Report z dvojkoncertu Front Line Assembly / Die Krupps

Poslední srpnový čtvrtek se Praha stala jednou ze zastávek 'The Machinists United Tour 2018', společného turné Front Line Assembly a Die Krupps. Jak obě legendy zaúřadovaly v prostorách Lucerna Music Baru?

Pavel Zelinka: První poznámka před závorkou, návštěvnosti klubového koncertu Front Line Assembly čtyřletá koncertní pauza prospěla. A to jsem si vědom jejich loňského vystoupení na festivalu Brutal Assault. Celkové vyznění jejich setu bych s odstupem času zhodnotil jako melancholické. Po odseknutí kytary z koncertního set-upu kapely se Bill Leeb a spol. prezentují poslední dva roky čistě elektronicky (tedy až na tradiční akustické bicí Jasona Bazineta z SMP), v minulém roce retro způsobem, v letošním roce na vlně vydání instrumentálního alba „WarMech“, a také jako vzpomínka na Jeremyho Inkela, nedílnou součást kapely poslední dekády, který nečekaně zemřel začátkem tohoto roku ve svých 34 letech.

Na rozdíl od show na Brutal Assaultu tedy nedošlo na set sestavený převážně z devadesátkového zlatého fondu. Nový set zahájila instrumentálka z novinky, úplně nový materiál "Eye on You", a teprve poté se začali fanoušci chytat od vzpomínky na rozlučkovou desku "Hard Wired", po které Rhys Fulber poprvé opustil kapelu. Apropos, Rhys mě přišel asi nejvytíženější za celou dobu, co se vrátil s FLA po letech na pódia. Stále trápil své přístroje na rozdíl od dalšího elektronika v sestavě Jeffa Swearengina (jinak Marching Dynamics nebo Sleep Clinic) a poměrně často se zapojoval i se svým vokálem! Emocemi prodchnutá vzpomínka na Jeremyho v podobě baladické "Vanished" znovu vrátila set do rozjímavé polohy, teprve poté se dočkali fanoušci největších pecek kapely.

 



Teď ke zvuku kapely. Zkusil jsem pozici dole vzadu, dole na pravoboku a pak nahoře před levým barem. Například pochodová "Deadened", postavená na výrazně prostorovém zvuku s hromadou efektů proplétající se v prostoru, zde vyzněla opravdu hezky. Rozumím ale fanouškům, kteří neměli štěstí na dobrý souběh výhledu se zvukem, že je koncert částečně zklamal.  Já osobně jsem byl vděčný za výrazně proměněný setlist, je ale pravdou, že i přes celkové nadšení po závěrečné "Mindphaser", následující set Die Krupps zahýbal obecenstvem uvnitř Lucerna Music Baru podstatně mocněji.

setlist:

1. Anthropod
2. Eye On You
3. Neologic Spasm
4. Killing Grounds
5. Vanished
6. Shifting Through The Lens
7. Gun
8. Plasticity
9. Deadened
10. Millennium
----
11. Mindphaser

 

 

Nephilim: Na rozdíl od kanadských kolegů, kteří své kytarové strniště oholili na hladkou elektronickou tvář, Die Krupps absolvovali přerod opačným směrem a poslední tři roky se znovu prezentují jako industriálně metalová bestie. A to se vším všudy: Hoblovat kytary dnes umí kdekdo, ale jen málokomu se to daří podávat s takovou dávkou energie. Mikro-/Stahlophonmajster Engler přijel s obzvlášť dobrou náladou, kytarový nášleh jistil za synťákem taktéž výborně naladěný Ralf Dörper. Zvukař kapely se rozhodl vymést všechny pavučiny v rozích Lucerny a ukuchtil sound, který zabíjel.

V přímém srovnání, kdy na mě Front Line Assembly působili nevýrazně a unaveně, Die Krupps brali body za obrovské nasazení a 'leebovce' ve všech směrech o třídu předčili. Páteř vystoupení pochopitelně tvořily skladby z nejúspěšnějšího období, tedy první poloviny 90. let (jen deska "Odyssey of the Mind" zůstala trestuhodně opomenuta), body music pak reprezentovala trojice skladeb z alba "The Machinists of Joy". Kromě uvedeného pak setlist doplnil cover "Der Amboss" z dílny Visage a letošní jedovatý pozdrav americkému prezidentovi ("Fuck You").

Hrálo se o poznání hlasitěji než v případě předchozích kapel, ale k výborné náladě pod pódiem i na narvaných ochozech to sedlo znamenitě. Projekce se soustředila jen na představení loga Ocelářů v nejrůznějších podobách nebo na prosté přebaly desek, ale to přítomným pranic nevadilo. Kovová srdce potěšilo časté užití stahlofonu, který kromě funkce hudebního nástroje posloužil i jako piedestal při grandiózním finále, které obstaral nejprve signifikantní track "Fatherland" a následně dvojice přídavků "Machineries of Joy" a "Bloodsuckers". Mé nejhlasitější setkání s Die Krupps a v případě neuvěřitelného výkonu Jürgena Englera opětovné potvrzení faktu, že věk je jen číslo.

 

Die Krupps - Fatherland (live at Lucerna Music Bar, Prague, 30.08.2018)

setlist:

1. Intro
2. The Dawning of Doom
3. Der Amboss
4. Schmutzfabrik
5. Germaniac
6. Fly Martyrs Fly
7. Fuck You
8. Black Beauty White Heat
9. To the Hilt
10. Metal Machine Music
11. Robo Sapien
12. Nazis auf Speed
13. Fatherland
----
14. Machineries of Joy
15. Bloodsuckers

 

Za fotky děkujeme Petru Klapperovi, video je potom z dílny Pavla Drápely.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Mohu potvrdit.Výborný dva dvojkoncerty.Praha ani Bratislava neměli chybu.Mám rád obě kapely.I když o trochu víc Fla,ale musím uznat že DK byli výrazně lepší.Předkapela byla slušná.Konečně nějáký dobrý support.V drtivé většině jinak předkapely stojí za ho...
No, mně teda na FLA řadu let dost vadí, že maj hrozně krátký koncerty, průměrně dvanáct skladeb je dost málo, divim se, že to nikdy nikdo v recenzích nezmínil.
Po návratu Rhyse Fulbera to bude lepší.Mám na mysli hudební sound.
Byl jsem na všech koncertech FLA, šel jsem na tento dvojkoncert kvůli nim. Na Die Krupps jsem už taky zahlídnul, ale uznávám, že DK byli ten večer větší tahouni. Souhlas, FLA, asi i kvůli dvojkoncertu to zkracují. Kdysi v Abatonu mi přišlo, že večer nekončil.
A proč vlastně tyhle dvě kapely srovnáváte? Přece jen každá hraje něco jinýho.. Za mě FLA výborně celej večírek nakopli a DK parádně rozjebli a dorazili.. V Abatonu trval koncert FLA cca 1h 20m ale do smrti na něj nezapomenu.
Souhlas,v Abatonu sem zažil FLA i DK. Oba koncerty absolutní masakr,myšleno v hodně dobrým slova smyslu.Taky naně nikdy nezapomenu.

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.