Ash | 29.06.2018 19:55

S Johnem Lydonem, předákem Public Image Ltd., o punkových začátcích se Sex Pistols, situaci ohledně labelů, plánech do budoucna, oslavách čtyřicet let fungování kapely nebo o zážitcích z Prahy, si před pražským koncertem popovídal Pavel Zelinka.

DĚKUJEME BARUŠCE IZZ ZA PŘEKLAD!

SANCTUARY.CZ: JAK SE DNESKA MÁŠ, JOHNE?

John Lydon: Jsem vskutku živý, ke zklamání většiny vesmíru.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE STEJNÁ SITUACE JAKO U MĚ (SMÍCH). SPOLU S KAPELOU MÁTE 40. VÝROČÍ, JAK HO PLÁNUJETE OSLAVIT?

John Lydon: Napřed vydáním boxsetu a samozřejmě koncertováním po celém světě, takže těžkou prací. Tento rok budeme nahrávat i nové album, bude se toho tedy dít moc. Takže pokud považuješ těžkou práci za oslavování, tak jasně, budeme opravdu oslavovat. Dělám si z toho srandu, ale tvořím hudbu 40 let a ještě mi v žádném případě nedošel dech. A ani nemyslím, že někdy dojde. Takže za mě, a to jsem upřímný, na dalších 40 let!

SANCTUARY.CZ: TO SI UMÍM PŘEDSTAVIT.

John Lydon: Příroda mě stvořila dobře.

SANCTUARY: SUPER. VÍM O BOXSETU, VÍM O TURNÉ, ALE NEVÍM O NOVÉM ALBU.

John Lydon: Jo. Budeme nahrávat čas od času během turné. Určili jsme si na to nějaké dny mimo. Týden sem, dva dny tam, nějak tak. Snažíme se přenést tu syrovou energii živého vystupování do nahrávacího studia.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE BUDETE TESTOVAT NOVÉ PÍSNĚ NA TURNÉ?

John Lydon: Ne, nebudeme. Pokud znáš někoho, kdo vystoupí s novou nevydanou písní, tak je jasné, že je to hlupák. Song mu ukradnou. (smích)

SANCTUARY.CZ: TO JE PRAVDA.

John Lydon: Je to pravda. Dělo se mi to celý život a vážně nechci, aby se to stalo zase. A není to fér ani vůči fanouškům. Žijeme ve světě plném bootlegů a zlodějů, je třeba si na to dávat pozor. Nám ostatním to ničí kvalitu života.

SANCTUARY.CZ: S BOOTLEGY A PODOBNĚ TEDY NEJSI VELKÝ KAMARÁD?

John Lydon: Ne. Většinou jsou uboze provedené, jsou to vlastně jen padělky. Není v tom vůbec žádná láska. Je to jen o tom vydělat peníze na úsilí druhých. Ale už dost o tom.

Public Image Ltd. - Rise

SANCTUARY.CZ: NAŠEL JSEM INFORMACI, ŽE NEŽ JSI ZAČAL S PUBLIC IMAGE LIMITED, SITUACE BYLA TAKOVÁ, ŽE JSI MĚL BÝT HLAVNÍM ZPĚVÁKEM DEVO. JE TO PRAVDA?

John Lydon: Ne. Ale slyšel jsem o tom. Ta informace se objevila někdy v minulém roce, nikdo mi dřív nic takového neřekl. S lidmi z Devo jsem se setkal jen jednou, když jsem jel na Jamajku podepsat za Virgin Records smlouvu s regggae skupinami. Jednoho z nich jsem si všiml, jak stojí na balkóně a skrz závěsy kouká dovnitř jako nějaký úchylný špión (smích).

SANCTUARY.CZ: TVOJE SKUPINA JE, ŘEKNĚME, VÝZNAMNÁ POSTPUNKOVÁ VELIČINA. JAK VNÍMÁŠ TO OBDOBÍ, KDY SE Z PUNKU STAL POSTPUNK?

John Lydon: Já nemám rád žádné takové kategorie. Já se přesunul z jedné skupiny do druhé, od Pistols do Public Image, v té situaci to byly jen frakce. Nechtěl jsem se zařadit do žádné kategorie, nějakou vytvořit a ani jakkoli přispívat do rozdělování hudby a lidí, což kategorie dělají. Je mi to cizí. Nemůžu říct, že mám rád nějaký konkrétní žánr hudby. Mám rád všechny. Mám rád vše, do čeho člověk vkládá energii, to je pro mě pravý punk, otevřený všemu. Ale bohužel, jak víme, z punku se stalo klišé, už se uzavřel. Dokonce se uzavřel i přede mnou, což je hloupé.

SANCTUARY.CZ: VE SVÉ AUTOBIOGRAFII „ANGER IS AN ENERGY“ (VZTEK JE ENERGIE, pozn. překl.) POPISUJEŠ VIZI ZA VZNIKEM PIL – „KONSORCIUM STEJNĚ SMÝŠLEJÍCÍCH BLÁZNŮ, KTEŘÍ JSOU PŘIPRAVENI SKOČIT DO JINÉHO VESMÍRU BEZ JAKÝCHKOLI NÁSTROJŮ“.

John Lydon: Ano! Přesně to se stalo! A když už máš mít ambice, tak neomezené. Ale to nedoporučuju každému, my jsme si na sebe možná nabrali až příliš mnoho. Aspekt přátelství mezi PiL byl na začátku dost pokoušen, nahrávací labely kontrolovaly peníze a bez peněz není stabilita, takže tenkrát byl život dost složitý. Posledních 10 let jsme v situaci, kdy si osud určujeme sami, protože vlastníme svůj label. Není tedy žádná nahrávací společnost, která by něco kazila, děláme si, co chceme. Dřív jsem si myslel, že to prostě musím vydržet. Byl jsem svázán smlouvou z Pistols do PiL – nebylo tam nic změněno, dohoda byla předem daná, byl jsem v pasti. Bylo to strašně omezující, i když Public Image vytvořili úžasné věci, pořád jsme byli omezováni. Už nejsme. Vezmi si naše živá vystoupení, jak si můžeme dělat, co se nám zlíbí. Můžeme jít kamkoli, dělat cokoli. To je punk.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE TO, ŽE JSTE SI POSLEDNÍ TŘI ALBA VYDALI SAMI, JE NĚCO, CO JSTE S PIL CHTĚLI DĚLAT UŽ OD ZAČÁTKU?

John Lydon: Ano, to jsem chtěl. Ale byl jsem vázán smlouvou, tak jsem nemohl. Jenže já mám obrovskou trpělivost, čekal jsem na ten pravý čas a zachoval se tak, jak jsem se zachoval. Je dost složité mít vlastní label, ať si nikdo nemyslí, že je to jednoduchá věc, není. Zabírá to strašně moc času. Na druhou stranu je to čas dobře využitý. Každý z nás si musel projít průmyslem, který příliš nenahrává originalitě, dělá všechno, co může, aby ji potlačil. Je to politováníhodné, protože většina nahrávacích labelů začala působit kolem 60. let, kdy lidi byli ještě velice otevření experimentování. Je škoda, že spadli zpátky k honbě za penězi. A tady to je, já nikdy pro peníze nic nedělal. To mě nezajímá. Jsem rád, že dostanu zaplaceno za to, co dělám, ale to, co dělám, musí být upřímné a od srdce. To s sebou v průmyslu, který nemá rád svobodu myšlenky, přináší spoustu problémů.

SANCTUARY.CZ: PROTOŽE JE TO VÍCE PRŮMYSL, NEŽ HUDEBNÍ PROSTOR...

John Lydon: Ano. Hudební průmysl není založen na talentu.

Public Image Ltd. - Death Disco

SANCTUARY.CZ: PO VYDÁNÍ TŘETÍHO STUDIOVÉHO ALBA „THE FLOWERS OF ROMANCE“ JSI ŘEKL, ŽE V TU DOBU NEBYLO MOŽNÉ PŘESVĚDČIT BRITSKÉ PROMOTÉRY KE SPOLUPRÁCI. CO SE STALO?

John Lydon: To proto, že tady stále byl odkaz Sex Pistols. Očekávali nepokoje, které se ale nikdy nestaly. Vím, měl jsem za sebou label a měl jsem kolem sebe lidi, co mě podporovali... Byl jsem si pomalu ale jistě nejistý ohledně místa na hudební scéně. Byla to hodně těžká doba. „The Flowers of Romance“ není typické velké labelové album, že?

SANCTUARY.CZ: TO JE PRAVDA.

John Lydon: To jsem taky věděl. Dostalo se to dokonce do bodu, kdy se pozdrželo vydání. Pozdrželi první album PiL, pozdrželi „Flowers...“ Nakonec jsme to dostali ven a, jak nečekané, ze všech vyšly i úspěšné singly. Takže ať už mi dávali jakoukoli radu, vždy byla špatná. Ale zanechalo to škody, od té doby si lidé myslí, že je se mnou složité pracovat. No, ono vlastně je. Pokud se mnou chceš pracovat a chceš, abych dělal, co se mi přikáže, tak ano, bude to složité. Jestli se mnou chceš pracovat, protože chceš kreativní nápady, pak je to fajn.

SANCTUARY.CZ: V ROCE 1986 JSTE NAHRÁLI ALBUM S PRODUCENTEM BILLEM LASWELLEM, KTERÉHO MÁM OPRAVDU RÁD...

John Lydon: Jo, byl to odvážný krok. Chtěli jsme progresivní rock, heavy metal, a to s popovou citlivostí, protože miluju pop music, vždycky se k ní budu v nějakém bodě vracet. Některé myšlenky a emoce tu citlivost vyžadují, nemůžu hrát dokolečka pořád to samé, potřebuju různorodost. Můžu vzít 20 různých žánrů a roztrhat je na kusy, abych našel něco pro mě zajímavého. Podle mě hudba musí vystihovat pocity, které se snažím vyjádřit. Zpívám ze srdce, a to nemůžu, když se mi hudba zdá v jakémkoli smyslu neupřímná. Musí být v přímém vztahu s energií, kterou cítím v srdci a v duši.

SANCTUARY.CZ: JAK JEDNODUCHÉ ČI SLOŽITÉ BYLO, KDYŽ JSI BYL VE STUDIU S HUDEBNÍKY JAKO JE STEVE VAI NEBO RYUICHI SAKAMOTO?

John Lydon: Je jedno, jestli jsem s místnosti s lidmi, kteří neumí hrát na nic, nebo umí hrát na všechno. Pokud mají dobrou osobnost, jsem spokojený. Vždycky jsem to tak měl. Muzikantství je až na druhém místě, na lidech jako takových mi záleží. Já taky neumím napsat něco pro orchestr.

A není to jen o tom. S Billem Laswellem jsem se dal dohromady už při spolupráci s Afrikou Bambaatem na jedné z prvních hip hopových nahrávek.

Public Image Ltd. - Disappointed

SANCTUARY.CZ: ANO. NAPROSTO LEGENDÁRNÍ.

John Lydon: A tak jsme dál pracovali spolu. Začali jsme dělat na další nahrávce s The Golden Palominos, což nakonec vedlo k albu „Album“. Nebyl to vůbec záměr, ale za všechny tři situace byl moc rád. Když jsem vydal album „Album“, neřekl jsem mu, kdo na něm hraje. Když se rozhodli vykopnout mě od labelu, vyhodili tím taky Gingera Bakera, Ryuichi Sakamota, Steva Vaie a tak dále. Což z jejich strany byla obrovská hloupost. Ukázalo mi to, o čem labely opravdu jsou - jen o jménu, ne o obsahu. Takhle jsem pracoval i s lidmi z amerických labelů, kteří nahrávce vůbec nerozuměli, ani ji nechtěli vydat. Řekli, že se to nehodí do žádného jejich rádia (smích). To vážně? Udělal jsem i přímo taneční píseň a oni mi řeknou, že ji nemůžou zahrát? Nikdy to ani nezkusili. Báli se. Báli se, že tím otevřou dveře naprosto jiné alternativní muzice, taková byla jejich teorie. Tak se zbavili mě a všechny své peníze dali do Metalliky. To je trochu zvláštní investice. V rámci hudby a jejího vývoje mi to přišlo jako dva kroky zpátky.

A pokud něco, co říkám, zní arogantně, není to účel. Říkám fakta a pravdu v každé situaci, mám svou hrdost. A jedna z věcí, na které jsem u sebe pyšný nejvíc, je pravdomluvnost. Musím existovat vně a i mimo průmysl, který neustále lže a zkresluje skutečnost. Jsou zvyklí pouštět ven falešné bohy. Chápej, když už mám mluvit s bohem, můžu mluvit s tím pravým, prosím?

SANCTUARY.CZ: JASNĚ! JSEM TADY! POSLOUCHÁM (SMÍCH).

John Lydon: Jen říkám, že přemýšlím nahlas. Kvůli tomu netoleruji organizovaná náboženství jako instituce. Žádný člověk nemá právo mi vykládat, že za mě mluví s Bohem. Totéž s politikou, s politiky je to stejné. Nenechám nikoho, aby ze mě udělal svůj nástroj.

SANCTUARY.CZ: ALE JAK TO UDĚLAT?

John Lydon: Když ti řeknou, ať děláš to, co chtějí, tak prostě ne, nedělej to. Takhle jednoduché to je. Dělal jsem to tak od samotného začátku s Pistols, byl jsem v parlamentu souzen za zradu monarchie, která se tehdy ještě trestala smrtí. To kvůli písním jako „God Save the Queen“ a „Anarchy in the UK“. Byl jsem zkrátka proti všem těmhle institucím a dodnes jsem tady. Ne že by mě začali nějak zbožňovat, to ne, po tom ale ani netoužím.

SANCTUARY.CZ: PROČ?

John Lydon: Protože nechci být součástí systému, který je plný sraček.

SANCTUARY.CZ: POJĎME TEĎ MLUVIT O SOUČASNOSTI PIL. HRAJEŠ SE SMITHEM, EDMONDSEM A SCOTTEM FIRTHEM. JAK DŮLEŽITÍ PRO TEBE A KAPELU TITO ČLENOVÉ JSOU?

John Lydon: No, momentálně opravdu hodně. Jsme velmi dobří přátelé, vzájemně si věříme a respektujeme se, jsme si velmi blízcí. Skupina se tak nachází ve skvělé situaci. Jsme nadšení, že spolu můžeme pracovat, jsme šťastná skupina lidí. O něčem takovém jsem vždycky snil a teď to mám. Bruce a Lua znám většinu svého hudebního života. Ušli jsme dlouhou cestu, známe se z různých kapel, takže to bylo jednoduché. Scotta jsme přizvali, protože si myslím, že má za sebou spoustu zajímavé práce, dělal s různými lidmi od Steva Winwooda až po Spice Girls. Takovou otevřenost mám v životě rád! Žádné snobství, souzení, jen otevřené srdce a otevřená mysl. Je to úžasná lidská bytost. Velmi ho respektuji.

SANCTUARY.CZ: TO JE TEN DŮVOD, PROČ JSI V NĚJAKÉM ROZHOVORU UVEDL, ŽE TEĎ JE TO OBDOBÍ, KDY JSTE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ? OBDOBÍ, NA KTERÉ JSI NEJVÍC HRDÝ?

John Lydon: Ano. Momentálně ano. Za posledních deset let toho bylo hodně negativního, těžkého, práce byla ubíjející, snažili jsme se poprat s egomaniaky, nesmysly, byla tady samá lež a samý zloděj. No, myslím, že to za to čekání stálo. Teď jsem se slušnými lidmi, těžce pracujeme na tom, co děláme, a děláme dost na to, abychom přežili. Čím víc pracujeme, tím lepší situace je. Miluju těžkou práci, nacházím v ní své srdce a duši. Nejsem jedním z těch lidí, kteří by usnuli na vavřínech, nebo by byli spokojení s tím, co zatím udělali. Takže představa oslavování 40 let mi přijde absurdní, protože mám před sebou minimálně dalších 40. Nepřestanu s psaním písní, dokud neumřu. Když píšu, přímo to odráží mé životní zkušenosti. To je můj plán. Dejte mi důvěru a já celému světu slibuju, že ji nezneuctím, ani jsem to nikdy neudělal.

SANCTUARY.CZ: MIMOCHODEM, KOLIK PÍSNÍ PLÁNUJEŠ PRO NOVÉ ALBUM?

John Lydon: Ještě nevím. To zjistím ve studiu.

SANCTUARY.CZ: TAKŽE ČEKÁŠ NA STUDIO.

John Lydon: V hlavě mi to nekontrolovatelně běží. Vymyslím to ale společně s ostatními. Dřív se to nepočítá.

SANCTUARY.CZ: DOBŘE. TAKY JSI ZNÁMÝ JAKO VIZUÁLNÍ UMĚLEC. POŘÁD MALUJEŠ?

John Lydon: Ano. Rád kreslím podle toho, co je na albech, která vydáváme. Vždycky jsem to tak měl. Od Pistols dál, obsah alba musí odrážet obal. Když jsem začal kupovat nahrávky, to mi bylo nějak 7 nebo 9 nebo tak nějak, vždycky mě přitahovaly obaly alb. Pro hudbu jsou důležité ve spoustě věcí a pořád si to myslím. Musíš vizuálně odrážet to, co děláš, stejně jako orálně. No, nebo ne orálně. Zvukově (smích).

SANCTUARY.CZ: (SMÍCH) TO JE LEPŠÍ.

John Lydon: Jo, neprovozuju tady porno stránku.

SANCTUARU.CZ: JE TO PRO ČESKÉ VEŘEJNOPRÁVNÍ RÁDIO. AUDIOVIZUÁLNĚ TO BUDE LEPŠÍ (SMÍCH).

John Lydon: Miluju to. Ale kreslím jen, abych vyjádřil něco, do čeho jsem taky zapojený. Nemám rád umění samotné. Nemám rád psaní samotné. Mám je rád všechno zkombinované dohromady a to umožňuje hudba. Slučuje všechny aspekty svého charakteru do jednoho, do smyslu života. Snažím se být tak přesný ve vyjadřování obsahu, jak to jen jde. A zjistil jsem, že v angličtině není dostatek slov, vlastně v žádném jazyce jich není dost, abys mohl vyjádřit své vnitřní pocity, dokud je nezkombinuješ s hudbou. Byl to jeden z největších objevů mého života.

Public Image Ltd. - Home

SANCTUARY.CZ: A POSLEDNÍ OTÁZKA, KTEROU JSEM SI PŘIPRAVIL - NAŠEL JSEM JEDNU Z TVÝCH ODPOVĚDÍ, KDE ŘÍKÁŠ, ŽE JSI NA SEBE VŽDY NAHLÍŽEL JAKO NA SVÉHO NEJVĚTŠÍHO NEPŘÍTELE.

John Lydon: Ano.

SANCTUARY.CZ: PROČ?

John Lydon: Protože jsem vůči sobě velice kritický. Předpokládám, že je to z přirozené stydlivosti, kterou jsem zdědil. Vždycky se až příliš analyzuju. Mučím se pochybami sám o sobě. A pak vstanu, jdu ven a napravím to. Nechci být drzý, ale zjistil jsem, že nepotřebuju psychiatra, aby vyřešil své problémy, já sám to udělám zadarmo. Je hodně důležité být schopný přijít na to, co děláš špatně, a přiznat si to. Je to ten největší úspěch. Jakmile se ti to podaří, můžeš se dostat na místa, o kterých jsi dříve jen snil. Svět integrity a empatie vůči ostatním lidem. Svět mnohem méně odsuzující, protože opravdu nemůžeš soudit jiné lidi, dokud první nebudeš soudit sebe. Je to starý koncept, ne? Řekl bych, že biblický. Jak můžeš milovat ostatní, dokud neumíš milovat sebe.

SANCTUARY.CZ: TO JE PRAVDA. MUSÍŠ SÁM SEBE MILOVAT PRVNÍ. MUSÍM ŘÍCT, ŽE KDYŽ SPOLU MLUVÍME, MÁM O TOBĚ PŘEDSTAVU JAKO O VELMI ŠŤASTNÉM ČLOVĚKU.

John Lydon: Jo.

SANCTUARY.CZ: JSI TEĎ ŠŤASTNÝ?

John Lydon: No, snažím se být. Mám svoje chvilky. V nedokonalém světě se objeví dokonalé emoce. V životě se snažím najít, jako řešení banality a krutosti, nějakého hrdinu. Nezesměšňuju humorem jen sebe, ale vše, s čím přijdu do kontaktu. Nemyslím si, že bychom sebe, jakožto živočišný druh, měli brát příliš vážně. Lidé, kteří se neumí smát, jsou většinou diktátoři a víme, kam nás pak vedou. Nikdy nevěř nikomu, kdo nemá smysl pro humor, protože takoví lidé jsou opravdu temní.

SANCTUARY.CZ: TO ANO. DĚKUJI, JOHNE, ZA VŠECHNY ODPOVĚDI A VELICE SE TĚŠÍM, AŽ TĚ V ČERVENCI UVIDÍM V PRAZE.

John Lydon: Díky, kámo! Super! Tenhle tlustý darebák Johnny Rotten se už nemůže dočkat, až tam bude (smích).

SANCTUARY.CZ: A MY NA NĚJ ČEKÁME!

John Lydon: To je ale nadšení, plné dobrého smíchu. Mimochodem, zbožňuju Prahu. Miluju to město, má skvělou atmosféru.

SANCTUARY.CZ: MÁŠ V PLÁNU UDĚLAT SI NĚJAKÝ VOLNÝ ČAS, ABY SIS PRAHU UŽIL?

John Lydon: Nemyslím si, vypadá to, že budeme přes noc cestovat dál. Ale kdybych mohl mít volný den, nejraději bych ho trávil v Praze. Taky je tam pár ochodů s nahrávkami… jestli tam teda ještě jsou. Nepamatuju si ulice, ale mám je někde napsané. Rád kupuju vinyly, když jsem na turné, je úžasné, když najdu nějaké vzácné kusy.

SANCTUARY.CZ: SAMOZŘEJMĚ. SPÍŠE Z BAZARŮ NEŽ NOVÉ?

John Lydon: Když je to na vinylu, beru téměř vše. Nejsem hudební snob, ale zbožňuju, kolik detailu můžeš z vinylu dostat. Žádný moderní mechanický nebo technický přístroj se k něčemu takovému nemůže nikdy přiblížit. Všechno je to ve zvuku. Miluju tu upřímnost, ten detail, který je na vinylu. Ani nezáleží na tom, kdo zpívá, pokud to, co říká, myslí upřímně.

SANCTUARY.CZ: JE TO TAKOVÝ TROCHU FETIŠ.

John Lydon: Je to posedlost. Detaily! A ty mi vinyly poskytují.

SANCTUARY.CZ: DÍKY MOC, JOHNE, ZA TVŮJ ČAS. BRZNY NAVIDĚNOU V PRAZE, KDE SI MŮŽEŠ UŽÍVAT VINYLY A MĚSTO.

John Lydon: A hlavně vždycky peace… nevěř ani tolik v peace jako spíš v piss off (smích).

SANCTUARY.CZ: TAK PŘEJI HEZKÝ DEN. AHOJ!

John Lydon: Nemůžu se dočkat, až budu zase hrát před pražským publikem. Je skvělé. Cítím se tam jako v opeře, díky všem těm emocím. Tolik historie. Velkolepé.

SANCTUARY.CZ: TO ROZHODNĚ BUDE.

John Lydon: Dobrá, to si ověřím.