Demi Mortuus | 18.01.2021 18:20

Mladá tmavá krev za to umí vzít a jasným důkazem je aktuální EP jedné šikovné depkařky, která se se svou novinkou dostala do výčtu pětadvaceti nejlepších nahrávek naší redakce. Pojďme si její novinku rozebrat ještě trochu víc.

grabyourface - sea
Vydal: Negative Gain

Ani temná alternativní scéna se nevyhne vlivům současných hudebních trendů a nahrává tomu i fakt, že dnešní generace nelpí na stylové čistotě a naopak logicky hledá něco, čemu porozumí. Ne snad, že bych se chtěl či mohl počítat k mládežníkům, ale ten rozdíl mezi současně znějícími projekty a dinosaury, kteří hrnou dark electro stejně jako v roce 95 je markantní. Marie Lando je dnešní, je opravdová a je dobrá.

Se svým projektem grabyourface začala být aktivní v roce 2017, o rok později vydala debutovou desku „Keep Me Closer“, a že na ní něco bude mohl leckomu naznačit fakt, že si zazpívala na dosud posledním EP hvězdných Covenant. Jakkoliv byl její dlouhohrající debut zajímavý a nastínil, že bude dobré si na Marii dát pozor, jako by mu k dokonalosti něco málo chybělo. Abych to nějak popsal – bylo tam hodně atmosféry, ale málo písničky. To však pro nejnovější EP neplatí a jde o nejlepší věc, kterou Francouzka nahrála. Však po ní taky sáhl renomovaný label Negative Gain a jde tak o první věc, kterou si Marie nevydala sama.

grabyourface - shore

Když jsem si EP „sea“ pustil poprvé a Marie začala s chladným promlouváním do zkreslené kytary otvíráku „sombre“, okamžitě mi skočila na mysl Tying Tiffany. Pokud máte pro tuhle italskou dračici slabost, rozhodně dejte šanci i grabyourface – ale pozor. Pakliže je tvorba Tiff tak trochu maniodepresivní a po depresivních skladbách se posluchač může vyřádit v tanečních party smažbách, potom je Marie čistá depkařka. V refrénech se nesměle pokouší i zpívat, ale jistěji se cítí v intenzivních výpovědích, které sází do stále sílící depky, která ždíme odkaz darkwave a problikává decentní elektronickou kostrou skladeb.

Její projev v následné „sense“ se už dá bez velkých obštrukcí označit jako rap, ale světe div se, funguje to. Synťák černý jak noc, depresivní rozechvělá kytara, stereotypní rytmika a tak strašně strašně strašně nešťastný výlev. Přitom je její hlas chladný a jaksi odevzdaný. „somewhere else“ vokály šetří. Místy zabíhá do ambientních poloh, které tříští jen opatrné klavírní záchvěvy. Zkreslený vokál se přidá až se zmutovanou elektrickou kytarou, která pouze staví noiseovou hradbu, která je černá jak tér a vzlíná jako odbržděná panická ataka.

Hitovkou a klipovkou desky je track „shore“, který je naléhavý, tlačí na pilu, omlouvá se, vzdává se a nejvýrazněji staví na odiv, jak moc se Marie posunula vpřed. Na debutu by prošla několikrát úvodním motivem a tím by skladba končila. Tady ji odpaluje nahoru skvěle vygradovaný refrén, který mi znovu připomíná Tiffany v nejlepších chvilkách. „so“ je po této emocionální ždímačce křehkou a smutnou zpovědí, ve které se Marie nesnaží ze svých smutků vykřičet a naopak jen tiše sdílí.

Závěrečná a tiulní „sea“ je přeci jen energičtější, ale přesto je to pořád výplach negativních emocí ze sebe sama a já doufám, že zpěvačka svou tvorbou jen vypouští ven všechno negativní, co v sobě najde a spoustu pozitivního si naopak nechává. Jinak bych o ni měl trochu strach. Nemá ráda mezery mezi slovy v názvech svých songů, a právě tak urputně bez výdechu chrlí svoje pocity na posluchače, takže pokud jste v tomhle směru křehčí povahy, nemusel by vám tenhle emonášup udělat úplně dobře. Buď jak buď, pomáhá jí to dělat skvělou muziku a do jejího temného depresivního moře se kdykoliv rád ponořím zas.

Hodnocení: 80%