Sudlice | 18.01.2019 15:58

Striktně nezávislá negotická kytarovka s gotickou duší vydává po pěti letech novou desku. Jak se podařilo navázat na starší tvorbu a kam se projekt aktuálně posouvá, zjistíme v naší recenzi. For English version click here.

Melanculia - Seventh Circle
Vydal: vlastní vydání 2018 (47 min)

Hlavním a dlouhá léta samojediným protagonistou projektu Melanculia je Nino Sable, známý zejména díky působení v gothrockových Aeon Sable (recenzi na jejich aktuální desku čtěte zde). Melanculia vznikla na počátku tisíciletí a od té doby má na kontě několik alb, z nichž většina zmizela v propadlišti hudebních dějin a do dnešních dnů se dochovala pouze dvě "The Dazed Prophet" (2010) a "Paths" (2013). Nino spolu se svým starým známým tone masterem Dennisem Tillmannem doslova vyhnali pavouky ze studia a aktuálně vykopli do světa čerstvou desku "Seventh Circle".

Téměř padesátiminutovou desetiskladbovku otevírá rozvláčný track "Black Book of Love" podpořený retro synťákem a vymazlenou kytarou. Poctivé prameniště toku melancholické posmutnělosti vtéká do rozjařenějšího songu "Póvoa de Varzim". Úvodní basa popouští uzdu divoké jízdě po pláži známého portugalského letoviska. To všechno by mohlo evokovat jistou dávku prosluněné radosti, ale nenechte se zmást. Číhající zabijácký stesk rve citlivé duše v podstatě s každou vteřinou až k emocionálně vypjatému finále. V "Secret Temple" zní přesně ona poloha Ninova vokálu, která za příhodných okolností dokáže dojmout až k slzám. Ryzí zpověď postavená na pomaloučkém tempu odlehčených kytar. Zatímco kytarové downtempo "Lucifer" je ve své prostotě nesmírně nakažlivá písnička, jejíž text je schopen vám jet v hlavě stokrát dokola jako mantra. Přirozeně tepavá "The Spiritual Garden" dává trochu odpočinout od předchozí tíže a textem lehce připomíná skladbu "A Prayer to the Rainbow" z předchozího alba "Paths".

Track "Psychonaut" je navzdory excentrickému názvu táhlou magickou zpovědí. Z "Message in a Bottle" se silně line vliv alba "Aether" od Aeon Sable. Znáte snad lepší místo odkud posílat vzkazy v láhvi, než odvrácenou stranu Měsíce?

Stejně jako Andrew Eldritch vždy zatvrzele tvrdil, že The Sisters Of Mercy nejsou gotická kapela, tak to i Nino tvrdí o Melanculia. Asociace zcela náhodná? "Marian" je v každém případě spolu s "Lucifer" nejchytlavější písní alba, co v sobě zároveň nese dávku jisté roztomilosti.

Poplašný zvuk sirény rozhýbává horrorpunkové crazy pogo "Zombie" se zběsilými klávesami. Vetknuté zdravice pro Satana, hrdelní řev a kytary proklatě nízko jsou předzvěstí výtečného finále "Witching Hour". Počátek trochu mate pomalým nástupem s odkazem k "Aetheru", ale ve skutečnosti rozkvétá v nejkošatější track alba. Magická formule vržená s inženýrskou přesností. Zdvojený, plně a bohatě znějící vokál by byl schopen táhnout celý track sám klidně bez nástrojů. Po čtyřech minutách však splyne se šumem tanečního parketu a vmanévruje do skrytého tracku "Lost Sounds", který není ničím jiným, než milou textovou hříčkou roztančenou při měsíčné noci.

"Seventh Circle" v mantinelech projektu Melanculia znamená niternou intimní zpověď snad víc než kdykoliv předtím v případě starších alb. Máte-li chuť ponořit se hluboko do duše rozervance počátku nového tisíciletí, pak vám čerstvý počin Melanculia poskytne nejautentičtější exkurzi, jaká může být. "Seventh Circle" vás svými jemnými vibracemi buďto roztančí nebo zadupe do sladkobolného bahna až po krk. Nino prostřednictvím nové desky vypustil chameleóna, který v závislosti na vašem rozpoložení může rozehrát barvy buď jako veselá muzika plná radosti, nebo jako zoufalá hudba pro zoufalé duše. Oproti starším deskám je celkově znát značný posun v kvalitě zvuku, který je tu navíc prošpikován spoustou analogových nástrojů, což dodává albu výrazný doorsovský náčuch.

Jak už bylo zmíněno výše, pokud sledujete tvorbu Aeon Sable, jistě vám neunikne příbuznost s jejich aktuální deskou. "Seventh Circle" je v podstatě její malou sestřičkou. Ještě aby ne, když vznikaly víceméně souběžně a mají společného otce.

Z okrajového one man projektu se pomalu ale jistě stává plnohodnotná kapela, o čemž svědčí i rozeběhnutá aktivita v rámci živého hraní. Už teď jsme zvědaví, zda se Melanculia s příštím albem posune opět o notný kus dál.

Hodnocení 75%