Demi Mortuus | 02.01.2017 14:08

Po pěti letech se s dlouhohrající řadovkou přihlásili řečtí elektrobubáci Siva Six. Podívejme se, jestli chlapci za ty roky nezapomněli pouštět hrůzu.

Siva Six - Dawn of Days
Vydal: Alfa Matrix, (51 min)

Už od debutu „Rise New Flesh“ řecká dvojice Siva Six ve svém elektronářezu těží zejména z hutné hororové atmosféry. Nesnaží se za každou cenu být tím nejtvrdším tepajícím monstrem na parketech. Jejich silnou zbraní jsou téměř soundtrackově monstrózní motivy, kterými gradují svoje taneční šlehy. Činí tak od úplných počátků a je na nich vidět (a hlavně slyšet), že dobře vědí, co si s nebohým posluchačem počít. Rozhází vaše končetiny po okolí a zařídí mráz, který vám při tanci bude běhat po zádech nahoru a dolů, tam i zpět. Tak tomu bylo v roce 2005 a je tomu tak i v roce 2016. Ale bylo by až příliš snadné jejich novinku odbýt tam snadno.

Na celkové znění kapely měla dozajista velký vliv někdejší spolupráce s Chrisem Antoniou, který dal podobný hororový feel vlastní metalové veličině Septic Flesh a maximálně se vyřádil v projektu Chaostar. Ten hojně využívá filmové nálady a straší mocnou avantgardou. V Siva Six chlapci využívají podobných postupů do elektronického tepání, ale naštěstí se tak neděje nějak samoúčelně. Christos ukázal kudy jít a kazatel Z i Christian Cambas u mašinek jsou evidentně učenlivými čarodějovými učni.

Siva Six - Apocalypsis (Αποκάλυψις)

Dá se říct, že na novém albu Siva Six nastavují dvě tváře. Jednu klasicky harshovější a druhou – překvapivě – experimentálnější. Start je pořádně ostrý, protože „To the Light“ i „Daylord“ nasazují prudké tempo, které vás přenese na futuristickou párty z nějakého pořádně temného sci-fi hororu. Vrcholem je potom z mého pohledu hitovka desky, klipová „ΑΠΟΚΑΛΥΨΙΣ“. Silný a chytlavý refrén má moc uchopit posluchačovu tělesnou schránku a rozkomíhat ji do divokého křepčení. Neztratí se ani „High on Low“, která znovu roztáčí světla na parketu do těch správných otáček a šlape jako nezničitelný stroj.

Druhá polovina desky přeci jen trochu zpomaluje a v delších kompozicích se dvojice snaží víc pracovat s atmosférou. Na barevnosti zvuku kapele pomohl zapracovat G. Diamantopoulos, který s sebou vzal do studia hned několik netradičních nástrojů a pomohl ukázat, že Siva Six dokážou pracovat i s odlišnými tempy a postupy. Tak je tomu třeba v pomalém cajdáku „Until Death Reunites Us“ či řeckým folklórem načichlé rituální tečce „The Messenger“.

Nakolik má kapela blízko k filmové hudbě potvrzuje po dříve překopaném „Blade Runnerovi“ tentokrát cover skvělého finále ze soundtracku k filmu „28 Days Later…“. V něm se výjimečně dostane ke slovu i elektrická kytara, na kterou si s chutí zahrál hostující Boog z Junksista a pozitivem je, že se podařila zachovat naléhavost originálu, který graduje vskutku mocně.

Sám za sebe musím říct, že je mi o něco sympatičtější ta agresívnější a primitivnější tvář kapely a ještě ze dvě taneční vypalovačky by mne neurazily. I tak Siva Six potvrdili, že nejsou tupým strojem na bušení a se svojí novinkou si pořádně vyhráli. Určitě se vám nestane, že by se vám nahrávka slila do jednotvárného plivance v moři elektronických desek, které vycházejí dnes a denně. Na to má dostatečně osobitý rukopis.

Hodnocení: 75%

Sestava:

Z - vocals
U-RI - keyboards

Tracklist:

01. To The Light
02. Daylord
03. Apocalypsis
04. The Dead Walk The Earth
05. Twenty Eight
06. Transcendence
07. High On Low
08. The False Prophet
09. Superstition (2K16 Edit)
10. Forever
11. Until Death Reunites Us
12. The Messenger