Před týdnem jste mohli plnými doušky nasávat atmosféru dvacátého výročí největšího gotického festivalu široko daleko, polské Castle Party. A samozřejmě jsme u toho nemohli chybět. První část reportáže od Demiho a Nephilima je zde.
Dvacátý ročník je pro hudební festival obecně velmi oslaveníhodným numerem. Nehledě k tomu, že něco podobného (jak žánrovým zaměřením, tak atmosférou) nemá v postsocialistických zemích obdoby. A právě tohle jubileum letos oslavila bolkowská Castle Party. Sám jsem letos upřednostnil před pravidelně fungujícím autobusovým zájezdem poklidnou cestu autem. Mrzelo mne, že neproběhne vlakobusová alkomela, ale představa zpáteční cesty s donáškou až před dům také nebyla k zahození. Zblajznul jsem tedy před odjezdem alespoň půl láhve vína a tradá do Polska. Mojí osobní tradicí začíná být, že na letních festivalech musí být hnusně. Nejinak tomu bylo i tentokrát a celou cestu nás provázel deštík. Ještěže ta třešňovice hřála...
Do Bolkowa přijíždíme pár hodin po autobusové expedici. S jejím osazenstvem se stejně brzy potkáváme a tak proběhne postavení našeho dočasného domova v kempu (dobře, já hlavně hlídal flašku) a pod stříškou vchodu do kempu jede trojboj třešňovice, Soplica ořechová a Soplica malinová. Když dorazí i Slovak Gothic Community ve své haraburdě německé je čas v rámci zachování jakés takés střízlivosti prchat do kostela.
Former Evangelical Church – tak byl přesně pojmenován v programu náš čtvrteční azyl. Vlastně mi ani trochu nevadilo, že první den neprobíhal na hradě. Už díky zmíněné větrné a deštivé slotě. Nepříjemným překvapením u vchodu do kostela byla nutnost zaplatit si další zlotky za další pásek. Zpětně se tahle informace na stránkách CP dohledat dá, leč i tak je to poněkud rozpačitá politika. Když lupen stojí 250 zlotých, proč pak následně řešit pásek za zlotých 20. Jestli by třeba nebylo lepší nasadit rovnou cenu 270, aby nemuseli návštěvníci řešit kam vlastně můžou a kam ne. Nemluvě o tom, že v sobotu se k nám při obědě v Hacjendě taktéž přimotal chlapec s tím, že jestli chceme do klubu na tři kapely vystoupivší onen večer, opět něco zaplatíme. Nejde ani tak o peníze jako spíš o prazvláštní pocit z toho celého. Je to takové....východní. Ale nic. Zpět do kostela k prvním hudebním dojmům festivalu.
První kapelou, kterou jsem zastihl v akci, byli Batalion d´Amour. Sice jsem dorazil zrovna ve chvíli, kdy měli končit, ale díky časovému skluzu se teprve do akce chystali. Zmátla mne zpěvačka, jež se chystala u mikrofonu. Pohledná žirafí kóča mi nebyla povědomá z žádné ze zúčastněných kapel. Na Das Moon, kteří měli tou dobou hrát, tu zase bylo moc kytar. Vše se vyjasnilo během chvíle, kdy na scénu dorazila v prapodivných svatebních šatech nezaměnitelná zpěvačka Batalionu Karolina. Ta je proti svojí pomocnici poněkud mocněji rostlá, ale díky oběma bylo na co koukat, když už je někdo nemohl poslouchat.
Ani já tyhle kapely, které mají v čele pěvkyně v nařasených sukních, příliš v lásce nemám, ale Batalion d´ Amour jsem nakonec zvládl vcelku bez potíží. Místy dozvuky metalových počátků, místy nějaká ta gotika a důležitým faktem bylo, že Karolina zpěvy živě zvládla na jedničku. Když k tomu přičtu onen bonus v podobě afektovaně se svíjejícího, ne moc zpívajícího, ale o to pěknějšího druhého hlasu, nemůžu si příliš stěžovat.
Se zvučením se opět nespěchá a Das Moon nastupují už skoro s dvouhodinovým skluzem. Co se kvality zpěvu týče, Daisy už tolik přesvědčivá jako její předchůdkyně nebyla. Naštěstí v poklidné elektronice zase tak moc nepěje a nějaké ty zajímavé výkřiky, zapištění až řevy v kombinaci s hlubším a ne příliš výrazným hlasovým projevem šlo zvládnout. Docela příjemně se vlnilo i když se žádný zázrak nekonal. Sexistickou radost mohl mít zase člověk s příliš krátkého trička a ještě kratší kožené minisukně leaderky domácího elektrozespolu. Další dvě hodiny zvučení Agressivy 69 už se mi čekat nechtělo a tak jsem se vydal do Hacjendy, kde roztáčel disky sám DJ Nephilim!
Das Moon – In Dependence živě na Castle Party
Hrál samozřejmě bezvadně a postupně se na parketu vystřídala většina známých, takže se tohle místo i strategicky ukázalo být velmi praktickým. Zazněly kytarové klasiky, stejně jako třeba moderna Ulterior a nechyběli ani v Polsku milované třináctky. Vtipné bylo vidět rozdivočelého Mirage během „The Holy City of Karbala“ od All Gone Dead v naprosto stejném rozpoložení jako před nedávnem na WGT. Trsnout si mimo jiné přišla i zmiňovaná Daisy ve společností žirafí sboristky Batalionu. Poté Nephilima vystřídalo duo Silentorder / Madaley Selket a před úprkem do stanu jsem si ještě na parketu střihnul moji oblíbenou kooperaci Crystal Castles a Roberta Smithe „Not in Love“. A pak přišel čas na zelenou a rozumování ve stanu dokud nezačalo svítat.
pohled Nephilim:
Znám celou řadu lidí, kteří tráví svou dovolenou každoročně na stejném místě v tuzemsku/zahraničí. Když se jich zeptáte, proč nejedou někam jinam, odpoví většinou něco ve smyslu „znám to tam a mám to tam rád“. Přesně tohle mi proběhlo hlavou, když jsem letos už poněkolikáté stavěl stan na prakticky stejném místě bolkówského kempu. A proč tam celá ta léta jezdím? Kromě muziky to tam znám a mám to tam rád…
Po radostném a intenzivním setkání s řadou známých i budoucích známých jsem se i já vydal směrem ke kostelu. Na rozdíl od žíznivějšího kolegy Demiho jsem ještě stihl část produkce mladé domácí formace Victorians. Jak už název napovídá, kapela se nechává inspirovat viktoriánskou érou, a to jak v oblékání, tak i v textech. Až potud bylo všechno v pořádku, ale všechno výše zmiňované bylo zahaleno do špatně padnoucího nightwishovského kabátu koupeného v second handu. Bohužel, takových kapel tu je (a zřejmě ještě bude) spousta. Škoda, vizuál opravdu stojí za to.
Následující set Batalion d’Amour jsem sledoval už jen poočku, neustále rušen dalšími a dalšími nabídkami ke konzumaci nejroztodivnějších alkoholických nápojů. Ostatně ani ‚prapor lásky‘ nebyl můj šálek kávy, a to i přesto, že se duo zpěvulí vehementně snažilo přiklonit si na svou stranu především mužskou část publika. Ale máme před sebou ještě tři dny vrchovatě naplněné muzikou, z toho důvodu jsem pro dnešek kostel opustil a raději zvolil ‚mezispánek‘ před nočním DJským setem.
I když klub Hacjenda není nijak velký a vlastně ani příliš stylový, pasují sem temné večírky jak hrnec na gotikovu řiť. A pokud máte k dispozici ideální čas lehce po půlnoci, kdy je většina lidí lehce pod vlivem, ale pořád hudbychtivá, máte jako DJ vcelku snadnou úlohu. Slušně naplněný parket mi dal za pravdu a dvouhodinový slot utekl jako dešťová voda bolkówskými okapy. Pak už nezbývá než s přátelským poplácáváním uvolnit místo řecko/německé DJské dvojici - koneckonců, přijeli s námi busem.
A dál? Kohouti ještě spí, takže jedno pivo na dobrou noc a hajdy na kutě. Zítra nás čeká dvojitá česká nálož a návdavkem kapela s harlekýnem ve znaku. Snad zas nebude pršet…
Pokračování příště...
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.