Demi Mortuus si posvítil na nové album německých okultních gothicrockerů Merciful Nuns. Jaké tedy je?

¨

Časem jsem o tom začal docela pochybovat. Je jasné, že v tomhle fofru je nutné trochu experimentovat. Vydávat stejné desky by bylo sebevražedné. A pravdou je, že mne kupříkladu nahrávky „Xibalba III“ a „Goetia IV“ už tolik nepřesvědčily. Ne snad, že by byly špatné. Jen chybělo víc výraznějších momentů, které by člověku utkvěly v paměti. Velkou výhodou Merciful Nuns je jejich samotný koncept. V okultních a duchovních tématech se dá hledat inspirace neustále a puntíčkář, jakým Artaud bezesporu je, z toho umí těžit. Stačí se podívat na obaly jeho výtvorů.

Hudebně mne zase víc potěšil až do této chvíle poslední titul, nazvaný „Goetia V“. Dosud nejkoncepčnější album v diskografii německého tria užívá po vzoru filmových soundtracků opakování několika motivů (v různých zvukových podobách) ve vícero skladbách na celé ploše nahrávky. Dá se tak tvůrce lehce podezřívat z vaření z vody. Jenže na druhou stranu se mi celek zamlouval a tak těžko kritizovat. Máme tu však novinku. Co tedy čekat od „Exosphere VI“?

Start není zdaleka tak rozvážný a meditační, jako tomu bylo v posledním případě. Naopak je poměrně mocný a majestátní. Titulní song dokáže strhnout pozornost i díky naléhavému vokálu Artauda. Spíš než z klasického gothic rocku se tu těží z podobných ingrediencí, které se dají najít na posledních výtvorech Fields of the Nephilim (kupříkladu táhlá hitovka „Mourning Sun“). Náladu uklidňují akustické paprsky v „Blackbody“, leč tempo a atmosféra si udržují jisté napětí a klobouk dolů, že z nepříliš hudebně pestré stavby songu dokáže okultní šéf vykutat maximum a vygradovat vše do silného finiše. I v tom je jistá genialita hudebníka. Našláplý rozjezd graduje ještě hitová „Supernovae“. I ta vše šponuje do slušných otáček a útočí nekompromisně a naplno všemi typickými zbraněmi, kterými Merciful Nuns od počátku disponují.

Po živelném trojbloku přichází přeci jen vyklidnění. „Astral Plane“ dává mnohem víc prostoru k rozjímání a magický klávesový podkres má až relaxační náboj. Nakonec se i tady dostane ke zlomu, ale ono pomalé tempo je zachováno i v kytarovém závěru. Následná „Ultraviolet“ navíc nabírá i na stopáži a po odpichových kusech ze začátku je náhle čas i na klavír, recitaci a ambientní plochy. Celou mašinerii neúnavně pohání kupředu pulzující basa paní Jawy, ale celek si nadále udržuje poklidnou náladu této části alba. Velký prostor má dominantní hlas Artauda a vše jako smutná tečka završuje krátké klavírní intermezzo „The Core“.

V závěru novinky se podíváme do Indie. Artaud a spol vás vezmou v songu „Vimana Machine“ na expedici v bájném létajícím stroji a exotika není jen v lyrice, ale byla využita také v hudební složce. Milovníci etnické hudby si tedy přijdou na své. A tvrdím, že i onen pocit vznášení se, se podařil zhudebnit. Poslední slovo má však „The Passing Bell“, jenž se rozpíná na ploše bez mála čtvrt hodiny a není to ani trochu veselý konec. Je zpočátku ambientní, následně transcendentální a v závěru fatalistický. A když na konci umíráček dozní, dá se říct, že je vážnou a důstojnou tečkou.

Jako bonus je k této placce přilípnuto EP „Supernovae“. Jsou na něm k nalezení ještě další čtyři kousky. Je tu samozřejmě titulní věc, která je už na samotné velké desce. Tady je v mírně odlišné a prodloužené verzi označené „Cassiopeia Mass 40 Mix“. Zbylé tři zastávky vlastně odhalují téměř všechny tváře Merciful Nuns. Šlapající a temná „Antimatter“ se silnými keyboardy a vydrnkáváním, nikam nespěchající a rozjímavá „The Colony“, jež působí spíš jako nějaký hudební podkres i málem postpunkově rozjívená skotačivka „Demigods“. To všechno jsou Merciful Nuns.

Přiznám se, že jsem si tak trochu brousil péro, abych dal Artaudovi za uši. Ono to neutuchající vydávání čehokoliv trochu zavání. Jenže mi k mojí radosti sebral vítr z plachet létajícího stroje. Ne snad, že by překonal vše, co dosud udělal. To ani náhodou. Na druhou stranu však musím říct, že mne „Exosphere VI“ baví. A o kolika daleko méně produktivních kapelách to můžete říkat i po letech, že? Tak tedy šup šup...Shakuna Vimana už roluje na ranveji. Koho láká si v ní trochu zarejdit, tomu stačí sáhnout po nových Merciful Nuns.

Hodnocení: 80%

mohlo by vás také zajímat

Na zemřelé vzpomenou novým EP Merciful Nuns

Merciful Nuns ohlašují novou desku, podívejte se na první videoklip

Merciful Nuns vydají řadová alba v remasterované podobě a přidávají nový klip

Konec Merciful Nuns se odkládá, klip uvádí nové EP