Konečně jsme po těch všech aktivitách urvali kus času, abychom se mohli pověnovat nesplněným restům – a jedním takovým je i recenze na novou desku Bratrstva Luny, na kterou se podívali nejen členové redakce, ale i kmotr alba, spisovatel a tulák se psy Jaroslav Monte Kvasnica.Bratrstvo Luny - Goethit
Vydal: Lunart Records (http://www.bratrstvoluny.com)
Pohled: Jaroslav Monte Kvasnica
Tanec pod září Bratrstva Luny
„Mrtví psanci nejdou do nebe, mrtví vlci ano.“
Ťiang Žung: Totem vlka
„Lidé musí mít v sobě trochu zvlčilosti.“
Ťiang Žung: Totem vlka
Mohl bych tvrdit, že jsem se s Bratrstvem Luny setkal náhodou. Ale ze zen buddhismu vím, že náhody neexistují… Trochu mě zaskočilo, že si mě R.X.Thámo vybral za kmotra nového dvojalba, ale z jeho mailů jsem s překvapením zjistil, že moje „vlčí knihy“ pro něj hodně znamenají. Spisovatel je vždy šťastný, když prožije zpětnou vazbu se svým čtenářem. Přiznávám (dnes s uzarděním), že jsem do té doby neměl o tvorbě Bratrstva Luny ani tušení. To ale byla jen a jen moje chyba (a škoda především). Chyby se mají napravovat a tuto šlo napravit naštěstí rychle a bezbolestně. Texty a hudba Bratrstva Luny mě nadchly a já byl pln očekávání na setkání s "La Lobou Ante Portas" a jejími tvůrci tváří v tvář. Inkriminovaný den nastal 5. 5. 2011 v pražském Futurum music baru. Vlčí noc, kterou jsem měl prožít, byla pro mne zjevením…
Od chlapa s absolutním hudebním hluchem odborné soudy snad nikdo neočekává… Hudební dílo vnímám vždy impresivně a expresivně zároveň, a když se mi něco líbí, tak po plných hrstech. A rovněž vždy je pro mne nesmírně důležitý text (což se u spisovatele „jaksi“ samo sebou předpokládá). Co líčit? Texty R.X.Tháma jsou hluboké, básnické, mají sílu a magično a nesou nadčasové poselství. Zasahují přesně a do živého… Hudba Lorda Darkthepa je úžasná, naskakuje mi při ní husí kůže – jasný důkaz, že mě její šíp proťal na nejcitlivějším místě.
Zpěv a projev Maestra Xpíla je fascinující a umocňuje hlubinné poselství textů. Barvu jeho hlasu popsat nedokážu, jen vím, že mi při ní opět naskakuje husí kůže… Kultivovanost, agresivita i něha v jedné Pandořině skříňce. Nádhera! Umění ostatních hudebníků – Tomáše Kobdzeye Kašpara, Jirky Haika Hájka a Piotra Pšotka – nemá chybu – a v jejich provedení létá kapela ve virtuózních sférách. A … posila z Norska? – Petter Pluto Guthe - , který s Bratrstvem Luny nastudoval skladby Továrny na smrt, Auschvitz – Birkenau a Fantasmagorie – připjal nadšeným divákům perutě až neskutečné fantazie a vynesl je do oblak…
Podmanivá hudba, básnické texty s poselstvím, skvělé výkony hudebníků i zpěváka a magická scéna s pantomimickými a hereckými motivy – to vše dohromady vytvořilo atmosféru a umožnilo prožitek, na jaký se nezapomíná… Patřilo by se napsat – „dlouho nezapomíná“, ale já upřímně cítím – „nikdy nezapomíná!“ (Ale co já vím, jaké plány má se mnou časem paní sklerosa?)
Co dodat: na dvojalbu mám své favority: La Lobu Ante Portas, Bílé Karpaty, Továrny na smrt… na bonusu Fantasmagorie… Ale bytostně se mi nechce nic vytrhovat či vyzdvihovat ze skvělého kompletu, který jako celek je mimořádným, ojedinělým a skvělým – opravdu skvělým(!) – dílem! Zářící ostrov, který se nečekaně vynořil z šedivé mlhy okolního průměru!
Pro vlčího fanatika, jakým jsem, pro šedivého zvlčilce, bylo setkání s mladými lidmi, kterým jde o něco bytostně podstatného, o něco nadčasového a pradávného zároveň, povzbuzením i nadějí: snad to s tím světem ještě přece jen není tak zlé – slovo, cit, krása, soucit, láska i vzdor – stále mají své mladé strážce! Ve Futuru jsem došel k poznání, že nové přátele, kteří kráčí stejným směrem, lze potkat všude – nejen v divočině a na horských stezkách…
V každém z nás se skrývá vlk: nebojme se ho pustit ven!
Pohled: Pavel Zelinka
Není mnoho českých umělců na kraji „populárního“ hudebního spektra, kteří by věnovali své hudbě tolik jako Bratrstvo Luny. Tím nemyslím množství času strávené ve zkušebnách a na pódiích, ale spíše smysl pro dotahování konceptů svých alb a koncertů k nezvyklé vizuální dokonalosti. Formace mi tak připomíná podobný perfekcionismus Milana Steigerwalda a Pavly Forest v dobách jejich kapely King Size. Ti také nelitovali úsilí a peněz a do světa vypravovali neméně luxusně vypravená CDčka, ukrývající uvnitř neméně načinčanou muziku. Tedy, abychom dokončili komplikovaný oslí můstek, debutová deska Bratrstva Luny nebyla naplněna progresivními kudrlinami jako spíše snahou napodobit domácí ikonu XIII. století (jak to dopadlo, nejlépe zhodnotili moji kolegové ZDE). Zato její současný pokračovatel "La Loba Ante Portas" by se panu skladateli Steigerwaldovi určitě zamlouval mnohem více.
Na nové desce "La Loba Ante Portas" se kapela pohnula kupředu. Notný kus dopředu. Ty tam jsou pokusy doběhnout a předběhnout Petra Štěpána a spol., na řadu přišly tvrdší rockové odstíny, často až metalové. Šestiminutové skladby, skrze které dříve prosvítalo, jsou dnes zahuštěny mnoha přechody, drobnými sóly nebo melodickými přechody. Málokdy dojde k tomu, že by se skladba na konci vrátila k tématu, kterým vybíhala na závodní trať. Mnoho kapel se při malování drobných okrasných ornamentů vzdálí původnímu energetickému proudu, ne tak Bratrstvo Luny. Na nové desce se jejich hudební jinotaj v teorii konečně střetl s praxí a je nutné uznat, že kapela zní mnohem uvěřitelněji než na dva roky staré desce "Goethit". Samozřejmostí jsou excelentní výkony všech muzikantů, ale i plastický a plný zvuk, kterým se R.X. Thámo, Lord Darkthep a spol. na "La Loba Ante Portas" prezentují.
Z předchozích řádků je jasné, že Bratrstvo Luny se radikálním způsobem odklání od gothic rockového řečiště, které je vyhloubeno post punkovou přímou energií a jistou náchylností k minimalismu. A nezmění na tom nic ani „vlčí“ téma desky ani stylizované fotografie, které vyplňují booklet, ukrývající texty skladeb v češtině, polštině i angličtině. I takové barokní duše jako je Tilo Wolff a jeho Lacrimosa jsou vedle Bratrstva poměrně přímočaří rockeři. Na druhou stranu, gothic metalové klišé se na albu neobjeví ani náznakem. Je tento odklon důvodem, proč máme na Bratrstvo Luny zanevřít? Ani náhodou. Dvojice spolu v hordou spolupracovníků našla sama sebe, což je potřeba s povděkem kvitovat. Na druhou stranu je škoda, že domácí gotická komunita přišla o naději, která mohla rozčeřit trochu stojaté domácí vody. Ale nikdy neříkej nikdy. Bratrstvo Luny je stále ještě na začátku své cesty a není větší radost, než případné shledání s dávno ztraceným potomkem (viz. Lk 15:11-32).
Pohled: Ezechiel
S pravidelným dvouletým odstupem mezi alby se letos kralupští trubadúři Bratrstvo Luny vrátili, aby světu představili již třetí dlouhohrající studiovou desku. Po debutové „Gotické duši“ vyšel „Goethit“, roku 2011 pak Luna přešla do znamení Vlka. Právě ten je totiž jedním z ústředních motivů novinky „La Loba Ante Portas“ (tedy „Vlčice před branami“).
O tom nás ostatně přesvědčí i obal alba, který opět pochází z dílny šikovného dark art umělce Jaromíra „Deathera“ Bezruče. A pokud jsme už před dvěma lety obdivovali výpravnost bookletu „Goethitu“, „La Loba“ milovníky honosných úprav uchvátí. Na knížečce se dvěmi CD nosiči a texty hned ve třech jazykových variantách se totiž evidentně nešetřilo. Jen málokterá současná (nejen česká) kapela si totiž dovolí jen tak „obětovat“ tolik stránek na obalu čistě ilustracím. Je však pravda, že si to vizuál, oděný do modrošedého hávu, zaslouží a hudbu dobře doplňuje (nejen díky půvabné „Vlčí dívce“, ale třeba i díky silné grafice k „Továrnám na smrt“).
Ale pojďme za hudbou. Na prvním disku nás vtahuje do světa Luny podařený ambientní hukot s vlčím vytím, hororovým klavírem a symfonickými plochami. Mrazivé, příjemně atmosférické intro hned v druhém tracku nahrazují tvrdé kytary a hlas Maestra Xpíla, který však na sebe protentokrát nebere žádné role. Ano, dříve občas těžko uvěřitelný Maestrův projev ze starších desek konečně nahradil přirozený Xpíl, kterého je radost poslouchat. Potvrzuje se tak, že právě místy násilná stylizace (nejen) vokálu z minulých alb byla jednou z hlavních zanícených třísek v uchu. Za toto rozhodnutí tedy rozhodně palec i hodnocení nahoru. Dobře jsou samozřejmě zaranžované i vícehlasy a chorály a až na malinké skřípnutí v „Bílých Karpatech“ tedy zpěvu tentokráte vlastně není příliš co vytknout.
A když jsme nakousli hned první track „Misionář smrti“, zaslouží si zde pochválit i vzdušný refrén s příjemnými vyhrávkami a stejně tak skvěle (nejen na české poměry) ošetřený zvuk – profesionální hráčské výkony jsou u Bratrstva Luny samozřejmostí. Ty navíc dostaly na „La Lobě“ ještě více prostoru, protože kapela, evidentně oproštěna od pocitu „pojďme dělat gothic rock“, do své aktuální tvorby zahrnula spoustu dalších vlivů a rytmických fajnšmekrovin.
S temnějším rockem tak na desce vášnivě laškují různé formy metalu (za některé kombinace dvojšlapek, ploch a vyhrávek by se nemusely stydět ani symfometalové spolky, chorály a aranž titulní skladby „La Loba Ante Portas“ zase evokuje vzpomínky na tvorbu Therion), ale třeba i art/prog-rockové hrátky (například syntetizátorové výlety do 70. let v „Misionáři smrti“ a jinde) nebo velmi příjemné (akusticko)kytarové duety s téměř středověkým feelem („Když lekníny tiše se zhoupnou“). Jeden se až neubrání zvědavé představě, jak by asi některé skladby zněly s živými smyčci, ale je jasné, že taková věc je z finančních důvodů jen těžko realizovatelná.
Zajímavé je i začlenění orientálních motivů („La Loba Ante Portas“) a pár příjemně „Floydovských“ momentů – a to není řeč jenom o „Gilmourovské steel“ kytaře v „Továrnách na smrt“ od speciálního hosta Petera Pluto Gutheho, která náladu vede směrem k velké „High Hopes“. Zatěžkané „Továrny“ mají mimochodem z celé desky asi nejblíže ke gothic rocku, což může leccos napovědět. Škoda, že po této skladbě působí závěrečná „Quo Vadis, Domine?“ trochu nudněji, mělčeji… a to i když ji ke konci dozdobují náboženské a politické samply.
Tím se oklikou dostáváme k textům, a je třeba konstatovat, že RXThámo svůj básnický brk evidentně ostří s každou další deskou, takže na „La Lobě“ najdeme jen minimum kostrbatějších formulací z dřívějška. Pravda, do kterých obratů je někdy potřeba trochu proniknout, nechat z útlých ramen spadnout romantický živůtek a odhalit pod ním tepající poselství, často obviňující, kritizující aktuální dění, poukazující na existenciální témata i potřebu stálé připomínky nelítostné historie. Případné „nedoručení zprávy“ tak už není odpovědností autora, ale posluchače.
Co ovšem Bratrstvu Luny zůstalo, jsou rozšafné stopáže jednotlivých tracků, které se pohybují od nejkratších (!) pětiminutovek až k osmi minutám. Na rozdíl od předchozích nahrávek to sice zas až tak nevadí, ale pořád platí, že „méně je někdy více“.
Jak tedy předchozí odstavce shrnout do několika vět? Bratrstvo Luny udělalo na novince „La Loba Ante Portas“ veliký krok dopředu a poučilo se samo od sebe – „osvobodilo“ se od „gothic rockového jha“ (což nejvíc prospělo vokálu) a hudebně se mnohem víc uvolnilo, což je z desky v tom nejlepším slova smyslu cítit. Onen veliký krok kupředu je však zároveň značným posunem směrem od gothic rocku, takže si tu milovníci tohoto žánru (zejména puristé) na své příliš nepřijdou. Ovšem pro tu část posluchačů, která se pohybuje někde mezi gotikou a metalem, se může stát „La Loba Ante Portas“ oním můstkem, spojujícím oba světy. Ze strany kapely však určitě nejde o nějaký kalkul či marketingové rozhodnutí (na to deska působí příliš upřímně) – Bratrstvo Luny spíše konečně nalezlo vlastního hudební výraz, ve kterém se cítí sami sebou. Berte, nebo nechte ležet.
Komentáře
Kdybych se měl k současný tvorbě Bratrstva taky stručně vyjádřit (přiznávám, že jsem nabídku recenzovat odmítl, protože by nenabídla naprosto nic novýho od recenze poslední desky) - mám trochu dojem, že díky jejich tvorbě u nás vzniká zvláštní povědomí nový generace, která definuje žánr gothic rocku na základě jejich v podstatě artrockovýho/metalem prosycenýho vývoje..čímž vzniká podobný nedorozumění jako při tradičních klišé s Within Temptation, Moospell, Therion atd. řazenejma právě mezi představitele goth hudby :) ..takže veškerá čest všem hudebníkům, kteří neztrácí motivaci investovat tolik času a peněz do kvalitní prezentace svojí tvorby..ale díky našim recenzentům za zmínku zřetelnýho odklonu od žánru gothic rocku...takto totiž rozhodně nevypadá :)
V době "Gotické Duše" jsem do BL vkládala celkem velkou naději, že se u nás pomalu vypracovává hudební projekt, který by snad časem mohl produkovat parádní gotickou muziku s českými texty. Dnes však jen krčím rameny s myšlenkou v hlavě, která suše konstatuje: "tak teda nic...."
Nejde tu ani tak o hudbu samotnou (metalovost mi nevadí). Jde o celý koncept projektu, který mi prostě nesedí. Kdyby došlo k vydání samotných textů jakožto básnické sbírky s úžasným artworkem, tak po tom pravděpodobně skočím jako slepice po flusu, ale ve zhudebněné podobě to prostě nezkousnu. Nepotřebuji hledat nějaký můstek mezi metalem a gotickým rockem - chci jenom dobrý gothic rock a toho se mi tu nedostává. I kdyby kytary hrály "goticky" a ne "metalově" tak to nebude ono, právě kvůli přílišné obsáhlosti textů - o tom gotický rock opravdu není. Miluju hudbu, v níž třeba jen pětislovný text řekne naprosto vše co potřebuji a můžu se s tím ztotožnit - právě díky jeho jednoduchosti s níž jde ruku v ruce mnohoznačnost. Když budu hledat nějaké konkrétnější sáhodlouhé poselství, tak si přečtu knihu. Od hudebního textu očekávám právě to, že mě pár slovíčky dostane do kolen. Méně je prostě někdy více. ;-)
Petr Bezruč byl básník, Deather je Jaromír... :-) Jinak moc pěkné recenze!
Johan: Nicméně teď už je Bezruč "deather" than anyone else, tak i tak :D
:D:D:D Tak to je prča, já měl to jméno tak zakódovaný, že mne to ani nenapadlo... tak už vim proč... dobře, tenhle Deather asi "Ostravu" nebo "Maryčku Magdonovou" v portfoliu nemá :D
Díky, Johane, jdu to opravit :)
Nic si z toho nedělej, kdysi se to povedlo Payovi, když ještě vydával zine, a nějak mi to uvízlo v paměti :-)
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.