Autor: Ezechiel
XIII. století - triumfální návrat legendy
Už počet černooděnců tísnících se během dvacetiminutové přestavby co nejblíže pódiu nenechal nikoho na pochybách, kdože je hlavní hvězdou večera. Znovuobrození čtyřčlenné české gothic rockové legendy z mystické Jihlavy je pro mnoho příznivců tuzemské i zahraniční scény událostí roku, kterou asi jen tak něco nepřebije. To se potvrdilo i krátce po deváté hodině večerní, kdy Damián téměř dojatě ohlásil příchod kapely, a sedm set hrdel zaburácelo do úvodního intra z desky "Gotika" pozdrav svým miláčkům. A ti na sebe nedali dlouho čekat. Jako stín se mihnul na pódiu Pavel Štěpán a usedl k bicím, aby za podpory nové kapelní posily na postu klávesistky (Jana Havlová) a basáka (Mirek Paleček) rozjel hitovou "Fatherland". Nejvíce však dav pochopitelně oslavoval persónu frontmana, zpěváka a kytaristy XIII. století, Petra Štěpána, který si ve svých typických brýlích a "Nosferatu" tričku stačil během několika málo vteřin zcela podmanit celé publikum.
A není divu. Již během první sloky bylo poznat, že Štěpánovy hlasové problémy jsou úspěšně zažehnány a nám tak se Samem nezbývalo, než uznale pokývat hlavou - "Třínáctka je zpátky a ve formě jako za starých časů". Téhož názoru byli zjevně i posluchači, kteří spontánně zpívali "hej, hej, Dominia Fatherland" a vlastně všechny refrény až do konce koncertu. Ten obsahoval průřez toho nejlepšího, co kapela během úctyhodných osmnácti let fungování složila a došlo tedy nejen na dnes již kultovní songy "Elizabeth" (věnované polským fanouškům), "Nosferatu is Dead" (věnované překvapivě Damiánovi z Nosferatu), či "Karneval", ale i na taneční předělávku hymny "Bela Lugosi's Dead", či vzpomínku na ranou tvorbu "Smutné časy". Svůj podíl na působivém výsledném efektu měl i velmi dobrý zvuk, který sice ze začátku trochu tápal (a nejednou potrápil Petra nepříjemnou vazbou z odposlechu), ale ke konci se ustálil na ideální kombinaci "všeho akorát".
Přibližně v polovině setu pokřtil Petr Štěpán za asistence Damiána a Lady Mousellycy lístky růže již třetí vydání své "Knihy Nosferatu" a odevzdal čerstvé křtěňátko davu. Ten se však zachoval na úrovni a tak k žádnému zásadnějšímu přetahování či strkání nedošlo. Ačkoliv se rozhodně nedá říct, že by XIII. století své fanoušky nějak šidilo, v dobré společnosti čas plyne rychle a tak koncert utekl jako voda. A z reakcí davu, který se nechtěl ani po přídavku ("Mystery Ana" a "Růže a Kříž") utišit, bylo nad úplněk jasnější, že XIII. století očekávání diváků splnilo. Nezbývá tedy než se těšit na jejich další vystoupení v ČR i Polsku, a především na Castle Party, kde vystoupí Petr Štěpán a jeho smečka jako jeden z headlinerů.
A pokud se ani toho nemůžete dočkat, měli byste vědět, že jsme s Petrem Štěpánem udělali na Nosferatu Night exkluzivní rozhovor, který bude v nejbližší době zpracován a publikován na CZ Sanctuary! ;)
Tak jak se dalo čekat, dvě třetiny návštěvníků Nosferatu Night zde byly právě jenom kvůli XIII. století a proto spousta z nich klub Matrix okamžitě po koncertě opustila. Vytrvalci se mezitím občerstvili na baru a vyčkávali dění věcí příští.
Amatris - nevýrazný metal v rouše temnoty
Formace oděná do černých triček s prostříhanými otvory (kterými bylo vidět kolikrát víc, než by jeden chtěl), vybavená rozeklanými kytarami a lahví vína měla nelehký úkol udržet "Třináctkou" rozehřáté lidi v provozní teplotě. A to se bohužel příliš nezdařilo. Ne, že by byl set kapely poznamenán nějakým stigmatem amatérského propadáku, ale zároveň jsme se nedočkali žádného překvapení. Nejpřesnějším synonymem k vystoupení Amatris na Nosferatu Night by bylo "nijaké". Ano, přiznejme, že členové kapely (Nikolai Stehl, Uwe Hein - kytara, Holger Warschkow - basa, a hostující bubeník Andreas Pritschens) vykazují jistou instrumentální vybavenost a sehranost, a i zpěv Janett Baade míchaný growlem Helge Bartla celkem funguje, ale jako celek kapela nepředvádí nic, co bychom před nimi už někde neviděli a lépe, nebo originálněji pojaté. Navíc Amatris trpěli absencí výrazu, náboje, atmosféry, emocí - zkrátka čehokoliv, co by zaujalo alespoň ortodoxní příznivce "beauty and the beast" metalu. Proti pozitivnímu dojmu kapely hrála i jistá "upocená image", která zejména Paesanta strašila ještě po zbytek večera, a pocit, že se kapela u hraní dost nudí. O to větší naděje se proto upínaly k poslednímu spolku večera, slovenskému Alter Egu L'ahké Múzy Hieros Gamos.
Hieros Gamos - fetish ceremonie na slovenský způsob
Pokud se zajímáte o česko-slovenskou scénu, nemohlo vám jméno Hieros Gamos uniknout. Gudrun (zpěv, performance) a 677 (programming, klávesy), doplněni na Nosferatu Night ještě performerkou SpunkyNymph a grooverkou, se s Hieros Gamos několikrát představili i v Čechách a pro svou mysticko-hypnotickou atmosféru prodchnutou slastnou latexovou zvráceností byli zvoleni za ideální tečku v dramaturgii Nosferatu Night. Nápad zařadit Hieros Gamos po metalových Amatris se sice nezdál být zrovna šťastným, ale vzhledem k rošádám v původním pořadí kapel se situace nedala zřejmě vyřešit jinak, a diváci naštěstí s "přeladěním" na jinou notu neměli výraznější problém. Tedy alespoň soudě dle hroznu lidí u pódia, který se pohupoval v rytmu zechovaných beatů prokládaných Gudruniným (jako vždy perfektním) hlasovým projevem.
Nová performance, opřená o celkem suverénně působící SpunkyNymph, doprovázená remixovanými a přearanžovanými skladbami L'ahké Múzy, pohltila nejen vnímavější posluchače v "kotli", ale i mimo něj. Hieros Gamos tak i přes poměrně tristní světelné podmínky svou úlohu zavírače festivalu splnili více než důstojně a dokázali zaujmout i ty, kteří měli tu čest se se slovenskými fetish obřadníky setkat poprvé. Doufejme, že možnost si to zopakovat na sebe nedá dlouho čekat.
Závěr večera byl vyhrazen DJ afterparty mapující průřez gothic/darkwave hudby s důrazem na tanečnější složku. To se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí, neboť se po asi dvaceti minutách začal parket plnit znovuoživeními diváky tančícími na vše od The Cure, přes Crüxshadows až k experimentálnějším věcem, které měl na starosti norský DJ Karsten Hamre. A když myslím experimentálnější, myslím tím některé trochu úlety typu Nena, Scorpions a Dimmu Borgir. Vše ovšem bylo zapomenuto spolu se Sisters, na které se skotačilo i na nyní již prázdném pódiu.
Kolem čtvrté začala obsluha baru rozsvěcet a zavírat. Ani námitka Combichrist "What the fuck is wrong with you people?" nepadla na úrodnou půdu, a tak klub pomalu osiřel. A jeho osazenstvo? Částečně taxíky, částečně nonstop, ale všichni s pocitem, že jsme si užili skvělou akci, která sice měla pár hluchých míst, ale dobře zaházených hromadou pozitivních dojmů. Jako závěrečná tečka se mi pořád vtírá úryvek textu XIII. století - "Nosferatu...is back!", a jelikož mi přijde celkem výstižný, tak ho tam nechám ;). Na viděnou příště... ;)
Pokud ještě nemáte dost fotek, najdete je v Galerii, jako vždy.
Komentáře
Přidat komentář