Již sedmnáct let mají tuzemští příznivci potemnělé hudby příležitost navštívit ojedinělý gothic festival nedaleko našich hranic. Popáté jsme se na hrad Bolkow vypravili i my.






 

Letošní příděl prázdninového gotického veselí, které dělí letní měsíce na období „před Castle Party“ a „po Castle Party“, se opět přiblížil a přinesl mnoho důvodů k radosti. Ostatně, sestava, ve které figurují jména jako Clan of Xymox, Faith and The Muse, The Eden House, And One, Cassandra Complex, či Christ vs. Warhol, mluví za vše. Není proto divu, že fyzické lístky v polském předprodeji byly vyprodány již týdny před akcí a někteří naši severní sousedé si tak pro jistotu objednávali vstupenky i prostřednictvím našeho předprodeje. Tušení velmi silné účasti proto rozdělilo naši výpravu na několik operačních celků, kdy předvoj vyrazil do Polska již v průběhu čtvrtečního rána, aby se v kempu kolegiálně pokusil zabrat co nejvíce stanových míst pro ostatní.

Tato strategie se na místě ukázala jako velice efektivní a po pěti letech ranního toaletního závanu se tak mnozí z nás mohli usadit v jedné z malebnějších částí bolkowského kempu. Zatímco každoroční obavy ze stanování se rázem proměnily v příjemné útočiště, dvojice klubů, nabízejících warm-upový předvoj víkendového dění na hradě svoji úlohu obhajovala dost těžkopádně. Kdo za svůj čtvrteční azyl přijal místní staré kino, poskytující kromě několika DJ setů i vystoupení trojice projektů a jedné freak show, mohl odcházet v ranních hodinách s rozporuplným, nenasyceným pocitem. Domácí otvírák Christblood, darkambient ne nepodobný našemu Táboru Radosti - jen o stupeň zlověstnější,  potvrdil obavy z úsporného zvučení i světel a podivně se rozplynul mezi propadajícím se stropem a trousícími se diváky. Ohnivě-fakírské freak show Infinity Pain se nakonec nedočkali ani ti vytrvalejší z naší výpravy a o zvuku jinak lákavých elektroniků Red Emprez se v superlativech rozprávět rozhodně také nedalo. Čtvrteční line-up tak nejvíce zachraňoval překvapivě progresivní, místy až powernosiový set Dusk Watch aka Betrayala z Deathcamp Project.

A je tu pátek, kdy se jednotlivé fragmenty expedice opět slévají v jeden celek. Po shledání, přivítání a rychlém vyřízení všech administrativních záležitostí tedy může přijít onen velký moment první letošní výpravy na hrad Bolkow. Již tradičně se dnes ještě nebude hrát na velkém pódiu, ale i skromnější stage na horním nádvoří slibuje zajímavou podívanou.

Hned první plánovaná kapela, ukrajinští Gray/Scale, však měla programem festivalu notně zamíchat, neboť vzhledem k problémům s vízy/leteckým spojením nemohla dorazit včas. Díky velmi dobré koordinaci se však rychle podařilo najít náhradu a z Čech dovézt do Polska japonskou Gothiku. Ta se totiž shodou okolností nacházela v Praze, kde během uplynulého týdne vystoupila na anime dance víkendu Advik 2010. Před pátou odpolední tedy exotická trojice spustila svůj elektronický set a nutno přiznat, že jak zvukem, tak stylizací své kořeny v zemi vycházejícího slunce opravdu nezapřela. Stačilo se podívat na pódium, kterému vládl klávesista v lackovém korzetu, či frontman v kimonu, jež později odhalilo dámské military šaty. Neméně „japonsky“ zněla i hudba (zpěvem, melodikou i různými sci-fi zvuky) s poměrně dobrým zvukem, které by však lehké přidání na hlasitosti neuškodilo. Pro zpestření zazněla i hitovka „Enola Gay“ od OMD, která do setu bez problémů zapadla.

Vizuální zážitek ale chystal i další bod programu – gothic/bellydance/performance skupina The Violet Tribe. Pokud byste čekali další z mnoha uskupení, nabízejících v podstatě „jen“ klasický bellydance tanec v černém, maximálně zpestřený nějakým tím pliváním ohně, dost byste tuto německou partu podcenili. Pětice tanečnic, kombinujících ve svých kostýmech burlesku, steampunk a další vlivy, totiž předvedly nejen pohyb (a nutno přiznat, že naprosto suverénní a dobře synchronizovaný – žádné kradmé pohledy po svých kolegyních „jestli to dělám dobře“), ale i zpěv a hru na různé hudební nástroje, včetně takových, jako dulcimer, či šalmaj. Procítěné i šlapavější písně navíc doprovázel úsporný, ale spolehlivý kytarista. Zkrátka zajímavý audiovizuální zážitek a zároveň důkaz, že pořádná performance vyžaduje opravdu všestranné umělkyně.

V pořadí třetí skupina si naopak s image těžkou hlavu nedělala, což je ovšem v případě postpunkové kapely, jakou Wieze Fabryk jsou, naprosto v pořádku. Polská čtveřice tak vsadila především na písně, opřené o šlapavou rytmiku a kytaru. Škoda vokálu, který vzhledem k žánru možná až příliš křičel a trochu tak šlapal na paty jinak příjemné náladě hudby. Totéž by se dalo říct o frontmanových „Curtisovských“ pohybech, které nepůsobily dvakrát upřímně. Přesto se jednalo o celkem zábavnou půlhodinku, kterou si i přes zvuk, jenž by zasloužil poladit, užili především domácí účastníci, ochotně prozpěvující spolu s kapelou. Po závěrečné eponymní skladbě „Wieze Fabryk“ je ale už po všem a my vidíme, že program lehoučce nabral skluz.

Vystoupení ruského projektu Otto Dix tak začalo s mírným zpožděním, což ovšem  nezabránilo značné části diváctva nahrnout se s předstihem rovnou pod pódium. Na něm se před osmou večerní materializovala pohlavně neutrální nabílená postava v ocvočkovaném kostýmu a kabátu (pohotovým „hláškařům“ ihned evokujícím Darth Vadera), doprovázena houslistou a klávesákem. Právě tyto dva nástroje a sampler tvořily zvukovou podušku, do které byl usazen hlas zpěváka(čky?) Michaela Drawa. Vokální projev místy připomínal stylizaci Lucase Lanthiera, místy zase operní zpěvačku - co však zůstávalo, byla naprostá intonační jistota. Hudební truchlivost a zatěžkaná tempa petrohradské trojice spolu se stoickou show a Drawovými pohyby a’la „rozbitá baletka z krabičky“ dopadla na posluchače drtivou vahou sebraných spisů Dostojevského. Ti tak dostali přesně to, na co přišli, jak dokazovalo hlasité vymáhání přídavku.

S nemenší energií ale dav uvítal i další formaci pátečního večera, domácí Zywiolak, kteří přišli zahrát na o poznání skočnější notu. Varšavská smečka totiž slušně zaplněnému nádvoří naservírovala energickou smršť, vyvěrající především z pohansko/folkových písní a středověkých nástrojů. Vynikající práce s vícehlasy, dvě výskající čarodějnické bosorky, zvuky bubnů, loutny a niněry zapadly do atmosféry starého hradu, hlazeného zapadajícím sluncem a červánky, jak medovinou zpitý Slovan do křoví. Set dal vzpomenout tu italskou EstAsii, onde zase německé trubadúry Corvus Corax, nechyběla mu příjemná tesknost, ani téměř psychobilly/punková energie (niněrista/houslista/zpěvák na sobě zřejmě neměl tílko Nekromantix jen tak pro nic za nic). Zkrátka příjemné a nečekané překvapení večera (komentované našimi polskými přáteli slovem „zajebiste“, značícím nejvyšší možnou míru ocenění), které mělo perfektně uvést jednu z očekávaných hvězd – akustický set velkých Faith and The Muse. Proto nás poměrně zaskočil vývoj situace, kdy prostor pod pódiem zaznamenal namísto dalšího přílivu diváků spíše jistý úbytek.

Faith and The Muse nastoupili ve skromné čtyřčlenné sestavě William Faith (perkuse, viola), Monica Richards (zpěv), Paul Mercer (housle), Julia Cooke (taiko a perkuse) a zvolna nakousli svůj náladový set. Ve srovnání se Zywiolak o poznání klidnější poloha FATM a tišší zvuk však bohužel nedokázal rozjeté diváctvo naplno zaujmout, a tak již několik řad od pódia více než kapelu slyšíme debatující obecenstvo, které vystoupení evidentně nevěnuje větší pozornost. Už tak prořídlé řady se navíc v průběhu setu ještě více naředily, aby přímo před scénou zanechaly pouze hrozen opravdových fanoušků Faith and The Muse, kteří si nevšední úpravu repertoáru řádně vychutnali. Po necelé hodince si fans přece jenom vynutili přídavek, upravenou „Running Up That Hill“od Kate Bush.

Počet zvědavců na vnitřním nádvoří o něco zvýšili až švýcarští The Beauty of Gemina. Trojice, vedená zpívajícím kytaristou Michaelem Selem, přivezla do Bolkowa především ochutnávku z letošní desky „At The End of The Sea“ a charakteristický kytarovější pohled na temnou hudbu. Svým darkwave/gothic rockem, provázaným syntetizátorovými smyčkami, dokázali jak úspěšně navázat na příjemnou atmosféru předchozích spolků, tak trochu rozhýbat prokřehlé návštěvníky, o které se začala vzhledem k pokročilé noční hodině úlisně otírat zima. Dobře odehraný set, který nenudil, mohl a měl publiku vlít do tepen dostatek energie na poslední kapelu programu – německé ikony Qntal. Škoda, že vzhledem k dalším prostojům ani lék „Gemina“ nakonec nestačil.

Koncertu hlavní hvězdy totiž předcházela nekonečná přestavba, během které stačilo vysoké procento lidí buď rezignovaně odejít, nebo slušně vymrznout. A když pak skupině odhodlaných ve čtvrt na tři (tedy s dvouhodinovým zpožděním vůči plánovanému programu) vyrazil v ústrety podivný, přebasovaný zvuk, jehož přípravě předcházela sedmdesátiminutová příprava, mnoho z diváků otráveně opustilo hrad během úvodních písní. Škoda, Qntal si zkrátka letos na Castle Party vytáhli pověstného Černého Petra.  Po takové době v zimě se totiž nikdo nemohl divit, že unavené a vymrzlé davy našly brzy útočiště buď v klubech po městě, nebo se uložily ke spánku.

Druhou možnost jsme zvolili i my, neboť sobotní program začíná již ve tři odpoledne vystoupením ruských DoppelGängeR, které bychom neradi prošvihli.

Pokračování příště...

Fotky kapel i lidí si můžete prohlédnout v naší Galerii, videa postupně přibývají na CZ Sanctuary Youtube profil.

mohlo by vás také zajímat

Na novou desku připravili The Beauty Of Gemina písničky o návratu domů

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Report z Castle Party 2024 – čtvrtek, pátek

Lineup třicáté Castle Party je kompletní