Jen těžko najdete místo, které je pro gotickou scénu a vůbec temnou alternativu inspirativnější než hřbitov. Nechme však stranou funerální poezii nebo kýčovité pseudoupírské fotky teenagerů na náhrobních kamenech. Kolega Hans se v prvním díle velmi zajímavého seriálu podíval na hřbitovy seriózním okem badatele. A začal rovnou na tom největším – na pražských Olšanech.



 

V Praze je víc mrtvých než živých, kteří platí o mnoho menší nájem než my a přitom mají výhled do zeleně.

Takto s nadsázkou lze charakterizovat situaci pohřebnictví na území Prahy. Je tu pohřbeno více než dva a půl milionu lidí na více než 65 hřbitovech. Hlavní město má ve své správě 29 pohřebišť, z toho pouze Malostranský hřbitov je již nefunkční, a zbytek jsou pohřebiště městských částí, ústavů a hřbitovy patřící židovské obci. Mezi všemi však vyčnívá pohřebiště jedno a tím jsou Olšanské hřbitovy.

Hřbitovy na dnešním území Žižkova jsou výjimečné hned z několika hledisek. Jedná se o hlavní pohřebiště v Praze, které se rozkládá na 50 hektarech půdy, jedná se tedy o největší nezastavěnou plochu v centru našeho hlavního města! Na Olšanech odpočívá více než 2 miliony lidských ostatků, které jsou uloženy v několika vrstvách nad sebou do hloubky několika metrů.

Olšanské hřbitovy mají své jméno odvozeno od názvu obce Olšany, na kterých v roce 1680 vznikly postupně tři morové pohřebiště. Bylo to reakcí na situaci v průběhu morové epidemie, Praha už neměla kam pohřbívat své mrtvé, tak zřídila hřbitovy „na zelené louce“. Nejstarší části dominuje kostel sv. Rocha (což je katolický patron proti moru), který byl vystavěn v roce 1682. Bohužel na místě tohoto hřbitova se dnes nachází Olšanská ulice.

Zajímavostí je jistě to, že při výstavbě v 70. a 80. letech dělníci pracující na rušení tohoto hřbitova brali až neskutečně vysoké příplatky za riziko. Morové bakterie jsou totiž i po více než několika stoletích stále životaschopné.

Při další morové ráně byl zřízen hřbitov novoměstský, který se rozkládá kolem kostela sv. Kříže, postaveným mezi léty 1717-19. Následně přibyl ještě hřbitov židovský. Reformista Josef II. v roce 1786 zakázal pohřbívání mrtvých ve vnitřní Praze a Olšany se staly hlavním veřejným hřbitovem. Tak jak až do roku 1910 byly přikupovány pozemky, tak se postupně části hřbitova číslovaly od římské I až po X. Z prvního morového hřbitova zbyla do dnešních dní pouze zeď. Celkem má Olšanský hřbitov dnes 12 částí.

Na Olšany se dá dostat několika vchody, nejspodnější se nachází v ulici Jičínská a vede na nejstarší dochovanou část. Dále nový vhod na ulici Jana Želivského, který vzniknul po stavbě této třídy, která tak dělí Olšanské hřbitovy na I. a II. obecní hřbitov. O prvním obecním hřbitově pojednává tento článek, o druhý obecní vydá svým rozsahem na jiný.

   

Pokračování o II. obecním hřbitově a dalších pohřebištích příště.

mohlo by vás také zajímat

FOTOREPORT: Exkurze po Olšanských hřbitovech

Poďte s námi na exkurzi po Olšanských hřbitovech!