Lasombra | 22.10.2017 21:01

I letos jsme pod spadlým listím industriální Ostravy přivítali gothicrockovou legendu. A my jsme u toho rozhodně nesměli nechybět...

Na nebi pod Ostravou, ulice nejdou spát, město má po soumraku odvrácenou tvář. Každý z nás má tisíc přání, jediné co můžu dodat, je, že celý rok se mi stýská po XIII.století. Mé abstinenční příznaky se však záhy rozpustí ve valící se mlze z nastávajícího koncertu. Těžko bychom našli příhodnější datum než právě pátek třináctého. Namířím si to ke klubu Garage a následuji houf temnooděnců, tvořící značnou frontu před stále zavřenými dveřmi. Bloudím očima a hledám v tom houfu kamarádku. Když se konečně pohledy střetneme, jsme jako Belladona a Valkýra s líčením jak na vampýra, co setkají se v objetí na XIII. století.

Hodiny na věži odbíjí půl osmé a nám se otevírají brány do klubu. Zahřejme se u baru menším drinkem a zamíříme si to rovnou k pódiu, zajistit si pěkný výhled na celý večer. Klub se postupně plní hudbychtivými fanoušky a jsem nadšená poměrně hezkými počty. V prodeji jsou i V.I.P. lístky na sezení v horním patře, což mi přijde k charakteru koncertu jako zbytečné – více rukou by se nám hodilo do kotle než na balkónek. Nicméně mačkanice taky není pro můj objektiv nic veselého, takže poskytnutý prostor využívám během koncertu k rozmanitým foto-hrátkám. Mezi návštěvníky spatřím tematický oděné jedince. Pánové zdobí své hrudě triky Werewolf či Nosferatu, dámy šněrují své křivky do korzetů a halí v sametových kutnách. Vždy mně potěší, když fanoušci doplňují koncert o vizuální stránku oděvů a umocní tak atmosféru.

výstřih

Kapela na sebe nechává chvíli čekat a sálem se šíří pachuť netrpělivosti. Po půl hodině skandování a hučení nám děti noci nejspíš konečně zahrají. Ušní bubínky proráží zvuk rozbitých střepů, krákání vran a operní árie. Všichni tak poznáváme tradiční intro z "Gotiky". Potleskem přivítáme Petra Štěpána, přicházejícího se svou posádkou, tvořenou bubeníkem Pavlem Štěpánem, klávesistkou Kateřinou Kameníkovou a baskytaristou Henrym. Večer je energicky otevřen „Kabarettem Voltaire“. Poněkud stále zasněná do mystické melodie "Gotiky" potlačím touhu slyšet píseň v celé její kráse a naladím se na silně našlápnutý otvírák, který se na úvod hodí lépe.

Po krásném přivítání stále zůstáváme u svižného řinčení kytar. Zapalte své lucerny, spouštíme se do podzemí hledat „Katakomby“. Oceňuji slušný nakopávací začátek večera, který mi po nabitém pracovním týdnu zřetelně profackoval. Zpěvák, již řádně zahřátý výbušným úvodem, ubírá na plynu a jde nás krotit pomocí „Phobia Nocturny“ , nejedna černá duše se nechá kolébat jemnými tóny písně. V dálce však již slyším vytí, temná znamení zvou, času málo je, už jdou. Vlkodlaci z rumunských lesů běží za hlasem hymny „Transylvanian Werewolf“. Přivítáme jí bouřlivým aplausem a Petr nás nechává jako vlčí smečku zpívat notoricky známý refrén.

XIII. století

Z krvežíznivých vlkodlaků nám poněkud vyschne v krku a přijde tak vhod, dát si skleničku něčeho dobrého. Je libo „Absinth“? Ano, mile ráda si zašpásuji se zelenou vílou u své velice oblíbené písně. Nejen Štěpán si song užívá, téměř každou zpívanou větu tematicky oživuje gesty a pohyby, svírá ruce v okovech pana Markýze De Sade. Ze smaragdového opojení absinthérie nás uzemní rázný protestsong. Přichází „Nový věk temnoty“. Zpěvák nám tak s přísným výrazem a rozpaženýma rukama vyzpívává svůj názor k dnešní moderní době. Jako upřímně říkám, že k tomuto songu si cestu vyšlapávám pomalu, ale uznávám, že naživo dokáže být docela mocný.

Petr Štěpán, řádně prosaunován, obměňuje svůj šat do gothicrockového trika z dílny Sanctuary.cz, což mně samosebou těší :-) . Však náhled s výkřikem vran neodolám „Prokletí domu slunečnic“. Lapena melancholickou melodií, stojím sama v poli slunečnic. Petr usměrňuje alkoholem posílené diváky v popředí, kteří neúnavně (již po stopadesáté) skandují "dejte tam Vendettu", a svým výrazem je ujišťuje, že song následovat nebude.

Z pole slunečnic se dostáváme k notoricky známým vodám. Hudba tvá je vášeň, ženy divoké kolem nás, hladové jsou jako vlčice“, anoooooooooo ! Má srdcovka, navíc v dosti tanečním aranžmá, co víc si přát! Slastně se kroutím a rozpohybuji své tělo přesně tak, jak "Upír s houslemi" hraje. Proměníme se také v upíry a sajeme gejzíry krvavé energie, tryskající z parketu. Petr si zpívá přímo do mého objektivu a neúnavně lítá jako Nosferatu z jedné strany pódia na druhou. Následně do davu zaznívá: „ Je zde nějaká Justina?" I když se žádná neozve, ujistí nás slovy: „I v hříchu zůstaň stejnááá a na osud nezoufeéééj, Justino!"

K dalšímu songu pozvedneme své meče a na obranu štíty, jak nám velí „Iglau“. Aáá, ano, neklidné a společensky unavenější z nás může kapela opět uklidnit, že ani teď Vendetta nezazní. Díváme se totiž na to, jak vypadá „Nebe pod Berlínem". Polapena skvělou atmoškou už zapomínám i fotit a úžasně si trsám na zdařilou pecku z posledního alba "Intacto". Je tady tak sto stupňů, kapela však nemíní brzdit. S potěšením si nasazujeme škrabošky, přicházíme totiž na „Karneval“! Parket se tak v mžiku promění na benátský bál plný prapodivných masek. Petr si střihne krásné kytarové sólo a sklidí za něj krásný aplaus. Po něm se s námi kapela loučí.

XIII. století

Za oponou však nezůstává dlouho stát, chceme je totiž slyšet okamžitě hrát a potleskem je přivoláme zpět. Klávesistka, hrající neutrální melodii, nás nechává v chvilkové nejistotě. Pravidelní návštěvníci však již tuší, co přichází za přídavek, a vítají bájnou zemi spasených, temný „Fatherland“. Rázem se tak ocitáme ve středověké krčme, každý z nás skanduje se zdviženou pěstí: „Hej, hej, dominia Fatherland“ a skáče, až do stropu. Mno, ale co by to bylo za koncert Třináctky, bez návštěvy Čachtické paní, že ano. Petr se nás ještě laškovně ptá: „A opravdu chcete zahrát tu Elizabeth?“ Z plných plic mu potvrdíme své velké ANO, a už se oddáváme hypnotickým melodií varhan gotického chorálu. O téměř celý text písně se již klasicky postará obecenstvo a atmosféra by se tady dala krájet mačetou. Čas se však neúprosně chýlí ke konci, nezbývá nám tedy nic jiného, než se nechat ukonejšit baladou. Pozvedáme své zapalovače nad tradiční „Růže a kříž“. Tím je kapitola uzavřena. My se tak po neskutečném, hodinu a půl trvajícím zážitku rozutečeme do stínu noci.

Pátek třináctého tak mohl být oslaven tím nejlepším, co si lze z českého gothicrockového světa přát. Budu doufat, že se tento počin stane jakousi tradicí, protože touha nejen ostravských fanoušků je velká. Koncert jsem si vážně užila, nutno dodat, že z posledního alba Intacto bych určitě uvítala "Hodinu stínů" nebo "Havrana". Nemluvě o spoustě dalších oblíbených písní na které nebyl bohužel prostor. Ale bylo to XIII.století, jak jej známe a jak jej chceme!

Fotky najdete v naší fotogalerii.

Setlist :

Intro - Gotika (Gotika)
Kabarette Voltaire (Dogma)
Katakomby (Dogma)
Phobia Nocturna (Intacto)
Transylvanian Werewolf (Werewolf)
Absinth (Metropolis)
Nový věk temnoty (Pandora)
Prokletí domu slunečnic (Dogma)
Upír s houslemi (Nosferatu)
Justina (Karneval)
Iglau (Ritual)
Nebe pod Berlínem (Intacto)
Karneval – (Karneval)

Přídavky:

Fatherland (Metropolis)
Elizabeth (Ztraceni v Karpatech)
Růže a kříž (Amulet)