Demi Mortuus | 06.11.2023 17:20

Jak si představujete jižní Čechy v roce 2045? Pokud nemáte představu, možná vám napoví svou dosud poslední knihou Jiří Sivok. Jestli vás svou vizí potěší, tím si nejsme jistí, příběhem by však potěšit mohl...

Jiří Sivok - Líp už bylo
Vydal: Golden Dog, (131 stran)

Relativně nedávné covidové šílenství, na které si dnes už většina z nás málem ani nevzpomene, chvíli vypadalo, jako předvoj jezdců Apokalypsy. Logicky v té době vzrostla i nabídka příběhů, které malovaly blízkou budoucnost lidstva do pořádně pesimistických odstínů. Po virovém šílenství bohužel zase přebrala otěže ničivé čtveřice na koních „stará dobrá“ válka. Lidstvo si zkrátka nedá pokoj. My máme zatím ještě štěstí. Zatím si sedíme pěkně v teple a louskáme drasťáky.

Takový Cappy si k podobnému štěstí blahopřát nemůže. Poznáte ho zrovna ve chvíli, kdy s ním padá vrtulník směrem k zemi, která je už dvanáct let zpustošená atomovou sprchou. Po jaderné zimě přicházejí nové pořádky a přežití je nejzásadnější každodenní aktivitou. Jasně, že lidem nestačilo planetu zničit. I nadále si tu léčí mindráky z malých penisů a před těžkým osudem prchá také rodina Sněžínova, jejíž kroky se s vědcem, kterému pád z nebes paradoxně zachránil život, fatálně protnou.

Jak je u Jirky zvykem, nehrne se nikam do neznáma, ani se nepouští do zbytečného vymýšlení nových světů. Bez skrupulí a naopak s gustem posílá Cappyho, Petra Sněžína, jeho dceru Lindu a syna Vláďu za nadějí do Českých Budějovic. Že to nebude žádná procházka dystopickým sadem je už předem jasné. Jak to tak bývá v místech zasažených nepokoji, narazíte na hrdiny všedního dne, stejně jako na prospěcháře a práskačské svině.

Protože je „Líp už bylo“ jednou z novel, které patří do edice Zrnka temnoty nakladatelství Golden Dog, je jasné, že se jedná o svižný a akční průlet Jihočeským krajem v postapo kabátku, který se s ničím příliš nemaže. Prostě se hrdinům přilepíte na paty a než se stihnete rozhlédnout kolem sebe, už s nimi prcháte, tajíte dech, snažíte se nemyslet jen na nejhorší a čekáte, kdy přijde další hrůza a kterou z postav si vybere tentokrát. Právě nijak neskrývané násilí tvoří hororovou složku příběhu.

Čím blíž se hrdinové blíží k „civilizaci“, tím víc se přisotřuje. Největším nebezpečím každému člověku v okolí je zločinecká sebranka samozvaných vládců kraje, říkající si Harkonneni. Ti proměnili ZOO Hluboká v tábor určený k mučení lidí, jehož líčení si autor náležitě užil. Místy je možná lehce přestřelené (scéna s pitím, mytím a honěním u koryta s vodou v kleci s ženskými zajatkyněmi), ale nápad je to dobrý a dostatečně ošklivý. Možná se mi za tu chvíli nepodařilo najít si k hrdinům cestu natolik, aby se mnou cloumaly nějak výrazné emoce, ale rozhodně jsem se bavil a o to v tomhle výletu do roku 2045 jde především.