Report Vám přináší: Paesant a Lyrel

Letošní GP Brno byla krásnou ukázkou toho, jak jsou jinak mírně lenošiví gotici z různých končin republiky schopni slétnou se a shromažďovat se jako netopýři na ovocný salát. A že těch netopýrů bylo na každém rohu požehnaně jak v období páření, ale nebudeme předbíhat!
Začátek akce byl stanoven na úder sedmé hodiny večerní ve Favalu na periferii města. Nicméně již o dvě hodiny dříve se to na hlavním nádraží hemžilo černokněžníky, bubáky i hastrmany, jako by Mikuláš tento rok přišel již o dva týdny dříve. Pražští, ostravští a další hosté se na autobusové zastávce začali přičleňovat k domácím a společně pak vystrašili cestující linky směr stanice Velodrom.
Na místě nás však s mírným skluzem čekala fronta na vstup a dovnitř se vpouštělo netradičním způsobem ve skupinkách zhruba po pěti. To přidávalo akci ještě více na charakteru soukromého dekadentního večírku a skoro jste nabyli dojmu, že bez černé kápě nebudete dovnitř vpuštěni.
Ve srovnání s předchozím místem konání byl Faval music circus příjemnou změnou a svými interiéry dokázal rok od roku se množící gotiky a gotičky relativně slušně pojmout.
Uvnitř se to v záři svíček a zmiňovaných netopýrů odrážejících neonovou záři začalo hýřit modely pokrývající kromě klasické zimní čenočerné kolekce i červené či bílé variace a rozhodně bylo na co koukat. Někteří sice vypadali, že si právě odskočili na moment nakouknout z koncertu blackmetalových bijců z Dark Funeral, ale jinak klasická gotická romance k charakteru GP Brno odjakživa patří a také ji v pravdě sluší.

Pořádná fashion show ale teprve měla přijít. Na podium byly navěšeny provizorní kusy látky, které měly navodit teatrální atmosféru a večer byl zahájen v duchu prezentace Gothic Habitus modelů. Tento internetový obchod se za dobu své působnosti stal díky kreativitě jeho tvůrkyně Raveny předním dodavatelem klasickou cestou zhotovovaných oděvů pro gotiky. Jeho sortiment se silně rozrostl a na akcích se představuje stále častěji. Jen možná škoda, že přehlídka byla založena v podstatě jen na živoucích modelech a o nějaké poutavé choreografii se příliš hovořit nedalo. Fotoaparáty dohasly a publikum se potleskem rozloučilo s modelkami i jejich krotitelkou. Na podiu se to začalo hemžit, přišel čas na hudební část večírku.

Za nedlouho ze tmy vyklouzla čtveřice melancholických gothic rockerů Alvaréz Peréz, aby nás oblažila svým playlistem plným procítěných hitovek. Vystylovaná, načesaná pánská sekce Yyan (kytara) a ell Pollo (elektronika) jako vždy dotvářeli imageově silné zázemí pro charismatické dámy Ellen (vokál, baskytara) a Ralucu (klávesy, doprovodný zpěv). Kdo by měl problém u AP poznat, kdo že je tady vpředu, tentokráte mu jasně napomohla signální extravagantní stříbrná paruka madam Ellen, odvážný krok na naší scéně!:)
Protože jsem měl tu čest už párkrát vystoupení temných brněnských rockerů shlédnout, nemůžu říct, že by mě nějak zvlášť překvapili. Každopádně pro milovníky darkrockových pomalých kytarových riffů podkreslených atmosferickými klávesy s dominantním, velmi charakteristickým až psychedelickým zpěvem jsou Alvarézové zaručenou cestou ke kvalitnímu zážitku. Jediné s čím jsem měl trochu problém byl právě zmiňovaný dominantní zpěv, který byl zřejmě kvůli špatnému nazvučení dominantnější než by se slušelo. A tak jsem raději s větším nadšením vychutnával tišší pasáže s krásně zabarveným doprovodným zpěvem. AP dohráli a černokněžníci se rozutekli schladit rozněžnělá srdce domácím pivovarem.

Jestliže byl až dosud v sále malinko znuděný klid a publikum bylo spíš vlažné (a mohla zato zase nevyplněná mezera mezi koncerty, škoda, že nikdo nepustil alespoň reprodukovanou hudbu), s příchodem drážďanského bandu Expretus se publikem rozlilo vzrušení plné očekávání a pod scénou se mačkal prozatím nevídaně hustý dav. Když už napětí skoro jiskřilo, tlumená světla se zapálila do červené a zelené, reprobedny se zachvěly a hned první tóny jasně ukázaly, že tohle bude prostě nářez. Na pódium mezitím vkročil éterický Andre Alabaster, zpěvák a autor textů a kotel se rozproudil. Expretus je mnohaletá hudební stálice a my jsme měli to obrovské štěstí, že jsme je tentokrát mohli slyšet s živými bicími a nejen se syntetickými rytmy. Zvuk působil plněji a živěji, a i když se bubeník ne vždycky trefil, na kvalitě to ničemu neubralo. Sálem se nesl gothic rock se silným nábojem, kapela ukázala, že to s divákem umí, hrála energicky, skvěle pracovala s jednotlivými nástroji, melancholickou kytarou, výraznou basou a jednoduchým, dobře čitelným, ale nikoliv nudným podkresem (experimentu se nikdy nebáli). Přesto tváří a duchem bandu zůstal André sám. Jeho nadšením a živostí se dav brzy nakazil a kromě paření se hromadně zpívaly refrény. Nebylo se tedy čemu divit, kdy sálem zaburácelo: ?need one more? a přidávalo se.

Pokud Expresus neznáte, podívejte se na stránky http://www.expretus.com/, na kterých je i odkaz na jejich MySpace, hvězda deváté WGT si svým přirozeným charismatem získala Brno a já jen doufám, že jsme je u nás neviděli naposled.

Aplaus pomalu dozněl a uřícení gotici se vydali ulovit si nějaké to pivko. Scéna se mezitím začala měnit a nabírat známou podobu...dva pulty, plátno...a i kdyby jste nečetli program, bylo by vám jasné, že teď přijde Tábor radosti. Ještě než se oba pánové zamaskovali, stihla jsem si znovu obejít Danteho kresby vystavené ve vedlejším sále, pobrat pár sklenic, pozdravit pár lidí a už slyším hřmot elektroniky. K TR musím říct, že i když nepřinesli nic nového ve stylu, nebyla z nich cítit ani únava, ani "ohranost". A oproti minulým ročníkům GP bylo vidět, že si na popularitě polepšil. Pro mě to byla srdcovka, Tábor radosti zahrál své nejznámější a nejsilnější hity a po předchozím paření se publikum uvolnilo a otevřelo, nechalo se polapit hutným ambientem a několik dívek předvedlo stylový ghost dance. Bohužel i přes hřmot sálu TR nepřidali a odpluli v závalu umělé mlhy.
Chvíli ještě trvalo, než se stageová část klubu probrala z hypnotické performance štamgastů brněnské Gothic Party Tábora Radosti. Druhá barová část zato vřela bujarým hlukem těch, které dění na podiu zrovna nezaujalo.

Další pauza byla jen krátká, na pódium vstoupila spoluorganizátorka v krátkých šatech a losovala se tombola. Pojali to dobře, losovalo se rychle, žádné zbytečné vyřvávání a opakování čísel, hezky se počítalo do desíti a pak smůla. Lístky s číslem "tisk" bohužel nic ani tentokrát nevyhrály, tak snad příště:)

S produkcí živé hudby a výherním šílenstvím se skončilo tedy něco před 12 hodinou a předmětem diskuse se stala jednoduchá otázka "a co bude dál?".
Slíbená afterparty mohla přinést cokoliv a záviselo teď už jen na člověku za DJ pultem jaký bude osud těch, kteří ještě neupadali únavou či nepřebrali tamějších lihovin. Přiznávám se, že jsem se obával setu gothic a deathrockových kapel, které si rád poslechnu v denní bdělosti, ale na noční párty zapůsobí nadměrně mrtvolným dojmem. Pak mě i ostatní ale nakopla nevídaná vlna uchu a tančícímu tělu velmi líbezné rázné elektroniky s našlapanou rockovou úderností. Ještě překvapivější byla rychlost, se kterou se zaplnil tančící parket a počet návštěvníků, kterým výběr přišel stejně po chuti a rozhodli se příkladně strhnout bariéru studu a vybít stávající energii tancem. Zazněla řada výborných remixů skladeb skupin například jako Siouxsie, které potěšily příslušníky jak staré, tak nové generace.

Co se mě osobně týče, nejvíce si mě z DJ setu získali coverem na píseň Warm Latherette v podání Trenta Reznora za klávesy a Petera Murphyho jako vokalisty. Po pravdě jsem vůbec nečekal, že bych ho měl kdy tu čest na jakékoliv z domácích akcí vychutnat. Za sebe dávám nejen díku tomu GP afterparty 10 z 10bodů vydařené atmosféry a vzdávám se nadobro předsudků o konzervativnosti akce.

Jediný problém byl v naší životnosti, která vyprchala asi se třetí hodinou ranní. Pak už cestou znaveným tělům nepomohly ani chemické životabudiče. Zbývalo už jen zažít tradiční komickou situaci v šatně "no ten kabát, takový ten černý dlouhý" a vydat se na cestu domů proslulým brněnským nočním rozjezdem...

Fotky jako vždy v naší Galerii