Aneb jak dopadl večírek na počest čtvrtstoletí aktivní činnosti slovenské L’ahké Múzy a tuzemská premiéra španělských darkwaverů The Eternal Fall v sobotu 10. října 2009 v klubu Chapeau Rouge.





 

Když jsme začátkem tohoto roku začínali s Gudrun z L’ahké Múzy plánovat koncert k výročí 25 let fungování formace, domluvili jsme se, že by to chtělo nějakého speciálního hosta. Jako ta nejlepší varianta byla nakonec zvolena kapela The Eternal Fall ze španělského Alicante, která se stoupající kvalitativní křivkou chrlí jednu desku za druhou, a jejíž pověst tak zaslouženě roste i v dalších koutech Evropy, zejména v Anglii. Po stanovení vhodného termínu s dostatečným předstihem se však začalo ukazovat, že narozeninová party nebude mít zrovna ideální konstelaci. Nejprve se v kalendáři akcí objevil koncert Chrise Cornera a jeho projektu IAMX, a jako na potvoru vyšel na stejný den i zásadní fotbalový zápas Česká Republika – Polsko.

Kombinace výše uvedeného se naplno projevila v sobotu kolem půl deváté večer, kdy byla se zpožděním (způsobeným tím, že klubu nedorazil jinak vždy spolehlivý vstupař) dvířka u vstupu otevřena a nikterak početné zástupy tak mohly sestoupit do pravého undergroundu v nejnižším patře Chapeau Rouge. Není ale kam spěchat, a tak mají skupinky známých alespoň čas pohovořit, popít a ladit náladu ve společnosti reprodukovaných Clan of Xymox a spřízněných spolků. Začátek hudební produkce oznámilo až osobní uvítání z pódia, při kterém Gudrun poděkovala těm nejvěrnějším za účast a uvedla první formaci večera.

The Eternal Fall se v klasickém živém složení Sol (zpěv) a David (baskytara) vynořili ze závojů pěkně nasvícené mlhy, a poklidnější skladbou „Ares“ svolali návštěvníky ke stage. Už první píseň dala jasně najevo, že Solův charismatický hlasový projev na deskách není záznamem „silných chvilek“ a technologických úprav, ale opravdovým otiskem skutečného stavu. Jednomu se až nechtělo věřit, že se do drobného, útlého mladíka s podholenými černými vlasy vejde tak silný, profesionálně zvládnutý vokál. To, v kombinaci s velmi dobrým zvukem a povětšinou gothic rockově šlapavými skladbami, mapujícími průřez dosavadní tvorbou The Eternal Fall, rychle strhlo diváky k pohybu, a propustilo je až po třičtvrtěhodince se zasněnými úsměvy na tváři. Po vynuceném přídavku je ale již čas vyklidit pódium pro dnešního oslavence.

Opěrné pilíře formace, Gudrun (zpěv) a 677 (kytara, linky) si s sebou tentokráte přivezli do Prahy Marijanu, zbrusu novou sličnou posilu na postu lackové strážkyně Matrixu u notebooku, a v této sestavě spustili bez zbytečných okolků svou show. Vystoupení L’ahké Múzy nejsou dimenzována na divoké křepčení, spíše mají svádět k niterné interakci mezi posluchačem, a blyštící se kapelou s fetišistickou image, a je jenom dobře, že k tomuto propojení došlo i tentokráte. Gudrunin hlas rezonoval v dobře nazvučeném prostoru, kterým se proplétaly linky tak efektované, že se člověk musel neustále přesvědčovat, zda jde pořád o zvuk kytary. Hudba lapala posluchače do svých mystických tenat nenuceně a efektivně, a tak publikum reagovalo, i když, pravda, od o něco tanečnějšího vystoupení The Eternal Fall místy trochu prořídlo. Přesto jsme měli tu čest zúčastnit se opět silného hudebního zážitku, rekapitulujícího tvorbu L'ahké Múzy za posledních 25 roků, který tentokráte nesl dobrý zvuk v Chapeau a samozřejmě nadprůměrné výkony muzikantů.

Něco po půl dvanácté máme živé hraní za sebou a je tedy na čase spustit afterparty, na kterou se postupně sešli i ti, kteří dali původně přednost IAMX, a zvědavé skupinky turistů. Skvělý set DJ Godefroie však nebyl po chuti každému, a tak, zatímco se pravidelní návštěvníci akcí a vědoucí milovníci spřízněných potemnělých žánrů s rozkoší proháněli po parketu, neznalí cizinci většinou po pěti minutách rezignovali a utekli do jiného světa o patro výše - do míst, kde se Kolumbie setkávala s tradičnější, davově přístupnější klubovou/house hudbou. Přesto se našlo pár těch, kteří se nadšeně přidali do kroužku, vyptávali se „co to hraje“, nebo radostně vykřikovali názvy kapel, které poznali. Po Godefroiově setu došlo na předání DJské taktovky zpět do rukou Sanctuary DJs Teamu, plnícímu v nočních hodinách i některá hudební přání z davu. Příjemná atmosféra i hudba nakonec udržela to nejtvrdší jádro v pohybu až do půl šesté ranní, kdy přišla ochranka klubu party definitivně ukončit.

Máme tedy za sebou velmi podařený večer, který si při namátkovém průzkumu pochvalovali snad všichni zúčastnění. Obě kapely podaly vpravdě vynikající výkony, kterým na kráse nic neubrala ani jediná nevzhledná piha v podobě poměrně skromné účasti publika. Ti, kteří u toho kdysi byli, nám v sobotu s úsměvem potvrdili, že „přesně takhle vypadaly před dávnými lety začátky gotické scény v ČR“. Zkrátka stylová oslava narozenin formace, která se s podobnou situací úspěšně potýká už dvě a půl dekády. Tak tedy vše nejlepší a ještě jednou tolik – nám všem!

Fotky najdete v Galerii, videa na Youtube profilu.

mohlo by vás také zajímat

L'ahká Múza vybrala na své DVD a chystá se do Prahy

Podpořte vydání vůbec prvního DVD L'ahké Múzy

Krátký film o Magické noci trubadúrů je venku

Dnes večer můžete v Praze vidět L'ahkou Múzu v nové sestavě