Paesant | 01.04.2009 07:08

Šesté pokračování noci plné hříšných hvězd přivezlo po dvouleté odmlce českému publiku legendu rokenrolu doby kamenné, Frantic Flintstones a poprvé ohřálo na českých pódiích Greveyard Johnnys z Jižního Walesu. Premiéru zde slavilo i atraktivní dívčí trio As Diabatz z Brazílie a vypadalo, že si jak se patří zdejší klima vychutnalo...

Z českých koutů si organizátoři festivalu připravili další z vydařených vystoupení ve svém stylu nejprofláklejší české bandy, Carlose a jeho kojotů. No a v neposlední řadě nechyběl ani jeden neočekávaný a veselý výstup greenhornů Cornish Ducks.

Členité prostory sklepního klubu Bunkr uvítaly nedělní večer slušnou skvadru pokérovaných ramenatců, automechaniků,kovbojů, pankáčů i několik fešných pin-up slečínek. Česká rokenrolová scéna se znovu úspěšně slezla ve velkém a zhruba od půl deváté ochutnávala první pleskání kontrabasu a řinčení mírně převýškovaných kytar otvírajících Kojotů. Ti svůj set symbolicky věnovali nedávno zesnulým ikonám scény, zpěváku The Cramps a bubeníkovi Nekromantix (R.I.P...). Kromě podprůměrně nazvučených nástrojů, pod kterými se několikrát prohnuly tváře pětice na podiu, se kapela znovu vytáhla se svým originálním pojetím ostříleného rockabilly po česku. Po našlápnutí správnou nohou nastalo pro většinu přítomných zajímavé překvapení v podobě první veřejné prezentace kvarteta Cornish Ducks. Dobře nakopnutá rytmika a místy surfem příjemně zavánějící kytara se zastavovaly o osobu zpěváka, kterou si každý z publika vyložil po svém. Leccos napoví, že velká část lidí opouštěla sál s posměšným úšklebkem na rtech.
Alespoň už víme, co si představit pod pojmem „české darkabilly“.
Další páni na holení, Graveyard Johnnys. V kotli to začíná pobublávat, ale i když se tihle kluci z Walesu chvástali přetvořením starého rokenrolu do energetické pecky 21.století, jejich set semnou celou dobu skoro nehnul. Lítající siluety na pódiu a neúnosná teplota sálající od kapely svědčily o opaku, nicméně zvuk kapely se pro mě rozplynul v nevýraznosti. Hřbitov bez xichtu, to není ono.
Chuť pokračovat v kytarové jízdě probudily až brazilské krásky As Diabatz. Kapela s teprve dvouletou historií předvedla, že na rozdíl od jiných dívčích formací nestaví jenom na roztomilých tvářích a sexy nástrojích. Své fošny prohnaly s klidem a přesností do ruda a to kolem sebe ještě stačily rozhazovat sympatické úsměvy. Pro mě jasně nejlepší zážitek večera.
I když headlineři a největší chlouba Sinfull Night volume 6, psycho-veteráni Frantic Flintstones, bezkonkurenčně probudili na parketě největší melu. Drž se dál, kdo se chceš vyhnout ráně po čuni od polonahých rváčů.
Samotní Flintstouni rozhodně měli co nabídnout, a to během celého, nekonečně dlouhého playlistu. Kromě neúnavné postavy pokérovaného frontmana Chucka a jeho brazilské partičky hlavně pořádně hopsavý, agresivní zvuk houslí a velkou dávku jižanského country. Sklepení se rázem proměnilo v červeně natřenou stodolu, pařilo se až sláma látala vzduchem a v upoceném pekle se pomády roztékaly jako posolení slimáci.
Něco před druhou ráno zodpovědnost pondělní noci vyhrála a opustili jsme ještě hrající kapelu vyběhnutím po schodech na vzduch do spící Prahy .
Ííííháá!

Frantic Flintstones at Sinfull Night 6