Sepsal:Paesant

Na české scéně často narážíte na akce, jež se honosí jménem slibujícím opravdový zážitek v rámci uváděného žánru. Často se vám ale pak nedostane toho, co jste od ní díky názvu logicky očekávali. Industrial Degeneration nebyla z tohoto ranku, ba naopak, svou "degenerační úlohu" splnila úspěšně na 105%.

Tento večer patřil především lidem, kterým připadá, že život na velkoměstě neposkytuje dostatek ruchu, řevu a stresu a tak je třeba to zas na nějakou dobu dopředu pěkně nashromáždit v hlavě. Někdo se ze stereotypního chodu pracovního týdne odreaguje voňavou koupelí za svitu svíček a poslechu meditačního halekání, jiný zas raději narve hlavu do rezavého sudu, aby ho posléze nechal projet systémem cirkulárek.

Čtvrtek 24.1. se tedy klub Bunkr stal úkrytem před světem středního proudu a dokázal, že underground v pravém slova smyslu ještě několik metrů pod zemí opravdu stále přežívá. Už jen z prostor bývalého protiatomového krytu sálá tak neuvěřitelně postapopokalyptická sklíčenost a deprese, že si každý, komu se někdy dostal do ruky starý dobrý Fallout prostě nutně musel připadat, že nukleární válka tam nahoře právě zuří. A kdyby vás to náhodou nenapadlo samo, zvuková stopa, kterou odstartoval první projekt večera S/M a podivná "postapoartová" image řady zúčastněných ruchomilců to ve vás ihned probudily.

Zmíněná formace S/M odstartovala něco před devátou poté, co byla stísněná stage patřičně technicky připravena - natáhlo se plátno před které se umístil správně oldschoolový diaprojektor navozující atmosféru hodin biologie na základní škole. Hudba, kterou členové?(nebo člen? kdo ví, pokud se jednalo o živou produkci, byla dokonale skryta za plátnem) zahájili degenerační večírek měla sice pomalý, mírně nezáživný nástup, ale nakonec vygradovala v celkem příjemnou kombinaci dark ambientu a utlumenějšího industrialu. Sem tam se objevil i nějaký ten náznak rytmu, ale nic co by s vámi pohlo nebo se v konkrétnější podobě zarylo do paměti. Nicméně za zmínku každopádně stojí promítané diapozitivy, které zřejmě jako jediné mohly dodat S/M svou specifickou podobu - tedy po vizuální stránce kombinace náboženských ikon střídané s čímsi co připomínalo malé pionýry komunistické Číny. Dále obrázky z vojenských táborů taktéž kdesi v asijském světě (netroufám si konkretizovat) nápadně připomínající záběry z MASH. Ovšem nechyběla ani známka japonské perverznosti, takže pokud jste byli trpěliví, zhruba v intervalu deseti slidů jste si mohli vychutnat goreové krváky ve stylu tradiční japonské malby.

Konec vystoupení už se mi poněkud ztratil, abych stihl frontu u baru v kratším provedení, chvíle pauzy umožnila rychle proběhnout zbytek prostor. Představa, jaký by asi byl krásný život pod zemí, kde máte možnost pendlovat mezi záchodem a shromažďovací místností a cestou obdivovat malebné "rourořadí" byla dost děsivá. Nicméně v reálu čekalo v klubu Bunkr slabší jedince něco neméně děsivého - one man show s názvem Vilgoč.

Vilgoč , to je jeden rachitický pološílený Polák, několik efektových krabiček na stole a zvuk, při kterém máte pocit, že vás právě převálcoval černobylský expres. Myslím, že hudební žánr noise se dá jen těžko vystihnout lépe než to tenhle chlapík dokázal během několika minut. Účel to splnilo dokonale. Polovina místnosti odešla, zbylí si zacpali uši čím jen to šlo nebo jen nevěřícně přihlíželi, protože jim zpětná vazba již během několika vteřin sluch na delší dobu odrovnala. Nicméně vydržet až do konce opravdu stálo za to. Vilgoč postupně poshazoval všechny efekty na zem, svíjel se nad lavicí v křečích a kromě pravidelného vazbícího podkladu nás zhruba v půlminutových intervalech obšťastnil "vokálním sólem".

Vezměte si skřípění brzdící lokomotivy, prožeňte ho distorzí, znásobte stem a pusťte si ho do sluchátek...tak nějak přibližně to těch pár minut jeho vystoupení vyznělo. No, zkrátka opravdový srdcař a to si zaslouží respekt. Ještě více pak ti, kteří to vydrželi po celou dobu a nerozutekli se po Žižkově.

Tak, spláchnout se nějakým tím pivem, vyšlapat točité schodiště, nadechnout se čerstvého pražského smogu (jaký to lahodný horský vánek oproti tomu co se drželo dole) a honem zpět, jestli už nezačaly Paprsky ing.Garina, na které taky většina zúčastněných dorazila.

Ne, ještě vše vypadalo na dlouhé přípravy, takže znovu na bar a hle...nastává problém, koho by napadlo, že skryto před zuřící jadernou válkou zapomnělo lidstvo na to nejdůležitější?cigarety!..Takže znovu po schodišti nahoru band, nadechnout, vyhlížet mezi hřbitovem a betonem restaurant a doufat, že se vše stihne i s panem inženýrem. No a ke všem rezavým šroubům, jistě že nestihlo. Nicméně ze sondování mezi účastníky jsem se dozvěděl proč. Kapela svůj set odehrála údajně během zhruba dvaceti minut a už si balila fidlátka (housle). A odpověď na otázku jací, že ti Paprskové byli - pouze to, že nejlepší léta má kapela překvapivě za sebou a i když se snažili, člověk, který zažil éru jejich původních koncertů si rád zavzpomínal, ale..nebylo to prý ono. Tak jsem snad zas tolik neprošvihl. Největší zážitek ale jednoznačně přinesla další, o něco mladší formace PPPP .

UPOZORNĚNÍ: Tato část reportu přístupná pouze starším 18 let :D

Schválně jsem se pokoušel zadat heslo "pppp" do vyhledavače, jestli náhodou nebudu mít to štěstí a nedozvím se něco o významu zkratky. První odkaz - Blog o Rapu..hmm...druhý - Pražská pedagogicko psychologická poradna...také né...třetí - www.ukazsex.cz ...

Tak po pravdě řečeno, z toho co jsem ve čtvrtek zahlédl se jednoznačně nejvíce přibližovala varianta číslo 3! PPPP je opravdu jak leckteří správně usoudili především o pornu, pornu pornu a zase pornu! Ale pozor, není to ledajaké porno...PPPP vzdávají holt fenoménu porna první poloviny 20.století a dělají to způsobem, který se může honosit nálepkou "nanejvýš artové!". Dobrá, asi ne každého zaujme sledovat přes půl hodiny za doprovodu improvizované hudby záběry na obšťastňující se generaci našich prababiček a pradědečků. Ale pokud hledíte čistě na technické provedení - tři staré páskové projektory, za kterými stojí tři performeři-asistenti a posouvají a prolínají rozlišné vrstvy obrazu na plátně doplňované barevnými filtry a pohráváním si s hloubkou ostrosti. To by byl mistrný videoartový kousek i bez toho retro porna.
Ale teď ke zvukové stránce - jak už jsem napsal, jednalo se víceméně o improvizovaný set s připravenými podklady. V pozadí znělo po celou dobu něco, co dokážu definovat nejlépe asi jako "magneťákový ambient" s občasnými klávesovými vyhrávkami. Žádné beaty, žádná chytlavá záležitost. Ale v tomto případě jen dobře, protože to ani nebylo třeba. Co se vám ale vrylo do paměti více než refrény leckterých zbohatlých textařů bylo mluvené slovo vycházející z gramců. Jednalo se o staré lekce angličtiny a němčiny na audiokazetách, jejichž úseky byly záměrně několikrát opakovány.
Vše dohromady se to dost špatně popisuje, ale představte si tři až čtyři různé probíhající projekce se záběry na groteskní soulož, do které se několikrát za sebou opakují fráze typu "This is Mike"..."Mike is my friend"... "what is his job".../skupinový sex/...popřípadě "gross, gross, gross.." /detail na přirození/...Vše uzavřel několikaminutový zpomalený záběr na "netradiční hru na klavír" (netřeba rozvádět)...Zvrácené, bizarní, nechutné...prostě geniální! PPPP jsou jednoznačně mistři svého stylu.

Po té troše erotiky na závěr se zanedlouho ještě rozezněl konečně nějaký ten industrial z reproduktorů, ale postapo-společnost se začala pomalu ale jistě rozcházet a tak jsme si šli naposledy vyšlapat schody nahoru a vrátili se do světa "tam nahoře".
Nu, to jsem se zase rozepsal a tak gratuluju, jestli jste se dopracovali až do konce. Ale co by člověk neudělal pro umění takového kalibru, že. Tak na viděnou zase příště s odreagováváním od blázince reality v blázinci hluku a šrotu.

Fotoreport: http://galerie.sanctuary.cz/thumbnails.php?album=44