Nebožka | 10.02.2017 13:00

Soviet Soviet se do Prahy zjevně vrací rádi. A po nedělní řežbě v pražském klubu FAMU se jim vlastně člověk ani trochu nediví.

Italská postpunková smečka dorazila do Prahy v neděli 5. února už podruhé. Rozehřívačka připadla na lokální rockově noisové Vellocet Roll. Pro pisatelku tohoto textu článku sice představují zcela neznámé jméno, nicméně Vellocet Roll rozhodně nejsou žádní nováčci. Drnkají už téměř 7 let. Do atmosféry studentského klubu se jejich syrové tóny docela dobře hodily, ale začátek přesto působil lehce vlažným dojmem. Až když pomalu přicházel čas to balit, jako by se Vellocet Roll uvolnili a něco z nich spadlo. Hudba dostala větší říz, nabyla na síle a zněla dravěji, což kvitoval i hlouček přihlížejících. Předvoj k Soviet Soviet i přes trochu počáteční rozpačitosti pasoval skvěle. Podobné ladění, ale melancholičtější zámotek.

Během chvíle mezi střídáním stráží vybalili Soviet Soviet merchandise pro ty, kdož by snad žíznili i po něčem jiném než po pivu. Nedávno vydané album "Endless" už bylo k mání pouze jako CD, LP došla. To člověku trochu napoví, že to asi bude stát za to.

Soviet Soviet od dob svých začátků vyspěli, v dobrém slova smyslu. Jejich tvorba se sice stala o něco přístupnější, původní šmak jakési životní úzkosti trochu roztál, na naléhavosti ubylo, zato přibylo snovosti. Aspoň tedy pokud „Endless“ posloucháte doma. V Klubu FAMU zněly tytéž skladby o poznání jinak.

Soviet Soviet se rozjížděli pomalu. Asi tušili, jak moc nedočkavé publikum před sebou mají, tak si o to víc dávali na čas. Po pár minutách, kdy to vypadalo, že jsme spíš na jam večeru, to konečně vypuklo a napnutý dav se dal vcelku rychle do pohybu. Večer začal s "Endless Beauty" z nového alba "Endless". Atmosférická skladba se svým hlukovým předvojem zněla ve sklepním prostředí FAMU celkem podle očekávání drsněji. Mimochodem, na albu sice zabírá druhé místo, ale jak se ukázalo, jako uváděčka funguje víc než dobře.

Celý setlist sestával de facto na střídačku ze songů z aktuálního „Endless“ a druhého alba „Fate“. Pokud někdo čekal ukázky z prvotiny „Summer Jesus“, nepochodil. Nadšení davu nicméně zakrátko dosáhlo takové výše, že bylo skoro těžké na pódiu rozlišit tři drobné Italy, poněvadž někteří skalní fanoušci pravidelně vyskakovali nahoru na pódium, rvali ze sebe svršky a zastiňovali tím pádem hlavní aktéry. Klub FAMU prostě vřel, lidé pluli vzduchem, pivo létalo na všechny strany. V předních řadách jednoduše vznikl už na začátku slušný moshpit, který poměrně rychle naznačil přítomnému fotografovi, že tu není radno zdržovat se s fotografickým přístrojem déle než po dobu nezbytně nutnou, zatímco lid vzadu si koncert užíval v o něco větším klidu.

Basové tóny a bicí brzy daly tušit, že na řadě je chytlavá "1990". Ani tentokrát se to neobešlo bez napínání a prodlužování. "1990" zněla a měla skvělou energii naživo. Následovalo pár nových pecek. Pokud se člověk před koncertem nestihl s albem důkladně seznámit, nijak to nevadilo. "Remember now" a "Fairy Tale" odehrané s podobným zápalem představily poměrně dobře, jakým směrem se „Endless“ vydává. Soviet Soviet prostě song od songu potvrzovali, že si to divočení zaslouží a že ho chtějí víc. Přestože jim hraní očividně dělalo radost, zachovali si všichni do jednoho svoji kamennou soustředěnou tvář.

To už naplno propukla "Ecstasy", působící lehčeji než následující "Rainbow", tentokrát z nového alba. Ta začíná temněji, charakteristickými basovými tóninami, člověk by čekal, že je to jen ticho před bouří a... Vlastně se trochu plete. "Rainbow" plyne pomalu, nechává člověku čas se zastavit a vydechnout. Podobné dojmy zanechává "No Lesson", držící nasazený melancholičtější tón. Netrvá to ovšem dlouho a divočina je zpátky. "Gone Fast" se drží spodních tónů, občas vystřelí nahoru, ale působí trochu jako průchod tunelem - je tam tma, ale kdesi na konci vidíte světlo. Držme se ovšem vizualizace, píseň jako taková tragédie rozhodně není...

Se "Surf A Palm" se zvolna blížíme do finále. Je to vidět, nejen dav má jazyk skoro až na vestě. V cílové rovince zpomalujeme tempo, dobíháme za zvuků "Blend" a "Pantomime", která vytvořila pěknou tečku za večerem se Soviet Soviet. Zní naléhavě a bouří, temné ambientní podkresy nemizí. Na konec koncertu skvělá volba, nic důležitého z repertoáru Soviet Soviet totiž nezůstává nevyřčeno.

Kolem jedenácté postpunková mše končí. Soviet Soviet si začínají balit vercajk, přídavek nebude. Zdá se ale, že se všichni cítí dostatečně hudebně nakrmení a vyřízení, a tak ani žádné veliké snahy o nášup neprobíhají. Soviet Soviet nezůstali nic dlužní.