Monstergod - Svěží závan polské elektroniky
Zatím na scéně nepříliš známé jméno Monstergod bylo statečným zástupcem stylu electro/industrial na letošní PiD. Naděje, které jsem do této polské kapely původem z Wroclawi vkládal, se dokonale naplnily. Zefektovaný, hluboký - "monster" zpěv vokalisty Schnittera skrytého převážnou část vystoupení za slunečními brýlemi, energetická, nadupaná elektronika a doplňující zpěv klávesáka/programátora Smoli a koncertní výpomoc v podobě rockově zabarveného zvuku kytaristy Radka, dodávající skladbám mohutnější, údernější náboj. Rozhodně příjemné nakopnutí po melancholickém-spíše uklidňujícím gothic rocku Alvaréz Peréz, které konečně donutilo alespoň část publika k pohybu. Na to, že má za sebou kapela za dobu svého působení pouze jediné demo CD si na pódiu počínala velmi profesionálně a vhodně zvoleným pořadím skladeb, tak že se divák prostě nemohl nudit, zakončeným coverem na skladu Depeche mode, si podle mého získala nové příznivce mezi svými jižními sousedy. Nakonec se zdá, že nejen publikum, ale i samotní členové Monstergod byli s koncertem spokojeni, sami totiž na svých oficiálkách hovoří o koncertě jako o "the best of our gigs"
Komu Vnyz - Příběh os(t)udné byrokracie
Jak už bylo zmíněno v úvodu, této proslulé ukrajinské formaci se ze zcela nepochopitelných důvodů nepodařilo získat víza a tak jejich fanouškům nezbylo než vyslechnout alespoň krátký projev v lámané češtině v podání pravděpodobně ukrajinského rodáka třímajícího národní vlajku, kterému se podařilo zřejmě čelit byrokracii úspěšněji než samotným Komu Vnyz. Další smutnou skutečností však byl také časový skluz, díky kterému nemohla dohrát ani první skladba puštěná jako vzpomínka na kapelu. Z reproduktorů se tedy Komu Vnyz rychle vypařili a na pódiu se objevila další zahraniční banda - Floodland.
Floodland - "Sister´s-rock" z Rakouska
Předposledním uskupením večera byli gothic-rockoví Floodland z nedaleké Vídně, kteří sice podle všeho nebyli většině publika známí, ale i přesto se objevilo pár zasvěcených, hovořících o nich jako o nejlepším ze sobotního večera. Ti vystoupili ve složení zpěv (Christian Meyer) , kytara (Bernhard Wieser), basa (Herald Schmid) a - jakožto jediná kapela na letošní PiD - živý bubeník (Marcus Schmid) odstrčený technikou do levé části pódia. Floodland se od začátku předvedli dobrým zvukem, hudebním talentem, chladně zabarveným, hlubokým vokálem připomínajícím někdy Deine Lakaien, jindy například Sisters of Mercy (btw. jejich vliv se potvrdil zařazením jednoho coveru do playlistu),melancholickými kytarovými riffy podloženými temnou basovou linkou. Velkým plusem byl pro mě již zmiňovaný bubeník, který se svou extrémně zredukovanou soupravou dodával živějšího dojmu z hudby. Nutno říct, že například takovým Alvaréz Peréz by pořádně našlapané bící také vůbec neuškodily, zrovna pro gothic-rock byl zvuk živých bicích odjakživa přirozenější. Každopádně dlouholeté zkušenosti na scéně nelze těmto Vídeňákům odepřít, ale pořád pro mě byli kapelou, která se až příliš napevno chytla řady proslulých hudebních vzorů, převzala od nich to, co má každý fanoušek gothic-rocku rád a odehrála svůj, sic muzikantsky kvalitní, ale nijak překvapivý či originální set skladeb, srovnatelných s průměrnými zástupci tohoto žánru. Sám jsem čekal od Floodland mnohem více a i když jejich hudba je z CD bezpochyb minimálně kvalitní záležitostí, na živo mě prostě ne a ne oslovit. A podle malého průzkumu mezi přítomnými jsem se dokonce dozvěděl, že je hudba Floodland uspala natolik, že málem pozbyli energie pro očekávané headliners. Z povzdálí jsem odkoukal zhruba polovinu vystoupení, nafotil výrazy mohutného zpěváka v Draculoidním plášti a podobně dark oděných kytaristů a vytratil se k baru.
Clan of Xymox - "Nečekaně" vydařená show
Tak jsme se přeci jen dočkali, i když ještě necelé dva měsíce před druhým ročníkem Prague in Dark se šířily zvěsti o tom, jak je už bohužel jisté, že se COX do Prahy nepodaří dostat...k údivu a nadšení všech, podařilo! Bylo to poprvé v historii jejich působení, kdy překročili hranice našich sousedů, kterým jsme doteď pravidelné vystoupení COX mohli jen závidět a myslím, že za všechny, co téhle show přihlíželi, mohu doufat, že ne naposledy! Ale nepředbíhejme.. Mohlo by se zdát, že tato legenda působící na hudební scéně více než úctyhodných 20 let, nemůže nabídnout publiku už více než sice velmi kvalitní a přesnou reprodukci největších hitů z několika natočených alb, ale těžko už koncerty nepovažovat za tak trošku rutinní záležitost a prožívat je jako v počátcích. Je fakt, že sám jsem z nich takový pocit přesně měl při vystoupení pro tisícový dav na letošní Castle party, nikoliv však na relativně komorní, klubové záležitosti jakou byl sobotní večer v Matrixu. Už jsem v minulosti vyslechl názory těch, kterým se poštěstilo navštívit více z jejich uplynulých koncertů, že v případě Clan of Xymox roste aktivita na pódiu a kontakt k publiku v nepřímé úměrnosti k jeho kvantitě. A skutečně tomu tak bylo. Energií a neskrytým nadšením prosycená nálada doprovázela vystoupení už od prvních tónů úvodní skladby ? tuším ?Farewell?. Během chvíle se všichni naskupili co nejvíce k publiku a členové kapely (Mojca Zugna - baskytara, Mario Usai - kytara a Yvonne De Ray - klávesy) v čele s charismatickým Ronym Mooringsem ? kytara,zpěv - po celou dobu aktivnímu posluchačstvu vraceli jeho vděk přímým kontaktem a především odehráním nejlepších skladeb z průřezu jejich tvorby ("Jasmin and rose", "A day", "Michelle", "Weak in my knees", "Calling you out", "Muscioviet Mosquito", "Luise" a mnoho dalších včetně "Stranger" na závěr?) Bylo to celkem třikrát, co si publikum vykřičelo návrat kapely zpět na pódium a tak se hrálo téměř do dvou do rána, než vyčerpaní zmizeli v zákulisí. Myslím, že více není už k headliners, kteří výborným způsobem uzavřeli letošní PiD, co říct. Svoje první místo na žebříčku electro/gothic formací si i po dvaceti letech stále úspěšně drží a zasloužili se o velký, úctyhodný krok ve vývoji elektroniky spojené s gotickou scénou především 90. let.
Komentáře
Přidat komentář