Už zítra se můžete nechat převálcovat australskou cyberpunkovou smečkou Angelspit. Proto jsme nelenili, zavolali polovině tvůrčí dvojice, Zoogovi Von Rock a vyzpovídali ho. Z rozhovoru s naprostým "srdcařem" se můžete dočíst nejen o důvodech rozšíření sestavy na čtyři členy, seminářích Blipvert a nové desce "Hello, My Name Is", ale i o okultismu Korporace, konzumerismu, proč New York nedělá dobře syntetizátorům, proč je důležité zůstat kreativní, o elektronickému punkrocku i současných božstvech, bicích pasírovaných přes synťák, apatii i vyčerpání, proč zítra přijít na Sedmičku v roztrhaném obleku potřísněném krví, a dalších zajímavostech.

CZ SANCTUARY: AHOJ ZOOGU, JAK SE MÁŠ? CO VÁM TRVALO TAK DLOUHO NA TOM SI ZASE NAPLÁNOVAT CESTU DO PRAHY?

Zoog: Myslím, že jsme čekali na ten pravý moment. Pamatuju si na náš první koncert tady v klubu Cross, je to jedno z našich nejoblíbenějších vystoupení vůbec! Bylo to super, hrozně moc zábavy, všichni byli ohromně přátelští, ten klub byl nádherný a Praha je skvělé místo.

Tak dlouho to tedy trvalo hlavně proto, že jsme museli naplánovat nějaké turné, abychom mohli vzít Prahu po cestě. K tomu ale nebyly moc vhodné podmínky, protože se zdálo, že se scéna posledních pár let zmenšuje a tak trochu usíná. Teď se ale začala zase zvolna zvedat a být čím dál víc vzrušující. Díky tomu jsme dostali možnost jet na turné do Německa a já našemu manažerovi řekl: „Opravdu chci znova zajet i do Prahy“, takže vám touhle cestou moc děkuju, že jste nám to pomohli splnit! Nemůžeme se dočkat, bude legrace!

Angelspit už totiž nejsou dvoučlenná kapela, jsme teď čtyři. Máme Matta Jamese na bicí, což je bláznivý bubeník z New Yorku, a George Bikose na kytaru, který dřív hrál s The Crüxshadows a teď hraje s námi. Tedy, on nám s kytarami pomáhal už na pěkných pár albech. A v téhle sestavě je to… šílené. Tolik bláznivé, divoké, nespoutané zábavy – je to parádní! A navíc jsme opravdu natěšení na to, že si zase zahrajeme v Praze.

CZ SANCTUARY: NO TO JE SKVĚLÉ SLYŠET, MY TAKY! A KDYŽ JSME U TĚCH NOVINEK, TY SES TAKY POSLEDNÍ DOBOU DOST STĚHOVAL – Z AUSTRÁLIE DO NĚMECKA, Z NĚMECKA DO AUSTRÁLIE, PAK DO STÁTŮ… KDE JSI NAKONEC ZAKOTVIL?

Zoog: Já se právě odstěhoval z New Yorku, protože – musím být upřímný – jsem nemohl vystát tamní léto (smích). Ono se to totiž možná obecně moc neví, ale v New Yorku je v letních měsících příšerné vedro. Můj hlavní problém byl v tom, že používám spousty starých syntetizátorů, které se přehřívají. A i přes veškerou klimatizaci a zvlhčování mi kolabovaly a porouchávaly se.  Tak dlouho jsem si říkal „to je šílené“, až jsem se nakonec musel odstěhovat.

Teď tedy bydlím poblíž Chicaga, je to spíš ve vnitrozemí na středozápadě Států, ale to nádherné místo a je skvělé, protože je tu chladno a můžu používat své synťáky (smích). Navíc tu máme mnohem větší prostor, takže jsme tu založili celé nové Angelspit studio, máme tu všechny věci k merchi a podobně. Potřeboval jsem víc místo i proto, že si rád stavím vlastní nástroje.

Navíc je to tady dost průmyslová oblast a všude po okolí spousta strojů. Nové studio máme vlastně ve staré temné komoře bývalé tiskárny a hned vedle něj je obchod s mechanickými stroji. Takže se všude kolem povalují velké, staré kusy kovu – myslím tím fakt obrovské kusy o velikosti auta. Dost se tedy těším, až začnu se stavbou nových nástrojů pro nové album. Akorát tu v zimě bude fakt zima, ale kromě toho jsem spokojený. Byl jsem taky chvilinku i v Roswellu v Novém Mexiku, ale bylo to tam na mne trochu moc divné, takže jsem rychle zase vypadnul (smích).

CZ SANCTUARY: ASI MOC UFONŮ… ALE ZŮSTANEME U NOVINEK – JAK VLASTNĚ VZNIKLA TA MYŠLENKA PŘIBRAT DO ANGELSPIT DALŠÍ DVA HRÁČE?

Zoog: Od úplného počátku Angelspit jsme měli takový plán projet co největší kus světa na turné ve dvou, protože je to levné, efektivní a dosažitelné. Součástí plánu ale také bylo, že pokud bychom někdy měli tu možnost, hlavně z finančních důvodů, rádi bychom se rozrostli na čtveřici.

To proto, že základ mé hudby je rock and roll. Miluju rock and roll, miluju punkrock, miluju alternativní rock a momenty, kdy se kytary srazí se syntetizátory a elektronikou. Mám rád automatické bubeníky a takové to tikání elektronické hudby, ale ještě víc miluju, když se přes to všechno převalí šílený živý bubeník nebo zdivočí kytarista. A jednou z mých ambicí vždycky bylo se k něčemu takovému dobrat, protože mne i Destroy X už od raných let silně inspirovaly kapely jako  Smashing Pumkpins, Placebo, Nine Inch Nails, Prodigy a další „elektronický punkrock“.  A teď tedy máme kapelu, která je brutální a hraje bláznivou, šílenou, agresivní hudbu a hrozně se tím baví.

Navíc je mnohem snazší být na pódiu ve čtyřech než ve dvou, protože se tolik nenadřeš. Když totiž vedle tebe běsní kytarista a za vámi šílí bubeník, můžeš se na chvilinku zastavit a prostě si to užívat. A to je fantastické a zábavné. Ona taky spousta z našich desek byla napsána pro celou kapelu, protože mám prostě rád tu srážku živých muzikantů s počítačem. 

Ještě vlastně máme dalšího člena, který si říká The Liar, ale bohužel s námi tentokrát nemůže přijet, tak snad ho vezmeme do Evropy v budoucnu. Ten dělá naživo různé videomanipulace.

CZ SANCTUARY: TAK TO NEVADÍ, ONA BY TA PROJEKCE STEJNĚ NEMĚLA NA SEDMIČCE DOSTATEK MÍSTA.

Zoog: Nevadí, uděláme prostě velkou a šílenou show, kdy posluchače zatáhneme do války mezi rockovou a elektronickou hudbou. A to je super. Navíc jsem koukal na webu na obrázky klubu a řekl jsem si – tohle bude pecka!

CZ SANCTUARY: TU URČITĚ ANO. A JEŠTĚ POSLEDNÍ OTÁZKA K SESTAVĚ – MÁŠ JEŠTĚ NĚJAKÝ SEN, KOHO BYS CHTĚL DO KAPELY PŘIVÉST, NEBO TI TA ČTYŘČLENNÁ SESTAVA STAČÍ?

Zoog: Myslím, že čtyři lidi jsou akorát. Tedy pět i s Liarem. Dál už ale sestavu nechci rozšiřovat, jsem naprosto spokojený s tím, jak to je teď.  Já i na deskách čím dál víc zvyšuju poměr živých nástrojů proti počítačům, jako jsem to dělal na zatím poslední „Hello, My Name Is“. Snad veškeré bicí jsme nahráli živě, jen jsem je pak vzal, protáhnul různými procesy a syntetizátory, takže znějí elektronicky, ale přitom i organicky. A to je klíč k tomu opravdu jedinečnému zvuku, tomu úžasnému, pumpujícímu, pulzujícímu, živoucímu, kyborgskému zvířeti. A na novém materiálu a desce to budeme prohlubovat ještě víc. Když třeba teď dělám remixy, pokouším se použít tolik živých nástrojů, kolik jen můžu, protože přidávají strašně moc energie. 

Syntetizátory a elektronika jsou úžasné, protože ti dovolí vytvořit šílené, ujeté, mimozemské, mimovesmírné zvuky. A když tyhle dvě věci smícháš dohromady, dostaneš z toho… válčení a je to úžasné. Právě to se pokoušíme stále posouvat dál.

CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSME TADY ZMÍNILI TU ZATÍM POSLEDNÍ DESKU „HELLO, MY NAME IS“… JEJÍ PODTITUL ZNÍ „HYMNY, OSLAVUJÍCÍ OKULTISMUS KORPORACE“. CO JE TO TEN „OKULTISMUS KORPORACE“?

Zoog: Okultismus Korporace je něco, čeho jsme všichni součástí, ať se nám to líbí, nebo ne.  A také to, co vede ke vzniku hnutí jako Occupy nebo 99%. Já nevím, jak tenhle problém napravit, jak řešit potíže s konzumerismem a kapitalismem, jak zastavit tuhle spirálu, kdy bohatí čím dál víc bohatnou a chudí čím dál víc chudnou. Ono na to totiž žádné jednoduché řešení neexistuje.

A naše album „Hello My Name Is“ pokládá otázky typu: „Co můžeš dělat pro to, abys v této situaci přežil?“ Je ohromně důležité, aby všichni zůstali tvořiví. Pokud jste dělávali muziku, pokračujte v tom! Pokud to vzdali kvůli neuskutečněnému snu stát se rockovou hvězdou – no a co! Ony už stejně žádné rockové hvězdy nejsou! Důležité je to, že když dorazíte večer domů z práce, kterou nenávidíte, pořád děláte muziku. Neděláte ji kvůli ostatním lidem, ale kvůli sobě, abyste si zachovali příčetnost. A když nakonec tu hudbu vydáte, je tu dost velká pravděpodobnost, že se najde někdo, kdo se jí zamiluje! O to se ale můžete starat později, teď je důležité, abyste uvnitř sebe uchovali kreativitu naživu.

My třeba děláme věc, které říkáme Fashion Destructor, kdy podněcujeme lidi, aby vzali libovolný kousek svého oděvu, třeba košili, a pomalovali jí, posprejovali, rozstříhali, udělali do ní díry, prostě aby si ji sami vyzdobili. Jen tak, pro zábavu. Ona taky celá tahle tour, na které navštívíme i Prahu, má název „Wall Street Massacre“, a tak na ní pobízíme lidi, aby si vzali svoje oblečení do kanceláře, roztrhali je a pak v tom přišli na koncert. Ne klasické gotické/industriální oblečení, ale kancelářské šaty, abychom dali najevo, že jsme v té situaci všichni spolu.

Ta podstatná věc o konzumerismu a současnému stavu věcí, kterou je třeba mít na paměti, je to, že každičký člověk v zemích „prvého světa“ tomu naprosto přispěl. Pokaždé, když řekneš „chci nový telefon“ nebo „chci nový počítač“, „chci větší televizi“ nebo cokoliv dalšího, přispíváš konzumerismu. A bohužel v současné společnosti je čím dál těžší tomu utéct. Pak ale přichází na řadu okamžik, kdy se můžeš zeptat sama sebe: „Opravdu potřebuju nový iPhone, nebo je ta stará verze ještě v pohodě?, „Můžu si svůj počítač nechat ještě o chviličku déle?“, „Opravdu potřebuju… ať je to sakra cokoliv, co potřebuju?“

Je třeba si uvědomit, že každou takovouhle akcí krmíme a zvětšujeme to ohromné, masivní, korporátní monstrum, které jsme si vystavili, aby v nás vzbuzovalo neuhasitelnou žízeň po blbostech, které nepotřebujeme. Třeba jen v Americe loni lidi utratili 91 miliard dolarů jen za mobilní zařízení jako iPhone, iPod, Androidy a podobně. Za počítače to bylo přes 300 miliard dolarů – a to jsou jenom obyvatelé Ameriky! A to Státy nemají největší počet mobilních zařízení na hlavu, žebříček vede Japonsko, Korea a Austrálie! Podobná čísla jsou ale v přepočtu po celém světě.

Takže celá myšlenka za „Hello, My Name Is“ a okultismem korporace je to, že jsi v tom. A cokoliv uděláš a cokoliv si koupíš, tuhle zrůdu jenom posiluje. To pak vede k tomu dělat jednoduchá rozhodnutí konzumenta. Proto je důležité zůstat tvořivý a neztratit svou duši v bezduché práci, kterou nenávidíš. Nezešednout, ale udržet si v životě barvy.

CZ SANCTUARY: JE PRAVDA, ŽE PRÁVĚ KREATIVITU TY OSOBNĚ PODPORUJEŠ HODNĚ, CHCEME TI JEŠTĚ TOUHLE CESTOU ZVLÁŠŤ PODĚKOVAT ZA TVOJE VÝUKOVÁ VIDEA BLIPVERTS, VE KTERÝCH SES DĚLIL O SVÉ ZVUKAŘSKÉ A PRODUCENTSKÉ ZKUŠENOSTI. AKORÁT UŽ DLOUHO NEBYLA ŽÁDNÁ AKTUALIZACE – TO UŽ JE PO VŠEM…?

Zoog: Ale kdepak, zdaleka není po všem (smích). Momentálně pracuji na dvou Blipvertech a myslím, že hlavním důvodem, proč jsem si od toho dal chvilku pauzu, bylo, že jsem se začal víc věnovat lekcím pro jednotlivce třeba přes Stickam, Ustream a tak. Snažím se tedy individuálně mluvit s více lidmi o více věcech podrobněji. 

Ale reakce na Blipverty byla úžasná. Řekl bych, že to byla jedna z největších věcí, které jsme kdy udělali. Čím dál víc lidí o tom slyším mluvit – a to, i když teď najdeš na internetu ohromné množství informací o programování syntetizátorů, dělání hudby a podobných tématech odevšud. O jedné věci se ale doteď otevřeně moc nemluví – jak dostat svou hudbu ven.

Vezmi si třeba, že strávíš každý den osm hodin v práci a večer už jsi úplně vyčerpaný, takže všechno, co zvládneš, je sednout si na gauč a pustit telku. Přitom ale chceš dělat hudbu. Proto teď připravuju Blitverpy, které jsou o tom, jak zůstat aktivní, kreativní a věnovat se svému umění, i když žiješ v této opravdu hektické době a zaměstnání. Myslíval jsem si, že problémem naší generace je apatie nebo lenost, ale čím dál víc zjišťuji, že to vůbec není lenost, ale vyčerpání. Jsme z těchhle prací tak utahaní a do toho převálcovaní informacemi, kdy nám každý říká, co bychom měli dělat, že nám to smaží mozky v lebce. A to zabíjí naší tvořivost. 

O tom tedy mluví chystané Blitverpy, které snad dokončím ještě letos. O tom, jak se věnovat svému umění, o časovém managementu, o tom, jak udržet svůj vnitřní motor v chodu. To je totiž předmětem debat, které jsem vedl už s ohromným množstvím lidí – jak to dělám, že jsem toho ještě pořád nenechal a podobně. A do půl roku se tedy dozvíte mou odpověď. Kvůli turné a desce jsem totiž bohužel neměl čas je doteď udělat, ale věřte mi – až vyjdou, bude to pecka!

CZ SANCTUARY: MNOHOKRÁT JSI TU ZMÍNIL TEN MODEL, KDY PŘIJDEŠ ÚPLNĚ VYČERPANÝ Z PRÁCE, KTEROU NENÁVIDÍŠ… ZNÍ TO JAKO BYS S TÍM MĚL I OSOBNÍ ZKUŠENOST…

Zoog: No to jo! Naprosto! Kamkoliv přijedu, do kterékoliv země, lidi mají pořád ten samý problém – vstanu v šest ráno, v půl sedmé odcházím ze dveří, hodinu jedu do práce, v půl osmé sedím u svého stolu, v pět odcházím a trvá mi hodinu a půl se dostat domů, takže když se tam pak dostanu, znamená to, že jsem vzhůru a aktivní dvanáct hodin. Jsem vyčerpaný a chci zemřít – jak v tom můžu dělat hudbu? Jak se při tom můžu věnovat svým věcem? Jak si v tom můžu dělat oblečení?

Najdeš si práci, protože máš sen o tom dělat muziku – takže pak doopravdy máš ty peníze, takže si koupíš veškeré vybavení, takže si koupíš ty syntetizátory, o které stojíš – ale nemáš čas je používat. A já vykoumal, jak se to dá skloubit… ale teď to nebudu vysvětlovat, protože by to zabralo moc času… (smích). Hlavně je to o tom řízení času, ale víc se dozvíte v jednom z největších dluhů, které mám – v novém Blitverpu.

Jeden bude o tom časovém plánování a druhý o managementu své hudby – jak se dobrat své skladby, jak poznáš, že je hotová i když na to máš jen pár hodin týdně, protože když přijde víkend, chceš sakra vypadnout z domu. Já mám odpovědi, nic se nebojte! (smích) Scénář už je hotový.

CZ SANCTUARY: SUPER, BUDEME SE TĚŠIT! ALE TEĎ MALINKO OTOČME LIST, KDYŽ UŽ JSI NAKOUSNUL TY SYNTETIZÁTORY – JE PRAVDA, ŽE VŮBEC NEPOUŽÍVÁŠ SOFTWAROVÉ NÁSTROJE? PROČPAK TO?

Zoog: Ano, je to pravda a odpověď je prostá – protože zkrátka víc miluju ty staré syntetizátory. A navíc můj počítač je příšerná, stará kraksna (smích). No, a protože je mou filosofií, že utrácíme až příliš peněz za blbosti, nechci si kupovat nový počítač a používám to, co mám, dokud to bude fungovat. A je taky třeba mít na paměti, že jedno z mých vůbec nejoblíbenějších alb „Tactical Neural Implant“ od Front Line Assembly bylo napsáno na počítači, který byl mnohem, mnohem pomalejší než ten můj současný. Ty totiž nepotřebuješ to nejmodernější vybavení, nepotřebuješ ty nejnovější vychytávky – všechno, co potřebuješ k napsání dobré skladby, je dobrý nápad. A obávám se, že na to lidi občas zapomínají.

Ale zpátky k Tvé otázce – miluju staré vybavení. Mám rád kolem sebe čudlíky, zazáplatované synťáky – to všechno dává hudbě nějakou „organičnost“. Ale třeba moje asi nejoblíbenější album od Prodigy, což je „Always Outnumbered, Never Outgunned“, celé vzniklo na softwarových syntetizátorech. Někteří lidé prostě dovedou udělat tu nejúžasnější hudbu na softwaru, což je skvělé. Podle mého je totiž celkem jedno, jaký je Tvůj osobní vkus a výběr věcí, které chceš používat. 

Znám třeba hodně lidí, kteří mi říkají, že by se rádi dostali do těch velkých, starých modulárních syntetizátorů, ale problém je, že ty jsou velmi, velmi drahé. Moje rada je v tomhle případě vždycky stejná – pořiďte si nejdřív softwarovou verzi. Můžete si všechny tyhle staré syntetizátory koupit jako program a stojí vás kolem padesáti dolarů. Kupte si to a zkuste si s tím pohrát, jestli to s vámi něco dělá, jaký z něj máte pocit. Ono totiž jen tak  si sednout rovnou před tu velkou modulární věc není moc dobré, protože to samo o sobě vlastně žádné zázračné zvuky nedělá. 

Modulární synťáky vypadají skvěle a já je používám, protože jimi můžu prohnat třeba stopu s bicími. A také dělají různé hluky, zatímco ty moderní mají velmi čistý zvuk a jejich výstup je dokonalý. Je ale třeba si uvědomit, že tyhle staré krávy, to je v podstatě jen obvod, hromada destiček s plošnými spoji a dalších součástek, takže když z toho ten zvuk vyleze, je v něm spousta různých ruchů a zní na hovno.

To je ale zároveň součást toho, co na nich miluju. Je to pravý, organický hluk, který z něj dostaneš. Pak ho začneš modulovat a hrát si s ním – když totiž vezmeš třeba Doepfer Dark Energy a proženeš ho analogovým kompresorem… není nic na světě, co by znělo takhle. Neexistuje žádný software, který by se mohl měřit s  pevným zvukem modularu od Doepfer, hnaným přes poctivý analogový kompresor. To je prostě nejlepší zvuk vůbec, tedy aspoň podle mého. Čili jo, miluju staré synťáky. (smích)

CZ SANCTUARY: JE TO POZNAT. ALE POJĎME NA CHVILKU ZASE KOUSEK DÁL OD MUZIKY. ANGELSPIT JE TOTIŽ KAPELA ZAJÍMAVÁ NEJENOM HUDEBNĚ, ALE I VIZUÁLNĚ. NEDOSTALA VÁS NĚKDY VAŠE DIVOKÁ IMAGE DO PROBLÉMŮ?

Zoog: Ani ne. Hodně lidí s ní sice nesouhlasí, některé dokonce uráží, ale my nikdy neděláme věci, které by byly urážlivé samoúčelně. Vždycky to jsou věci, které jsou provokativní a umělecké, a to je rozdíl. My tím vydáváme stanovisko, které je směrem ke komunitě pozitivní. A pokud se někomu nelíbí, nic s tím nenadělám. My se neustále pokoušíme image posunovat dál a dál a dál.

Třeba na nové desce „Hello, My Name Is“ každá postava představuje nějakého svatého, nějakého patrona Korporace. Třeba jeden je bůh Účetní, kterému je třeba přinášet finanční oběti. Další je bůh Povýšení, který vyžaduje desátky, abyste mohli šplhat vzhůru po kariérním Jákobově žebříku.

Celý námět desky je v podstatě o někom, kdo pracuje v kóji v korporátní kanceláři a zrovna zešílel. Na přebalu je moje fotka, která má poukazovat také na to, jak často se setkáváme s pojmem„smrt“ – dokonce i anglický výraz pro hypotéku – „mortgage“ – je postavené na slovu „smrt“. A deska říká, že v těchhle věcech, ve kterých pracujeme, zabíjíme a ztrácíme sami sebe. Ale to se může změnit – stačí v sobě opět najít kreativitu. Takže i kvůli tomu neustále posunujeme také tu vizuální část. Pořád, pořád, pořád.

mohlo by vás také zajímat

Angelspit před vydáním nové desky předvádí největší trik

Čerstvý singl Angelspit je venku

Nejlepší desky roku 2021 podle Sanctuary.cz

Angelspit připravili vražedný ponožkový klip (nejen) pro děti