Jelikož se zdá, že nějaký nenchavec má něco proti Christ vs. Warhol a celý článek hacknul, dávám sem alespoň jeho předfinální, nedoformátovanou verzi, než se dostanu k záloze. Díky za pochopení a hodně zmaru těm, kteří pro nedostatek vlastní kreativity ničí práci ostatních!
CZ SANCTUARY: Ahoj Christ vs Warhol, jsem moc rád, že vás můžu uvítat v Praze…je to vaše první osobní návštěva města, nebo už jste tu byli někdy předtím?
Eveghost: Pro mne je vůbec první a zatím mám pocit, že je to nádherné město a tak se těším, až budu mít o víkendu chvilku ho trochu prozkoumat.
Steven: Pro mne ne. Byl jsem tu před mnoha lety na Budfestu, který sponzoroval pivovar Budvar, kde jsme hráli s punkovými Chaos U. K. jako hlavní hvězdy. Bylo to, tuším, roku 2003. Takže poprvé tu nejsem, ale dlouho jsem tu nebyl a mám Prahu moc rád.
CZ SANCTUARY: Tak to je moc dobře. Určitě jste tu ale poprvé jako Christ vs. Warhol a i když jste tuhle otázku museli zodpovídat asi tak milionkrát, nemůžu se nezeptat – co má tenhle název vyjadřovat?
Steven: Musím se přiznat, že jsem tenhle název nevymyslel, pochází od jednoho britského muzikanta, který se jmenuje Julian Cope. Právě jeho původně napadlo tohle spojení a vysvětlil ho i mně, když jsem mu ho před mnoha a mnoha lety ukradl pro svoje účely (smích). Pro mne osobně představuje jakousi dvoudílnost mezi oběma těmito postavami. Andy Warhol byl velmi satirický ohledně moderní kultury, bral jak populární ikony, tak věci z běžného života a vnášel do nich prvek absurdna - od hvězd jako Marilyn Monroe přes plechovky polévky až k práci s Velvet Underground. Dělal si legraci z věcí, které lidi brali jako samozřejmou součást svých životů, základní prvky moderní kultury - náboženství, celebrity - všechno. A Ježíš Kristus je v tomhle ohledu obrovská postava, tudíž název „Christ vs. Warhol“ vnímám jako dichotomii mezi Andy Warholem a Ježíšem Kristem. Poukazuje tak na absurdní uznávání osobnosti, která podle mého názoru, jenž pravděpodobně sdílím i se zbytkem kapely, vůbec neexistovala, což je na tom to nejvtipnější. Zkrátka mám velký respekt vůči faktu, že Andy Warhol dokáže vzít věci, které lidi berou za samozřejmé, a poukáže na jejich absurdnost. Myslím, že je to fantastické.
CZ SANCTUARY: A je nějaká spojitost s názvem a vašimi kapelními triky, které jsou v takovém alchymicko-grimoár-dřevorytovém stylu?
Steven: Obrázek, který jsme použili na triko, pochází původně z knihy „A New Model of The Universe“ (nový model vesmíru – pozn. překl.), jejíž jméno jsme si vypůjčili i pro úvodní skladbu z naší desky. Jedná se o dílo P. D. Ouspenského z počátku 20. století, ve kterém se dívá na vědu, umění a náboženství esoterickým pohledem odvážným podobně, jako působily například podobné spisy v 16. století. Odhaluje zde hlavně selhání člověka, deformaci lidské čistoty, pád a úpadek lidského ducha do fyzického formy – zkrátka velmi zvláštní, ale skvělé čtení.
CZ SANCTUARY: To určitě je. Ale vraťme se ke kapele – jak se vůbec začala psát historie Christ vs. Warhol? Byli jste nejdřív ve Faith and The Muse a pak jste se rozhodli založit svůj projekt, nebo to bylo jinak?
Eveghost: No, on Steven pod názvem „Christ vs. Warhol“ pracoval ještě v dobách, než se vůbec přistěhoval do Spojených států, takže je to otázka hlavně na něj. My jsme spolu hrávali ve Scarlet’s Remains, kde posílil tu úplně poslední sestavu, ale bohužel jsme nikdy neměli příležitost spolu něco nahrát. Když se pak kapela rozpadla, pořád jsme si říkali, že musíme něco udělat společně a tak bylo naprosto přirozené, jaksi organické, že to tak nakonec i dopadlo. Sice chvíli trvalo, než to klaplo, ale podařilo se a moc mne to baví.
Steven: S těmi Faith and The Muse to začalo tak, že nám původně William Faith pomáhal nahrát desku. Byl totiž jedním z mála lidí, kterým jsme důvěřovali, kdo rozumí stylu hudby, který hrajeme. Takže i tahle spolupráce vznikla velmi přirozeně. Je velmi obtížné najít muzikanty, se kterými bys cítil nějaké spojení, a tak jsem měl štěstí, že jsem se dostal do Scarlet’s Remains. Právě tady jsem totiž potkal nejen Eveghost, ale i basačku Marziu, která nejen hraje v Christ vs. Warhol, Faith And The Muse a Deadfly Ensemble, ale je zároveň i mojí ženou. Už tehdy jsme všichni tři věděli, že mezi námi dochází k nějakému propojení. Sehnal jsem ještě Geoffa Bruce, což je nejen skvělý bubeník, ale i úžasná osobnost a má snad největší srdce na světě. Jeho přidání do téhle sestavy zafungovalo a lidsky do sebe vše parádně zapadlo, takže z toho mám velkou radost.
Christ vs. Warhol - Cross Of Lorraine na CP
CZ SANCTUARY: Takže jak máš rozhozené priority mezi kapelami, ve kterých hraješ? Myslím tím všechny ty Faith and The Muse, Deadfly Ensemble a podobně– co z toho je ta opravdu „Tvoje“ kapela a co je spíše na vedlejší koleji?
Steven: Faith and The Muse nikdy nebyla „moje“ skupina. Faith and The Muse je Monica Richards a William Faith a jsme poctění, že s nimi můžeme pracovat. Přesto bych hraní s FATM nemohl ani nazvat jako „vedlejší hraní“, pro mne je to spíše jako „pracovat s dobrými přáteli, pomoci jim převést jejich studiovou tvorbu do živé podoby“. Podobné je to s Deadfly Ensemble, kde jsme sice s Marziou i intenzivně zapojeni do procesu psaní hudby, ale přesto je to vize Lucase Lanthiera - ten tuhle loď řídí. Christ vs. Warhol je naše miminko - jím, spím, dýchám, žiju touhle kapelou. Je to skupina, jakou jsem vždycky toužil mít, alespoň zatím z toho mám takový pocit. Máme skvělou sestavu, všichni jsme spojeni s hudbou, kterou děláme, vkládáme do ní veškerou energii, o posledních drobných nemluvě (smích). Takže ve stručnosti Christ vs. Warhol je pro mne víc, než jen „hlavní kapela“, je to naše děťátko.
CZ SANCTUARY: Je pravda, že při srovnání koncertů Faith and The Muse a Christ vs. Warhol na Castle Party byl trochu poznat rozdíl v nasazení. S FATM jste odehráli precizně, ale oproti vystoupení CHvW jsem z vás měl jakýsi pocit menší radosti z hraní…
Steven: Ono to asi nejde přímo takhle srovnat, protože oboje je trochu jiný formát. Navíc naše hraní s FATM mohlo být poznamenáno jistými, nebo přesněji řečeno poměrně značnými kocovinovými následky z předchozího dne, zatímco před koncertem s Christ vs. Warhol jsem právě začínal pít… (smích). Ale jak jsem řekl, to se nedá moc srovnávat, je to jiný formát. Do obojího dáváme všechno, ale v hudbě Faith and The Muse se toho děje daleko víc a proto je potřeba více disciplíny, než při vystoupení ChvW, které je daleko organičtější, explozivnější.
Eveghost: Stejně tak se pozornost upírá hlavně na Monicu a Williama a zbytek kapely se tedy drží tak trochu v pozadí. A myslím, že by to tak asi mělo být, přeci jenom, ona dva jsou Faith And The Muse…
CZ SANCTUARY: To souhlasím. Mimochodem, když jsme už u toho srovnávání, spousta lidí porovnává Christ vs. Warhol s vaším předchozím působištěm Scarlet’s Remains. K tomu svádí samozřejmě ty styčné plochy jako je hlas, nebo podobný zvuk kytar. V čem byste ale řekli, že se Christ vs. Warhol od Scarlet’s Remains nejvíce odlišují?
Eveghost: Myslím, že moc nezměním způsob, jakým můj hlas zní. Jasně, občas má malinko jiný charakter, podle toho, o jaký projekt se jedná, nicméně je to spíš v detailech. Jinak bych řekla, že já budu vždycky znít jako já, a totéž platí i o Stevenovi. Nicméně srovnání se Scarlet’s Remains zrovna v kytarách mi nepřijde úplně právem, protože s nimi Steve nikdy nic nestačil nahrát a má přeci jen zcela svůj zvuk. Navíc má charakteristický vlastní rukopis, stejně jako Marzia. Pravda, ta ale autorsky přispěla na druhou desku Scarlet’s Remains a píše i pro Christ vs. Warhol, takže je jasné, že tu podobnosti mezi oběma kapelami jsou. Nicméně chtěli jsme začít od pevných základů a tohle byl zvuk, od kterého se můžeme odrazit. Ale to, jak zníme teď a tady, je jen dočasné, v budoucnu se určitě budeme posouvat dost odlišným směrem. Někde jsme začít museli.
Steven: Přesně tak. Já jsem se Scarlet’s Remains nikdy nic nenahrál, vystupoval jsem s nimi jenom živě, ale jak já rád říkám, když hraješ v nějaké kapele, staneš se její součástí. Vzájemně se ovlivníte a to už pak nikdy nesetřeseš. Hraju i s Deadfly Ensemble a kus z nich určitě je i v mé hudbě, stejně jako je tomu se Scarlet’s Remains, Faith and The Muse a řadou dalších kapel, kterými jsem prošel. Nicméně velká hromada skladeb Christ vs. Warhol byla načatá ještě před tím, než jsem se Scarlet‘s Remains vůbec začal hrát. Některé z nich se možná trochu vydaly podobným směrem, než se kapela rozpadla, ale jediná z mých písní, kterou jsme dohromady kdy hráli živě, byla „Dissent“. Konkrétně zazněla dvakrát v Mexiku. Ale konečně k těm rozdílům. Mám pocit, že tím největším je jiná energie obou kapel. Scarlet’s Remains znějí hodně ponuře a temně, zatímco Christ vs. Warhol, i když mají taky dost temný sound, jsou o něco živější. Trochu víc punku, kdybych to měl říct takhle, ačkoliv i Scarlet’s Remains považuji za poměrně punkovou kapelu. Řekl bych, že odlišnost je hlavně v úplně jiném úhlu, jakým se na hudbu díváme.
CZ SANCTUARY: Když jsme už probrali ty různé kapely, viděl jsem na Myspace, že jsi hrával s All Gone Dead, je to pravda?
Steven: Je, byl jsem koncertním kytaristou All Gone Dead, ale desky jsem nenahrával. Nicméně to je příběh, do kterého bych se opravdu nechtěl pouštět… Nemluvím o All Gone Dead zrovna rád (smích).
CZ SANCTUARY: Dobře, tak Tě nebudu nutit, raději se zeptám Eveghost. Zmínili jsme tady Tvůj hlas, který je velmi charakteristický – jak jej udržuješ v kondici? Máš třeba i nějaké klasické hudební vzdělání co se týče zpěvu?
Eveghost: No, já začala zpívat ještě dřív, než jsem začala mluvit, a co jsem se tak dozvěděla od všech na turné, tak podle všeho zpívám i ze spaní (smích).
Steven: …a stejně tak mluví ze spánku plynně německy…
Eveghost: A to normálně zase tak dobře německy neumím (smích). Ale k tomu zpěvu – evidentně je to zkrátka nějak v mojí přirozenosti, nicméně je to i věc, které se věnuji několik let vědomě a seriózně. Už jako malá holka jsem se o zpívání hodně zajímala, a protože rodiče byli poměrně chudí a nemohli si dovolit platit mi hodiny, nakoupila jsem si všechny možné knihy o operním zpěvu a studovala sama, bez učitele. Díky tomu jsem se pak dostala na akademii a studovala zpěv. Takže ano, to hudební vzdělání mám, ačkoliv nevím, nakolik doopravdy ovlivnilo to, jak zním dnes. To je totiž především otázka zkušeností, poznání sama sebe, svého nástroje. To hlavní, co mi klasická průprava dala, byla především schopnost udržet se ve formě a zpívat delší časové úseky, kdy většina lidí ztrácí hlas. Upřímně ale nevím, jestli mi dala i můj „zvuk“.
CZ SANCTUARY: Rozehříváš se před koncerty?
Eveghost: Rozhodně! Hlasivky jsou sval a stejně jako s ostatními svaly – musíš je zahřát, než je zatížíš a chceš po nich výkony.
CZ SANCTUARY: A hlas ještě jednou – na desce je skladba „The End Is Nigh“, kterou zpívá muž, je to Steven? Pokud ano, proč nezpívá víc tracků?
Eveghost: Je to on…a jinak zpívá doprovodné vokály asi ve čtyřech, nebo pěti písních
Steven: Ona je „The End is Nigh“ ve skutečnosti předělávka staré skladby původně z roku 1983. Je to song kapely, se kterou jsem hrával a kterou jsem tu už zmiňoval – zasloužilí angličtí punkeři Chaos UK. Když jsem před nějakými šesti lety začínal tvořit myšlenku Christ vs. Warhol ještě tehdy v Anglii, neměl jsem kolem sebe muzikanty, se kterými bych ji mohl realizovat. Takže jsem všechno dělal sám s bicím automatem, nahrál si basu, kytary i zpěvy a tahle písnička byla první, kterou jsem si takhle nahrál. A na dlouhou dobu i poslední, protože vzápětí přišly nabídky od několika kapel, abych se k nim připojil. Dlouho jsem pak tuhle nahrávku nechával stranou, ale při opětovném poslechu po letech jsem s příjemným překvapením zjistil, že moje verze skladby jde celkem do hloubky – dokonce do větší, než originál. Hlavním důvodem, proč jsme dali „The End Is Nigh“ i na desku, je tedy hlavně nostalgie, připomínka zrodu myšlenky Christ vs. Warhol. Přišla mi škoda, že by se na ni zapomnělo, kdybychom ji na „Dissent“ nedali. A proč nezpívám víc? Proč bych to dělal? Máme přece skvělou zpěvačku. Lidi mne k tomu sice trochu nutí, a možná to v budoucnu i tak dopadne, ale raději zpívám skrze svou kytaru (smích).
Eveghost: Musím se přiznat, že jedním z těch „lidí“ jsem já, proto jsem i přemlouvala Stevena, aby nahrál ty doprovodné vokály. Mám ráda, když jsou na nahrávce dva různé hlasy a ty naše se od sebe opravdu dost liší (smích). A to mi na tom přijde zajímavé, proto je úžasné, že byl ochotný se nechat umluvit.
Steven: U mne je to trochu podobné jako s psaním textů. Většinou mám hodně co říct, ale u textů se trochu stydím. To je ostatně i jeden z důvodů, proč jsem si ke spolupráci vybral Eve - je to velmi silná a kreativní osobnost s úžasným hlasem. Miluji poslouchat to, co dělá s hudbou, kterou s Marziou napíšeme. Vždy, když uděláš nějaký kus muziky, máš v hlavě představu, jak by asi mohl znít zpěv a pak se do toho vloží Eveghost a pokaždé nás naprosto posadí na zadek. Snad nikdy jsem nebyl tak nadšený z toho, co ve studiu vzniká, jako při nahrávání „Dissent“.
Christ vs. Warhol - Paper Dolls v Praze
CZ SANCTUARY: To je moc dobře. Nicméně, abychom se přesunuli k dalšímu tématu – nejčastější jste spojování s kalifornskou deathrockovou scénou. Je to podle vás oprávněné?
Eveghost: Určitě, ačkoliv je zároveň mnoho dalších žánrů, které v naší hudbě pozoruji. To je taky celkem vidět na koncertech, kde se objevují i lidé, kteří nejsou nezbytně deathrockeři. Chodí za námi lidi z anarcho punkové scény, kteří nás mají hodně rádi, stejně jako příznivci indie rocku a další individua, u kterých vlastně ani nevím, odkud přišli (smích). Neřekla bych, že jsme čistě deathrocková kapela, hodně si bereme i z postpunku a dalších stylů.
Steven: Osobně si myslím, že na jednu stranu ano – máme číra, makeup, a další deathrockové atributy, ale na druhou stranu jsme až příliš političtí na to, abychom se vešli jenom do téhle škatulky. Myslím tím hlavně z hlediska textů, které jsou velmi, velmi osobní a politické – nikde ani jeden ghoul, goblin, nebo zombie. Ty z nás nedostanete ani za milion let. Máme co říct a tak to říkáme. Ani nemáme čistě deathrockové kořeny, všichni máme rádi třeba i Velvet Underground, Davida Bowieho, staré postpunkové kapely, možná překvapivě milujeme i starou elektroniku, zejména tu hlubokou, zlou – žádné pípání. Nicméně ano, to zařazení k deathrocku nás provází a nikdy bych se nehádal s nikým, kdo by nás tímhle žánrem označil, jenom si osobně myslím, že jsme malinko političtější a vnímavější. Nicméně pokud někdo cítí z naší hudby hlavně deathrock, jasně, je to super.
Eveghost: A samozřejmě máme kamarády v deathrockových kapelách, vzájemně se podporujeme, moc rádi s nimi hrajeme. Pokud dokážeme současně zapadnout do několika žánrů a hrát s různými kapelami, jsme naprosto spokojení.
Steven: Ostatně, hráli jsme v kapelách, které bezpochyby patří do deathrock scény, ale ačkoliv to nemyslíme jakkoliv zle, nepokračujeme zcela v jejich cestě. Zkrátka se snažíme být sami sebou. Dostali jsme proto i označení v nějakém magazínu, že jsme „politický psychedelic punk“, což je, myslím, úplně nová škatulka, protože neznám není mnoho „poitických psychedelic punkových“ kapel (smích). Ale líbí se mi to označení, z mého pohledu to Christ vs. Warholecelkem pěkně vystihuje.
CZ SANCTUARY: Zmínili jsme tu různé kapely, máte nějaké konkrétní oblíbené? Myslím tím ty současné…?
Eveghost: Určitě, jsou to například naši kamarádi Varsovie z Francie, miluju Veil Veil Vanish ze San Francisca, samozřejmě Fangs on Fur, se kterými jsme dobří kamarádi, stejně jako s Pins and Needles, kteří se bohužel nedávno rozpadli.
Steven: Je spousta skvělých formací, já miluju třeba Last Days of Jesus, ti byli vždycky skvělí, nebo třeba Escarlatina Obsessiva z Brazílie, kteří jsou fantastičtí. Rád bych s nimi odehrál nějaké koncerty, mají hodně zajímavé věci i parádní zvuk. Zvlášť, když si uvědomíš, že dělají hudbu jenom ve dvou. Jo, je spousta skvělých kapel. Je i spousta špatných kapel, ale do toho se nebudeme pouštět…(smích).
Eveghost: Na Los Angeles je navíc super, že má velmi silnou undergroundovou avantgardní scénu, ve které se potkávají nejrůznější divoké kapely a umělci. A jsem proto velmi ráda, že jsme tak trochu její součástí. Ti lidé se potkávají, inspirují jeden druhého a někdy jim jde vzájemně hlava kolem z toho, s čím ten druhý experimentuje. Myslím, že je to hodně zábavné, a tak kromě temnějšího žánru moc ráda chodím do téhle společnosti lidí a muzikantů, kteří překračují hranice.
CZ SANCTUARY: To se máte, bohužel česká scéna v tomhle ohledu malinko stagnuje, hodily by se nějaké žánrové kapely. Ale už vás nebudu déle zdržovat, takže poslední dvě klasické otázky – jaké jsou plány do budoucna?
Steven: My se vlastně zrovna rozpadáme…
Eveghost: Jo, zapomeň na nás, Praha byla poslední štace…(všeobecný záchvat smíchu). Ale vážně – ve skutečnosti všichni samostatně pracujeme na novém materiálu. Tender Steven-Marzia skládá hudbu a já do ní pak zapojuji svoje věci. Momentálně píšu dopředu nějaké texty, aniž bych zatím slyšela jakoukoliv muziku. Takže potom přijde ta fáze: „Sláva, konečně jsem našla song, do kterého pasují tahle moje slova“. Obě skupiny tedy pracují, ačkoliv zatím ty kousky ještě neskládáme dohromady.
Steven: Myslím, že to bude dost šílené album. Vždycky je nádherné nahrávat debut, protože když sepíšeš skupinku několika prvních songů, nemůžeš se dočkat, až je budeš hrát živě, což je z ní hodně cítit. Druhé album, naopak, můžeš trochu zvolnit, experimentovat, dát tam i skladby, které třeba koncertně ani hrát nechceš. Našlo se pár kritiků, kteří nám říkali, že neexperimentujeme dostatečně. I když jsem na každičký song z „Dissent“ hrdý, souhlasím, že většina je v podstatě dost přímočarými rock/pop/punkovými skladbami se spoustou energie. Na další nahrávku bychom tedy chtěli přidat trochu více divnosti, která by mohla odpálit pár mozků (smích).
Eveghost: Taky doufám, že budeme mít na nahrávání dostatek času, protože zrovna pracuji na svém sólovém albu…které ovšem stejně doplní Steven a Marzia (smích).
Steven: Jo, vneseme Ti tam trochu sabotáže (smích).
CZ SANCTUARY: Takže nové album příští rok, nebo ještě letos?
Steven: Nechceme nad tím příliš sedět – až budou tracky hotové, budou hotové, takže ten příští rok vypadá reálně. Počítám, že zhruba tou dobou jako vyšel letos „Dissent“, tedy v květnu.
Eveghost: A doufáme, že s ním opět přijedeme i do Evropy.
CZ SANCTUARY: To my taky. Tak úplně poslední otázka - je něco, co byste chtěli vzkázat našim čtenářům?
Eveghost: Choďte ven a podporujte svou scénu!
Steven: S kapelami, ve kterých jsem hrál, bylo vždycky těžké dostat se na koncert do České republiky a jsem rád, že se mi to podařilo. Ačkoliv to předtím bylo v úplně jiných podmínkách, na „happy-punkrock“ scéně, poznal jsem, že jsou tu fajn lidi, krásné město a jsem proto moc rád, že se tu najdou i tací, kterým se líbí hudba, kterou děláme s Christ vs. Warhol. Věřím proto, že my i další podobné kapely dostanou možnost tady zahrát a předvést to nejlepší. Tohle místo má vynikající energii a tak doufám, že dostane to, co si i zaslouží.
Eveghost: A doufáme, že tu pár kreativních lidí dá hlavy dohromady a začnou třeba dělat tu „žánrovou“ hudbu, kterou podle Tebe ČR v podstatě chybí, a stavět scénu. Ale to chce ten správný okamžik, takže – hodně štěstí!
CZ SANCTUARY: Díky a snad zase brzy na viděnou!
Přidat komentář