martti | 17.02.2016 12:14

Náš externí odborník na neue deutsche härte recenzoval novou desku německé úderky.

Ost+Front – Ultra (2016)
Vydal: Out of Line

Po prvotině "Ave Maria" (2012), následující "Olympii" (2014) a několika EPčkách přicházejí berlínští industrial/metaloví divočáci Ost+Front s třetí regulérní deskou se zatím nejkratším názvem "Ultra". Aby těch trojek v této recenzi nebylo málo, vězte, že "Ultra"sestává hned ze tří částí – první představuje „klasické“ album, druhá něco na způsob EPčka (tři normální písně a tři modifikované verze opět z dílny Ost+Front). Poslední část pak „nečekaně“ nabízí spoustu remixů od spřátelených spolků. Nechme tedy na chvíli stranou poměrně zábavné spekulace, zda je jejich klávesák Eva Edelweiss vlastně chlap, ženská či něco na půl cesty, a mrkněme se společně na to, zda v tomto případě platí do třetice všeho dobrého, nebo zlého.

Přiznávám, že mě překvapila a zároveň potěšila nepřítomnost intra, což značí, že se jde hned na věc s úvodní skladbou (a zároveň singlem, který už vyšel dřív) „Sternenkinder“. Na otvírák je to ale tuctové, nenápadité – škoda toho. Následující „Bruderherz“ připomíná automobilovou honičku a má taky trochu nádech hospodského bigbítu. Takto rozjetou mašinu se kapela snaží pomocí synťáků a zajímavé kadence bicích přehodit na jinou kolej, jenže výhybka se tak nějak zasekla a přehodit se jí nechce. Zní to asi jako synťákama okořeněné Tři sestry a pokud se na tuhle notu hodláte naladit, můžete se při poslechu i docela dobře pobavit.

Třetí věc „Fiesta de Sexo“ už názvem napovídá, že půjde o nějakou kulišárnu, a taky že jo. Deutschland si bere na pomoc Mexico v osobě Erika Aircraiga z Hocico, což ve výsledku zní trochu jako středověci, trochu jako nějaký flamengo, trochu jako standardní Ost+Front s lehce blackmetalovým vokálem. Ze skřípění všech těch mašinek můžou zlehka bolet uši, jimž se „odpočinutí“ dostane alespoň v refrénu a v závěrečném sborovém popěvku vyvedeném ve španělštině. K hitovkám to asi patřit nebude, každopádně experiment dobrej.

Ost + Front – Bruderherz

Zatímco „Afrika“ svým jednoduchým, přitom úderným a jasně zapamatovatelným refrénem zní (v dobrém smyslu) jako z rammsteinovské dílny, představuje „Moldau“ krásně procítěnou baladu, u níž jsem očekával, že bude opěvovat krásy zdevastované východoevropské země sousedící s Rumunskem. Jako už nejednou jsem se totiž řídil podle hesla „proč to udělat jednoduše, když to jde udělat složitě“ – co na tom, že jsem v melodii této skladby poznal jednu z nejznámějších symfonií české provenience. Ano, nejen melodie je česká, on je českej vlastně i název songu popisující malebnosti řeky Vltavy. Jedna ze dvou písní, na kterých nejvíc ujíždím, dokonce se mi to líbí do té míry, že mi ani nevadí tklivý ženský sbor v refrénu, jelikož u takového typu skladeb je to úplně v pořádku.

„Ty seš ale přece… KRIPL!!!“ Teda auf Deutsch je to „Krueppel“. Vynikající úvodní pasáž, vyšperkovaná synťáky, hutnými kytarovými riffy a bicími, i zpěv je takový hutnější, zastřenější než v předchozích skladbách. Při poslechu této věci si uvědomuju, co mám na Ost+Front nejradši – nejsou to ani balady, ani vyložený vypalovačky, ale údernější pochoďáky jako „1+1“, „Tschernobyl“ nebo právě „Krueppel“. Trochu středověku si pak zase „užijeme“ ve skladbě „Suizid“, provedené spolu s B.deutung, známým německým violoncellistou. Nechci to nějak odsuzovat, instrumentálně jde jistě o velmi zajímavou věc, jen já tohle prostě od Ost+Front nečekám, na koncertech to (snad) taky hrávat nebudou, proto bych se bez toho v klidu obešel.

„Fick dich“ je klasická řezačka přesně v ostfrontovském duchu, opět úderný, výstižný refrén, stejně jako zbytek songu zastřen vpravdě romantickým oparem. Úvodní tóny „Volksmusik“ i její název samotný pak opět napovídají něco á la hospodský bigbít, tipuju na inspiraci legendárním luftbalónem (aneb to nejde popsat, to prostě musíte slyšet!). V refrénu se přece jen skladba zlehka uklidní a opět tam tuším něco ze středověku, chybí tady ale větší tah na branku a naopak trochu ruší přílišná multiinstrumentálnost. Čeho se nám nedostává ohledně tahu na branku v předchozím songu, to napravuje „Blitzkrieg“, ve které kadence bicích navozuje střelbu ze samopalů, refrén pak ztěžkne a ztemní jako po výbuchu granátů na bitevním poli. Celý song představuje výborné připodobnění válečné vřavy, jen houšť!
Z posledních tří věcí (jelikož covery/remixy ze zásady nehodnotím) stojí dle mého za zmínku již jen třídní boj neboli „Klassenkampf“, který vyniká pomalejšími, zádumčivými slokami a pompézním, orchestrálně vyvedeným refrénem.

Verdikt

Oproti "Olympii", která mi přišla taková „rozháraná“ (aby ne, 18 tracků je na jedno album až moc), je toto album kompaktnější, celistvé, oproti předchozím dvěma se navíc jistě technicky/instrumentálně zase posunuli o kus dopředu. Ost+Front jako by chtěli každým songem upoutat posluchačovu pozornost, krom úplného závěru nejsou na albu hluchá místa a co víc, každý song je jiný než jeho předchůdce a jste tak neustále nuceni přepínat mezi jednotlivými melodiemi, rychlostmi a náladami, které na vás z alba budou útočit. A že je to zatraceně dobrej „šturm“!

Hodnocení 80 %

Ost Front