Demi Mortuus | 13.02.2023 13:45

Zkušená autorka upířích memoárů se pustila na pole neorané a stvořila originální kraťas, který je jakousi variací na mládeži nepřístupné botanicko-entomologické bizarro.

Kristina Haidingerová - V rozkvětu
Vydal: Golden Dog, (95 stran)

Kristina Haidingerová si odskočila ze světa Violetů a pustila se do botanické fantazie, plné barev, chutí, vůní, ale také bizárností, které svět květin a hmyzu skýtá. Výsledkem je novela "V rozkvětu", která se stala další kapesní knížečkou edice Zrnka temnoty. Její rozptyl od civilních domácích dramat až po bizarro fantastiku jen naznačuje, jak pestrou paletu příběhů nabízí hororový žánr.

Jak už to tak bývá, žádný zábavný příběh nezačíná slovy "seděli jsme s přáteli u čaje". Soňa vyrazí spolu s kamarády a chlapcem, jemuž by ráda do budoucna svěřila obhospodařování vlastního záhonku, do klubu na odvázanou párty. Tam si oba páry zavdají něco drinků a po nevšedním zážitku, který, pro mne překvapivě, nesouvisí s žádnými halucinogeny, vstoupí Soňa do alternativního světa, který se nejspíš Kristině zrodil v hlavě během odpočinku na její milované zahradě.

Hlavním triumfem této jednohubky je jednoznačně autorčina bujará fantazie a vášeň pro přírodní krásy. Ty dokážou okouzlit svým půvabem, ale jak všichni dobře víme, mnohdy také šokovat brutálně přímočarými zákony divočiny. Pokud se tedy ptáte, kde že je ten horor, potom tady máte vysvětlení, které ani tak není jednoznačné. Nicméně - octnout se ve světě s neznámými zákonitostmi je strašidelné samo o sobě a jestli vás někdy v příbězích děsili obří pavouci a jiní hmyzáci, potom vězte, že smrt není to nejhorší, co vám od nich může hrozit.

Soňa se postupně seznamuje s obyvateli neznámého světa a nejednou jde o interakci bližší, než by jí bylo milé. Rozhodně nejde o procházku růžovým sadem a vyřešit rébus, kterak se vrátit domů, když člověk ani náznakem netuší, kde se to ocitl, je zkrátka složité. Nezbývá nic jiného, než zatnout zuby, bojovat a za chodu se pokusit srovnat se všemi nástrahami. Tohle může být zároveň slabinou, protože čtenář knihou prochází jako (uznávám, že porádně ujetou) zoologickou/botanickou zahradou a jakkoliv se vyplašeně rozhlíží kolem sebe, může mu tak trochu chybět starý dobrý příběh.

Osobně dávám raději přednost dílům, které stojí hlavně na ději a kulisy, byť sebepoutavější, jsou pouhým doplňkem. Logicky je tak pro mne bližší praskání krkavic v upířích ódách starších výtvorů autorky. Rozsah této dozajista originální novinky je však zvolen chytře tak, aby čtenáři nový svět nezevšedněl a co člověk musí zmínit, je suverenita, do jaké se Kristina vypsala. Pokud jste podlehli bláznivým světům Carltona Mellicka III a toužíte po výletu do dalších exotických krajů napsaných zase trochu jinak, potom otevřete knihu stereogramů a nechte se vtáhnout. Litovat rozhodně nebudete a narazíte naopak na scény, které z hlavy nejspíš jen tak nevyženete.