Debut londýnské skupiny S.C.U.M patřil k námi nejočekávanějším post-punkovým nahrávkám letošního babího léta. Pětici upsalo vydavatelství Mute records a oba singly, které desku "Again Into Eyes" předcházely, zněly více než nadějně. Jak album nakonec dopadlo odhalí ve své recenzi pisálek Pavel Zelinka.
S.C.U.M - Again Into Eyes
Je empiricky dokázáno, že sourozenci, kteří sdílí podobné nadšení pro jednu kulturní disciplínu se většinou nadchnou pro podobný žánr. Na nadarmo je na světě tolik kapel, ve kterých hraje dvojice či vyšší počet nositelů stejné rodinné krve. Příkladem budiž bratrská dvojice Rhys a Huw Webbovi, kteří sice nehrají ve stejné kapele, svoje spolky ale kormidlují podobnými vodami. Rhys, jako basák The Horrors, je už zavedenou figurou. Jeho bratr Huw byl se svou partou S.C.U.M prozatím pouhou nadějí anglické nové vlny postpunku. Debutová deska "Again Into Eyes" poprvé ale vykládá na stůl nashromážděné trumfy pětice.
Zatímco The Horrors nebo třeba žánroví souputníci Ulterior začali svojí kariéru pěkně zhurta, singly naplněnými po okraj divokým rockem a řežavými kytarovými vazbami, S.C.U.M jdou na stejnou látku s až vědeckým soustředěním. Ne nadarmo svoje zkoumání před třemi roky ve studiích po celé Evropě vypouštěli ven jako stylizované video ukázky, které věšeli na svůj YouTube profil. Žádný punkový úprk, ani bourání zdí pomocí násobených hlukových stěn, kvinteto, možná i díky retro obrázkům připomnělo ranné Pink Floyd, pro které se studio stalo laboratoří životně potřebného společného jamování. O tři roky starší S.C.U.M dnes nacházíme s jejich prvotinou přeci jen v jiné pozici. Pětice nezapomněla na kvas společného experimentování, do kterého kapela přihazovala nejen vlivy Joy Division nebo Wire, ale vedle zmíněných Pink Floyd přiložila pod kotel i nekonečnou zasněnost Spaceman 3 nebo hlukové manévry My Bloody Valentine.
S.C.U.M - Amber Hands
Když poslouchám debutovou desku S.C.U.M, neubráním se znovu srovnání s The Horrors. Zatímco ti postupně opouštějí divoká ex-Ramonovské pozice ve prospěch vstřícnější elektronické muziky, Huw Webb a spol. jakoby šli svým starším kamarádům naproti z opačné strany. Na prvotině "Again Into Eyes" najdeme nejen psychedelické pasáže plné pulzující rytmiky a analogové elektroniky, ale také místa, za která by se nemuseli stydět ani nekompromisní Suicide a vedle nich se čas zastaví v ambientních pasážích záhrobní Requiem. Závěr desky ale obstará znovu od kytar očištěná, hypnotická hitovka Whitechapel.
The Horrors letos změnili kurz své postpunkové bárky a přesto vhodili do placu silné melodie. S.C.U.M kontrují barevností, která z jejich letošního debutu dělá žánrově nadstandardní album. Pětice se nespolehla pouze na shrnutí osvědčených singlů, tak jak se rozhodli pojmout debut Ulterior, ale připravili desku, kterou prochází červená nit postupně se proměňující atmosféry. Spojujícím prvkem, který deset tracků stmelil dohromady, je vokál Thomase Cohena, suverénní ve všech polohách, které mu spoluhráči na album nastražili. S.C.U.M tak ve výsledku nejvíce bodují tím, že postpunkovou skořápku rozbíjejí na padrť několika způsoby najednou a přesto jim to u skalních ochranitelů odkazu Iana Curtise v klidu prochází.
Hodnocení: 75%
Přidat komentář