V sobotu se po boku K.I.F.O.T.H. a Terminal State po čase znovu ukáže v Praze německá parta Absurd Minds, která na elektronické scéně řádí už víc než dvacet let. Letos jí vyšla nová deska, kterou si určitě budete moci pořídit i v smíchovském klubu Underdogs´, kde se celá párty semele.
Absurd Minds - Tempus Fugit
Vydavatel: Scanner, (57 mins)
Kapely, které se nechávají příliš okatě inspirovat svými vzory, většinou nejsou v hudebním světě zrovna oblíbené. V horším případě to zavání vypočítavostí a nedostatkem vlastní invence, v tom lepším potom přílišným zalíbením v zvuku svých oblíbenců a…nedostatkem vlastní invence. Asi nejde přeslechnout paralely mezi tvorbou německých Absurd Minds a muzikou jejich hvězdnějších krajanů Project Pitchfork. Dnes se však dá mluvit spíš o tom, že se jedná obrazně řečeno o podobné nářečí obou kapel. Jinak vám obě povyprávějí trochu jiný příběh.
S tím nejnovějším čtveřice přichází dlouhých sedm let po desce „Serve or Suffer“. V mezidobí se muzikanti, dle svých slov, starali o tradičnější životní záležitosti, jakými jsou svatba, rodina, stavění domů, práce a tak podobně. Zdá se však, že za tu dobu drážďanský kvartet máknul a mohl na pevných základech vystavět nahrávku, která si debatu o originalitě obhájí vlastní kvalitou naprosto s přehledem.
Samotný zvuk je silnou stránkou CD a hned úvodní „Time Travel“ jej předvádí v plné parádě, která dává ve středních tempech vyniknout monumentálním synťákům, které jsou spolu s typickým "špilesovským" vokálem naléhavé a opentlené orientálními motivy. Intro pro koncerty jako stvořené. Hudební inspirace na dálném východě není na téhle kolekci ojedinělá a vystopujete ji i v další skvělé pomalejší hitovce „Now We Hear the Call“.
Člověk se samozřejmě dočká několika svižných tanečních kousků. Tím nejvýraznějším je „Kreuzfeuer“, který těží hlavně ze silného refrénu v mateřštině kluků a pořádného tlaku, který nejde pořádně vypustit jinde, než na pořádné tancovačce. Jinak však výrazně převládají volnější songy, které jsou natolik příjemné a chytlavé, že dokážou posloužit jak k pozvolnému párty vlnění, tak jako perfektní kulisa.
Třeba „Farewell“ má až jakýsi filmový feeling. Tak silná je chvílemi celková nálada, kterou prolínají ty nejtradičnější „vidličkovité“ postupy a naléhavost, kterou umocňuje text o ztrátě blízkého člověka. Ńebazíruje se tolik na to, aby člověk mohl trdlovat na parketu, jako na postupném budování atmosféry, která většinou postupně graduje v chytlavých melodiích a díky šikovně vymyšleném frázování. Povedeně pokračuje třeba natlakovaná pecka „One World“. Absurd Minds prostě nepotřebují spěchat, ani přehnaně tlačit na pilu, aby do své muziky dostali silné emoce. Svou roli hraje i přemýšlivá a vážná lyrika.
Plusem je i pestrost materiálu. Stačí se podívat na druhou polovinu alba. Najdeme tu čistokrevný doják „Guardian“, který je postavený převážně na procítěném vokálu a klavíru. „Design or Coincidence“ má vyloženě osmdesátkový diskotékový nádech, zatěžkaná „Hourglass“ zase překvapí kytarovým sólem, které by člověk čekal spíš u takových Pink Floyd. I z tohoto výčtu je jasné, že odepsat Absurd Minds pro nepůvodnost soundu by bylo unáhlené. Na to je na jejich posledním albu příliš silných a zapamatovatelných momentů. Na závěr se musím svěřit s jednou kacířskou myšlenkou. Poslední deska Absurd Minds mne baví o dost víc, než poslední deska „pičforků“!
Hodnocení: 75%
Sestava:
Stefan Großmann - Voice, Songwriting, Arranging
Tilo Ladwig - Mixing, Mastering, Keys, Arranging
Timo Fischer - Percussions, Arranging
Nick - B-Vocals, Songwriting, Keys
Tracklist:
Přidat komentář