Výjimečná deska si žádá výjimečnou oslavu. Jak dopadly oslavy 30. výročí Amuletu v jihlavském Domě kultury?

Pokud jste fanouškem gotiky a žijete v České republice, nemohli jste XIII. století minout. Nejvýznamnější tuzemští představitelé žánru se na pomyslný český darkrockový trůn pevně usadili už před třemi desítkami let vydáním prvního řadového alba "Amulet" a až do dnešních dní mají před svými souputníky, následovateli i konkurenty mílový náskok. Když jsme loni na jaře připravovali sérii článků a rozhovorů právě u příležitosti jubilea debutové desky, zmínil se poprvé Pavel Štěpán o svém nápadu uspořádat výroční koncert v sestavě, která tuto kolekci nahrála. Frontmanovy zdravotní lapálie ovšem zhatily původně plánovaný podzimní termín, a tak se akce přesunula na poslední dubnovou sobotu. Místo činu: Jihlava, Dům kultury a odborů (DKO).

Dějiště koncertu nebylo zvoleno náhodou. Už od dob totality se jednalo o nedosažitelnou metu lokálních rockových kapel, kterým bylo muzicírování v komunistické baště plné tesilových kalhot a širokých kravat pochopitelně zapovězeno. Paradoxem je potom fakt, že jednatelem eseróčka, které má správu monumentální budovy v centru Jihlavy na starosti, je už několik let Petr 'Palo' Palovčík, někdejší basák Třináctky a jeden ze čtyř hlavních aktérů večera.

I když byl koncertní program naplánován až na osmou večerní, velká část návštěvníků přijela už během odpoledne. Důvodem byla premiéra prvního dílu dokumentu "Světec z pekla" věnovaného životu Petra Štěpána. Před zaplněný divadelní sál postupně předstoupili Petr Palovčík za pořadatelskou stranu (s vtipnou básnickou vložkou během opravy stávkujícího mikrofonu), Petr Štěpán a následně také oba autoři snímku, Jan Hrušovský a Jindřich 'R.X.Thámo' Kohm. Osvětlili pozadí vzniku filmu, jeho přípravy i vlastní realizaci. 

Samotný snímek je potom důslednou hloubkovou sondou do života někdejšího punkera a pozdějšího gothrockera, vyprávěnou z pohledu tehdejších spoluhráčů, životních partnerek, fanoušků i samotného aktéra příběhu. Pokud jste dosud netušili, proč punkeři Petrovi říkají 'Biafra' a Pavlovi 'Naci', zajímá vás, kde a jak se natáčel první videoklip Třináctky, kdo byl principálovou první manželkou či jak dnes muzikanti hodnotí dodnes kontroverzní skladbu "Zánik Izraele", dostanete vyčerpávající odpověď. Exkluzivní materiál je servírovaný se svižným střihem a naprosto bez příkras - někde s vtipem a švihem, někde s neskrývaným dojetím či smutnou výčitkou. Obrazový a informační orgasmus pro všechny, které zajímá životní pouť jedné z největších osobností tuzemské rockové scény. A hluboce se skláním před oběma tvůrci, kterým se podařilo poskládat skutečně výjimečný dokument.

Pokud bych měl filmu něco vytknout, byla by to jednoznačně přepálená stopáž (100 minut). Chápu, že tvůrci za pět let realizace projektu nasbírali celou řadu unikátních záběrů, o které se chtěli podělit, ale v některých pasážích to celému snímku výrazně ubírá na tempu. Pokud by příběh chtěl někdo shlédnout vcelku (uváděný první díl končí své vyprávění v roce 2004, bude jej následovat ještě podobně dlouhé pokračování), měl by si připravit opravdu pohodlnou sedačku a extra velkou porci popcornu. Za sebe bych si uměl představit nosič o celkové délce řekněme půldruhé hodiny, doplněný libovolným množstvím bonusů. Dle mého názoru by to výsledku znatelně prospělo.

Mezitím se před DKO a v jeho foyeru nashromáždil osmisetsethlavý dav, který následně zaplnil velký společenský sál. Vedle fanoušků ze všech koutů republiky i mimo ni (několikrát byla mezi diváky slyšet polština) pozorný návštěvník mohl registrovat některé významné osoby z historie kapely, jako např. Ollie Ryšavá či Jiří Šindelka. S mírným zpožděním oproti plánované osmé hodině potom útroby rozeznívá monumentální intro kantáty Carmina Burana (sám jsem zažil naživo alespoň deset kapel, které uvedenou skladbu použily - nebo je to snad odkaz na The Mission, kteří s ní začínali své koncerty v 90s? - pozn.aut).

Teprve potom se rozhrnuje opona a na pódium postupně přicházejí jednotliví aktéři první části večera: bubeník Pavel Štěpán, kytarista Bedřich Musil, basák Petr Palovčík a frontman Petr Štěpán. I když jsem Třináctku slyšel naživo v uplynulých třech dekádách mnohokrát, rozdíl je znatelný okamžitě. Skladby, kdysi nahrané se dvěmi kytarami, znějí o poznání syrověji a celkový projev je dravější, než v současné uhlazenější podobě. Je znát, že si kapela dala při přípravách záležet, protože nic nenasvědčovalo tomu, že tahle sestava nestála společně třicet let na pódiu. Bylo znát, že pánové k sobě mají blízko i lidsky, žádné nucené pózy či předstírané kamarádství, jak už to u podobných výročních událostí bývá. Zvuk měl sice k ideálu daleko (neustálé vazbení kytar provázelo celý večer a bylo to vážně otravné), ale instrumentální výkony všech čtyř protagonistů byly velmi dobré.

Osobně jsem byl velmi zvědav, jak si Petr poradí s vokály, protože u některých skladeb ("Tělo na kříži", Bytosti") se z dnešního pohledu vůbec nejednalo o lehký úkol. Frontman ovšem s přehledem zvládl všechny vypjaté pasáže a refrény skladeb, podporované Bédou (a pochopitelně i stovkami hrdel pod pódiem) regulérně vháněly slzy do očí. Největší ohlas publika zaznamenaly skladby "Kníže temnoty" a "Justina", odzpívané většinou přítomných. Potěšily i některé detaily jako rudý plášť při "Oheň v kruhu", nebo rozšířený banner s hlavami po obou stranách pódia. Zvláštní poděkování posílám osvětlovači, který z pěti kuželů světel vytvořil symbol "XIII", což působilo velmi efektně.

Kapela přehrála kompletní debutovou desku (s jedinou výjimkou, o které píšeme níže) a jako přídavek předložila "Karneval", který patří dodnes k jejím největším hitům. Pokud se pokusím oprostit od nostalgie, hodnotil bych tento 'historický' set téměř absolutní známkou. A vlastně bych si docela přál, aby se tahle událost zopakovala, třeba v podobě nějakého miniturné.

Hudební intermezzo mezi oběma vystoupeními Třináctky potom uzurpovali poličští Výsměch?. Kapelu jsem naživo neviděl už několik let a musím říct, že jejich hudební posun je obrovský. Velkou zásluhu na tom určitě má nový bubeník, díky kterému je postpunkový feel mnohem průraznější. Zpěvačka PandA potom obstarává většinu dění na pódiu s naprostou vokální jistotou (tímto za celou redakci také gratulujeme k jejímu požehnanému stavu - pozn.aut.). I Výsměch? se potýkal s nečitelným zvukem, přesto je ze čtveřice cítit ohromná pohoda a sehranost. V devítiskladbovém setu bych vyzdvihl živé provedení klipové hitovky "This Is The End" a potom závěrečnou "Slut". Povedené vystoupení.

XIII. století, dějství druhé. Po nezbytné technické úpravě se na jeviště vrací oba bratři Štěpánové, tentokrát doprovázeni basákem Mirkem 'Paldou' Palečkem a klávesistkou Andreou Koženou. V tomto složení kapela hraje teprve druhým rokem, přesto má za sebou slušnou řádku koncertů včetně fenomenálního úspěchu na loňské Castle Party (report najdete ZDE). Aktuální zvuk Třináctky je díky klávesám jemnější a mnohobarevnější, Palda kromě bravurně zvládnutých basových partů a backvokálů stihne i slušně oživit dění na pódiu. 

Z bohaté diskografie potom kapela sestavila důstojnou retrospektivu uplynulých let. Vedle léty prověřených skladeb ("Transylvanian Werewolf", "Upír s houslemi" či publikem sborově odzpívaná "Mystery Ana") se rozhodně neztratily ani novější kusy jako "Nocturama" či "Evropa". Vzhledem k místu konání nemohla chybět ani jímavá "Iglau". Přídavková "Evropa" a povinnost v podobě hymnické "Elizabeth" se dala očekávat. Nejsilnějším momentem celého večera byla ovšem závěrečná skladba "Růže a kříž", kterou odehráli všichni muzikanti z obou sestav společně. Symbolicky se tak propojila historie se současností a magie ve vzduchu byla téměř hmatatelná. Dokonalá tečka za výjimečným večerem.

credits: černobílé fotky Zbyněk Trafina, závěrečné video Miroslav Novák.

mohlo by vás také zajímat

Podpořte film o Petru Štěpánovi, ikoně punku a gotiky

RYZE GOTHICROCKOVÁ NOC OPŘEDENÁ KOUZLEM XIII. STOLETÍ A YOUR LIFE ON HOLD

XIII. století odhalilo nový klip, novou desku a to ještě není vše!

Premiéra druhého dílu dokumentu o Petru Štěpánovi je na dohled