Kootcha | 24.02.2016 12:04

Jak to panu Papalescu, Van Krbetzovi a dalším slušelo ve vršovickém klubu? Přečtěte si sami...

Stal se ze mě junkie, závislý feťák, který když pravidelně nedostane dávku Papalescua, nedokáže bez absťáku s běžnou hudbou žít. Agresivní rezidua jeho analogového ztělesnění v mém mozku mi neustále připomínaly: „Jdi do Café v Lese, tam dostaneš dávku toho nejčistšího, co se dá pořídit.“ No, a protože MOOGa není nikdy dost, vyrazil jsem pln očekávání do Vršovic. Již přesně ani nevím, jak je to dlouho, kdy do Rock Café zavítal tenhle pardubický ansámbl, ale už to budou tři nebo čtyři roky. K mému velkému smutku nedorazila z důvodu maximální pracovní vytíženosti v divadle obsluha reaktoru, kapelní C-3PO, Čapkova první vize robota – operátor SM24. Projekt je tím pódiově velmi ochuzen, ale to se nedá nic dělat.

Hipsteři v Krymské nějak zapomněli v sále (no v sále… ve sklepě) zatopit, což pro jejich děvčata, zabalená do hnědých vytahaných pletených svetrů nebyl problém. Díkybohu neprobíhal souboj mezi čistým vzduchem a absencí deodorantů, protože zpotit se v té ledové ratejně opravdu nešlo. Mohli jsme se sejít ve větším množství, ale na příjemnou atmosféru to stačilo. Byl jsem rád, že jsem po dlouhých letech viděl Sifona z WWW, který si přišel poslechnout podobně postižené kolegy, a dle jeho výrazu a slov po koncertě, byl nadmíru uspokojen.

Magnetik

Celá show byla ve srovnání s minulými vystoupeními energeticky značně nabitější. Nějak mi přijde, že Magnetik je konečně projekt, který dozrál do polohy, kdy se hudební principál Papalescu opravdu baví. Ve Vanesse, Gun Dreams, Nihilistech i Die Alten Maschinen musí dodržovat určitý hudební i vizuální face, jasnou stylizaci. To v nynějším Magnetiku tolik nedělá a je to velmi znatelné. Dá se říct, že odložil ten odosobněný biomechanoidní výraz a už se jen usmívá, mačká klapky, přes controller neustále moduluje synťáky a přesně deklamuje text. Oproti minulým show pánové ubrali temnoty. Zdá se to být takové barevné, zajímavé a fakt se nebojím říct, že chvílemi veselé. Nedrží koncert pohromadě tou jednou, jasně danou linkou jako dřív, ale je to teď velmi košaté a zvukově neskutečně nabité. Rozhodně je změna v tom, že pod pódiem se jenom nepoklepávalo hlavou, ale zcela regulérně tančilo. To jsem u Magnetik zažil poprvé.

Rozhodně na to má obrovský vliv další subjekt – patrně člověk – podstatná část kapely, dechovo-klávesová sekce a Moimirův dlouholetý kolega Petr Van Krbetz. Myslím, že právě on je hlavní důvod, proč mi tahle show přišla tak uvolněná. On je až nakažlivě posedlý hudbou a prožívá ji tak, že to ve mně vzbuzuje libé pocity. Je logické, že tuhle náladu přenáší jak do publika, tak i ostatním v kapele. Jeho práce se saxofonem a midi wind controllerem je výjimečná a přísahám, že nemám v oblibě žádnou jinou kapelu, kde by bylo tolik sága a mně to nevadilo!

Koncert nemůže začít jinak než silným intrem. Pro druhou desku jej namluvil titán českého dabingu Radovan Lukavský těsně před svou smrtí. Jeho podmanivý hluboký hlas nás ihned přenesl do světa Ikarie XB-1 a nastínil, co se bude zhruba hodinu dít. Já měl zážitek rozdělen na tři části. První třetina zhruba po „Tripods In The Storm“ a poslední třetina zhruba od „Onyx“ mě bavily nejvíc. Prostřední část mi tak nějak zapadla v překladu. Do jisté míry za to mohlo použití živé kytary, které bylo ve srovnání s klávesami a ságem zbytečně jednoduché. Nehodnotím, jestli Mitsuko na kytaru hrát umí, nebo ne, ale do mých uší se ty struny nějak nevešly. Prostě mě tři čisté barre akordy na levnou kytaru moc neoslovily. To byl asi jediný zádrhel a nutno podotknout, že možná jenom můj.

Magnetik

Nejvíce mi utkvěl v paměti Papalescův vokál. Když se, do jím generovaných synth ploch ozval dokonalý robotický hlas, zosobněné alter ego Isaaca Asimova větou „We Are Magnetik“ nebo „Charge Your Battery“, tak se mi pokaždé sevřelo hrdlo, jak se mi to leebilo. Když se poprvé ozval „Automobile“, tak jsem si zavíral spadlou čelist rukou. Mirek moduluje svůj hlas vocoderem Roland V-Synth a já se toho pokaždé nemohu doposlouchat. Pochopitelně má každá kapela své vzory a i když je Magnetik nadmíru originální, tak Moimirova vizuální spřízněnost s Florianem a hudební s Kraftwerk je zřejmá. A coverem „The Model“ se kapela k tomuto Kling-Klangovskému odkazu hrdě hlásí. Tíha celého koncertu ležela na třech deskách („Magnetik“ 05‘, „Wells“ 07‘ a „Projektor“ 10‘), překvapivě se neobjevila ani jedna věc z desky „Laudanum“ 08‘. To vše z jediného důvodu, disk z roku 2008 je natolik ambientní, že se nehodil do nynějšího formátu živého hraní.

Zcela na místě je srovnání s Die Alten Maschinen. Když nad tím přemýšlím, tak hudebně je rozdíl viditelnější. Zásadní je experimentálnost a abstrakce Magnetiku versus až rocková čitelnost dynamického electro-boogie Starých Mašin. Daleko menší rozdíl cítím v příběhu. Magnetik zve k sondě do mimozemské Války Světů, nahlíží do světa nekromorfních tripodů nebo hledá v technologiích jakýkoliv náznak lidskosti a citu, který je zatím vlastní jenom živým bytostem. Podobně tak Maschinen, kteří jsou do světa umělé inteligence, robotiky a technologií, ponořeni ještě hlouběji.

Velký rozdíl je v možnostech důkladně vypointovat song. Myslím tím omezenost počtu slov. U Magnetik je za celý koncert zhruba tolik textu, jako v jediné písni Mašin, tudíž je možnost vysvětlení čehokoli značně složitější. Tím vůbec nechci říct, že texty, ktere nejsou dlouhé, jsou špatné, ale logicky nedostanete velké sdělení do čtyř slov, místo čtyř slok a pěti refrénů. Na druhou stranu mi stačí ke štěstí a okamžitě jásám, jen co se z vocoderu ozve „Eins, Zwei, Drei, Vier…“ Hmm, já vlastně žádné textové sdělení nutně nepotřebuji, stačí, když mi ten celkový feel otevírá hubu nadšením.

Magnetik – Morgenstern

Tento Bradburyovský koncert byl opravdu dobíječ baterií a zároveň nejpříjemnější seštelování všech dostupných mechanik, dokonale vyčištěný motherboard…. prostě absolutní generálka provedená lidmi a ne robolinkou v továrně. Klidně bych v rámci repase zvládl dvojnásobné stopáže tracků, protože klidný a zamyšlený Magnetik začíná stavbou koncertu morphovat do „lehce taneční“ kapely a já bych si ten mejdan chtěl užít mnohem déle.

MAGNETIK