i underground witch house s projekty jako Blvck Ceiling.
„Vídám do klubů chodit úplně nové mladé publikum, posluchače s tetováním Sisters a Einstürzende Neubauten, kteří jsou příliš mladí na to, aby tyhle kapely vůbec kdy mohli vidět živě,“ dodává Ashkelon Sain z kapely Trance To The Sun. „Legenda o tom, co gotika byla a čím by mohla být, získává novou sílu – alespoň podle toho, co vidím. A je čerstvější, než bývala.“
V Evropě vábí gotická scéna hlavně mladší publikum. „Tady je scéna zdravá s většinou fanoušků pod 24 let,“ říká Ronny Moorings, předák ostřílené nizozemské kapely Clan of Xymox. „Vždycky tu byl zdravý zájem o tento typ hudby, takže je tu subkultura stále silná, zejména v Německu. Nezapomínejte, že gotická subkultura je jediná scéna, na které se dospívající můžou doopravdy vyjádřit, takže vždycky bude mít pro mladší publikum půvab.“
Clan of Xymox
Německo se také může pochlubit největším gotickým hudebním festivalem na světě Wave Gotik Treffen, kterého se každý rok účastní přibližně 20 000 fanoušků a 200 umělců, zahrnující i styly jako je dark ambient, neoklasika a post punk. Letošní ročník se konal od 6. do 9. června v Lipsku a představil přibližně 250 umělců.
„Během několika posledních let obsadily značnou část temné scény v Evropě elektronické kapely,“ říká Cornelius Brach, mluvčí Wave Gotik Treffen. „Nicméně tradiční gotika stále hraje významnou roli. Pořád je tu spousta parties, kde se tahle hudba hraje víc než cokoliv jiného, a stoupá i počet novějších kapel, jejichž hudba jasně kráčí ve šlépějích tradice a starých gotických nebo kytarových wave hrdinů. A lidi pořád chtějí vidět staré hrdiny.“
Zatímco hudba zůstává nadále temnou a zachmuřenou, vyhlídky gotiky na další vývoj jsou tedy světlé.
„Teď tu máte všechny ty osmnácti-/devatenáctileté lidi hrající hudbu, která je inspirovaná zvuky a náladami muziky, kterou slyšeli hrát své starší bratry. Vytvářejí tak úplně nový styl hudby, který by se dal pojmenovat ‚nová post-gotická evoluce‘,“ říká Harris. „Myslím, že je to chvályhodná věc. Gotika na konci osmdesátých let nezemřela, jenom se vyvinula do nového formátu. Spousta scén z osmdesátých let byla odstavena na vedlejší kolej, ale gotika měla veliké štěstí, že vytrvala a stále je významnou silou hudební historie – ať už se to lidem líbí, nebo ne.“
Komentáře
Přidat komentář