Demi Mortuus | 18.11.2020 15:37

Česká literární hororová scéna bobtná, narůstá, sílí... Na hororová nakladatelství se nabalují další autorská jména a co je hlavní - dostáváme kvalitu. Čtěte český horor! Nebo mu alespoň dejte šanci.

Jiří Sivok - Smrt bývá nehezká
Vydal: Golden Dog, (203 stran)

Jižní Čechy se pomalu stávají baštou tuzemského hororu. Ostatně Veronika Mayerová to v povedeném doslovu novinky „Smrt bývá nehezká“ poutavě posčítala a podtrhla. Považte sami. V okolí Jindřichova Hradce svoje postavy často a rád hubí Svatopluk Doseděl, v Českém Krumlově a Českých Budějovicích strašil třeba Václav Votruba. Budějkám moc radosti nepřinesl ani vrahoun Jiřího Březiny, je tu doma taky Miroslav Pech (to už stačí samo o sobě), v Táboře nechali nějaké mrtvé zase Jiří Walker Procházka spolu s Klárou Smolíkovou.

Nemluvě o dnes už profláklém Branišovském lese, v němž zbloudil Otomar Dvořák, Mark E. Pocha či Pavel Kohout. Těžko říct čím to je. Jestli právě to, jak moc krásná místa to jsou, nutí jejich obyvatele psát krváky, aby tu parádu vyvážili taky něčím negativním… Ať už je to jak chce, zapamatujte si dalšího chlapíka z Českých Budějovic, který nemá v hlavě úplně slunečno. Jmenuje se Jiří Sivok a před pár týdny mu vyšla knižní prvotina.

Novelu „Smrt bývá nehezká“ budete mít přečtenou raz dva (já osobně to tedy stihl na dva razy). Nejen proto, že má nějakých střídmých dvě stě stránek, ale taky z důvodu toho, že se louská dobře. Do fungující a sympatické rodiny spisovatele Dana Hejtmana nakouknete rádi a i jeho ženu Michalu a dceru Markétku si vcelku záhy oblíbíte.

Při čtení budete mít zákonitě příjemnou náladu (tedy pokud v knihách za každou cenu nehledáte jenom týrání lidí, týrání zvířat, týrání čeholkoliv a podobně) a budete spolu s rodinkou řešit banální záhadu spojenou se starými fotografiemi. To vše do té chvíle, než do toho Jiří řízne a probudí v sobě opravdového Budějičáka.

Už kvůli obale či anotaci neprozradím nic nového, když vytáhnu na světlo fakt, že důležitou a ne právě pozitivní roli v příběhu hraje automobil. Trochu jsem se obával, že po mile rodinném úvodu už bude šablonovitě následovat pouze přejíždění nebohých Jihočechů. Není tomu tak.

Smrt bývá nehezká - trailer

Pokud mám vypíchnout, čím si mne autor definitivně získal na svoji stranu, pak musím zmínit jednu vedlejší postavu, která se ihned po svém vstupu na scénu zapsala v tom nejhorším světle. Mohla se příběhem jen mihnout a zůstat někým v podstatě anonymním a špatným. To však autor nedopustil a postupně zjišťujeme, že i každý sériový vrah, každý diktátor nebo úchyl měli svoje dětství, nějak vyrostli a mají vlastní starosti a trable. A že ne každý, kdo provedl něco zlého, musí být zákonitě zlý.

Za chvíli nebudete vědět, koho litovat dřív. Ale abychom nebyli jenom u citečků, rodiny, lásečky a podobně. Jiří umí taky pořádně přibrousit. Nemá problém v krvi vykoupat ani mimina, má poměrně bujnou fantazii o kterou čtenáře neochudí a to nejdůležitější – podařilo se mu ukočírovat i finále a hlavního záporáka, což je v hororu často to nejtěžší. Jakkoliv je zde důležitý nadpřirozený prvek, na čtenáře působí věrohodně a jakkoliv bývají podobní bubáci (záměrně neprozradím jaké mám na mysli) složitě zpracovatelní ve filmech, strašák v knize Jiřího Sivoka funguje a děsí tak jak má.

Pochválím taky práci nakladatelství Golden Dog. Mám pocit, že knihy, které vydává Martin Štefko, jsou hezčí a hezčí. „Smrt bývá nehezká“ těží z ilustrací Josefa Pepeho Svobody, které najdete nejen na obálce, ale i uvnitř knihy (i v textu této recenze). Potěší i drobnosti jako názvy kapitol na lístečcích naražených na hřebíku a to nemluvím o bonusové povídce „Zelený závoj, tak nenávistně zelený“. I v té hraje zásadní roli vztah rodičů a dítěte, který naruší tragická událost. Zdá se, že má Jiří Sivok k téhle tématice co říct a není se co divit. Vždyť vypustit na člověka často už tak ždímaného normálním životem další hrůzy a pořádně vyzkoušet, co vydrží, musí být pro autora dozajista zábavné. V tomto případě se budete bavit spolu s autorem.