Pavel Zelinka | 05.03.2018 22:02

Na první velký tvrdě elektronický koncert roku 2018 jsme si museli chvíli počkat. Doufáme, že nakonec čekání stálo za to. Více už v podrobnější reportáži, která temně elektronický masakr o třech dějstvích v pražském Rock Café rozebere podrobněji.

Funker Vogt, Cephalgy, Gaping Chasm
Praha, Rock Café, 23. 2. 2018

Pavel Zelinka:

Začněme domácími Gaping Chasm. Roman „Ergo“ Petro vede tento projekt s přestávkami více než dvacet let. Vtipná je skutečnost, že první kazetu vydal v roce 1995, stejně jako headlineři večera, Němci Funker Vogt. Jeho doménou je EBM s puncem 90. let s výraznými bicími, zkresleným sloganovým vokálem a táhlými melodiemi. Na rozdíl od koncertů z devadesátých let se Roman prezentuje ve výrazně „živé“ sestavě s hostujícím elektronickým bubeníkem a kytaristou/klávesákem. Osmiskladbový set znovu vytáhl na svět trvalkou "Shadows" známou už z devadesátek, tvorbu z dekádu staré desky „Fragments Of War“ připomněla věc "Another Day In Paradise", ale prim hrála nová tvorba. I ta se drží v podobném duchu, snad jen s větším důrazem na využití elektronické kytary.

Ne ovšem ve smyslu sázení kyl v duchu KMFDM, ale v mnohem pro žánr netradičnějším způsobem. Gaping Chasm tento večer dorazili s novým zvukařem, který možná i pro časový pres na zvukovku namíchal projektu docela nezvyklý sound. Razantní bicí byly částečně změkčené, naopak kytara rockově řezala, a tak jsem se přistihl, že tu a tam mne napadají příměry k temnější poloze Precedensu nebo OK Bandu. Zajímavé, i když ve výsledku Roman asi neměl v úmyslu nás poctít právě takovou hudební hostinou. Zvuk si ke konci vystoupení sedal a v závěru, především vepředu před pódiem zařezával, jak měl. Jsem zvědavý na dvě věci: na řadu skladeb, které zatím nevyšly ve studiové podobě, a na další koncert, který už jistě bude vyladěnější, a tudíž bude mít ještě větší schopnost pohltit návštěvníky svou jedinečnou atmosférou. A aby bylo jasno, i přes výtky se rozhodně nejednalo o podprůměrné vystoupení.

Demi Mortuus:

Dvojice Cephalgy se v Praze představila jako dokonalý support v pravém smyslu slova. Publikum sice dokázala pobavit a často i roztančit, ale nebyla natolik dobrá, aby byť jen náznakem mohla šlapat na paty headlinerovi večera. S loňskou novinkou „Gott Maschine Vaterland“ v zádech k nám pánové z Drážďan dorazili ve dvou a i vinou zvuku, který mi na taneční muziku neustále přišel příliš potichu, chvíli trvalo, než mi začalo škubat v nožkách. Přitom mě nová deska zvukově docela baví a show začala právě novými kousky. Jenže působila od začátku tak nějak sterilně a ke škodě věci si tak trochu nesla stigma karaoke zábavy, kterou nevylepšil ani Jörg, který je s mikrofonem příliš statický a pražské publikum jej právem překřtilo na íbíemkového Doktora P.P., jemuž jako by z oka vypadl.

Trošku netypicky na sebe tak strhával většinu pozornosti jeden ze dvou chlapíků od kláves, který s hlavním mozkem projektu přicestoval do našeho hlavního města. Ten sladil svítící neónové véčko konstrukce svého nástroje s modře zářícími paprsky, které pročesávaly publikum z jeho brýlí. Navíc se proti šéfovi kroutil mnohem živelněji a staral se tím o většinu dění na pódiu. Jörg alespoň občas využil nadšeně trsajícího kotlíku, z něho příležitostně vylovil některého z tanečníků pro výpomoc s vokály, z čehož pramenily docela vtipné situace. Abych to shrnul. Začátek setu Cephalgy mne příliš nebavil, ale po tom, co jsem se přiblížil k prvním řadám, jsem si většinu poctivě oddupal. Až snad poslední dva kusy, z nichž poslední titulní track z debutu „Engel Sterben Nie“ mi zvukově zavání flašinetem ala Blutengel, zase nějak ztratily na dynamice, ale celkově šlo o poměrně zábavnou, i když nenáročnou, elektronickou jednohubku.

Pavel Zelinka:

A pak tu máme headlinery večera. Stejně jako u Cephalgy se jednalo u Gerrita Thomase a jeho kumpánů o premiérové vystoupení v České republice vůbec. Funker Vogt se vloni poprvé představili s novým zpěvákem, Chrisem L., jinak frontmanem Agonoize na vybraných festivalech, přihlásili se podařenou deskou „Code Of Conduct“ a letos hrají první klubové koncerty v aktuální sestavě. A Praha si takového koncertu užila jako vůbec první, možná jako testovací prostor před prvním německým klubovým vystoupením, které následovalo hned druhý den v nedalekých Drážďanech. I z toho důvodu se prostor pódia honosil kompletním „bojovým“ vybavením, jak jsme ho měli možnost vidět třeba na Wave Gotik Treffen. Tím mám na mysli maskáčové sítě, falešné zákopy, „barelové“ pady, velké svítící logo a na začátek i masivní elektrické křeslo, které bylo středobodem intra celého setu. Efektního, nutno poznamenat. Chris sedící pod blikajícím elektrickým cylindrem mohl připomenout Samíra Hausera a podobnou kreaci Vanessy v rámci návratového turné před necelou dekádou. Po „osvobození“ zpěvák popadl mikrofon, dva zakuklení pomocníci zavěsili vlajky a celý, téměř hodinu a půl dlouhý spektákl byl odšpuntován.

Zvuk výborný, Chris energií napumpovaný a koncert plný válů z nové desky „Code Of Conduct“ se rozjíždí. Je to jiná jízda, než nám předváděli podobně založení žánroví kolegové. Přímá, bez výrazných tempových nebo náladových změn, o to tanečnější, přitom stále staromilská a tudíž ve výsledku na míle vzdálená aggrotech stylu Hocico (i když taková "Gladiator" někomu mohla evokovat zlaté časy tehdy čistě elektronických Combichrist). Sázka na novou desku je logická i z toho důvodu, že Chris je spíše silový řvoun, na rozdíl od výraznějšího melodika, předchůdce Jense Kästela. Střílení triček připravenými děly museli fanoušci oželet, protože ta jsou koncipována na vrhání textilu do velkých vzdáleností, a tato kratochvíle mohla v Rock Café návštěvníkům v první řadě způsobit úraz. Takto se rozhazování trik chopili zakuklenci. Nakonec došlo i na několik starších hitů, včetně stařičké "Funker Vogt", která dala kapele název nebo "Tragic Hero", signifikantního tracku pro celou kariéru projektu. Závěr koncertu proběhl vysloveně v párty módu, když se do houfně trsajícího publika s mikrofonem na základu nějaké velké palné zbraně vydal i pomalovaný bicman René Dornbusch. Úsměvy na všechny strany, aplaudující publikum, podle všeho se klubová generálka vydařila. Nemyslíte?

Další fotky Jiseho najdete v naší galerii!

Funker Vogt setlist:

1. Intro
2. Phönix
3. Kampfbereit
4. Army of the Doomed
5. Fire & Forget
6. Wahre Helden
7. Superstar
8. Bloodbrother
9. Deutsch bleibt Deutsch
10. Tanzbefehl
11. Gunman
12. Armed & Dangerous
13. Gladiator
14. Theatre of War
15. Blut und Schmerz
16. Für Immer
17. Funker Vogt 2nd Unit

18. Strike Force
19. Tragic Hero
20. Der letzte Tanz