Recenze Dawn of Ashes – Anathema

dawnofashes_anathema_sPokud slyšíte na hodně ostrou elektroniku formátu Psyclon Nine a koketerii s metalem, dost možná už jste na scéně zaznamenali americký projekt Dawn of Ashes. Na jeho čerstvou desku se podíval Demi Mortuus.






 

Dawn of Ashes – Anathema
vydavatel: Metropolis Records 9.4.2013, 43:46

Amíci
jsou zvláštní národ. Je tam nejspíš možné opravdu všechno. Kupříkladu se vám může stát, že si běžíte koupit novou desku svojí oblíbené EBMkové kapely, strčíte ji do přehrávače a z beden se vám vyvalí metal. I ne. V lisovně chybu neudělali. To si jen Kristof Bathory a jeho kumpán Behemoth (opravdu výmluvné pseudonymy) řekli, že mají diskotéky dost, nakoupili kytary a dali se do díla. Ostatní členové raději vzali kramle a naopak se ke klukům namotala Sarah Jezebel Deva, která se mihla všude možně, ale nejvíc známou se stala díky dlouholetému přicmrndávání u Cradle of Filth. Společně zbouchali v roce 2008 singl „Harvest the Impaled“ a vyrazili hledat nové publikum.

K
ústřední dvojici se následně připojil také kytarista Volkar Kael, basák Othuum a bubeník Orias. Po hocicoidním elektronámelu není ani vidu ani slechu a snad jen jistá hororová atmosféra a krvavá tematika textů není tak docela mimo starou tvorbu. Ona metalová složka byla sama o sobě atypická. Tu se mihlo něco z moderních kapel jako Slipknot, tu zase něco ze symfoničnem říznutého black metalu, nechyběla nějaká ta melodická vyhrávka či skřehot a hrubý death metalový growling. Pekelné texty a značně krvavá image se zhmotnila v obrazech díky klipu k songu „Transformation Within Fictional Mutation“. Snaha šokovat je na první pohled zřejmá. Méně je někdy více...


V podobném duchu „od všeho něco“
se neslo i epko „Farewell to the Flesh“ a split s Falling Skies nazvaný „Hollywood Made in Gehenna“. Někde se hustilo metalovou modernou, tam se zase remixovalo a hrálo s elektronikou, onde se zase dělala temná atmosféra. Taky aktuální klip „Fuck Like You´re in Hell“ nabídl další porci nahých těl, řezných ran, krve a pentagramů. Jen to celé bylo nějaké takové samoúčelné...

dawnofashes_promo


Na pultech obchodů však leží
nové album „Anathema“. Nechme stranou taneční minulost, nechme stranou pokusy se slipknotím hopsametalem.... Opět je tu kotrmelec. Ne tak výrazný, ale je. Sám Kristof tyhle stylové machinace vysvětluje jednoduše. Jeho prvotním záměrem bylo hrát metal, ale protože nenašel vhodné spoluhráče, pojal DoA jako elektronický solo projekt s hororovou atmosférou a rockovým feelingem. Později ho stereotypní zvuk unavil a protože měl díky působení na hudební scéně víc možností, bylo najednou i s kým hrát a vrátil se k původní myšlence. Nakonec se vše nasměrovalo k mixu obou stylů. Znovu se sestava zúžila na ústřední dvojici, kterou pouze na koncertech doplňují kytarista Syrus, bubeník Jon Siren a pán mašinek Krz Souls. A tak se zrodila „Anathema“.

Hned v úvodu je jasné,
že chtěl Kristof tohle album pojmout velikášsky. Rytmika i kytara je zaobalena ve strojovém industiálním zvuku a musím říct, že je mi to v tomhle případě mnohem milejší, než ty klasicky metalové eskapády, které nebyly dvakrát přesvědčivé. Nikam se nespěchá. Naopak důležitou roli hrají samply. Ty vytvářejí katastrofickou a děsivou náladu, která mi ze všeho nejvíc připomíná švýcarské Samael na počátku jejich elektrometalové tvorby. Jen jsou proti nim kytary většinu času více upozaděné a když, tak spíš jen zahušťují spodky, než aby dělaly nějaké psí kusy.

Prim hrají klávesy a různé industriální pazvuky a ruchy. Člověk málem vidí v té pochodové rytmice a krutých harmoniích, kterak z domů odlétávají střechy, vichr láme stromy a vlny divoké vody sebou berou vše, co jim stojí v cestě. Symfonické a klavírní party za
se upomínají na nedávné tour Dawn of Ashes ve společnosti norských nabubřelých cirkusáků Dimmu Borgir. Vokál nadále jedovatě skřehotá a kupříkladu v „Poisoning the Steps of Babel“ vypomáhá chrlit nenávist také Nero Bellum z Psyclon Nine.

 


Dawn of Ashes - Poisoning the steps of Babel video trailer 

Řekněme,
že se pokusili DoA stvořit jakýsi industriální soundtrack ke konci světa. Pravdou je, že jsem se nějakou dobu do celkového zvuku nemohl dostat, ale dnes nemůžu říct, že bych si nenašel opravdu silné momenty. Vcelku se podařilo potlačit infantility předchozí bubudesky a „Anathema“ působí tak nějak dospěleji a vážněji. Důkazem budiž moje neoblíbenější „Scars on Scars“ (s tou pro změnu vypomohl Gary Zon z Dismantled). Pryč je strašení harantů. Není to vůbec legrace, je to hořké a díky klavíru přesto pěkné.

Dawn of Ashes byli na elektroscéně konkurenceschopným jménem. To
se o následné metalové metamorfóze tak docela říci nedalo. Proto je potěšitelné, že Kristof a spol vykročili opět směrem, který má nějaký smysl. Nejedná se o nějakou bombu, ale pokud někdo rád sní o počátku konce všeho, bude mít v albu „Anathema“ minimálně dobrý hudební podmaz. Nahrávek, které zní jako tahle není zase tolik.

Hodnocení: 75 %

Dawn of Asehes

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

I can't stand sleeping in complete silence, so I always have a fan on. Also, I'lll admit that I use my ipod for most of my work day since <br />http://www.arabie3lan.com الشيخ الروحاني<br />I spend a lot of it working through paperwork. I also often use it for my walks, though, from time to time, I'll go without it and just listen to the sounds around me and take in the nice weather.
www.herzas.net - Domain Parking<br />الشيخ الروحاني http://www.sheikhrohani.de/

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.