Autor: Ezechiel, feat. Pavel Zelinka

Než jsme se stačili rozkoukat, už se zase hlásí o slovo podzim a spolu s ním i čas festivalu Night Side. Díky sestavě, čítající hned šest zajímavých jmen, je začátek akce stanoven na sedmou hodinu a proto přicházíme do klubu s předstihem, abychom stihli pověsit plachtu, zařídit merch a předpřipravit věci na plánovanou afterparty. Že je Night Side opravdovým festivalem dokládá nejen počet vystupujících kapel, ale i zhruba hodinové zpoždění, které bylo díky zvukovkám některých opozdivších se souborů nabráno ještě před samotným výkopem. Něco po půl osmé je však již všechno připraveno a hlavní organizátor Silver dává strážcům brány pokyn "vypusťte Krakena".

Klub se začíná plnit lidmi, kteří mne v průběhu večera dovedli ke dvěma poznatkům: 1) Spolu s lepší informovaností, a snad i častějšími pohledy či aktivní účastí na akcích v zahraničí se rok od roku zlepšuje úroveň "oblečků" účastníků českých gothic večírků. Mezi klasickými černooděnci se pěkně vyjímaly některé deathrockové, historické, fetish, retro i cyber modely a dokonce bych si troufnul odhadnout, že letošní počet návštěvníků s metalovými triky dosáhl rekordně nízkého počtu jedna (anebo jsem některé přehlédl). 2) Druhý poznatek se týká celkového počtu návštěvníků, který se nejvíce projevil při finálním zúčtování s klubem. Zdá se totiž, že zhruba 250 účastníků na největším gothic festivalu je maximum, co může česká scéna vymáčknout, aniž by akce hostila XIII. století, které táhne i lidi z jiných subkultutur. Že by se počet příznivců této hudby tolik zredukoval? Ano, samozřejmě by měl pravdu ten, kdo by řekl "lepší 300 lidí, kteří přijdou na muziku, než 600 lidí, kteří by nevěděli, která bije", ovšem na druhou stranu pro takový počet lidí se těžko dělají tolik potřebné "větší akce", které se bez nějakého mecenáše vzhledem k rozpočtu zkrátka nezaplatí.

Ale dosti mudrování, je něco po osmé hodině večerní, podivná postava s bílou maskou na obličeji ohlašuje začátek a na pódium se staví japonská dvojčlenka The Royal Dead. Zpěvačka Har v lesklé uniformě dává znamení neméně výstředně oděnému houslistovi Acimu, a může se spustit. Vzápětí se potvrzuje, že v klubu Retro je jeden z nejlepších zvuků v Praze a tak netrvá dlouho, parket se nechává strhnout hudbou a rozvlní se těly aktivních tanečníků. Japonská melodika v kombinaci s Hariními tanečky, správně "úchylným", trancem načichlým soundem poskytovala celkem zábavnou show, i když člověk, nepřivyklý tomuto druhu hudby už po páté, šesté písničce začal významně pokukovat po hodinkách. Obecně by se dalo říci, že pokud by The Royal Dead svůj set o něco zkrátili, bylo by to jen pro dobro věci. Rozhodně to však byl dobrý začátek.

Teď je však čas trochu zklidnit, přejít od svým způsobem rozjuchaných východních melodií na temnější, zachmuřenější notu spolu s brněnskými Alvaréz Peréz. Přese všechny dohady o změnách v sestavě vystoupila kapela ve svém klasickém čtyřčlenném složení Ellen (zpěv, basa), Yyan (kytara), Raluca (vokál, klávesy) a Polo (klávesy). Právě "Alvarézům" udělal dobrý zvuk v Retru velikou službu, neboť dodal setu (složenému jak z nové desky Unmasked, tak pohledů do hudební minulosti formace) patřičný drive a šťávu. Osobně si nepamatuji, že bych slyšel (a viděl - polozakrytá závojová stylizace na pódiu vypadala rozhodně působivě) tuto kapelu v lepší kondici a následná konzultace s kolegy dala mé domněnce za pravdu.

A ke slovu se dostávají znovu housle a tanečnější beaty. Na řadě je totiž místní formace Tear, kterou jsme mohli naposledy slyšet zhruba před měsícem jako předskokany skvělých Cruxshadows v Rock Café. O Zdenkovi (zpěv), Anežce (housle), Adamovi (basa) a Alexovi (bicí) jsme již několikrát napsali, že jdou koncert od koncertu nahoru, a toto tvrzení se dá vztáhnout i na jejich vystoupení na Night Side. I když, pravda, až takové nadšení, jako ze zmiňovaného koncertu z Rock Café se nedostavilo. V tomto bodě by se totiž dala najít první výtka ke zvuku - kdo ví, proč se zvukaři bojí přimíchat do výchozího zvuku Tear více elektronických podkladů, které jsou zde stavěny na roveň živým nástrojům, a ne pouze jako "efektní doplňky". I přestože byly smyčky poněkud potlačeny ve prospěch muzikantů, set Tear standardně zafungoval, diváci, předtím zasněně se vlnící do rytmu Alvaréz Peréz, chytli taneční notu, a brzy si desítky nohou podupávaly do taktu.

Dnešní večer je však plný kontrastů, a když se Zdenek z Tear rozloučil s diváky, přichystala se na pódiu slovenská postpunk/new wave partička Hysteric Helen. Ta nás zaujala již přede dvěma lety na Nosferatu Goth Festivalu a tak jsme byli zvědaví, čím nás Dirty 77 (zpěv, kytara), Carlos (kytara) a Miss Valentine (klávesy, zpěv) překvapí dnes. Pravdou však zůstává, že zatímco se my těšili na příjemné překvapení, pro spoustu diváků bylo již prvních pár tónů efekty roztříštěných kytar a exaltovaného hlasového projevu Dirtyho 77 spíše zaskočením. Nic nepomohly místy tanečnější pasáže - spousta lidí zkrátka Hysteric Helen nevydýchalo a přesunulo se na vzduch, nebo k baru. Hrozen pod pódiem si však set evidentně užil, jen kdybych měl radit, přeci jen bych malinko ubral efektů na kytarách. Tvůrčí invence je tvůrčí invence, ovšem zvuk, místy slitý do podivného "bordelu" ze kterého trčel akorát Dirtyho vokál, je v tomto případě tak trochu na škodu výsledku.

A od postpunku rovnýma nohama k tvrdé elektronice. Předposlední formací večera jsou totiž polští Monstergod, které jsme už také měli tu čest v našich končinách vidět. Základní dvojice Schnitter (zpěv) a Smola (klávesy) byla doplněna o živého kytaristu, který přidával do ostrých beatů další zvukovou stěnu. Bohužel jsem kvůli rozhovoru s Hysteric Helen (comming soon) neodkoukal celé vystoupení, ale co jsem měl tu možnost slyšet, odvedli Monstergod velmi dobrý kus práce, a svůj set dozdobili osobitými předělávkami některých interpretů - například "Dominion/Mother Russia" od Sisters of Mercy, kterou jsme již v průběhu večera slyšeli v podání Tear.

Vystoupení Garden of Delight jsem bohužel musel většinově obětovat nějakému pobíhání, a tak na hodnocení této kapely předávám slovo panu kolegovi Pavlovi Zelinkovi, který celé vystoupení poctivě strávil na parketu.

Bylo už k jedné hodině ranní, když se po teatrálním ohlášení hlavouna Silvera konečně dostalo na hvězdy letošního ročníku, Němce The Garden Of Delight, jejichž vystoupení mělo hned několik exkluzivit ve svém podtitulu. Zaprvé to byl jejich třetí koncert od konce dlouhé a úspěšné kariéry (poslední koncert proběhne 1.11. v Berlíně) a zadruhé si, na přání organizátorů, připravila parta okolo charismatického frontmana Artauda Setha údernější set zaměřený spíše do historie souboru. Dost řečí, pódium a částečně i zbytek klubu je zalit hustou mlhou a kapela vstupuje na pódium za zvuků intra, které plynule přechází do úderné Illuminate z loňské řadovky Lutherion III. Dvě elektrické kytary a basovka v rukou Jawy, ženy frontmana, který si hned zpočátku na účastníky festivalu posvítil příručním světlometem, rozčísl vzduch a bez krátkých pauz a proslovů se kapela po 80 minut věnovala pouze hudbě. První polovina opravdu odsýpala v hutnějším a rychlejším sledu, než koncert v loňském roce v rámci Nocturnal Culture Festu. Možná i proto jejich gotický rock měl spíše hard rockovou příměs, než elektronicky atmosférickou. K té se kapela dostala v druhé polovině koncertu, a musím říci, že právě jakási majestátní nálada ve spojení s opravdu zajímavými světly, dobrým aparátem (oboje velká přednost klubu Retro) a nemizící mlhou, tyto okamžiky dokáže kapela velmi dobře prodat. Přesto se nejednalo o žádné doomové truchlení, ale o set se svrchovaným napětím, který buď člověka absolutně pohltil, nebo odmrštil na vlně nezájmu mimo hlediště klubu.

The Garden Of Delight po základním setu přidali ještě dva kousky a krátce po půl třetí bylo vymalováno. Otázkou zůstává, proč takové hvězdy, jejichž set u mě osobně překonal i letošní vystoupení výborných Fields Of The Nephilim na Wave Gotik Trefen, nedokázali udržet v klubu větší množství posluchačů. Vím, bylo už hodně pozdě a osobně jsem se také bál, že mě pozdější hodina skolí, přesto opak byl pravdou. Kdo má rád klasický gothic rock "milosrdného" střihu a na koncertu chyběl, ten si může začít vytrhávat kštici. Tak vysoko posazenou laťku se asi dlouho nepodaří překonat.

A už je tu konec. Ano, čtete správně, žádná afterparty, plánované veselení až do rána, zkrátka nic. Již v průběhu večera se začaly proslýchat podivné zkazky o "Paul Van Dyk afterparty", která by měla proběhnout od pěti hodin ráno v Retru (ano, v TOM REtru, kde právě probíhal Night Side) a po skončení Garden of Delight se již mraky definitivně zatáhly. Nic netušící Sam, rozjíždějící death/gothic rockovou afterparty byl již po prvním songu zvukařem nekompromisně stáhnut, zesilovač se vypnul, zamknul, bar přestal nalévat a bylo zkrátka po legraci. Odůvodnění? Klub se před "Paul Van Dyk afterparty" musí vyklidit, uklidit a bůhvíco ještě. Po kolikáté už se s pořadatelem gothic akce tímto způsobem vyběhlo? Že by nějaké prokletí scény? Zklamání je tak jak na naší straně (těšili jsme se, že si pořádně zahrajeme na afterparty), tak na straně rozjetých návštěvníků, kteří se těšili na totéž. "Pohodě" večera nenapomohlo ani zjištění, že nedorazil potřebný počet návštěvníků a festival se tak rázem ocitl ve ztrátě.

Přes všechny tyto komplikace však čas strávený na Night Side utekl ve velmi příjemném duchu i náladě a na své si přišli milovníci snad všech podžánrů - od postpunku přes tvrdší gothic rock až k electro industrialu. Nám tak nezbývá než popřát organizátorům akce hodně štěstí do dalších ročníků, lepší podmínky a domluvy s klubem, krátký splátkový kalendář a doufat, že se v rámci přitáhnutí většího počtu návštěvníků nerozhodnou doplnit lineup o "gothic metalové" spolky. Věřím, že nejsem sám, kdo by z toho radost neměl.

Část fotek naleznete v galerii (in progress), videa najdete na našem youtube profilu ;)

mohlo by vás také zajímat