Už zítra si můžete dát premiérové dostaveníčko s The Klinik. Zavolali jsme proto jejich frontmanovai Dirku Ivensovi a popovídali si nejen o tom, jaký je rozdíl mezi Klinik a The Klinik, jak těžké je vydělávat si hudbou, kolik projektů a vydavatelství Dirk vlastně má, čím se živil předtím, proč s The Klinik nevystupuje Marc Verhaeghen, proč nová deska "Eat Your Heart Out" zní tak oldschoolově a hromadě dalších zajímavostí.



 

CZ SANCTUARY: AHOJ DIRKU, JE POTĚŠENÍM TĚ SLYŠET V ČESKÝCH MÉDIÍCH. PAMATUJEŠ SI, ŽE BYS TU VLASTNĚ VŮBEC KDY NĚJAKÝ TAKOVÝ ROZHOVOR DĚLAL S NĚKÝM Z ČR?

Dirk Ivens: Ahoj… ne. Anebo to bylo už před příliš dávnou dobou.

CZ SANCTUARY: V TOM PŘÍPADĚ RADĚJI ZAČNEME PĚKNĚ OD ZAČÁTKU – JAK TĚ VŮBEC NAPADLO ZAČÍT DĚLAT ELEKTRONIKU NA PŘELOMU SEDMDESÁTÝCH A OSMDESÁTÝCH LET?

Dirk Ivens: Jo, už je to, hodně, hodně dávno. Já jsem na začátku poslouchal kapely typu Suicide a Marca (Verhaeghena – pozn. Ez) zase inspirovaly německé krautrockové skupiny jako Tangerine Dream. Někdy na začátku osmdesátých let ho začali brát i Throbbing Gristle a pak už to šlo samo.

CZ SANCTUARY: VZHLEDEM K TOMU, ŽE SUICIDE JSOU V PODSTATĚ ROCKOVÁ KAPELA, NEMĚL JSI NĚKDY CUKÁNÍ ZKUSIT SI TAKY POSTAVIT NĚJAKOU ROCKOVOU KAPELU?

Dirk Ivens: Ne, to ne… ale já bych ani neřekl, že jsou Suicide rocková kapela – je to jen zpěvák Alan Vega a Martin Rev na syntetizátory. Já do elektroniky přišel z takové té klasické punkové kapely o čtyřech hráčích – bicí, kytara, basa a zpěv. Byl jsem proto zvyklý na čtyřčlenné skupiny a tak mne koncept Suicide, kteří byli jen dva, hodně zaujal. Byla to doba, kdy se syntetizátory začínaly objevovat v obchodech, takže sis ho mohl koupit, začít dělat vlastní zvuky a objevovat jeho kouzlo.

CZ SANCTUARY: A CO BYLO TÍM ZLOMEM, KDY SES ROZHODL, ŽE BUDEŠ DĚLAT MUZIKU NA PLNÝ ÚVAZEK?

Dirk Ivens: Hudbu na plný úvazek?  To bylo na začátku 90. let, hned po The Klinik. Tou dobou jsem měl vážnou dopravní nehodu a byl jsem hodně dlouho v nemocnici. A když mne pak pustili, už jsem nemohl dělat svou práci – pracoval jsem tehdy jako dělník v antverpském přístavu, nakládal a vykládal jsem lodě. Čili poměrně těžká práce, na kterou už jsem neměl tělo dost v pořádku, takže jsem svého koníčka povýšil na svou práci a začal se na plný úvazek věnovat hudbě a labelu.

CZ SANCTUARY:  TO MUSELO BÝT TĚŽKÉ… MYSLÍŠ, ŽE TO BYLO TĚŽŠÍ NEŽ DĚLAT HUDBU NA PLNÝ ÚVAZEK NEŽ TEĎ?

Dirk Ivens: To je těžké říct. Podle mého jde jenom o to, že vyplyne na povrch i ta obchodní stránka hudby. Když chodíš do práce a děláš muziku jako koníčka, je mnohem snazší odstříhnout mozek a dělat muziku, je to úplně jiný level. Když ale děláš na sebe a 100 % příjmů jde z toho, co vydáš, přichází na řadu byznys. A pak už není tak jednoduché tyhle věci od sebe oddělovat. Ale nemůžu si stěžovat, už se mi to pár let daří (smích).

CZ SANCTUARY: V JEDNOM STARŠÍM ROZHOVORU JSI ALE ŘÍKAL, ŽE POKUD CHCEŠ DOVÉST SVOU HUDBU K DOKONALOSTI, MUSÍŠ SE TOMU VĚNOVAT NAPLNO...

Dirk Ivens: Hmm, jak bych na to odpověděl… Dřív, za starých časů, jsme veškerou hudbu dělali doma, nikdy jsme nešli do žádného „opravdového“ studia, a když jsme ještě k tomu pracovali, museli jsme si brát volno na koncerty. Možná jsem tedy tím rozhovorem myslel, že když děláš sám na sebe, můžeš se řídit jenom tím, jestli Tě někdo chce na koncerty třeba na celý víkend a nemusíš se stresovat tím, že v pondělí ráno vstáváš do práce. Je to úplně jiný život. Máš možnost zvolit si svou vlastní pracovní dobu a taky to, čím jí doma vyplníš.

To je velká výhoda toho, být muzikantem na 100%, ale co se týče toho zbytku… ta tvůrčí stránka, kdy jsi doma a tvořit prostě musíš… Ale ona byla stejně byla středobodem celého mého života, a i když jsem chodil do práce, zabírala ohromnou část mého života.

CZ SANCTUARY: TVÝM PRVNÍM ELEKTRONICKÝM PROJEKTEM BYLI ABSOLUTE BODY CONTROL, SE KTERÝM JSI ALE NEFUNGOVAL ZAS TAK DLOUHO. CO SE STALO, ŽE SE PO NĚJAKÝCH ČTYŘECH LETECH EXISTENCE V PODSTATĚ ROZPADL?

Dirk Ivens: Rozpadl je příliš silné slovo. Je potřeba to vidět v časovém kontextu – v Belgii tou dobou nebyla příliš velká scéna, všechno bylo dost amatérské, neměl jsi žádného opravdového manažera – neměl jsi nic. Hráli jsme jen občas, udělali pár nahrávek a pokoušeli se dostat svou hudbu k větším vydavatelstvím, ale ty to vůbec nezajímalo. Dostali jsme sice pár skladeb na nějaké kompilace, ale nikdy jsme nedostali pořádnou smlouvu s labelem. 

Tou dobou jsem potkal Marca, založili jsme The Klinik a vydali si debutovou desku sami a starali se i o distribuci. Pak nás pozvali na turné do Norska a najednou začaly vydavatelské firmy samy klepat u našich dveří. To byl velký rozdíl, a proto jsme s Klinik pokračovali dál.

CZ SANCTUARY: KLINIK… NEBO JEŠTĚ NA CHVILKU ODBOČME – JE TO SPRÁVNĚ „KLINIK“, NEBO „THE KLINIK“?

Dirk Ivens: Bývalo to „The Klinik“…

CZ SANCTUARY: ...A TEĎ?

Dirk Ivens: Teď jsou to zase „The Klinik“ (smích). To proto, že jsem roku 1991 opustil kapelu, abych se soustředil na své další projekty, a Mark pokračoval dál. A protože on vymyslel tenhle název, považoval jsem Klinik v podstatě za jeho kapelu. Proto on také dál vydával desky pod tímhle jménem, jenom bez „the“. A když jsem se pak zase do tohohle projektu vrátil, přejmenovali jsme se opět na „The Klinik“ jako za starých časů.

CZ SANCTUARY: DĚKUJEME ZA VYSVĚTLENÍ! ALE ZPĚT K PŮVODNÍ OTÁZCE – JAKO THE KLINIK JSTE NAKONEC ZAŽILI I ZÁJEM MAINSTREAMU. VÁŠ KLIP TŘEBA ROTOVAL NA MTV A PODOBNĚ. A KDYŽ BYL TEN ZÁJEM NEJVĚTŠÍ, TAK JSI ODEŠEL A ZALOŽIL SI DIVE. PROČ TO BYLO?

Dirk Ivens: Protože jsem měl spoustu své vlastní hudby, kterou jsem chtěl vydávat jako Dive. Navíc jsme s Marcem začali mít pocit, že po těch šesti společných letech potřebujeme změnu. Oba nás začaly zajímat jiné přístupy, takže se naše cesty rozešly – já vytvořil Dive a on pokračoval jako Klinik. Po dvanácti letech jsme se ale zase dali dohromady. Tehdy jsem kromě Dive měl i další projekty jako Sonar, který byl industriálnější – a měnila se i samotná hudební scéna. Dělali jsme si každý svoje a roku 2003 jsme dostali chuť to dát zase dohromady.

CZ SANCTUARY: NEDLOUHO PO VYDÁNÍ DEBUTOVÉ DESKY DIVE JSI HRÁL I V PRAZE. PAMATUJEŠ SI NA TO?

Dirk Ivens: Uf… no, já myslim, že jo. Mám pocit, že jsem s Dive byl v Praze dvakrát…

CZ SANCTUARY: MÁŠ PRAVDU, POPRVÉ TO BYLO V RADOSTI JEN PÁR LET PO SAMETOVÉ REVOLUCI...

Dirk Ivens: … jo, trochu si to pamatuju. Ale už je to celkem dlouhá doba, že?

CZ SANCTUARY: TO ANO… PŘEJDĚME TEDY DÁL. KDYŽ PÍŠEŠ MUZIKU, MÁŠ DOPŘEDU JASNO, PRO KTERÝ PROJEKT SKLÁDÁŠ, NEBO TO TAK NĚJAK VYPLYNE PŘIROZENĚ BĚHEM NAHRÁVÁNÍ?

Dirk Ivens: Jojo, většinou to vyplyne přirozeně. Je to ale celkem jednoduché – u The Klinik píše hudbu Marc a já texty, totéž u Absolute Body Control, kde píše hudbu Eric, ačkoliv ji pak mícháme dohromady. Sonar je čistě instrumentální záležitost, takže se to dá celkem dobře odhadnout dopředu, kam která skladba směřuje.

CZ SANCTUARY: I KDYŽ MARC V THE KLINIK PÍŠE HUDBU, POSLEDNÍ DOBOU HO NEMŮŽEME VIDĚT ŽIVĚ NA PÓDIU. MŮŽEŠ NÁM ŘÍCT, PROČ?

Dirk Ivens: Marc se bohužel necítí zdravotně moc dobře. Je už zhruba šest let celkem vážně nemocný a já jen doufám, že mi jednoho dne zavolá a řekne, že se na stage může vrátit. Zatím to ale bohužel není možné. Ale Peter, se kterým vystupuju, je od posledního alba třetím členem The Klinik, pracoval na něm s námi. Teď tedy vidíme naše koncerty podobně jako to mají Front 242 – Daniel B. je pro ně taky hodně důležitý člen, ale na pódiu ho neuvidíte, protože sedí u mixážního pultu. Je to tedy tak, že Marc je doma u nástrojů a já bych si moc přál, aby se k nám brzo mohl připojit i živě.

CZ SANCTUARY: MIMOCHODEM, JAK SE TI LÍBÍ HUDBA PETEROVA PROJEKTU JUGGERNAUTS?

Dirk Ivens: Já myslím, že je to fajn. Je to jeho projekt, na kterém pracuje ještě s jedním chlapíkem, Glennem Keteleerem a je to zase něco jiného. Tam zpívá. A já si myslím, že je dobře, když člověk dělá rozdílné věci, protože tak dokáže rozšířit své pocity a zkušenosti.

CZ SANCTUARY: VŠAK TY SE TAKY NENUDÍŠ. AKTUÁLNĚ FUNGUJEŠ SE VŠEMI ČTYŘMI SVÝMI PROJEKTY NAJEDNOU. JAK JE TO TĚŽKÉ JE VŠECHNY UDRŽOVAT V CHODU?

Dirk Ivens: Není to zas tak těžké. Každý rok vydá jeden projekt desku – loni Absolute Body Control, letos The Klinik a co přinese příští rok, to se nechme překvapit. Živé koncerty nejsou problém, a co se týče skládání, záleží na náladě a dalších okolnostech. Texty k The Klinik jsou velmi temné, k Absolute Body Control dělám popovější. Je celkem snadné je od sebe oddělit. Koncerty jsou většinou o víkendu, takže se tvorbě můžu věnovat přes týden a taky si u toho vyčistit hlavu, takže to není problém.

CZ SANCTUARY: LONI VYŠLA DIVE MASIVNÍ OSMIDISKOVÁ KOMPILACE. CO PRO TEBE TAKOVÁ REKAPITULACE ZNAMENÁ?

Dirk Ivens: Je to všechno, co jsem kdy pro Dive složil, takže jsem velmi pyšný, že to mám všechno pěkně pohromadě. A upřímně jsem překvapil sám sebe, kolik jsem toho s Dive udělal, to je neuvěřitelné. Obrovská hromada práce (smích)! A i booklet je moc hezký, zkrátka, mám z té kompilace fakt radost…

CZ SANCTUARY: A CHYSTÁŠ NĚCO TAKOVÉHO SE SONAR NEBO THE KLINIK?

Dirk Ivens: To zatím nevím. Možná s The Klinik by to mohlo být zajímavé, protože pořád máme mraky nevydaného materiálu ze starých dob. A i naše staré nahrávky jsou už dost vyprodané. Navíc mám tyhle boxsety moc a moc rád – nejsou tak drahé a vypadají fakt hezky. Je pěkné mít všechno na jednom místě v jedné krabičce.

CZ SANCTUARY: LETOS THE KLINIK VYDALI NOVOU DESKU „EAT YOUR HEART OUT“ S POMĚRNĚ OLDSCHOOL EBM ZVUKEM. BYL TO ZÁMĚR POTÉ, CO MARC VYDAL NĚKOLIK DESEK SPÍŠE EXPERIMENTÁLNĚJŠÍHO RAŽENÍ?

Dirk Ivens: The Klinik jsou pořád ti stejní dva lidé, a nástroje, které jsme na „Eat Your heart Out“ použili, jsou úplně ty samé, jaké jsme používali za starých časů. Navíc jsem na nové desce já, a můj hlas je taky pořád stejný. Chtěli jsme natočit album, které přesně naváže tam, kde jsme roku 1991 přestali. A když si ho poslechneš, opravdu zní jako pokračovatel desky „Time“. Zvuk je stejný, atmosféra zrovna tak – o to nám šlo a mám pocit, že se nám to povedlo.

CZ SANCTUARY: NĚKDE JSME ČETLI, ŽE ZPĚV POŘÁD NAHRÁVÁŠ NA PÁS…

Dirk Ivens: Ano.

CZ SANCTUARY: JE TO PROTO, ŽE CHCEŠ HLASU ZACHOVAT KLASICKÉHO DUCHA THE KLINIK, NEBO MÁŠ JENOM RÁD ANALOGOVÉ VYBAVENÍ?

Dirk Ivens: Ani nevím. Prostě jsme používali ty samé nástroje jako předtím, protože jsme chtěli pokračovat ve svém starém zvuku. A samozřejmě máme všechno staré vybavení ještě doma, takže když ho máme, proč ho nevyužívat…  asi je to normální.

CZ SANCTUARY: TO JE PRAVDA. TY ALE NEDĚLÁŠ JENOM HUDBU, ALE TAKY JÍ VYDÁVÁŠ. NEJDŘÍV BODY RECORDS, PAK JEŠTĚ FUNGUJE TVŮJ DAFT RECORDS. PROČ SES VLASTNĚ DO VYDÁVÁNÍ HUDBY PUSTIL?

Dirk Ivens: Protože mi tou dobou hodně lidí posílalo demáče i desky a ptalo se mne, jestli bych jim neuměl nějak pomoci. A když jsem tak tyhle nahrávky poslouchal, zjistil jsem, že na každé je minimálně jedna velmi dobrá skladba. A došlo mi, že pokud s nimi někdo něco neudělá, budou ty věci navěky ztracené. Ne každý má totiž šanci vydat album. A dnes je to dokonce ještě těžší než před lety. 

Proto jsem se rozhodl podat těmhle lidem pomocnou ruku, Pokud se mi dostane do rukou demo, vyberu z něj tu nejlepší skladbu a z těch pak poskládám kompilace, abych těmhle kapelám pomohl zviditelnit

CZ SANCTUARY: TO JE VELMI UŠLECHTILÉ! TY SI ALE VĚTŠINU SVÉ HUDBY VYDÁVÁŠ TAKY SÁM. JE TO PROTO, ŽE TO CHCEŠ MÍT VÍC POD KONTROLOU?

Dirk Ivens: To taky. Myslím, že je jednodušší, když víš, co s deskou dělat, kam jí poslat a podobně. A taky se Ti pak z toho vrátí o trochu víc peněz.  Pokud se chceš fakt živit jenom muzikou a kapelou, není to snadné. Zvlášť v současnosti, kdy jsou prodeje muziky tak nízké. Musíš tedy být velmi, velmi opatrný.

CZ SANCTUARY: A CO CHYSTÁŠ U DAFT RECORDS V BUDOUCNU?

Dirk Ivens: Momentálně nic, protože Daft Records vydává jen CDčka a já mám teď hodně práce s novým vydavatelstvím nazvaným Minimal Maximal. Tam vydávám hlavně vinyly a limitované edice, minulý měsíc to byli Front 242 a Neon Judgement, teď je to čerstvá kompilace Close Circuit Connection II ‎s kapelami ze starých časů – ovšem samý nevydaný materiál. Jsou tam kapely jako Click Click, Borghesia, Front Line Assembly, Numb a podobně. Tím se teď zabývám, víc mne baví vydávat vinyly.

CZ SANCTUARY: LETOS JSI TAKY VYDAL EP POSTPUNKOVÉ KAPELY SECTION 25, JAK JSTE SE NAŠLI?

Dirk Ivens: Myslím, to vzniklo tak, že párkrát hráli v Belgii a já jsem velikým, velikým fanouškem jejich tvorby. Sleduju je od jejich začátků, a líbí se mi, co dělají i teď. Je to zvláštní kapela, která vydávala u Factory, ale protože se celé hudební podhoubí mění, mám pocit, že kapely hledají další způsoby, jak o sobě dát vědět. A k tomu patří i vydávání hudby u menších labelů, protože ty velké už o ně nemají zájem. Někdo to dělat musí, a svou oblíbenou kapelu přece neodmítneš… zvlášť, když se Ti líbí jejich současná tvorba.

CZ SANCTUARY: I TO VYŠLO NA TVÉM LABELU NA VINYLU… TAKŽE JSI FANDA DO GRAMODESEK, ŽE?

Dirk Ivens: To ano, mám je rád, protože jsou většinou koncepčnější. Desku „Eat Your Heart Out“ jsme vydali jak na CD, tak na vinylu, čili jsme museli přemýšlet i o tom, jak hudbu rozdělíme na stranu A a stranu B. A dokonale se to vejde na LP desku. Navíc jsme si říkali, že čtyřicet minut dobré hudby je lepších než 70 minut jízdy nahoru a dolů, abych tak řekl. Přemýšlíme o tom postaru. A totéž platí i o obalu – myslím, že je daleko hezčí mít v ruce obal od vinylu než jen booklet z CDčka.

CZ SANCTUARY: TO JE FAKT. MIMOCHODEM, SPOLU S VÁMI VYSTOUPÍ V ROCK CAFÉ I PROJEKT RADICAL G. MŮŽEŠ NÁM HO TROCHU PŘEDSTAVIT?

Dirk Ivens: Ano. Je to jenom jeden chlapík sám na pódiu a dělá takovou tanečnější hudbu – ne taneční, ale tanečnější. Je to rytmické, intenzivní a na jevišti vypadá dobře, takže si myslím, že to lidi bude bavit, je to něco jiného. A i mně se to líbí – temné, taneční.

CZ SANCTUARY: TAK JEŠTĚ POSLEDNÍ OTÁZKA, CO KROMĚ SÉRIE KONCERTŮ JEŠTĚ CHYSTÁŠ DO BUDOUCNA?

Dirk Ivens: Samozřejmě hlavně hrát. A jako vždy, mít uši i oči otevřené nápadům na nový materiál. Když se podíváš na seznam mých desek, většinou to byla jedna novinka ročně, takže doufám, že i příští rok s něčím přijdu.

CZ SANCTUARY: … ALE ZATÍM NEVÍŠ CO…

Dirk Ivens: Ano, nikdy nevíš kdy a kde. Záleží na tom, jestli se mi třeba Eric za tři týdny ozve, že má napsanou hudbu pro Absolute Body Control a tím pádem zase začneme. Všechno je tedy otevřené. Nejdřív ale koncerty, včetně toho pražského, na který se těšíme. A doufáme, že si ho užijí i vaši čtenáři.

CZ SANCTUARY: TO I MY. MĚJ SE KRÁSNĚ A TĚŠÍME SE V SOBOTU NA VIDĚNOU.

mohlo by vás také zajímat

Dirk Ivens a jeho trojice Motor!k se vydala na pátou, krautrockově minimalistickou jízdu

Nejlepší desky roku 2020 (díl první)

Dive před vydáním novinky předstrčil před posluchače smrtící stroj

Na Audiotrama festivalu zahraje Dive a další potvrzené projekty