Gary Numan bezeslovně rozpálil bratislavské publikum

Jak je to pořekadlo o té hoře a Mohamedovi? Tak či onak, když si fanoušek popového androida nechal uniknout vystoupení legendárního Garyho Numana v roce 2014 ve Vídni (více zde) mezi prsty, příležitost vidět jeho vystoupení ve slovenské metropoli už se nemohla nechat promeškat.

Pohled Pavla Zelinky

Naše pětičlenná pražská posádka parkuje nedaleko Majestic Music klubu na severním předměstí Bratislavy. Počet občerstvoven v okolí je omezený, a všechny jsou zaplněné fanoušky v černém. Mezi nimi nacházíme i řadu dalších fanoušků ze zahraničí. Nejen Čechů, ale i Němců, pochopitelně Rakušanů, kteří to mají ke slovenské metropole opravdu blízko. Tak či onak, nejen plné restaurace, ale i klub situovaný pro necelou tisícovku návštěvníků, byl velmi slušně zaplněn. Pódium předehřál Jayce Lewis, ovšem veškerá pozornost byla upřena na Garyho a jeho spoluhráče. Doprovodná kapela téměř šedesátníka je v posledních letech stálá (Steve Harris - kytara, klávesy; Tim Muddiman – basa; Richard Beasley – bicí; David Brooks – klávesy) a bylo to na souhře poznat. Pomohl i výborný, čitelný zvuk, který vystoupení kvinteta podpořil od prvních taktů.

Celé turné propaguje nové album „Savage“ které Garyho po více než 30 letech vyneslo nazpátek do Top10 britské albové hitparády. Není divu, že z nové desky zazněla celá šestice ukázek. Ta, jak se dalo očekávat, dostala rockovější podobu, která písničkám vůbec neuškodila. Nové album i navléklo celou kapelu do zvláštních pískově hnědých „pouštních“ obleků, které někdo přezdil za noční košile. Stejně jako novinka, tak i koncertně šlo o suverénní představení, kdy se Gary nehnul od mikrofonu (pouze jednou spíše symbolicky přistoupil ke klávesám nebo kytaře) a téměř bez promluv mezi písničkami držel posluchače v hrsti. Jak v rozhovoru naznačil, protiváhou novinkám, byly nejsilnější kusy z prvních desek. Ty, na rozdíl od tři roky starého koncertu ve Vídni, vzbudily vždy výrazně vyšší odezvu publika. Jediná novinka, která byla přijata podobně vřele, byl první singl "My Name Is Ruin", bohužel bez hostující dcery Persie. Kompaktní vystoupení v základu nabídlo čtrnáct položek završené famózní "Are Friends Electric?" pro koncertní podobu doplněnou o recitativy a stoptimy. Po základním setu si fanoušci vytleskali ještě klasiku "I Die: You Die" a na závěr nečekaně atmosférickou "A Prayer for the Unborn" z alba „Pure“.

Gary se evidentně veze na pozitivní vlně úspěchu. Těží z toho na koncertech, které mají vnitřní pnutí, na celé pětici je vidět, že dává do vystoupení všechno. V obecenstvu bylo možné zahlédnout řadu pamětníků, kteří trochu bojovali s aktuálním, temným industriálně rockovým soundem barda. Na druhou stranu nikdo z koncertu neodcházel a já můžu připomenout tři roky starý postřeh kolegy Peasanta: Gary může být v mnoha ohledech více než jen náhražkou za v Evropě nekoncertující Nine Inch Nails. Teď ještě jeho tour bus odklonit příště na Prahu, kterou nikdy nenavštívil. To je to, co si i díky silnému zážitku z Bratislavě můžeme asi nejvíce přát.

Gary Numan - Are Friends Electric? (live Bratislava 2017)

Pohled Dirbiho:

V mém podání to nebude klasický report. Pavel už vám dal dostatečně sofistikované sdělení. Já se jen přifařím s pocity.

Bratislavská mise byla veleúspěšná. Totiž základem každé úspěšné výpravy je „udělat si to hezký“. Když se v autě sejde parta lidí, která se už od 40. kilometru do krve přeřvává o tom, která kapela, která deska a kterej koncert je blbej, dobrej nebo nakonec pod tlakem argumentů vlastně špatně uchopenej (čti dobrej), pak je jasné, že v této atmosféře dojedeme v runu. Nevím, kde jsem ten termín vzal, ale dost to celý ten večer utíkalo.

Před Clubem Majestic bylo blaze. Chcete retro? Chcete gothik? Chcete EBM nebo avantgardu? Nebo nechcete být vůbec? Budete milánkové, budete! Protože kdo něco na elektronické scéně v Čechách a na Slovensku znamená, byl ten večer v Majestic Clubu. A našel si vás. Všichni jsme byli vidět a patřičně jsme si to užili. Já například vyfotil selfíčko, na kterém nebyl vidět nikdo.

Majestic je pro mě naprostou ukázkou kulturního fanatismu. Chtělo se mi říct na Slovensko nebývalého. No upřímně zpětně viděno, spíš bych to čekal asi na Slovensku, než v Čechách. Možná v Brně, za první republiky. Secesní barák se zahrádkou jako od Pecků z Vysočan, má v prvním patře rockový (já tvrdím industriální) klub. Všude kolem chodby, právě jak z první republiky. Vím to. Všichni na mě před odjezdem čekali, až se pokochám. Ten klub má obrovské auditorium postavené na železných trubkách, skvělý zvuk, skvělá světla, Plzeň a ten večer Garyho Numana!

A tady by mohl report klidně skončit. Protože z této pozice si už nejde neužít ani koncert Kellyho rodiny.

Gary Numan - Cars (live Bratislava 2017)
 

Dostalo se mi naprosto neplánovaně darem té možnosti vidět ojedinělou show někoho, o kom už se dějiny rozhodly pomlčet. Ano, Véna je jeden z klasiků, který nám ho průběžně připomínal, když měl čas a byl v dobré náladě. Ale tady šlo asi o víc. Naprosto nechápu, kde jsem se to ocitnul. Naprosto nechápu, proč i přesto, že jsem byl v tak úžasném klubu, proč jsem byl „jenom“ v takovém klubu?!

To byl koncert pro haly. Tady končí sranda. Tady stojí naprostý mág, který dokáže pohnout davem.  Když jsem pár dní po koncertě pouštěl na poradě svému mladému organizačnímu týmu ukázky z posledního alba "Savage", vespolek mi bylo řečeno: "Hodně slušný elektropop." - "Prosím?" - "Ale rozhodně s potenciálem". Říkám: "A co s pořádnou kapelou?" - "No pokud by do toho hrábli, tak pak dobrý."

A hrábli. Sakra, že hrábli! Stála přede mnou perfektně secvičená a vkusně nalíčená parta muzikantů, která si co do image vystačila tím, že byla navlečená do pytlů od brambor.
Majitel Juty pan nevímjestlijsemsenátorneboposlanec, by si o dalších akvizicích mohl nechat zdát. Řvu na Syntii vedle: "Ty napléty, co má Gary na předloktí, chci!!! Řeknu Míle, ať mi je ušije! Nevím sice, kam je budu nosit, ale chci je!!!“

Nemám ponětí, kolik stál návrat Garyho Numana zpátky na špičku. Nevím, kdo na něm pracoval. Vím, jaký má dosah a vím, že to není, zvlášť s ohledem na virtuální svět kolem, jenom bublina. Nové album Garyho Numana je moderní, řekl bych, že promyšlené, a do určité míry kouzlem nechtěného velmi aktuální. Gary Numan se vrátil do britské Top Ten po 30 letech a velice slušně se připravil na to, aby právě jeho nové skladby vyzněly z celého koncertu nejlépe. A pokud o to neusiloval, tak si to lidi vzali sami. Nikoho vlastně nezajímal jeho modus operandi obsažený ve vousatém hitu "Cars".

Všichni si byli ochotni a chtěli si ten večer připustit jen jedno:

My name is ruin, my name is heartbreak

My name is loving, but sorrows and darkness

My name is ruin, my name is evil

Gary Numan - My Name Is Ruin (live Bratislava 2017)
 
Tohle turné mělo jistě sílu. Myslím, že druhá část evropské šňůry bude ještě silnější. Čekal to? Těžko říct. Pracoval na tom? Zcela určitě, celý život. Stojí před vámi mechanický démon ve vašem věku ať už vám je jedno kolik. Procházíte časem. Vidíte sebe, nebo vašeho otce, pokud chcete, aby jím byl. Na konci koncertu říkám Zuzaně první dojem, který z koncertu mám. Myslím, že mě pod dojmem zážitku absolutně nevnímá. Přesto se sám lehce pousměju nad suchým konstatováním jisté analogie: „Netruchlete pro Kodeta, když máte Rodena. Netruchlete pro Bowieho, když máte Numana“.
 

Playlist Majestic Music Club, Bratislava, 24. 11. 2017

1. Ghost Nation
2. Metal
3. The Fall
4. Remind Me to Smile
5. Bed of Thorns
6. Down in the Park
7. Pray for the Pain You Serve
8. Here in the Black
9. Mercy
10. Love Hurt Bleed
11. My Name Is Ruin
12. Cars
13. When the World Comes Apart
14. Are 'Friends' Electric?

Přídavek:
15. I Die: You Die
16. A Prayer for the Unborn

Za použité fotografie děkujeme Martinu WELE Velebovi!

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář