V létě 1816 se na jednom místě sešli lord Byron, Mary Shelley, Percy Shelley a John Polidori, aby neplánovaně stvořili hned několik děl, která se stala klasikou nejen hororového žánru.

Jestli vás zaujala tvorba originální rakouské kapely The Devil & the Universe a sledovali jste na našem webu články a rozhovory kolem ní, potom vám nejspíš neuniklo, že její aktuální album „Haunted Summer“ bylo inspirováno právě událostmi, které se odehrály v onom vzpomínaném létě poblíž Ženevského jezera. Tehdy se sešlo v jednom domě hned několik person, které se později zapsaly zlatým písmem do dějin gotické literatury a hororu jako takového.

Vila Diodati je sídlo, které stojí ve švýcarské obci Cologny. Její původní jméno zní Villa Belle Rive. Současného jména se domu dostalo až od lorda Byrona, jehož rodina byla vzdáleně příbuzensky spjatá s italským překladatelem Giovannim Diodatim, strýcem Charlese Diodatiho, blízkého přítele Johna Miltona.

George Gordon Noel Byron (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824)

Tehdy osmadvacetiletý lord Byron si sídlo pronajal od 10. června do 1. listopadu 1816. Skandál kolem opuštění jeho ženy, zvěsti o románku s nevlastní sestrou a narůstající dluhy – to byly hlavní důvody, proč musel baron v dubnu téhož roku navždy opustit Anglii. V květnu dorazil Byron k Ženevskému jezeru, kde se setkal s Percym Bysshe Shelleym (tomu tou dobou bylo 23), který tehdy přicestoval se svou budoucí manželkou Mary Wollstonecraft Godwin (později známou jako Mary Shelley), které bylo tehdy pouhých 18. George Gordon Byron se na inkriminovaném místě usadil se svým osobním lékařem Johnem Polidorim, pávem, opicí, psem a celou společnost doplnila ještě Maryina nevlastní sestra Claire Clairmont, s níž měl lord Byron ještě v Londýně taktéž pletky. I ta měla to léto sladkých osmnáct let.

Percy Bysshe Shelley (4. srpna 1792 – 8. července 1822)

Rok 1816 se zapsal jako „rok bez léta“. Bylo chladno, samá bouřka a jisté tři červnové dny byla naše pětice držena neustávajícím deštěm mezi zdmi vily Diodati. Co byste tak na jejich místě asi dělali vy? Určitě u krbu nechyběl alkohol, nechybělo laudanum, nechyběly dokonce experimenty s mrtvými žábami (inspirované Luigim Galvanim), ale pro nás je hlavní, že si naše talentovaná společnost našla čas na vyprávění strašidelných příběhů. Pročítala si antologii „Fantasmagoriana“ a ta je inspirovala k tvorbě vlastních příběhů.

Jak už většina z vás tuší nebo ví, právě tehdy se vlastně zrodil legendární „Frankenstein“ z pera Mary Shelley i „Upír“ Williama Polidoriho – snad první čistokrevný upírský příběh vůbec.   

Clara Mary Jane Clairmont (27. dubna 1798 – 19. března 1879)

„Fragment of a Novel“ je nedokončený příběh z roku 1819, který je jinak znám i jako „A Fragment“, či „The Burial: A Fragment“. Je to jeden z prvních textů s upírskou tématikou vůbec a autorem není nikdo jiný než lord Byron. Příběh sám vznikl právě na oné památné sešlosti roku 1816 a otištěn byl ve sbírce „Mazeppa: A Poem“. Co je však hlavní – na základě tohoto strašidelného příběhu vznikla klasická Polidoriho povídka „Upír“.

Mary Wollstonecraft Shelley (rozená Godwin) (30. srpna 1797, Londýn – 1. února 1851, Londýn)

Povídka Johna Williama Polidoriho „Upír“ („The Vampyre“) byla poprvé otištěna roku 1819 a stala se základním tesákem romantického upírského hororu. Hlavní postava příběhu, lord Ruthven, byla inspirována Byronem samotným a stala se předobrazem v budoucnu hojně využívané postavy upíra – gentlemana. V příběhu samotném se seznámíme s mladíkem Aubreym, který se s tajemným lordem Ruthvenem spřátelí i přes to, že jej předchází značně nelichotivá pověst. O tom, zda se zakládá na pravdě, se brzy chlapec přesvědčí na vlastní kůži. Povídku najdete v češtině třeba v antologii „Rej upírů“.

John William Polidori (7. září 1795 – 24. srpna 1821)

„Frankenstein; or, the Modern Prometheus“ (u nás pouze "Frankenstein") je román, který vyšel premiérově roku 1818 v Londýně. Jeho příběh budete nejspíš všichni notoricky znát. Mladý cílevědomý vědec Viktor Frankenstein v něm stvoří umělého člověka, monstrum ohyzdné podoby s nadlidskou silou. Nejedná se však o tupou zrůdu. Stvoření naopak trpí svou obludností, leč jeho snaha být člověkem se musí zákonitě zvrtnout v tragédii. Příběh byl nesčetněkrát zfilmován a patří k tomu nejcennějšímu v archívech gotického hororu. Viz třeba naše série o hororech studia Hammer.

Co vy na to? Co si takhle pronajmout chatu a uspořádat podobnou sešlost? Jste připraveni stvořit legendu?

vila Diodati dnes...

rukopis "Frankensteina" Mary Shelley s poznámkami Percyho Bysshe Shelley

mohlo by vás také zajímat

Březnové strašání

Srpnové strašání

CHYSTÁME NEJVĚTŠÍ OSLAVU NEOFOLKOVÉ A AMBIENTNÍ TEMNOTY V TOMTO ROCE!

Listopadové horornovinky